Časopis Myslivost

 
Začněme tím, že jste byla vyhlášena jako nejlepší jednatelka. Bylo to jen o počtu nejvíce získaných nových členů nebo i o jiných činnostech? Kolik jste tedy získali nových členů?
O.N.: To já vlastně ani nevím, jen mi zavolal krajský zástupce pro Jihomoravský kraj pan Zelený, který byl v Praze na zasedání, že jsem vyhrála soutěž, která byla vyhlášená rok předtím. Počet nových členů se nám zvětšil o 62.
 
Jaký tedy máte současný stav členské základny a jak se počet vyvíjí třeba posledních pět let?
O.N.: Aktuálně máme 614 členů a v posledních pěti letech se pohybujeme v podstatě na stále stejných číslech. Ale je pravda, že nám přibývalo asi tak pět až deset nových členů, teď se udál tak trochu výjimečný skok. Ale je to tak trochu diskutabilní v tom smyslu, že když jsem nastoupila jako jednatelka před 34 lety, tak bylo kolem 1500 členů. Bohužel je to realita doby.
 
Pane předsedo, já jsem vždy vnímal OMS Vyškov jako spíše méně známý nebo méně aktivní. Nikdy jste nebyli velký OMS. Změnilo se něco, udělali jste rozhodnutí, že půjdete víc do mladých nebo jakými aktivitami se budete více jako myslivci propagovat?
J.D.: Já jsem předsedou v posledním volebním období, předtím jsem krátce zastupoval pana Tomana, který zemřel. V posledních volbách došlo k relativně velké obměně ve složení rady OMS, z mladších přišel Matěj Pospíšil, nově byli zvoleni také Dr. Šimáček, Jarek Šlimar a Ing. Šišková, oba jsou aktivní hlavně přes kynologii.
Když porovnám třeba kynologii s lety předchozími, zásadně se nezměnil počet akcí, pořádáme asi osm hlavních akcí, ale obměnila se parta lidí, kteří se kynologii věnují. Roky přibývají každému, zapojili jsme pár mladších kynologů, ale hlavně jsme se více otevřeli a přestali jsme si hrát na kasty loveckých kynologů. Fungují různé chovatelské kluby, těm se nebráníme, v rámci okresu se domlouváme na organizaci akcí.
Z kynologů se nám rekrutují jak noví lidé do myslivecké rady, tak ale také lidé do jiných aktivit, současně hlavně pro práci s dětmi. Přednášky pro školy jsou v rámci propagace, ale i probouzení zájmu o myslivost vnímány ze strany OMSu jako významné a přesto, že by je mohla zajišťovat jednatelka v rámci úvazku, je jeden člověk málo. Takže se nám vyklubaly čtyři mladé kynoložky, které zajišťují přednášky ve školách a dalších akcích pro děti. Letos jsme tyto akce rozjeli hodně v rámci dlouhodobé spolupráce se základními školami. Zatím jsou tři, ale sázíme na to, že postupně se budou nabalovat v okrese další školy.
Rozjeli jsme také střelecké závody, ale nemáme vlastní střelnici, střelecké závody organizovaly myslivecké spolky na svých střelnicích a my jsme pomáhali s propagací. Momentálně jako OMS pořádáme dva hlavní závody ročně, na kterých se podílíme buď organizačně nebo finančně. Prvním je broková soutěž Memoriál Františka Tomana, bývalého předsedy, letos už pátý ročník. Protože se nám ve střelecké komisi nabalili další mladší kolegové, kteří jezdí závodně střílet malorážku, tak jsme využili střelnici SSK v Lulči a letos pořádáme čtvrtý ročník malorážkového závodu K4M. Na malorážku nám bohužel jezdí především střelci z jiných okresů z Moravy, ale i ze Slovenska. Do budoucna máme ideu, že bychom udělali kombinovaný závod, aby se etablovali i ti, kteří střílí broky i malorážku, a výsledky se sčítají. Je to podle mne nosná myšlenka do budoucna, jak oslovit další členy a zapojit je do dění na okrese.
 
Taky u vás panuje móda, že si mladé dámy pořizují ohaře a najednou zjišťují, že potřebují ohaře vycvičit a přicházejí třeba pomoci vyhánět srnčata a tím vlastně čichnou k myslivosti?
J.D.: Určitě přes kynologii se dostalo k myslivosti hodně žen. Chlapi dělají kynologii přirozeně, mám psa, vycvičím ho, chodím s ním lovit. Ale ženy, když si pořídí psa tak jej mají jako prioritu a často hledají pro svého psa vhodné aktivity. Často si pak dodělají kurz a zkoušky z  myslivosti a začnou se myslivosti a všemu kolem aktivně věnovat, často jsou z nich čekatelky na rozhodčí, angažují se v přednáškách pro děti apod..
 
