Nálezová databáze
V předchozím článku v Myslivosti 6/2023 jsme představili Nálezovou databázi ochrany přírody jako významný zdroj poznání o výskytu druhů živočichů, rostlin, hub. Popsali jsme její možnosti a využití. Uvítáme zlepšení našich znalostí, i když je databáze rozsáhlá, nebude nikdy kompletní a nová data o výskytu druhů či nová zjištění z dosud neprozkoumaných míst ji mohou rozhodně obohatit.
Pro záznam do databáze je několik možností, pro veřejnost jsou to především tři cesty. Zkušenější přírodovědci mohou využít mobilní zapisovací aplikaci
BioLog (biolog.nature.cz), z dílny AOPK ČR, která je přímo s databází spojena.
Pokud najdete zajímavý druh, který mapujeme na serveru
BioLib.cz, je možné údaj zadat v jeho mapovacím rozhraní.
Pokud si na poznání druhů netroufáte, ale přesto vás téma zaujalo, rádi druhy pozorujete a svá pozorování byste chtěli sdílet, nabízí se aplikace
iNaturalist. Ta má mimo jiné i funkce na automatické určení druhů podle fotografie a určení je poté po odeslání upřesňováno komunitou uživatelů. I data zaslaná do této aplikace jsou jednou ročně do Nálezové databáze ochrany přírody převáděna.
Čtenáři Myslivosti by mohli přispět především pozorování následujících skupin druhů.
Invazní druhy rostlin
Nepůvodní rostliny v naší republice tvoří celou jednu třetinu všech rostlinných druhů. Některé z nich se po určité době, co se sem úmyslně či neúmyslně dostaly, mohou začít nekontrolovatelně šířit a škodit nejen přírodě, ale i člověku, ekonomicky i zdravotně. Takové rostliny označujeme jako invazní. A těch je u nás podle aktuálních průzkumů 75 druhů.
K nejznámějším patří bolševník velkolepý, tři druhy křídlatek, zlatobýl obrovský a kanadský či netýkavka žláznatá. Ale v lesích či na loukách kolem nich je možné potkat i vlčí boby (lupiny) mnoholisté, mahonie cesmínolisté, trnovníky akáty, kolotočníky ozdobné, topinambury hlíznaté nebo zplaňující dub červený.
Boj s těmito rostlinami ve snaze omezit či zlikvidovat jejich populace je nákladný a v některých případech téměř marný.
Nejjednodušší je podchycení jedinců či malých populací, které se v území nově objeví. Rozsáhlé porosty se likvidují mnohem náročněji. Prosto jsou důležité záznamy nálezů ojedinělých výskytů.
Systematické a plošné mapování invazních druhů neprobíhá v rámci celého státu. Občas se organizuje detailní mapování konkrétního menšího území, například v rámci řešení nějakého projektu.
Značnou část informací o výskytu tvoří data získaná od veřejnosti. Pokud se tedy při pochůzkách či práci v terénu setkáte s nějakou invazní rostlinou či celým porostem, neváhejte ji vyfotit a přes některou v úvodu zmíněných aplikací uložit záznam o jejím výskytu. Nechcete-li využívat aplikace, můžete fotku a lokalizaci výskytu poslat na mailovou adresu
invaznidruhy@nature.cz. Tento mail je také možné využít k případným dotazům, například na určení druhu rostliny, kterou jste nalezli.
Každá informace o izolovaných výskytech invazních rostlin je velmi cenná, mnohdy zabraňuje budoucímu masivnímu šíření druhu. Nejčastěji se lze setkat s invazními rostlinami na lesních pasekách, podél cest a vodních toků či v blízkosti lidských sídel.
Ptáci
Přispět k poznání aktuálního stavu ptáků může opravdu každý. Ptáků zemědělské krajiny, včetně dříve hojné koroptve polní, bažanta obecného či čejky chocholaté v naší krajině citelně ubývá a každý záznam nám může pomoci k lepšímu poznání jejich výskytu. Mnohé z druhů, které u nás dříve hnízdily za každým domem, se dnes již na řadě míst nevyskytují. Jen u koroptve došlo k poklesu z 6 milionů kusů (jarní kmenový stav) v roce 1935 na současných odhadovaných 16 000 až 32 000 kusů. Za tímto úbytkem stojí zejména změna hospodaření v naší krajině, rozorávání mezí, scelování půdních bloků, používání velkého množství „chemie“ a s tím spojený úbytek hmyzu.
