Na otázku, co je či není zvěří mnozí lidé nejsou schopni dát jednoznačnou odpověď a mnohdy mezi zvěří a zvířetem nerozlišují, stejně jako mnozí neznají rozdíl mezi hajným a myslivcem. Naučný slovník zemědělský (1992) uvádí pod heslem zvěř:
zvěř jsou divoce žijící savci a ptáci vyjmenovaní v zákonu o myslivosti, kteří mohou být předmětem práva myslivosti. Podle naučného mysliveckého slovníku (1992) je:
zvěř, savci a ptáci taxativně uvedení v zákonu o myslivosti.
Wikipedie uvádí:
Zvěř je populace volně (divoce) žijících zvířat, která má nebo měla význam z hlediska myslivosti. V českém právu stanoví § 2 zákona o myslivosti (zákon č. 449/2001 Sb.) taxativní výčet taxonomických druhů, jejichž volně žijící populace se za zvěř považují. Z hlediska lovu zákon rozděluje zvěř na druhy, které lovit lze a které lovit nelze.
Co je a co není zvěří řešily a řeší zákony o myslivosti. V průběhu doby se názory měnily z různých důvodů. Jedním z důvodů byly početní stavy daných druhů, nebo například jejich využitelnost či naopak škodlivost pro lidskou společnost.
S výskytem nových druhů zvířat na našem území se opět otevírá i otázka co považovat za zvíře a co podle zákona o myslivosti také za zvěř. Tato otázka je zvláště citlivá pro myslivce, kteří podle současně platného zákona o myslivosti jsou povinni hradit škody způsobené zvěří, jejíž početní stavy mohou být lovem snižovány. Různý úhel pohled na tuto problematiku mají ochránci přírody, jiný myslivci a jiný veřejnost. Připomeňme si alespoň ve stručnosti, jak tomu bylo dříve a jak je tomu dnes.
V 19. století platil v Čechách Honební zákon pro Čechy ze dne 1. června 1866 č. 49 z. z. ve znění zákona ze dne 21. února 1870. Tento zákon ještě neobsahoval výčet zvěře. Řídilo se to obvykle mysliveckými zvyklostmi a obyčeji:
Předmětem honebního práva jest zvěř lovná /honební/ uvedená v § 383 obecném zákoníku občanském č. 946 z roku 1811 se všemi novelami. V případě pochybnosti to určují myslivecké zvyklosti a obyčeje.
Proto se v lovecké knize mého dědy z let 1887 až 1900 objevují jako lovená zvěř například říční orel, ťuhýk, kvíčala, sysel, dudek, křivonoska, kukačka, lelek, mandelík, roháč, křepelka, slípka zelenonohá, koliha, chřástal, bukač, ťuhýk, hrdlička, ledňáček nebo dokonce strnad s poznámkou bílý (asi albín). Mezi úlovky jsou také uvedeni čtyři „indiáni“ – divocí krocani, jak byli nazýváni pro svůj americký původ. Mnohé z těchto druhů byly uloveny za účelem zhotovení preparátu.
Honební zákon pro vojvodství Slezské č. 42/1903 uvádí:
Honební, pokud se týče k hájení příhodnými jsou po rozumu tohoto zákona tato zvířata: vysoká a daňčí zvěř, srnčí, zajíc, tetřev hlušec, tetřev vrzavý, tetřívek, jeřábek a koroptev, křepelka, chřástal, bažant, drop, čejka, všechny druhy sluk, jak jsou: sluka lesní, otavní bahenní, kulík bařinný a říční, sluka polní aj., lysky, divoká hus, všeliké druhy divokých kachen, kvíčala.
Honební zákon pro Moravu č. 4/1914 uvádí:
§ 3 Lovná, pokud se týče chovná zvířata ve smyslu tohoto zákona jsou: vysoká a daňčí zvěř, srnčí, zajíc, tetřev hlušec, tetřívek, jeřábek a koroptev, křepelka, chřástal, bažant, drop, čejka, všechny druhy sluk, jak jsou: sluka lesní, pekasina obecná, pekasina malá, kulík bařinný, kulík říční, sluka polní aj., slípka vodní, divoká husa, všechny druhy divokých kačen, kvíčaly.