Jaké je věkové složení adeptů? Jsou víc z mysliveckých rodin?
O.N.: V kurzu máme jak mladé studenty, tak ale i lidi ve věku čtyřicet, padesát let, měli jsme i starší.
J.D.: Je fajn, když jsou adepti z mysliveckých rodin a mají zázemí, pak se s adeptem jinak pracuje, něco už zná, něco už viděl. Ale v kurzu adeptů jsme už měli řadu lidí z nemysliveckých rodin, kteří se rozhodli pro myslivost.
 
Jsou tací, kteří jsou majiteli pozemků?
J.D.: Ano, není to výjimkou. Často jsou mezi adepty třeba zemědělci, kteří pozemky mají, nějaké si pronajímají a chtějí pochopit to vesnické propojení, žijí na vesnici, sousedé jsou myslivci, chtějí se více vzdělat a zapojit do celého procesu fungování v přírodě.
 
Takže kolik letos máte v kurzu adeptů? A stávají se všichni členy ČMMJ?
O.N.: Letos máme 15 adeptů, za poslední roky se počet pohybuje mezi 15 až 25 adepty. Snažíme se členy získat i tak, že v den zkoušek mám připravené přihlášky, stačí je podepsat. A už když jim píšu poslední mail, tak jim píšu, že mohou na místě zaplatit, přihlášku mám připravenou, večer sednu k počítači a mám nové členy zaregistrované. Má zkušenost je taková, že ti, kteří kurz i zkoušky úspěšně zakončí, se stávají členy ČMMJ.
 
Jaké máte zkušenosti se složením lektorského sboru?
J.D.: Za poslední roky jsme museli i lektorský sbor obměnit a omladit, zásobárnu lektorů máme celkem dobrou, můžeme postavit dva zkušební senáty v podstatě kdykoliv.
 
Jaký je váš názor jakožto zkušeného pedagoga z MENDELU na výuku v kurzu prezenčně a distančně?
J.D.: Léta se tu dělal v nějaké setrvačnosti kurz v podobě na jaře deset sobot základní kurz, praxe a před zkouškami na jaře čtyři soboty opakovací kurz. Zkusili jsme ušetřit čas a lidské zdroje, na jaře jsme udělali základní kurz, který jsme trochu ořezali o ty věci, které si mohou adepti načíst doma, před zkouškami děláme zbytek kurzu. Distanční výuku jsme si zkusili v době Covidu, kdy jsme nemohli kurz pořádat prezenčně. Přes Teams jsme zrealizovali přípravný kurz, byť „porodní bolesti“ jsme si prodělali jak na straně adeptů, tak na straně některých lektorů. Distanční výuku já sám nezavrhuji, mně se líbí. Když přednáším právo nebo péči o zvěř, nepotřebuji přece sedět s adepty ve třídě, mně osobně distanční výuka vyhovovala. Jsem si ale vědom, že ne všechny předměty je možno učit výhradně touto formou Myslím si, že je potřeba podle podmínek vhodně zkombinovat prezenční i distanční výuku, vzdělává se tak přece i v jiných oborech. Možná, že na základě této zkušenosti by se do budoucna mohla ČMMJ jako taková zamyslet na směrnicí k organizaci zkoušek, byť jsem si vědom, že to visí podstatně na vyhlášce.
 
A vzděláváte nějak i ostatní členy OMS?
J.D.: V rámci vzdělávání kromě kynologických a střeleckých akcí organizujeme každý rok přednášku pro praktikující myslivce. Například vloni, protože se chystal konec nájemních období, tak jsme pro členy uspořádali přednášku firmy, která prezentovala, jak se honitby tvoří, jak se připravuje valná hromada, co vše s prodloužením nájemních smluv souvisí. Byl velký zájem. Uspořádali jsme ale také přednášku o chovu drobné zvěře, srnčí zvěře, zájem byl velký, přednáškové místnosti byly vždy plné. Děláme to primárně pro členy ČMMJ, mají vstupné zdarma. Celoživotní vzdělávání považuji za velmi podstatný moment v oslovování a práci s členskou základnou.
 
