Konference volně navazovala na řadu odborných konferencí a seminářů o jednotlivých druzích zvěře a dalších mysliveckých tématech pořádaných Ministerstvem zemědělství na přelomu minulého století. U jelení zvěře to byl konkrétně rok 1995.
Problémy se zvyšujícími se stavy jelení zvěře v následujících letech v celé Evropě vyvolaly otázky jak dál v mysliveckém hospodaření s touto zvěří.
K účasti na konferenci byly přizvány i Vojenské lesy a statky ČR, s.p., jakožto jeden z představitelů mysliveckých hospodářů za státní sektor a držitel a současně i uživatel výměrově největších honiteb. Kromě zkušeností s mysliveckým obhospodařováním jelení zvěře v uplynulém období chtěly vojenské lesy využít setkání s mysliveckou veřejností i k tomu, aby nechaly nahlédnout do běžného provozování myslivosti svého podniku a rozptýlily tak ještě dnes některé tradované mýty, které provázejí toto hospodaření pro veřejnost v méně přístupných oblastech.
Konference si dala do vínku řadu témat, které chtěla prodiskutovat, či případně nalézt směr, jak řešit kontinuální nárůst početních stavů, ke kterému dochází s různou intenzitou bez ohledu na systém mysliveckého hospodaření ve všech státech Evropy sousedících s Českou republikou.
Se zvyšováním početních stavů jelení zvěře se objevují i otázky, jak dál s přístupem myslivosti k chovu jelení zvěře a zvláště v souvislosti s obnovou lesů po historicky největší kůrovcové kalamitě, kalamitách větrných a neustále hrozícím se opakováním obdobích sucha.
Z dosavadních výsledků mysliveckého hospodaření v uplynulých letech se nabízela k řešení i pesimistická otázka, zda se ještě dnes nechá hovořit v souvislosti s jelení zvěří ve volných honitbách o chovu ve smyslu dodržování určitých pravidel vedoucích k cílům proklamovaným myslivostí v uplynulých desetiletích.
Určitě se k uvedeným tématům budou následně po konferenci na stránkách odborného tisku vyjadřovat uživatelé a držitelé honiteb, akademická sféra, dotčení vlastníci pozemků či myslivecké organizace samy.
Jaké je tedy myslivecké hospodaření u Vojenských lesů a statků ČR, s. p., (dále jen „VLS“), jakých výsledků bylo dosaženo v uplynulém období a jaké jsou i představy tohoto státního podniku v hospodaření s jelení zvěří do budoucna?
Pro všeobecný přehled o myslivosti u VLS je potřeba se seznámit s několika základními údaji, z nichž hospodaření v honitbách VLS vychází.
Celková výměra obhospodařované půdy VLS je 141.457 ha, z toho zemědělská půda6110 ha, lesní pozemky 126.780 ha,vodní plochy882 ha,ostatní plochy7650 ha a zastavěné plochy35 ha
Svoji hospodářskou činnost včetně myslivosti vykonávají VLS prostřednictvím svých organizačních složek, kterými jsou divize v šesti územích ČR – Hořovicích, Horní Plané, Karlových Varech, Mimoni, Plumlově a v Lipníku nad Bečvou. Celopodnikově pak zajišťují některé své další činnosti prostřednictvím divize zemědělské výroby a divize ostrahy a služeb.
Myslivost
Myslivost je jednou ze samostatných činností, které byly dány zakládací listinou ze strany zakladatele podniku Ministerstva obrany do předmětu podnikání VLS. Mezi tyto činnosti dále patří lesní výroba, zemědělská výroba, dřevozpracující výroba, rybářství, údržba drobných vodních toků a z dalších nehospodářských činností pak zabezpečení ostrahy a ochrany vojenských objektů Armády ČR a asanační (pyrotechnické) a rekultivační opatření v objektech důležitých pro obranu státu.
Cílem mysliveckého hospodaření v honitbách VLS je dosažení únosného stavu zdravé a tělesně zdatné zvěře v optimálním věkovém a sociálním složení. VLS se snaží u všech druhů zvěře dosáhnout vrcholových trofejí a optimální produkce, ale nikoliv na úkor neúměrných škod na lesních porostech a v zemědělství.