V červenci 1929 nabyl účinnosti zákon č. 98 Sb. z. a n., kterým se doplňují a částečně mění některá ustanovení honebně-policejní, zejména o hájení zvěře. Zákon druhy zvěře jmenovitě neuvádí, uvádí pouze doby hájení jednotlivých druhů zvěře. Ke zvěři, která měla stanovenou dobu hájení patřila zvěř jelení, daňčí, srnčí, zajíc, kamzík, svišť, tetřev, tetřevec, tetřívek a divoký krocan, jeřábek, bažant, koroptev, křepelka, sluky, divoké kachny a divoké husy, a drop.
Vládní nařízení ze dne 31. března 1941 č. 127 Sb. z. a n., o myslivosti již v § 2 uvádí konkrétní výčet lovných zvířat (zvěře) rozdělený pod písmenem a) na zvěř srstnatou a pod písmenem b) zvěř pernatou. Do srstnaté zvěře byla zařazena: zvěř jelení, daňčí, jelení Dybowského, sika, viržínská, mufloní, srnčí, kamzičí a černá, sviští, zajíci, divocí králíci, vydry, jezevci, lišky, rysi, divoké kočky, kuny lesní a skalní, norkové, tchoři, hranostajové, lasičky a veverky. Do zvěře pernaté patřila zvěř: tetřeví, tetřívčí, jeřábčí, divocí krocani, koroptve, křepelky, bažanti, divocí holubi, drozdi, sluky, dropi, brodiví ptáci, chřástalové, jeřábi, denní a noční dravci, havrani, vrány, straky, sojky, divoké labutě, divoké husy, divoké kachny a všichni ostatní bahňáci a vodní ptactvo. Zvěř byla podle zvyku rozdělena na vysokou, kam patřila zvěř jelení, daňčí, jelení Dybowského, sika, viržínská, mufloni, kamzičí, černá a tetřeví. Všechny ostatní druhy zvěře patřili do zvěře drobné. Doby lovu a hájení byly stanoveny v § 38 zákona.
Následující právní předpis, kterým byl zákon č. 225/1947 o myslivosti již rozděluje zvěř na užitkovou srstnatou, užitkovou pernatou, škodlivou (škodnou) srstnatou a škodlivou (škodnou) pernatou.
Na rozdíl od dnešního zákona patřila do zvěře srstnaté také všechna jelení zvěř rodu Cervus a jiné rody, kozorožec horský, norek, hranostaj, lasice kolčava, veverka obecná a v bažantnicích ježek obecný.
Do zvěře pernaté patřily také všechny druhy orlů, ostříž, dřemlík, luňáci, pilich šedý, supi, sovy, roháči, havran, ořešník kropenatý a kavka, křepelka, jeřábi a všechno ostatní ptactvo vodní a bahenní, kvíčala obecná, cvrčala obecná a brávník obecný. Výčet zvířat, která jsou předmětem práva myslivosti, čili zvěře je tímto zákonem stanoven jako taxativní.
Současně zákon v § 24 stanovoval doby lovu jednotlivých druhů zvěře.
Toto rozdělení zvěře do čtyř skupin zachovává v § 19 i zákon 23/1962 Sb., o myslivosti, který druhy zvěře přebírá z předchozí právní úpravy s rozdílem, že do zvěře srstnaté přibyli jelenec, los evropský, koza bezoárová, mývalovec kuní a ondatra pižmová. Ze skupiny vypadl norek. U zvěře pernaté vypadla křepelka obecná, jeřábi, sokol, raroh, ostříž, dřemlík a luňáci, moták jižní, ořešník kropenatý. Naopak se do zvěře pernaté dostal orlovec říční a racek chechtavý.
Novela zákona o myslivosti z roku 1992 (zákon 270/1992 Sb., o myslivosti) v § 19 odst. 1 přebírá rozdělení zvěře z předchozí právní úpravy, jen se vypouští rozdělení na zvěř užitkovou a zvěř škodnou. Druhy zvěře uvedené v dosavadním členění se nově zařadí pouze pod písmeno "a) zvěř srstnatá" a "b) zvěř pernatá", ale jinak na výčtu zvěře nic nemění.
