ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Časopis Myslivost

Prvotní zkušenosti s FOMEI 4,5-27x50 FOREMAN HTC PRO

Myslivost 11/2023, str. 82  Josef Drmota
Čas nelze zastavit a věk nelze umazat. S postupujícími roky se dostavují fyziologická omezení a výkonnost organismu jako celku klesá. Snad nejdříve si tuto skutečnost v plné míře uvědomíme v případě zraku. Jeho slábnutí je problém ve všech ohledech, nicméně nejvíce mne mrzí v oblasti aktivního výkonu myslivosti. Zkrátka a dobře, jestliže mi ještě před pár lety perfektně sloužil k obeznání zvěře dalekohled Vixen 8x56, zjišťuji najednou, že skutečné detaily u srnce s ním již nejsem schopen rozeznat tak, jako dřív.
V okamžiku, kdy jsem si uvedenou skutečnost naplno uvědomil, a zjistil, že sebedokonalejší čištění skel již opravdu nepomáhá, začal jsem řešit dilema, co s tím. Protože se prozatím nehodlám svojí záliby vzdát, napadla mne jako jedna z logických možností pořízení výkonnějšího pomocníka, který by alespoň mému zraku dovolil dosáhnout poněkud „dál“.
Jako varianta se samozřejmě nabízel některý z monokulárů, jeho pořízení by s sebou ovšem přineslo komplikaci, kterou nehodlám v žádném případě podstoupit – odmítám po lese vláčet další doplněk, navíc ne zcela zanedbatelné velikosti.

2456-0805253818_v.jpg
 
Proč tento typ?
 
Druhou možnou variantou, která se přede mnou rýsovala, bylo pořízení variabilního puškohledu, jenž by na horní hranici zvětšení splňoval představy a očekávání. Obecně jen nerad měním věci, které fungují a moje původní střelecké vybavení rozhodně nezavdávalo důvod ke stížnostem. Podnět k realizaci podobného nápadu by proto musel být skutečně hmatatelný.
Nakonec jsem po zralé úvaze došel k závěru, že novou optiku pořídím pouze v případě, že se horní hranice zvětšení bude pohybovat kolem hodnoty 20x.
K uvedenému požadavku ještě malý dovětek. Nastupující zrakové indispozice a potřeba přečíst detaily například na trofeji byly jen jedním důvodem. Tím druhým, a z pohledu chovatele srnčí zvěře bohužel poměrně smutným, byl masívní výskyt fibropapilomatózy, která se začala v našich podmínkách šířit před asi deseti lety. Tělo mnoha kusů bývá pokryto řadou drobných nádorů, které nebývají v prvotní fázi vidět. Často se tak stává, že je odhalíme teprve po ulovení. S uvedeným zvětšením se v daném směru náhle dostávám do zcela jiné role – na běžnou mysliveckou vzdálenost a při dobrém světle si dokážu srnce „přitáhnout“ takovým způsobem, že si mohu detailně prohlédnout v podstatě jakoukoliv odchylku od normálu, kterou na srsti zaregistruji.
Možností, jak problém s vyšší hodnotou zvětšení řešit, nabízí současný trh celou řadu. Jedná se obvykle o produkty nad hranici průměrné měsíční mzdy, často i na jejím několikanásobku. Mám-li být naprosto upřímný, nejsem určitě rozhazovačný typ, nicméně jsem byl ochotný v tomto případě podobnou investici učinit.
Navíc jsem víceméně čekal na prodloužení nájemní smlouvy na honitbu, aby celý krok dával smysl, a pak na to, až mi do oka padne vhodný výrobek. Právě zde nakonec zapracovala náhoda, a to hned v několika směrech. Ta mne nakonec nasměrovala k produktu FOMEI 4,5-27x50 FOREMAN HTC PRO.
 