Pro každou divizi jsou zpracována samostatná kritéria chovnosti samčí i samičí zvěře. Vzhledem k plnění dalších úkolů daných zakladatelem MO v zajišťování obrany státu v souvislosti se zachováním bezpečnosti fyzických osob a cvičících vojsk a zajištění administrativního zjednodušení prosazování mimořádných opatření u správních úřadů, nejsou vlastní honitby pronajímány. Výkon práva myslivosti na honebních pozemcích a redukční lov na nehonebních pozemcích vykonává podnik ve své působnosti a na vlastní účet.
Z hlediska plnění úkolů v myslivosti jsou rozhodující vlastní volné honitby, uznané především na územích současných i bývalých vojenských výcvikových prostorách, jejichž výměry se pohybují od 18 tisíc do 35 tisíc ha. Obory pro chov spárkaté zvěře jsou tři, a to pouze u divize Mimoň. Provoz jediné bažantnice zajišťuje divize Lipník nad Bečvou.
Hlavní zvěří mysliveckého hospodaření je zvěř spárkatá. Normována je zvěř jelení, srnčí, mufloní, daňčí a v honitbách nad 1000 ha prase divoké. Zvěř sičí v honitbách VLS normována není. V oborách je pak chována zvěř jelení mufloní, daňčí a prasata divoká.
Důležitou součástí při výkonu práva myslivosti a naplňování zásady řádného hospodaření se svěřeným majetkem jsou poplatkové lovy tuzemskými a zahraničními loveckými hosty. Tyto lovy organizují a zabezpečují jednotlivé divize v rámci svých územních působností. Mimo individuální poplatkové lovy na trofejovou zvěř realizuje podnik též společné lovy na holou spárkatou zvěř a prasata divoká.
Významnou součástí hospodářských činností podniku je hospodaření se zvěřinou. Prodej zvěřiny je realizován prostřednictvím vlastních zvěřinových závodů jak v tuzemsku, tak i do zahraničí prostřednictvím 13 zvěřinových závodů a 10 ostatních zařízení pro uchovávání těl ulovené zvěře. Celková produkce zvěřiny je ročně asi 500 t.
Honitby
Celkový počet honiteb je 25, celková výměra honiteb je 181.692 ha. Největší honitbou je s 35.500 ha honitba Hradiště, Karlovy Vary. Ze tří obor – Židlov, Velký Dub, Prosíčka – je největší obora Židlov s rozlohou 3795 ha. Bažantnice Bochoř, Lipník nad Bečvou má rozlohu 809 ha.
Zvěř
Hospodaření se zvěří v honitbách VLS je zaměřeno výhradně na spárkatou zvěř. Toto zaměření vychází z přírodního charakteru honiteb se zastoupením velkých lesních celků. Pouze v bažantnici Bochoř na divizi Lipník nad Bečvou je hospodařeno se zaječí a bažantí zvěří.
Divize Hořovice: normované stavy: jelen, srnec, prase divoké, ostatní výskyt: muflon, sika, daněk
Divize Horní Planá: normované stavy: jelen, srnec, prase divoké, ostatní výskyt: daněk
Divize Karlovy Vary: normované stavy: jelen, muflon, srnec, prase divoké, ostatní výskyt: daněk, sika
Divize Mimoň: normované stavy: jelen, daněk, muflon, srnec, prase divoké, obora Židlov: jelen, daněk, muflon, srnčí, prase divoké, zubr, obora Velký Dub: daněk, muflon, prase divoké, obora Prosíčka: prase divoké
Divize Plumlov: normované stavy: jelen, daněk, muflon, srnec, prase divoké, zajíc, bažant – neloví se
Divize Lipník nad Bečvou: normované stavy: jelen, daněk, muflon, srnec, prase divoké, zajíc, bažant
Lov
Celkově je loveno v honitbách VLS ročně okolo 20.000 ks spárkaté zvěře. Z tohoto počtu je zastoupen lov následovně: jelení zvěř 5250 ks, daňčí zvěř 800 ks, mufloní zvěř 150 ks, srnčí zvěř 4900 ks, sičí zvěř 2500 ks, prase divoké 6400 ks. V posledních deseti letech vzrostl celkový lov spárkaté zvěře v důsledku usměrňování početních stavů z důvodů snižování škod na lesních porostech a v zemědělství o více než o 20 %.