Současně platný zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti v době schválení zavádí ve vymezení pojmů v § 2 nové kategorie druhů zvěře takto:
Pro účely tohoto zákona se rozumí
b) zvěří obnovitelné přírodní bohatství představované populacemi druhů volně žijících živočichů uvedených v písmenech c) a d),
c) druhy zvěře, které nelze lovit podle mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána a které byly vyhlášeny ve Sbírce zákonů nebo ve Sbírce mezinárodních smluv,3) nebo druhy zvěře, které jsou zvláště chráněnými živočichy podle zvláštních právních předpisů4) a nebyla-li k jejich lovu povolena výjimka podle těchto předpisů:
- savci: bobr evropský, kočka divoká, los evropský, medvěd hnědý, rys ostrovid, vlk euroasijský, vydra říční,
- ptáci: čírka modrá, čírka obecná, havran polní, holub doupňák, jeřábek lesní, jestřáb lesní, káně lesní, káně rousná, kopřivka obecná, kormorán velký, koroptev polní, krahujec obecný, krkavec velký, křepelka polní, lžičák pestrý, moták pochop, poštolka obecná, racek chechtavý, raroh velký, sluka lesní, sojka obecná, sokol stěhovavý, tetřev hlušec, tetřívek obecný, volavka popelavá, výr velký,
d) druhy zvěře, kterou lze obhospodařovat lovem:
- savci: daněk skvrnitý, jelen evropský, jelenec běloocasý, jezevec lesní, kamzík horský, koza bezoárová, králík divoký, kuna lesní, kuna skalní, liška obecná, muflon, ondatra pižmová, prase divoké, sika Dybowského, sika japonský, srnec obecný, tchoř tmavý, tchoř stepní a zajíc polní,
- ptáci: bažant královský, bažant obecný, hrdlička zahradní, holub hřivnáč, husa běločelá, husa polní, husa velká, kachna divoká, krocan divoký, lyska černá, orebice horská, perlička obecná, polák chocholačka, polák, straka obecná, špaček obecný, vrána obecná,
V současné době je „na stole“ návrh novely zákona o myslivosti. Jsou zde velké tlaky ze zvěře vyjmout ty druhy, které jsou chráněny podle zákona o ochraně přírody a krajiny. Asi se žádný soudný myslivec nebude bránit tomu, aby ze seznamu zvěře vypadla hrdlička zahradní, křepelka polní, poštolka obecná či možná některý další druh zvěře.
Neumím si ale představit, že by ze zvěře vypadly velké šelmy a některé další chráněné druhy, protože pokud dojde k potřebě redukovat jejich stavy z různých příčin, nejsou orgány ochrany přírody schopny tuto redukci zajistit. Názorným příkladem může být nedávno řešený problém s kormoránem velkým či problémy s norkem americkým uniklým z kožešinových farem, psíkem mývalovým či mývalem severním, nebo do budoucna s rozšiřujícím se šakalem, které nejsou zvěří, ale jejich redukci zajišťují nebo budou provádět myslivci.
S ohledem na výskyt nových druhů zvířat na našem území musíme časem počítat i s dalšími změnami zákona o myslivosti, či s přesunutím druhů zvěře mezi jednotlivými skupinami. Tyto změny by však mohly mít z důvodu povinnosti uživatele honitby hradit škody působené zvěří, jejíž početní stavy lze snižovat lovem, zásadní dopad pro myslivce.
Zatímco dříve zákon či vyhláška určovaly dobu hájení zvěře, dnešní právní předpisy stanovují dobu lovu. I z toho lze usuzovat, že se náš pohled na hospodaření se zvěří zásadně změnil.
Velká část naší společnosti si stále neuvědomuje, že redukce druhů zvěře či zvířat myslivci je službou veřejnosti kromě jiného i s dopadem na ochranu před šířením nebezpečných nemocí přenosných na domácí zvířata a lidi včetně likvidace nežádoucích živočichů.
Milan SLAVINGER
