Před zhruba třiceti lety se vlci znovu vrátili na místa svého původního rozšíření. Po celé Evropě od té doby platí pravidla ochrany přírody, která umožňují úspěšnou reintrodukci a zvětšování populace. Jenže zákony z 90. let, jež umožnily vlkům tento úspěšný návrat, nebyly od té doby změněny, a tím pádem přizpůsobeny k aktuální situaci. Politika se drží zuby nehty těchto starých zákonů, aniž by brala v potaz, že se vlčí populace v Německu, Francii, Polsku a Itálii nejen stabilizovala, ale také pestře namíchala. Jednotlivé populace mezi sebou komunikují, geneticky se vyměňují a počet vlků se exponenciálně zvětšuje – stejně tak jako škody způsobené těmito šelmami. Přestože experti a specialisté mají jasno, že je potřeba vymyslet aktualizaci řízení vlčí populace, fundamentální opozice není připravená změnit již zajeté koleje.
Solidní a doložitelná fakta jsou základem pro jakékoliv vyjednávání. Ohledně vlků (a i dalších šelem) v Evropě se spoléháme na tzv. SCALP–kritéria. Podle nich jsou jednotlivé informace a pozorovaní posouzena. Nejbezpečnější informací je samozřejmě DNA – tu najdeme především u napadených hospodářských zvířat. Druhým nejdůležitějším kritériem jsou nepochybně identifikovatelní jednotlivci zachycení na fotopastech. Vedle „oficiálního“ počtu vlků musíme vždy počítat s některými jedinci, kteří nebyli nikdy zaznamenáni. Celkový počet vlků se ročně zvětšuje zhruba o třetinu. Pro rok 2022 počítají němečtí myslivci s populací kolem 2000 zvířat. Problémem ale je, že se již v roce 2007 hlásilo, že Německo dosáhlo „zdravý počet životaschopné populace“, to znamená, že se v zemi nacházelo minimálně 100 rozmnožujících se smeček. Při aktuálním počtu je dokonce možné snížit aktuální populaci o 10 %, aniž by to mělo negativní dopad.
Příslušná ministerstva a jejich úřady o tom ale nechtějí slyšet, a tak se musela najít různá další řešení. Petice o změně, a především aktualizaci podmínek a přístupu udržování vlčí populace byla již vypracována – nasbíralo se přes 40 000 podpisů. Dalším užitečným krokem by bylo ukončení fixace na jednotlivé vybrané populace. Vlci žijící na území od Balkánu až po Skandinávii patří do jedné genetické linie – nedává smysl se zabývat jen nějakou „severoalpskou“ či „německo-polskou“ populací.
Již několik let se Němci pokoušejí správně odhadnout, kolik vlků žije na jakých místech. Problémem je, že ani několik let stará vědecká práce, ani nejnovější studie nedokázala poskytnout uspokojující odpověď. Výsledky vlastně jen ukazují, že se po celém Německu může nacházet 700 až 1400 teritorií – a to je poněkud široká škála. Navíc, pokud se koukneme na mapu výsledků, pozná i úplný lajk, že se teritoria vlků dost přesně překrývají s těmi místy, kde se nacházejí jeleni evropští. I tyto nepřesné informace o výskytu vlků jsou dalším důvodem, proč je potřeba lepší kontrola populace.
Braniborská organizace AFN, skládající se z farmářů, myslivců a vlastníků lesních ploch, vytvořila model pro „přijatelnou vlčí populaci“. Tento model se neopírá o otázku, kolik vlků může maximálně žít v daném prostředí, ale s kolika vlky lze pohodlně žít i ze strany lidských obyvatel. Maximální ekologická kapacita by mohla být podle vědců až sedmkrát vyšší, než je dnes, jenže AFN argumentuje, že by to bylo nemožné. AFN totiž vyčleňuje místa, která by byla teoreticky vhodná pro vlky, jenže by nesmírně zkomplikovala chov hospodářských zvířat. Tato místa by mohla být vlky prozkoumána, nebo použita během putování na jiná místa, neměli by se zde ale usazovat.
Když to tedy shrneme, je potřeba nový přístup k situaci. Je potřeba detailně identifikovat vhodné životní prostředí pro přijatelnou vlčí populaci a založit aktivní řízení počtu vlků v zemi. Tak zní teorie. V reálu to totiž vypadá zcela jinak – zatím se ani jeden z těchto bodů neprosadil. Problémem je, že nejistota politiky a chybějící rozhodnutí podporuje i nejistota mezi lidmi. Vlci (a všeobecně šelmy) jsou vždy nejvíce akceptovány tam, kde se nenacházejí. Na druhou stranu, lidé, kteří mají vlka před prahem, z něj příliš nadšení nejsou.
Jak to tedy s vlky dopadne? To se možná dozvíme již na podzimu roku 2023 – to se má řešit dříve zmíněna petice.
Sandro RIEDMANN
Ilustrační snímek Jiří Siegelbauer