První zevrubné seznámení s ním proběhlo, jak jinak, prostřednictvím reklamy a následně v rámci příspěvku uveřejněného v Myslivosti 5/2023, jehož autorem je Petr Valchář. Vzhledem k tomu, že se v textu věnuje velmi podrobně popisu puškohledu, technickým parametrům i zkušenostem během použití na střelnici, odkážu případné zájemce na uvedený text a omezím se pouze na svoje prvotní dojmy. Dobře si uvědomuji, že se na jejich základě nedá hovořit o plnohodnotné recenzi produktu. Otevřeně proto prohlašuji, že její vytvoření nebylo mým cílem a ani se k ní koneckonců necítím být kompetentním.
Druhou náhodou byla návštěva mysliveckých slavností na Ohradě, kde jsem měl možnost podrobněji pohovořit se zástupci firmy FOMEI a zejména na místě konzultovat danou problematiku s Milošem Fišerem, jehož názoru si nesmírně vážím.
Po delší rozpravě jsem proto učinil přímo na místě objednávku, k níž se navíc přidal můj syn nákupem obdobného typu FOMEI 3-18x56 FOREMAN HTC PRO. Po pravdě jsem nad těmito parametry váhal rovněž, protože oproti mojí volbě disponuje navíc osvětleným křížem záměrné osnovy. Nakonec ovšem zvítězila možnost využití vyšší hodnoty zvětšení a subtilnější rozměry puškohledu. U objektivu 56 mm už se totiž jedná o opravdové „bago“.
Na tomto místě ještě připojím drobnou poznámku směrem ke kolegům, kteří se s určitým despektem pozastaví nad zvolenou značkou. Naprosto otevřeně prohlašuji, že jsem jistou dobu zastával obdobně odmítavý postoj, jehož změna probíhala velmi, velmi pomalu. Nakonec jsem se ale nechal přesvědčit, že výrobce učinil v posledních letech více než jen pomyslný krok kupředu. A po několika měsících užívání (spíš bych měl říct vlastnictví a nošení – viz. další text) přiznávám, že jsem dané investice prozatím ani na vteřinu nelitoval.
Snad jen pro doplnění. K nákupu uvedené značky jsem se rozhoupal také díky další ikoně naší lovecké střelby, Martinu Helebrantovi, z jehož příspěvků si dovolím dvakrát odcitovat, protože sám bych vlastní vývody lépe nezformuloval: „Fomei nabízí cenově dostupné optické zaměřovače a přístroje a dlouhou dobu byl považován za řešení pro ty, kteří mají hluboko do kapsy a výměnou za dobrou cenu jsou ochotní slevit na svých nárocích. Jenže za třicet let své existence se Fomei docela výrazně posunul a proměnil. Asi nejvíc jsem si to uvědomil při testování jejich pozorovacích monokulárů, které dnes nabízejí za dobrou cenu opravdu hodně slušný obraz…“
A dále také konstatuje: „…Pokud se jedná o výrobce z ČR, pak oprava trvá jen pár dní, nebrzdí ji žádné celní bariéry, transport přes moře apod. Takže i pokud nejste patrioti, pokud mám zaměřovací dalekohledy v podstatě porovnatelné kvality a které plní, co od nich chci, je vcelku rozumné i logické se držet domácího výrobce. Třeba i proto, že v krajním případě můžete výrobci zavolat, říct mu od plic, co si o něm a jeho výrobku myslíte a on vám bude rozumět.“

fomei-puskohled-cekanab.jpg

 
V praxi
 
Po objednávce dorazily obě zásilky v podstatě obratem. V posledním červnovém týdnu se mi podařilo bez větších problémů osadit puškohled na CZ 557 a sestavu v rámci svých možností nastřelit. Proces to nebyl složitý díky skutečnosti, že mám kulovnici opatřenou weaver lištou. K tubusu o průměru 30 mm postačovalo dokoupit odpovídající dělenou montáž a vše během pár minut zkompletovat při zachování možnosti navrátit na zbraň kdykoliv původní optiku.
Hrubé nastavení osnovy provádím nejdříve „na sucho“ pohledem do hlavně a většinou nemám následně problém zasáhnout na 50 m terč o velikosti A4. Pak už jen vše doladím.
Popsané schéma proběhlo podle očekávání i tentokrát a zásah byl umístěn na zhruba 11 hodinách, pouhých 8 cm od středu. Přepočítat počet kliků a dorovnat by neměl být problém…. Ale musíte se jako konzervativci přes zjištěné hodnoty přenést především psychicky. Vzhledem k chodu mechanismu 1/8 MOA na 1 klik se jedná o 40 kliků ve směru osy y a 20 kliků ve směru x. Pro nás, zvyklé na historický 1 klik na 1 cm ve 100 metrech je to trochu morální trauma. Nicméně to funguje…
 