Škody zvěří v honitbách VLS
VLS ve svých honitbách myslivecky hospodaří s cílem zabránění neúnosným škodám na lesních porostech, v zemědělství a ostatních hospodářských činnostech, které jsou prováděny v přírodě. Pro kontrolu důsledků svého mysliveckého hospodaření jsou využívána periodická šetření vlivu zvěře na prostředí, která vychází z metodiky Ústavu pro výzkum lesních ekosystémů IFER, kterou ústav prováděl celorepublikově pro Ministerstvo zemědělství od roku 1995.
Inventarizace poškození jsou prováděna v pravidelných tříletých cyklech s možností porovnávání s předchozími šetřeními, a to z pohledu i republikového porovnání, což je zásadní pro určení dlouhodobých trendů vývoje poškození a jejich příčin. Bohužel se tato republiková šetření již ze strany orgánů státní správy přestala provádět, což velmi snižuje vypovídací schopnost celostátních časových řad dosavadních získaných výsledků.
Z údajů zjištěných při inventarizaci škod pak VLS vychází ve svých honitbách při zpracování ročních plánů mysliveckého hospodaření.
Jako ochranné opatření proti pohybu jelení zvěře v problémových lesních porostech v období zimního strádání zvěře a proti ustřelování parohaté zvěře okolními honitbami jsou budovány v honitbách přezimovací obůrky, které jsou sice nákladné svým provozem, ale které plně naplňují svůj účel. Těchto obůrek provozují VLS celkem dvacet a ročně je v nich podle klimatických podmínek uzavíráno asi 1000 až 1500 ks jelení zvěře.
Řízení myslivosti v VLS ze strany státu
Na pozemcích určených pro obranu státu vykonává působnost krajů v přenesené působnosti a obcí v přenesené působnosti Ministerstvo zemědělství. Ministerstvo zemědělství také rozhoduje ve věcech myslivosti týkajících se organizací v oboru působnosti Ministerstva obrany. Zejména se jedná o problematiku uznávání honiteb, mysliveckého plánování a hospodaření, kontroly a zužitkování ulovené zvěře, ustanovování mysliveckých hospodářů a stráží a udělování výjimek ze zakázaných způsobů lovu.
Ocenění myslivosti VLS
I přes to, že u VLS ovlivňují specifické podmínky dané vojenským využíváním předmětných území, nezůstává provozování myslivosti stranou od běžného provádění této činnosti. Důkazem je mezinárodní ocenění myslivosti provozované u VLS. V roce 2006 na Valném shromáždění Mezinárodní rady pro myslivost a ochranu zvěře CIC v kyperském Limassolu obdržely VLS prestižní „Cenu Edmonda Blanca“, udělovanou za celosvětový přínos myslivosti v různých oborech této činnosti. VLS obdržely ocenění za úspěchy dosažené cílevědomým prosazováním zásad trvale udržitelného hospodaření s přírodním bohatstvím v chovech velké zvěře v honitbě Libavá, Lipník nad Bečvou. Cenu převzal za VLS osobně Ing. Jan Jeniš.
CIC upřednostnila při rozhodování o udělení této ceny především fakt, že se jedná o myslivecký objekt, který umožňuje v co nejširším měřítku prosazování zásad udržitelného mysliveckého hospodaření. Kombinací velmi vhodných přírodních podmínek, kvalitního genetického základu zvěře, citlivou úpravou prostředí spočívající ve zřizování úživných ploch, klidových zón a přezimovacích objektů byl vytvořen jedinečný biotop pro chov jelení zvěře.
Této výjimečné příležitosti bylo ze strany mysliveckého personálu náležitě využito a byl založen dlouhodobý program chovu jelení zvěře, který je přizpůsobován nejnovějším informacím získaným z pozorování zvěře, veterinárním doporučením a dodržování přísných chovatelských zásad.
Vrcholem chovatelského úsilí bylo vytvoření velmi kvalitní populace jelení zvěře, ve které byl uloven v roce 2004 jelen, jehož bodová hodnota trofeje dosáhla 242,90 b. CIC. Tato trofej se stala nejsilnější trofejí jelena evropského uloveného ve volné honitbě v ČR.
Hospodaření s jelení zvěří ve volných honitbách
Hospodaření s jelení zvěří probíhá u VLS podle standardních metod vycházejících plně z právních předpisů vydaných na úseku myslivosti. Honitby jsou zařazeny vesměs, kromě honitby Hradiště a Libavá, ve III. jakostních třídách, kdy se kromě lesních pozemků hojně využívají i jiné, spolu související honební pozemky porostlé stromy a keři lesních dřevin, kterých je v současných i bývalých vojenských výcvikových prostorách velké množství. Extrémní výměry těchto pozemků porostlých keři připomínající buš jsou pak ve vojenském výcvikovém prostoru Doupov v honitbě Hradiště a honitbě Libavá, které tímto svojí úživností byly zařazeny do II. jakostní třídy.