Propad početnosti pak potkal i čejku chocholatou, která dokonce změnila typ hnízdního prostředí a v dnešní době hnízdí prakticky jen na polích v blízkosti mokrých depresí, kde nachází vhodné podmínky ke sběru potravy.
Pokles početních stavů byl zaznamenán také u našich ikonických lesních druhů hrabavých, tetřeva hlušce a jeřábka lesního nebo u tetřívka obecného, tedy obyvatel rašelinišť, vrchovišť a horských strání. V současnosti existuje pouze jediná životaschopná populace tetřeva v Českých a Moravských zemích na Šumavě, kde se početnost odhaduje na 300 až 400 jedinců. Přitom ještě začátkem 20. století obýval tetřev smrčiny prakticky ve všech horských a podhorských oblastech republiky a jen na panství Český Krumlov bylo v letech 1881 až 1907 zastřeleno 1907 kohoutů.
Propad početních stavů tetřívka prakticky kopíruje situaci u koroptve či tetřeva. I zde je patrný markantní ústup druhu, kdy z území Moravy již tetřívek úplně vymizel a v Čechách jsou zbytky tokanišť roztroušeny mezi Krkonoše, Jizerské hory, Krušné hory a Šumavu.
Za tímto ústupem lze hledat převážně změny v lesnickém hospodaření, nadměrné rušení ze strany člověka či u tetřívka taky zarůstání či odvodňování tokanišť.
Nejzáhadnějším z našich hrabavých druhů ptáků je bezpochyby jeřábek lesní. Tento lesní duch žije skrytým způsobem života a jen málokomu se ho podaří spatřit. Často lze výskyt tohoto druhu zdokumentovat jen pomocí pobytových stop – trusu či stopních drah na sněhu.
Kromě v úvodu článku zmíněných databází, existují také databáze určené čistě na sběr dat o ptácích, nebo dokonce jednotlivých druhů ptáků. Data tak mohou zájemci zadávat do faunistické databáze České společnosti ornitologické (
birds.cz/avif), nebo je možné se zapojit do dlouhodobějších projektů, zabývajících se mapováním koroptve polní - Projekt Čiřikání (
koroptvicky.cz), který organizuje spolek Naše Společná Krajina, z.s. nebo do mapování hnízdišť čejky chocholaté organizované Českou společností ornitologickou (
www.birdlife.cz).
Invazní druhy savců
Obdobně jako u rostlin i mezi našimi savci najdeme nepůvodní a invazní zástupce. Z celkových 89 druhů savců, kteří u nás žijí, je 14 z nich nepůvodních a z toho 6 je označováno jako invazní. Jedním z nich je jelen sika, jehož populace u nás plynule a rychle narůstá. Podle mysliveckých statistik se počet úlovků zvyšuje každých deset let zhruba na dvojnásobek.
Nutrie říční zažívá od konce 90. let populační boom, na rozdíl od dříve běžnější ondatry pižmové, jako invazní jsou ale označovány obě.
Skutečnou hrozbu pro naši přírodu ale přestavují zástupci invazních šelem – psík mývalovitý a zejména mýval severní a norek americký.
Hlavním zdrojem dat pro všechny výše uvedené druhy jsou právě myslivecké statistiky. Z počtů zástřelů v jednotlivých letech si lze udělat obrázek o celkových změnách početnosti či o prostorovém rozložení výskytu. Význam z hlediska přesnění lokalizace mají i jednotlivé záznamy od konkrétních lidí přímo v terénu. Velmi cenné jsou taktéž poznatky o nejrůznějších „podivnostech“, které invazní druhy v přírodě provádějí. Takto bylo například pozorováno netradiční potravní chování ondater, které si na Lednických rybnících kromě vodních rostlin obohacovaly jídelníček malými rybkami, které aktivně lovily. Tento druh informací je cenný z hlediska našeho poznání o nových přistěhovalcích, jejichž způsoby projevu se vzhledem k jejich krátké době působení zde stále vyvíjejí.