Prvního srnce jsem ulovil v podstatě obratem na louce ve vzdálenosti asi 120 m. Přestože nejsem žádný excelentní střelec, nabádá zvětšení i velejemná taktická osnova ke střelbě dále, než jsme zvyklí.
Zamíření v tomto případě nebylo nijak pohodlné, protože jsem seděl na obyčejné lavičce bez ohrádky a pirštok jsem jako na udělání zapomněl doma. Použil jsem proto pouhý kolík od oplocení stromku, který jsem na poslední chvíli vytáhnul po straně lavičky. Byl navíc krátký, takže jsem si předpažbí musel položit přímo na jeho vrchol.
Dopadlo to dobře, snad jen s trochu výše posazenou komorovou ránou, průchodem střely těsně pod páteří a zhasnutím srnce na nástřelu.
Takže prvotní dojem byl bezva a mohl jsem se těšit na další příležitosti. Jenže člověk míní a sv. Hubert mění. Doma vznikly zdravotní komplikace, které částečně omezily moje vycházky. K tomu léto, jaké snad nepamatuji. Od poloviny června do konce července spadly u nás pouhopouhé 4 mm vody. Z hlediska lovu to bylo naprosto jasné – klid, minimální pohyb zvěře mimo noční hodiny, stromy začaly shazovat část listí, které leželo pokroucené všude na zemi.
Za nic nestála ani navazující říje, která začala v prvním srpnovém týdnu. Teploty se v něm náhle propadly o patnáct stupňů, několik dnů pršelo a foukal studený vítr. Praktikům nemusím uvádět další podrobnosti.
Novou optiku jsem si ale mohl během těchto týdnů alespoň „osahat“. Po třech měsících, kdy jsem ji ze zbraně nesundal, mohu snad shrnout prvotní dojmy, ať již kladné, tak záporné. I když těch druhých jsem příliš neshledal, jsou spíše kosmetického rázu, souvisí s osobním dojmem a vyplývají přímo z parametrů optiky. Protože jich je výrazně méně, budu se jim věnovat nejdříve.