V chovu jelení zvěře je pak vycházeno z poměru pohlaví 1:1, z koeficientu přírůstku 0,8 a skladbou populace v poměru samec, samice a mladá zvěř 39:39:22.
Hořovice
Rozhodující honitbou pro hospodaření s jelení zvěří na divizi Hořovice je volná honitba Brdy s výměrou 25 665 ha. V honitbě je hospodařeno s jelení zvěří mezi normovanými a minimálními stavy ve výši 280 a 200 ks.
Honitbu lze charakterizovat jako ucelený lesní komplex na chudých neúživných kyselých vyvřelinách, zařazenou do III. jakostní třídy, v hraničních částech navazující na zemědělskou krajinu se značným zastoupením rozptýlených větších lesních komplexů.
Nízká úživnost je vylepšována zřizováním zvěřních políček s bylinnými směskami. Území ztratilo v roce 2016 statut vojenského výcvikového prostoru, ale byly ponechány některé dopadové plochy střelnic.
Dosavadním cílem mysliveckého hospodaření s jelení zvěří v honitbě Brdy bylo udržení početních stavů na takové výši, která by nezpůsobovala neúměrné škody především na lesních porostech. V posledních letech se k hlavnímu cíli přidala ochrana a odrůstání nejmladších lesních kultur, které vznikly na plochách s kůrovcovou a větrnou kalamitou.
Velkým dlouhotrvajícím problémem byly pohyby zvěře v hraničních územích, kde vlivem „odváděcího“ přikrmování v navazujících honitbách docházelo v určitých obdobích roku k vytahování zvěře za hranice honitby a zpětnému návratu holé zvěře v obdobích, kdy jejich početní stavy již nebylo možno důsledně lovem regulovat. Myslivecké hospodaření VLS na to reagovalo mnohdy až 10 až 20% nárůstem lovu v následujících letech. Hospodaření s jelení zvěří komplikuje i výskyt motolice velké.
V současné době nastala zásadní změna v přístupu k udržování početních stavů jelení zvěře v honitbě Brdy na takové výši, která by byla zaručovala dosažení takového početního stavu zvěře, který by byl na hranici únosnosti pro naplňování cílů odrůstání mladých lesních porostů. Do popředí se dostala realizace projektu LIFE ADAPT BRDY, který podnik zahájil v únoru 2023.
Cílem projektu je přechod na přírodě blízké hospodaření ve vojenských lesích. Místo holosečných těžeb, jejichž nutným následkem je vznik holin, jsou prosazovány promyšlené podrostní způsoby hospodaření, kdy lesníci citlivými zásahy podporují vnitřní dynamiku porostů a dávají prostor nové generaci lesa bez nutnosti holosečných těžeb, zato se zachováním mikroklimatu mateřského porostu.
Jedná se o přeměnu převážně smrkových monokultur na nové, druhově, prostorově i věkově pestré porosty, odlišné od lesů, které zakládali naši předkové po staletí uplatňováním klasického lesnického hospodaření podle věkových tříd.
Naprosto zásadním procesem, bez kterého nelze pomýšlet na úspěch zavádění těchto nejmodernějších metod lesnického hospodaření, je promyšlené a důsledně prováděné snižování stavů spárkaté zvěře, bez něhož není přirozená obnova širokého spektra stanovištně vhodných dřevin myslitelná. A právě tato nutná úprava početních stavů jelení zvěře se stala výchozím základem pro myslivecké plánování chovu a lovu zvěře. Je to lesnický model, o který budou v příštích letech usilovat VLS v Brdech a následně i v dalších lokalitách. Projekt je realizován s finanční spoluúčastí EU.
Okrajově s jelení zvěří je hospodařeno i v honitbě Nouzov o výměře 2229 ha zařazené do III. jakostní třídy s normovanými a minimálními stavy 217 ks, kde však úlovky dosahují výše asi 20 ks.