Jaké mají u vás členové ČMMJ výhody?
O.N.: Pokud jdou členové na zkoušky se psy, tak mají poloviční poplatek. Přednášky jsou zdarma, když se někdo přijde na něco zeptat na sekretariát, tak poradím, pokud vím, pokud nevím, snažím se zařídit a zjistit poradu jinde, psala jsem třeba několikrát právníkovi do Prahy v rámci pomoci našim členům.
J.D.: Se členy se pravidelně komunikuje, někdo zavolá, někdo napíše mail. Poradenství je ale někdy chození po tenkém ledě. Odborné záležitosti se dají dohledat a zkonzultovat, ale v poslední době se lidé stále více ptají na mezilidské otázky, na právní otázky a mnozí si myslí, že získají na sekretariátu právní ochranu anebo zastoupení. Ale OMS není arbitr mezi vlastníkem pozemku a myslivcem, honebním společenstvem a spolkem, nejsme právní kancelář. Maximálně můžeme členy nasměrovat dál, dnes už naštěstí není doba socialismu, kdy činovník bouchnul do stolu a rozhodl z pozice funkce.
 
Máte představu, kolik je na okrese myslivců, kteří nejsou členy ČMMJ?
O.N.: Já opravdu o nějakém větším počtu nevím, pokud jsou, tak jich je jen pár a myslím si, že se postupně stejně členy stanou.
J.D.: Nějaké konkrétní číslo se říci nedá. Asi tu ale určitě budou na okrese myslivci, kteří jsou spíše příležitostní, jim stačí, že je občas někdo někam pozve, mají lovecký lístek, ale nemají potřebu se sdružovat. Jsou tu i myslivci, kteří jsou zaměstnanci státních podniků, ti akutní potřebu býti členy ČMMJ také většinou nemají. Na druhou stranu jsou tu mnozí myslivci, kteří chtějí být někde zařazeni a myslivost chápou se vším všudy včetně sociálního aspektu.
 
Jak jako okres spolupracujete s ostatními organizacemi? Jak propagujete činnost myslivců vůči veřejnosti?
J.D.: Nejdůležitější akcí je přehlídka trofejí, ta se na okrese podařila zachovat jednotná, i když se okres rozdělil na tři pověřené obce. Je to velké množství trofejí, které vždy přitáhne zájem návštěvníků. Máme štěstí, že všechna tři města (Vyškov, Bučovice a Slavkov u Brna) s námi spolupracují. Začali jsme pořádání chovatelské přehlídky točit po mysliveckých spolcích. Tím, jak přehlídku rotujeme po ORP a střídáme, tak do organizace zatahujeme čím dál více spolků a zatímco jsme dříve přemýšleli, komu přehlídku vůbec vnutit, tak dnes na každý rok máme dvě až tři žádosti o organizaci.
Poslední roky jsme k přehlídce přidali i okresní sněm, takže už dáváme dohromady odbornou mysliveckou veřejnost, která přijde na přehlídku, a zástupce spolků, kteří přijdou na okresní sněm. Letos jsme tuto akci doplnili ještě kynologickou akci. Organizačně je to dost náročné, paní jednatelka má více práce s papírováním, ale osvědčuje se nám takový model. Zase je to o zúročení práce a oslovení co největšího počtu lidí jak členů ČMMJ, tak i laické veřejnosti.
 
Je problém shánět trofeje na přehlídku?
J.D.: Je to čím dál větší problém, ale naštěstí spousta spolků-uživatelů honiteb trofeje předkládá tradičně. Máme ale v okrese dva typy vlastnictví honiteb. Ty společenstevní máme zapojené, ale pak máme pronajaté honitby Lesů ČR, kde dnes už není žádná z nich pronajatá typickému místnímu mysliveckému spolku. Z  těchto honiteb se většina trofeje na přehlídku nedostanou. Často si kladu otázku, proč honitby ve vlastnictví státu nemají např. smluvně nastavený režim předkládání trofejí, ať už z důvodu kontroly plnění plánu či propagace myslivosti v honitbách státu. Ale to není otázka, která by se měly vyřešit na půdě ČMMJ.
 
A co jiné akce, ples, dětský den nebo podílíte se s městem na nějakých akcích?
O.N.: Oslovili jsme základní školy a některé školy už nás oslovují samy. Měli jsem třeba v ZŠ v Bohdalicích svoje stanoviště, když byl Den země, dětský den byl ve školce v Račicích, měli jsme přednášky v MŠ a v ZŠ v Heršpicích nebo Rašovicích, minulou sobotu byl dětský den. koncem června bude mít jeden člen přednášku v Křenovicích. Každý rok je to asi osm dětských dnů a přibalují se i další.
Osvědčená trojice našich členů, mladé myslivkyně, které nedávno udělaly zkoušky, jsou zapálené, tak je vybavíme výukovými materiály, samy si posháněly dost výukového materiálu.
 