20230803_191440.jpg
 
Hodnocení
 
Na prvním místě musím zmínit hmotnost puškohledu, 727 gramů je v kombinací s 3300 g přidanými od CZ 557 na rameni znát. Sestavu to určitě přímo nepředurčuje k dlouhým šoulačkám, při kterých je navíc v mém případě naprosto nutné použít pirštok. Půjde ale možná spíše o dlouholetý zvyk narušený sejmutím původní optiky a snad si vše časem „sedne“ zejména v hlavě.
S hmotností svým způsobem souvisí i udržení cíle v zorném poli při použití velkých zvětšení. To ale není problém výrobku, jenom uživatele. Použití vyžaduje chvíli nácviku, vyhledání cíle při menším zvětšení a následné „vytažení“ scény na potřebnou hodnotu.
Druhou variantou, kterou si opět rychle osvojíme, je použití výrazných orientační bodů poblíž stojící zvěře. Podle nich se dá cíl vyhledat i bez nutnosti neustálého přesouvání zvětšení.
Při velkých hodnotách zvětšení, a zejména v čase přicházejícího soumraku, musíme také počítat s tím, že od zvětšení nad řádově 15x se poněkud vytrácí jasnost a prokreslení obrazu. To je ale pochopitelné. Kdyby snad ne, stačí se za jasného letního dne podívat přes pole při maximálním zvětšení. Nestačíme se ani divit, jak je průchod světelného paprsku poznamenám chvěním atmosféry, nečistotami ve vzduchu apod. Při vyšších hodnotách zvětšení se je také potřeba věnovat pečlivě nastavení odpovídající paralaxy, během kterého vidíme rozdíly v doostření obrazu doslova s každým metrem.
Největší kritika výrobku bude směřovat víceméně úsměvným směrem a zavede nás k přiloženým krytkám objektivu a okuláru. Výrobce evidentně v dobré víře doplnil puškohled dvojicí ochranných prvků zřejmě asijské provenience. Původ víceméně tuším, protože jsem si kdysi totožný „zázrak“ pořídil na jiný zaměřovač. Na základě dřívějších zkušeností jsem krytky na tubus nasadil rovnou tak, aby šly vyklápět z pohledu mířícího střelce doprava, z pohledu nesené zbraně doleva. Při jiném pootočení se jejich výstupky ihned zachytí o kabát a krytky se uvolní samy od sebe. Při vyklopení do strany však značně překážejí při manipulaci se zbraní, ať už na posedu, u kmenu stromu nebo na pirštoku.
Ochrana skel je samozřejmě šikovná, nicméně jsem si na krytky nikdy nezvykl. Problémem je i výrazné cvaknutí, které se při otevírání a zavírání ozve. Úkony proto musíme provádět „přes dlaň“, abychom zvuky, na které srnčí reaguje i přes 50 metrů, utlumili. Problém lze vyřešit jednoduše – dané prvky rovnou zahodit, nejsou nezbytné, případně je použít jen za deště.
Největším kladem puškohledu je jednoznačně jeho jemná zaměřovací osnova. V obraze působí jako nedílná součást, bez nejmenšího rušivého dojmu. Její šířka, odpovídající tloušťkou pouhých 0,07 MOA (ve sto metrech 2,7 mm) zakrývá naprosto zanedbatelnou část cíle. Musím se přiznat, že mi tohle „čisté“ zorné pole a možnost vysoké precize zamíření jistou dobu dokonce téměř vadila.
Zprvu jsem měl také obavu, jak se bude jemná osnova chovat v čase stmívání a jak bude s přibývajícím šerem výrazná. V tomto směru jsem nicméně žádný zásadní problém neshledal a detaily cíle se vytratí dříve, než schopnost umístit na něj správně záměrný kříž.
V souvislosti s časem soumraku se musím s čtenáři podělit ještě o jeden dojem, a především o pocit profesionálně provedeného výrobku. Nemám možnost testovat ani seriózně porovnávat světelnou prostupnost konkrétní optiky, nicméně čitelnost detailů je v okamžiku stmívání vynikající.
Jako příklad uvedu květ tužebníku (podobný pomačkanému květenství černého bezu), který rostl v mokré louce asi 100 metrů daleko. Bylo asi 20 minut po západu Slunce, obloha jasná. Jako porovnávací optiku jsem použil pozorovací Vixen 8x56. Není to mezi dalekohledy sice žádný „mercedes“, ale ani vyslovený „no name“. Vixen mi spolehlivě ukázal tužebník v hrubých rysech, při kterých jsem se byl schopen určit, o jakou bylinu se jedná.
V daný okamžik mne pro porovnání napadlo nastavit na stejnou hodnotu zvětšení FOMEI. A při pohledu do okuláru mi doslova spadla brada. Na květenství jsem totiž poznal nejen hrubý světlý obrys, ale také detaily jednotlivých roztřepaných částí.
Jako slušné hodnotím i ovládací prvky a jejich umístění na těle tubusu (mám nyní na mysli ty, s nimiž průběžně pracujeme, tedy nastavení paralaxy a velikosti zvětšení). Jejich chod je přiměřeně tuhý, což zaručuje na jedné straně stabilitu zvoleného nastavení během manipulace se zbraní, na straně opačné umožňují pootočení odpovídajícím směrem bez zbytečného úsilí.
Jako podstatný z hlediska ovládání vidím i výrazný výstupek umístěný na prstenci změny zvětšení, který nám umožní rychlou orientaci v nastavené hodnotě. Při postavení tohoto prvku kolmo nahoru se pohybujeme kolem zvětšení 10x, což je z hlediska praktické střelby z posedu zřejmě nejoptimálnější hodnota.