Malé a středně velké šelmy
Z původních druhů savců stojí ve vztahu k mapování za zmínku především malé a středně velké šelmy. I u nich v řadě případů jsou k dispozici údaje především z mysliveckých dotazníků.
Typickými představiteli této skupiny jsou liška obecná, kolčava, hranostaj, jezevec, tchoř tmavý i oba druhy kun - lesní a skalní. Obzvláště u posledních tří druhů z dotazníků pochází téměř 90 % údajů o výskytu. Je evidentní, že počet pozorování z volné přírody je nutné podstatně navýšit. Vzhledem k možné záměně při určování (např. kuna skalní vs. lesní, tchoř tmavý vs. nepůvodní norek americký) se však neobejdeme bez dokumentace jednotlivých pozorování, nejlépe za použití fotopastí. Taková data je pak vhodné zadávat do aplikace iNaturalist, příp. do mapovacího rozhraní BioLibu (viz úvod). Avšak ani tato metoda není samospasitelná.
V případě kriticky ohroženého tchoře stepního je nezbytné uvést, že mezi oběma druhy tchořů existuje řada přechodových barevných forem. A vše je ještě komplikovanější, ve volné přírodě se u nás mohou vyskytovat i fretky, které unikly ze zajetí a mohou se s tchoři i křížit, přičemž potomstvo je plodné. Pro spolehlivé určení je tedy v řadě případů nezbytné provést genetickou analýzu.
Podobně je tomu i u pozorování dalšího kriticky ohroženého taxonu, kočky divoké. I zde je nutné k jednotlivým nálezovým údajům přistupovat obezřetně a určení potvrdit DNA testem (možná hybridizace s domácí formou).
Avšak i zaznamenání takového nedoloženého nálezu má velký význam. Jedná se totiž o signální upozornění na možný výskyt. Pokud takovýto nález bude uveden v databázi, odborníci zajistí následně terénní prošetření i provedení laboratorních analýz.
Mimochodem, v případě kočky divoké se zdá, že početnost jejích pozorování mírně roste. Naopak u vydry říční či aktuálně se šířícího šakala obecného vystačíme, díky charakteristickému vzhledu, opět jen s doložením fotodokumentace jedinců či pobytových stop.
Hlodavci
Z hlodavců můžeme rovněž řadu druhů pozorovat přímo v terénu bez použití odchytových metod. Jistě téměř nikomu nebude dělat problémy určit bobra evropského, křečka polního či veverku obecnou. Kromě přímých pozorování můžeme u těchto druhů do nálezové databáze zadat i výskyt doložením (opět nutná fotodokumentace) pobytových stop, tj. nor, hradů, požerků, aj.
Zmíněné veverce jsou podobní plši, konkrétně plch velký. Je však menší, zbarvení je šedé se stříbřitým nádechem, okolo výrazných korálkovitých oči mají nápadný černý proužek. Často jej můžeme registrovat spíše sluchem, při vyrušení či námluvách vztekle vrčí až piští. Pro úplnost dodejme, že se v České republice v regionálně vymezených oblastech vyskytují i další dva druhy, plch lesní a zahradní. Jejich odlišení od plcha velkého však vyžaduje již určité zkušenosti.
Nejběžnějším z čeledi plchovitých je pak plšík lískový. Je zároveň i druhem nejmenším (velikost myši domácí) s charakteristickým žemlově žlutým zbarvením. Nezřídka se s ním můžeme setkat např. v opuštěných ptačích budkách.
Zajíci
Nesmíme opomenout zástupce řádu zajíců, zajíce polního a nepůvodního králíka divokého. Mezi sebou je odlišíme především podle velikosti těla a uší. Králík divoký je až o polovinu menší, má kratší boltce, které nemají černé špičky. Evidence jejich výskytu je aktuálně velice potřebná.
V případě zajíce došlo v 70. letech minulého století k výraznému populačnímu zlomu (pokles početnosti až o 80 %) a přes částečné či regionálně úplné omezení lovu se jeho početnost setrvale drží na nízké úrovni. Stejně tak u králíka došlo ve 2. polovině 20. století k výraznému rozpadu souvislého výskytu a poklesu početnosti na našem území.