Máme 100 let výročí ČMMJ, jakým způsobem to při akcích zdůrazňujete?
O.N.: My jsme si nechali udělat takové plaketky, na jedné straně je znak OMS Vyškov a na druhé straně znak výročí. Plaketky rozdáváme při akcích.
J.D.: Na OMS jsme se rozhodli nedělat nějakou speciální „stoletou“ akci, ale výročí připomínáme na všech akcích po celý rok. Při každé akci prezentujeme stoleté logo, myslím, že je lépe, když se výročí připomene vícekrát než jen na jedné hlavní akci.
 
Jak hodnotíte podporu z centra? Dostali jste nějaké materiály?
J.D.: Obecně by se větší materiální podpora určitě hodila, nemluvím výhradně o materiálech ke 100 letům ČMMJ. Vždyť odvádíme do centra nějaké finance, tak bychom uvítali směrem k nám nějakou aktivitu ve smyslu, co bychom potřebovali, nebo že bychom si mohli vybrat z nějaké širší nabídky..
Víte, my jsme před lety neblokovali krajské uspořádání myslivecké rady, a s dnešním odstupem mohu konstatovat, že jsme ve Vyškově vlastně tuto změnu zásadně nepoznali. Nám ale chybí především fyzický kontakt v tom smyslu, ať se někdo sebere, dojede k nám na okres a probereme věci, které probíráme dnes tady spolu. Na okresním sněmu ve Vyškově jsem za dvacet let zažil nějakou smysluplnou návštěvu z hlavní organizace snad jen třikrát. Podobně jako jiné OMSy nepotřebujeme, aby nám sem někdo přijel pronést zdravici a zamával. Tak jako tu nyní máme možnost mluvit s vámi, tak stejně potřebujeme mluvit s lidmi jak z vedení, tak ze sekretariátu, mít pravidelný kontakt, abychom si mohli věci vyříkat. Probírat důležité věci na Sboru zástupců je buď pozdě nebo na to tam není čas, detaily se tam řešit nemohou.
 
Jak jste tedy spokojení s krajským uspořádáním?
J.D.: Já nedokážu dohlédnout, zda a kde v tom mechanismu je chyba. Když se přešlo na systém krajského uspořádání, tak naše okresní představa byla taková, že když se na myslivecké radě něco v Praze probírá, že náš krajský zástupce dostane v předstihu podklady, pošle nám je. Na OMSu v rámci myslivecké rady si ujasníme názor, krajskému zástupci se sejde sedm názorů od sedmi OMSů v kraji a on se na myslivecké radě zvedne a řekne, buď jaký je většinový názor nebo kolik okresů chce doleva a kolik doprava.
U nás sice už léta funguje obecně prospěšná společnost, založilo ji šest OMSů, v rámci které se potkáváme, nicméně především za jediným účelem, kterým je získání dotací z Jihomoravského kraje. Takto je to zřízeno, takto to funguje, krajský zástupce ČMMJ hraje roli v OPS. Ale je to dvoukolejnost, OPS nemůže přece suplovat krajskou koordinační radu i když jsme se dohodli, že když se scházíme jako OPS, že to můžeme nazývat i krajskou koordinační radou. Už ale jen tím, že tam nejsou zastoupeny všechny OMSy z Jihomoravského kraje, tak se mi ten systém trochu rozpadá.
Nechci však, aby to vyznělo, že náš krajský zástupce nefunguje nebo něco neplní. Netuším, jak funguje systém zasílání podkladů před jednáními rady ČMMJ směrem ke krajským zástupcům.
 
Není tedy potřeba sáhnout do stanov a lépe vymezit pozici krajského zástupce?
J.D.: A nebo něco radikálně změnit v myšlení a lidech, svolat předsedy OMSů přes elektronický kontakt přes obrazovku jednou měsíčně či podle potřeby, kdy nám někdo řekne, co je potřeba řešit, nebo že chce znát naše názory. Pak bychom to ale ani nemuseli řešit přes krajské zástupce. Technologie pro takovou elektronickou on-line komunikaci jsou, fungují tak velké nadnárodní firmy. Výhodou je, že by se nemuselo nikam jezdit, mohly by se také pragmaticky a častěji řešit jednotlivé úkoly a potřeby, to by bylo něco jiného, než když na Sboru zástupců jsou v jednom dni zavaleni okresní zástupci množstvím podkladů, které ani nemají čas či kapacitu detailně probrat. Chápu ale, že čím větší těleso, tím pomalejší a složitější je otáčení kormidlem.
 
S poděkováním za rozhovor
připravil Jiří KASINA