IMG_20230919_183739.jpg
 
Právě proto jsem si FOREMAN koupil…
 
Přestože bylo léto na zážitky výjimečně chudé, dočkal jsem se s puškohledem nakonec i jedné situace zakončené výstřelem, v níž se přesně uplatnily všechny předpoklady, s nimiž jsem FOREMAN pořizoval. K tomu samozřejmě nejsem schopen popsat všechna detailní pozorování, kdy mi perfektně posloužil, zejména při obeznávání srnčí zvěře.
Probíhal již první zářiový týden a my se začali intenzívněji poohlížet po holé srnčí vhodné k průběrnému odstřelu. Zmar léta jako by pokračoval. Na podmítnutá pole vytahovala zvěř sporadicky, na loukách to bylo z neznámých důvodů obdobné, a kusy se po většinu času zdržovaly v postkůrovcových plochách, které byly až do výše ramen zarostlé třtinou, jejíž suché klasy nedovolovaly žádný významnější rozhled. Využívali jsme proto každé paseky, kde byly prosečené řádky alespoň kolem řad stromků i každého možného posedu.
Ihned po usednutí na kazatelnu se pode mnou zvedl kus srnčí zvěře a odskočil mezi řádky. Chvíli mi trvalo, než jsem jej dalekohledem lokalizoval a mezi stébly víceméně vytušil, že se jedná o srnce. Snažím se zapamatovat orientační prvky, kulovnici pokládám na ohrádku, vytahuji zvětšení a upravuji plynule paralaxu. Ostření se zvolna posouvá z řádky na řádek, až se zastaví na trofeji průměrného ročního špičáka s náznakem vidliček. Výška na horní hranici slechů, jemné perličky. Vše v pořádku.
Po pár desítkách minut se „otevírá opona“ a z horního konce paseky vytahují do trávy celkem čtyři další kusy srnčí zvěře. Chvíli mi trvá, než je alespoň nahrubo identifikuji. Srna se slušným srnčetem, roční srnka, uhlazená, cihlově červená, radost pohledět a vysoký šesterák, spíš vidlák, pravděpodobně v druhé věkové třídě. Parůžky mírně kráčivé, dlouhé zadní výsady, vepředu jen kratičké špičky. Vím o něm, několikrát jsem jej zde viděl na jaře. Pak se někam ztratil a teď je zpět.
Srnec zvolna táhne z mého pohledu našikmo postavenými řádky, asi 80 metrů daleko. Vidím z něj pouze hřbet a občas zdviženou hlavu, vše se zdá, jak má být.
Víceméně pro pořádek, a abych se nenudil, pokládám kulovnici znovu přes ohrádku a vytahuji zvětšení tak, že mi celé zorné pole zaplní hlava s krkem. Právě proto jsem si tuhle věc kupoval… Ejhle! Na tváři srnce se nachází podivný shluk tmavší srsti ve velikosti nehtu na palci. Není to? Je to! Fibropapilomatóza… teda zřejmě. Prohlížím si co nejpozorněji alespoň to, co je mezi trávou vidět. Jedná se víceméně o proužky srnčí srsti na jednotlivých průhledech. Tam! Přímo na lopatce je černá pecka velikosti menší mandarinky, která se mihla mezi stébly. S klasickým dalekohledem bych ji neměl nejmenší šanci uvidět.
V ten okamžik se srnec stočil a učinil několik rychlých kroků. Samozřejmě mi okamžitě „vypadl“ ze zorného pole. Rychle jsem přehmátl na prstenec zvětšení a podle výrazného výstupku nastavil hodnotu na zhruba 8x. Pak už nebyl problém srovnat vše rychle do odpovídající linie a zakončit úspěšným výstřelem na čistou komoru, která se jako zázrakem na chvíli odkryla.
 
Vzhledem k uvedenému ještě jedna poznámka. Zkušeným střelcům se za ni omlouvám, protože je pro ně víceméně samozřejmá. Puškohled s danými parametry jsem si zrovna já v žádném případě nekupoval s tím, že bych snad uvažoval o střelbě se zvětšením 27x nebo obdobném. Při podobném nastavení většině běžných myslivců záměrný bod po cíli viditelně „plave“ a není to nijak oslnivý pocit. Osobně jsem při nastřelování i při míření na cíl v reálných podmínkách používal zvětšení 10x. Poskytuje mi při běžných mysliveckých vzdálenostech asi ten nejlepší střelecký komfort.
Jinak použití zvětšení přes hodnoty 20x pro střelbu určitě nezavrhuji a je mi jasné, že jej celá řada kolegů dokáže v praxi efektivně využít. V tom případě je mohu ubezpečit, že si při dobře nastřelené zbrani a dostatku klidu ke střelbě budou moci vybrat doslova a do písmene dvě konkrétní žebra, mezi která se pokusí zásah umístit.
 