Rys, vlk a medvěd
Monitoring velkých šelem je jednou ze základních činností vedoucí k poznání o rozšíření a stavu populací daných druhů na území ČR. Systematickému sledování těchto na jednu stranu ikonických, ale na druhou stranu svým způsobem z lidského pohledu „problematických či konfliktních“ druhů se věnuje státní správa ochrany přírody dlouhodobě, ale důvěryhodné záznamy o výskytu v některých místech chybí, nebo jsou sporadické a je nutné dalšímu ověření věnovat pozornost. V honitbách jsou ke sledování zvěře stále běžněji využívány fotopasti. Občas se pak poštěstí vyfotografovat nebo natočit nějaký druh chráněného živočicha, šelmy nevyjímaje.
Rys ostrovid se u nás vyskytuje ve dvou hlavních oblastech – na východě v Beskydech a Javorníkách (karpatská populace), dále pak v Jihočeském a Plzeňském kraji (česko-rakousko-německá populace) s centrem výskytu v Národním parku Šumava.
U rysů je typické jejich skvrnění, které je pro každého jedince jiné a podle rozložení skvrn na těle se z dobré fotografie dá rozpoznat konkrétní jedinec. Na základě toho se dají rekonstruovat přesuny konkrétních jedinců, které mohou být na vzdálenost desítek kilometrů.
V rámci mezinárodního projektu 3Lynx jsme s mnohými mysliveckými a lesními hospodáři navázali spolupráci, která pokračuje i po skončení projektu. Do velké míry je dobrá spolupráce založena na vzájemné komunikaci a osobním setkávání a diskusi.
Počet vlků se pro celou republiku odhaduje velmi obtížně. Jednodušší cestou je vymapování teritorií jednotlivých smeček. Fotografie nebo videozáznam z fotopastí je proto velmi cenným údajem k lepšímu odhadu početnosti druhu a sledování vývoje jeho početnosti.
Znalost o výskytu druhu může sloužit i jako prevence a předcházení případných škod na hospodářských zvířatech. Data o výskytu vlků využívá AOPK ČR pro zpracování mapy “Opakovaný výskyt vlka obecného”, kde lze čerpat prostředky z Operačního programu Životní prostředí na zabezpečení hospodářských zvířat před útoky vlka obecného a také pro čerpání nároku na náhradu újmy za ztížené zemědělské hospodaření v důsledku výskytu vlka v pasených oblastech.
Je proto naší snahou rozšiřovat okruh mapovatelů výskytu vlka i z řad myslivecké veřejnosti. Fotka z fotopasti, na níž je vlk dobře rozpoznatelný, je vysoce ceněný zdroj informací o výskytu tohoto druhu.
Údajů o výskytu medvěda je nejméně. Medvěd k nám zavítá pouze příležitostně, a to výhradně ze Slovenska nebo Polska, kdy se objeví jeden jedinec v jednotkách případů do roka. Na druhou stranu právě pro vzácnost jeho výskytu by data o jeho pozorováních prostřednictvím záznamů z fotopastí byla významným zdrojem informací.
Velice bychom proto uvítali sdílení údajů o výskytu těchto druhů. Informace o výskytu velkých šelem na našem území lze, mimo využití uvedených aplikací v mobilním telefonu či na stolním počítači, zasílat i s fotodokumentací na
vlk@nature.cz .
Záznamy o výskytu druhů mohou sloužit nejen k přesné znalosti areálu a rozšíření, odhadu a vývoje početnosti daných druhů, ale poslouží například u velkých savců k upřesnění jejich migračních koridorů. Průchodnost krajiny pro velké savce, kteří migrují na velké vzdálenosti, je základním předpokladem jejich existence v naší přírodě. Je důležitá pro všechny živočichy, nejen pro ty ohrožené a chráněné. Pokud krajinou z Polska do jižních Čech neprojde los, jak tomu bývalo ještě donedávna, tak se brzy může uzavřít cesta i dalším našim běžným kopytníkům. Podobně znalost výskytu ohroženého druhu v konkrétní lokalitě může pomoci ochránit tuto lokalitu před zánikem či zničením. Proto je cenný každý dobře doložený údaj v databázích.
Karel CHOBOT, Tomáš GÖRNER,
Ivan MIKULÁŠ, Vladimír HANZAL,
Jindřiška JELÍNKOVÁ
AOPK ČR