Horní Planá
Pro divizi Horní Planá je rozhodující myslivecké hospodaření s jelení zvěří ve volné honitbě Knížecí Stolec o výměře 23 048 ha, zařazené do III. jakostní třídy s normovanými a minimálními stavy 270 a 180 ks na 18 000 ha.
Hospodaření se zvěří je zatíženo kalamitními porosty po především větrných kalamitách a snahou udržet migrující stavy zvěře v klidových lokalitách tvořených neproblémovými lesními porosty. To se však ne vždy daří z důvodů narušování klidu postupujícími pracemi na zpracování kalamit a odchodem zvěře mimo klidová území, často i mimo hranice honitby. Obdobná situace při zpracování kalamit je však i mimo území vlastní honitby, kde, bohužel, často zpracování kalamit má jiné časové režie než u podniku. Dochází tak k silným přesunům stavů zvěře s obtížnou realizací lovu.
Území je pod režimem aktivního vojenského výcvikového prostoru s časovou regulací možnosti vstupu a plnění hospodářských úkolů, včetně lovu zvěře.
Dalším faktorem ovlivňujícím rovnoměrný vývoj početních stavů spárkaté zvěře je přítomnost velkých šelem rysa a vlka, která narušuje standardní přístup k hospodaření. V minulých letech se tato přítomnost projevila fatálně nejprve ve vztahu k mufloní zvěři, kdy došlo k úplné ztrátě její přítomnosti v honitbě a následně i ve vztahu k srnčí zvěři, kdy byla období, kdy se srnčí zvěř vůbec nelovila.
Obecným cílem mysliveckého hospodaření je udržení početních stavů na takové výši, která by nezpůsobovala neúměrné škody především na lesních porostech.
Obdobně je i v honitbě Knížecí Stolec dán důraz na ochranu a odrůstání nejmladších lesních kultur spojených s kalamitními holinami. Vývoj úkolů lovu je meziročně vyrovnaný.
V ostatních čtyřech zbývajících honitbách o výměrách o výměře od 600 do 1400 ha je lovena jelení zvěř v honitbě Nová Pec ročně ve výši 45 ks a v honitbě Vimperk 5 ks.
Karlovy Vary
Divize Karlovy Vary obhospodařuje pouze jednu honitbu Hradiště o výměře 35 446 ha, zařazenou do II. jakostní třídy s normovanými a minimálními stavy 660 a 300 ks na 30 000 ha.
Jedná se o úživnostně jakostní honitbu na sopečném podloží s četným křovištním porostem. Území je pod režimem aktivního vojenského výcvikového prostoru s časovou regulací možnosti vstupu a plnění hospodářských úkolů, včetně lovu zvěře.
Největším problémem pro hospodaření s jelení zvěří je souběžná přítomnost s početnými stavy sičí zvěře a jejich vlivem na mezidruhové křížení, agresivitu životních projevů, snižování úživnosti prostředí a vzniku obdobných škod na lesních porostech.
Důraz v chovu jelení zvěře je dán v mysliveckém hospodaření na regulaci početních stavů jelena siky a udržení početních stavů zvěře jelena evropského na takové výši, která by nezpůsobovala neúměrné škody především na lesních porostech.
Zatímco přístup k hospodaření s jelenem evropským v honitbě Hradiště je rovnoměrný, mají úkoly redukce sičí zvěře meziročně značný nárůst. Bohužel tento přístup není sousedními honitbami obdobně vítán a dochází tak až k desetinásobně nižšímu rozdílu v intenzitě lovu sičí zvěře oproti snahám VLS. Přitom vypořádat se s nadměrnými stavy sičí zvěře, jejíž územní areál se rozšířil takřka na 1/5 území Čech, si vyžaduje plošná řešení a nikoliv pouze územně ohraničené zásahy do místních populací.
Sičí zvěř není v honitbě Hradiště normována a redukce probíhá podle § 36 odst. 5 zákona o myslivosti s využitím všech možných výjimek, které umožňují právní předpisy o myslivosti, zejména § 39 při lovu zvěře starší 2 let, rozšíření dob lovu a výjimek ze zakázaných způsobů lovu podle § 45, o které VLS pravidelně žádají.
Mimoň
Divize Mimoň je organizační celek VLS s největším počtem honiteb - 5 volných honiteb a 3 obory. Kromě oborního chovu je pro chov jelení zvěře ve volnosti na divizi Mimoň rozhodující myslivecké hospodaření ve volné honitbě Ralsko o výměře 21 164 ha, zařazené do III. jakostní třídy s normovaným a minimálními stavy 210 a 190 ks na 19 000 ha.