Jde to i na patnáct metrů…
 
V době, kdy jsem dolaďoval předchozí text mi bylo dopřáno otestovat také střelbu na extrémně krátkou vzdálenost patnácti metrů. Vzhledem k nejmenším hodnotám nastavitelného zvětšení lze bez problémů provést i podobný kousek. Kolegové mi snad nebudou mít za zlé, připojím-li v dané souvislosti celý příběh, protože na něj budu v každém případě dlouho vzpomínat.
Na začátku byla čekaná poblíž táhlé louky, jejíž dolní konec zahýbal za okraj lesa ve vzdálenosti asi tři sta metrů. Právě tady do ní vybíhal pruh neposečené trávy lemující mokrou prohlubeň, které se technika evidentně vyhnula. Celý lem louky se prohýbal a zatáčel do lesa dvěma zálivy oddělenými jazykem houštin.
Slunce ještě stálo nad obzorem, když jsem za zmíněným pruhem neposečené trávy uviděl v dalekohledu lišku. Stála natažená, oháňku srovnanou s linií hřbetu jako podle pravítka. Upřeně sledovala kořist před sebou v trávě. Podobná vzdálenost je v mém případě pro střelbu naprosto nemyslitelná, přestože by s právě pořízeným puškohledem ve zkušených rukou nebyla nemožná.
Rychle jsem proto zalovil v batohu, vytáhl vřeštidlo (snad mohu zmínit, že roky používám Nordic PreTuned) a přes obličej jsem si přetáhl maskovací roušku, abych na pozadí lesa na první pohled nesvítil do dálky. Přestože jsem po celou dobu sledoval lišku stojící v nezměněné poloze, zmizela mi jako mávnutím kouzelného proutku v okamžiku, kdy jsem kulovnici chystal do vidličky pirštoku.
Nevadí, zkusím to i tak, někde tam je. Konec vřeštidla jsem utlumil jen provizorně v jedné dlani, druhou držel kulovnici, a vyloudil poctivou sérii. Až jsem si řekl, že jsem to tentokrát přehnal. Vřeštidlo jsem ale nestihl ani odložit, když se z houštin v protějším táhlém jazyku doslova vylomila liška a pro vábiče se sice úžasným, nicméně ne zcela vhodným způsobem řítila přímo za zvukem.
Popadl jsem kulovnici oběma rukama s vědomím, že to bude asi v „pytli“. Rychle jsem uchopil prstenec zvětšení a otočil ho, co to jedním pohybem šlo, podle prvotního pocitu výrazně pod desetinásobné zvětšení. Liška se prořítila polovinou záhybu louky a pak se stočila tak, jak to učebnice vábení popisují – pro vítr si půjde okrajem krytiny. Vál kolmo na les, tedy mě do tváře. Poopravil jsem postavení pirštoku a sledoval ve sklech vysoký pruh třtiny, který pod korunami stromů louku lemoval.
Chvíli se nic nedělo a pak mi to došlo. Deset metrů od okraje lesa se souběžně s loukou táhla oplocenka. Liška nepůjde krajem lesa, ale až kolem ní a přijde mi za záda… Na opravu podpěry už nebyl čas, protože se přesně podle předpokladu ozvalo tiché zašustění ve směru od drátěného plotu. Čas jsem měl jen na sejmutí kulovnice z vidličky a zamíření z volné ruky na volnější prostranství u oplocenky. Prakticky okamžitě mi do skel vplula liška čárující naostro ke mně. Bez otálení jsem zachytil do kříže hlavu a odmáčknul spoušť.
I na těch pár metrů jsem zamířil bez problémů. Jediné, na co jsem v onom chvatu pozapomněl, byla úprava paralaxy. Cíl jsem proto viděl jako za zamlženým sklem. Na překážku to ale v žádném případě nebylo…
 
Drobné vychytávky
 
Během diskuse kolem nových puškohledů došlo ještě na jedno bezprostředně související téma – pořízení dalších doplňků. Konkrétně se jednalo o sluneční clonu. Doporučována byla mimo jiné z důvodu mechanické ochrany objektivu a z tohoto pohledu se mi jevila jako velmi zajímavá. Přestože jsem si ji nakonec neobjednal (z rozměrových důvodů), musím na možnost jejího dokoupení v rámci objektivity v každém případě upozornit.  
Druhým nabízeným doplňkem, který je pro nás aktuálnější, je speciální držák pro připojení digitální zasádky. Jeho provedení je precizní, přitom jednoduché, umožňuje velmi rychle zařízení nasadit, samozřejmě při dosažení dostatečně spolehlivého spojení. V případě puškohledu FOMEI 3-18x56 FOREMAN HTC, který má na bočním těle okuláru tlačítka pro ovládání osvětlení kříže, respektuje držák tuto skutečnost přítomností otvoru, který ovládání nijak neomezuje. Celá sestava přináší jedinou nepříjemnost – je to opět po čertech velký komplet. To je ale koneckonců daň za noční lov obecně.
Josef DRMOTA
 
 

Zpracování dat...