Lesnicky je honitba charakterizována jako borové hospodářství na písčitém podkladu.
Území ztratilo v roce 1991 statut vojenského výcvikového prostoru. V následujícím období bylo území zatíženo silnou pyrotechnickou očistou, která v okolí bývalých střelnic trvá do dnešních dnů a asanacemi půdy silně kontaminované ropnými uhlovodíky.
Ve vztahu k udržení škod působených zvěří při současném udržení kvality populace jelení zvěře na únosné výši, bylo přistoupeno v roce 2000 k silné početní redukci jelení zvěře ve volnosti a uzavření intenzivního chovu této zvěře do obory Židlov. Současně bylo přistoupeno i k redukci s územním vymezením doprovodného chovu daňčí zvěře ve volnosti (normované a minimální stavy ve výši 256 a 240 ks na 16.000 ha v III. jakostní třídě).
Rovnoměrný vývoj početních stavů daňčí a mufloní zvěře je silně ovlivněn přítomností vlků, která narušuje standardní přístup k mysliveckému hospodaření.
Plumlov
Organizační celek VLS má ve své působnosti pouze dvě volné honitby. Rozhodující pro myslivecké hospodaření s jelení zvěří ve volnosti je honitba Březina o výměře 17 683 ha, zařazené do III. jakostní třídy s normovanými a minimálními stavy 240 a 150 ks na 15 000 ha.
Myslivecké hospodaření s jelení zvěří lze dlouhodobě charakterizovat jako vyrovnané díky předchozímu diviznímu managementu, který dlouhodobě cílil na minimalizaci škod působených zvěří a udržení početních stavů spárkaté zvěře na únosné výši.
Ale ani honitbě Březina se v období let 2018 až 2020 nevyhnulo myslivecké plánování celopodnikovým regulačním zásahům do stavů spárkaté zvěře z důvodů vysokých úkolů obnovy lesních porostů po větrných a kůrovcových kalamitách a následnému zájmu o zvýšenou ochranu nově zalesněných ploch.
Území je pod režimem aktivního vojenského výcvikového prostoru s časovou regulací možnosti vstupu a plnění hospodářských úkolů, včetně lovu zvěře. Jinak území honitby Březina neprovází v myslivosti nestandardní vlivy, které by byly příčinou extrémních přístupů k hospodaření se spárkatou zvěří. Do budoucna však i zde z důvodů prosazování přírodě blízkých způsobů podrostního lesnického hospodaření bude vývoj početních stavů zvěře pod regulačním tlakem.
V honitbě Bílý Vlk o výměře 1289 ha je roční lov jelení zvěře do 10 ks.
Lipník nad Bečvou
Z pěti honiteb obhospodařovaných divizí Lipník nad Bečvou má pro myslivecké hospodaření s jelení zvěří největší význam honitba Libavá, která je známa jako nejlepší honitba s chovem jelení zvěře ve volnosti v ČR. Výměra honitby je 33 406 ha, zařazená je do II. jakostní třídy s normovanými a minimálními stavy 660 a 300 ks na 30 000 ha.
Územně se jedná o náhorní plošinu Oderských vrchů s chladnějším a větrnější klimatem, kde je úživnost pro zvěř dána velkým množstvím pozemkům bývalých zemědělských hospodářství v dnes aktivním vojenském prostoru porostlých přirozenými nálety měkkých lesních dřevin a křovin. Tyto plochy dosahují asi 11 tis. ha, což představuje 60 % výměry z celkové výměry lesů.
V honitbě je dlouhodobě pracováno na zvýšení kvality původní jelení zvěře prostřednictvím zlepšováním jejího genofondu jednak dovozem kvalitní zvěře, a jednak také propracovaným systémem kritérií chovnosti samčí i samičí zvěře a důsledně uplatňovaným průběrným lovem.
V posledních letech je chov jelení zvěře zatížen zvyšující se potřebou regulace početních stavů z důvodů vzniku rozsáhlých kalamitních holin po přísušcích a následných větrných a kůrovcových kalamitách. Ochrana následně vzniklých zalesnění si vyžaduje regulační zásahy, které rozkolísávají rovnoměrný způsob mysliveckého hospodaření.
Předmětem redukce početních stavů jelení zvěře je především zvládnutí vývoje početních stavů přes laně, jakožto nositelky přírůstu, kdy jsou lovy prováděny dlouhodobě v poměru až 1:2 v neprospěch laní.
A právě na mysliveckém hospodaření honitby Libavá lze ukázat i veliký nešvar současné myslivosti, kdy i přes regulaci početních stavů především v kategorii samic se nedaří dosáhnout v honitbě předpokládaného poměru pohlaví, který by zaručoval nižší reprodukci populace. Tedy i přes cílenou regulaci počtu laní se poměr pohlaví v podstatě nemění a jeleni samci „mizí“ někam do nenávratna přes hranici honitby.
Z informací získaných o hospodaření sousedních honiteb je pak zřejmé, že oproti ulovení stovkových počtů jelenů jsou loveny laně jen v počtu několika málo desítek. Tuto „pomoc“ sousedů bychom v rámci zájmu o redukci početních stavů jelení zvěře sice velice uvítali, ale především v kategorii samic a mladé zvěře.
V honitbě Obora o výměře 2248 ha pak roční lov jelení zvěře dosahuje okolo 30 ks.
Lze ještě vůbec hovořit o chovu jelení zvěře?
Závěrem lze ke konferencí položené otázce, zda-li lze ještě dnes hovořit v souvislosti s jelení zvěří ve volných honitbách vůbec o chovu ve smyslu dodržování určitých pravidel vedoucích k cílům proklamovaným myslivostí v uplynulých desetiletích, říci, že jelení zvěř je tradičně jedním z hlavních druhů zvěře obhospodařované myslivostí ve volných honitbách a součástí přírody České republiky a měla by i do budoucna jimi zůstat.
Současná pravidla chovu této zvěře, která jsou zakotvena v právních předpisech o myslivosti a která vycházejí ze základních biologických atributů životních projevů zvěře, jsou plně dostačující pro naplňování cílů hospodaření s touto zvěří a jejího zachování ve volné přírodě dnešní, hospodářsky a civilizačně zatížené krajiny a jsou perspektivní i do budoucna. Chce to ale je chtít využívat a dodržovat.
Pokud jsou zjišťovány v praxi nedostatky, není to tedy nedostatkem legislativních pravidel, ale spíše jejich neznalostí, nedodržováním, anebo často i vypočítavostí.
Při hledání příčin, proč se nedaří v konkrétních honitbách nebo na celých rozsáhlejších územích zajistit požadované cíle v chovu zvěře, je vždy na prvním místě potřeba vyhodnotit, zda byly využity možnosti dané legislativou. Pokud ne, je potřeba hledat příčiny jinde, mimo legislativu.
Samozřejmě, vývoj společnosti a s tím spojené zatěžování krajiny, a také čas, nelze zastavit. Je tudíž přirozené, že se budou objevovat úvahy o nových přístupech k chovu jelení zvěře tak, aby se předešlo negativnímu vlivu působení zvěře na ostatní lidské hospodářské činnosti prováděné v přírodě, nebo na přírodu jako takovou.
Jednou z takovýchto změn by mohlo být často diskutované zřízení oblastí chovu tam, kde si usměrňování vývoje početních stavů některých druhů zvěře vyžaduje větší územní celky, než jsou samostatné honitby, anebo navrácení kompetencí státní správě myslivosti při schvalování plánů mysliveckého hospodaření.
Při snahách o navržení nových cest je však nutné si také položit primárně otázku, zda budou nová pravidla držitelé a uživatelé honiteb využívat? Pokud nová pravidla nebudou plně využívána, jako je tomu u současných, pak ale nelze očekávat, že se nedostatky v chovu zvěře napraví. Nemá tedy ani cenu jeden nevyužívaný systém nahrazovat jiným, když není předpoklad, že ho budou protagonisté na všech úrovních v myslivosti akceptovat.
Rozdiskutování tohoto nedostatku a pojmenování příčin, proč nejsou zainteresovanou veřejností současné právní možnosti využívány, je prioritní při hledání nápravy a mohlo by se toto téma stát například i tématem dalších odborných konferencí. Takových diskuzí je třeba využít předem při úvahách, ještě předtím, než se otevře vlastní legislativní proces o změně myslivecké legislativy. Jen tak se myslivost vyvaruje blamáže, až budeme po několika letech zase hodnotit, jak to s chovem jelení zvěře vypadá, že budeme muset smutně konstatovat, že to zase nejde….