ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Časopis Myslivost

Loučení s věrným přítelem

Myslivost 3/2023, str. 46  Lucie Kolouchová
Odchod a loučení jsou těžké, ale jsou součástí neustálého koloběhu života. Bez ohledu na to, co je příčinou smrti psa, je důležité se s jeho odchodem vyrovnat.
Psychologové zjistili, že pro mnoho lidí je smrt psa stejně stresující jako rozloučení s milovanou osobou. Platí to i pro lovecké psy, kteří vlastně hrají dvojí úlohu: jsou nám parťáky při lovu, pomocníky, bez nichž bychom byli ochuzeni o mnoho úspěšných lovů a krásných zážitků, i členové rodiny, kamarádi našich dětí a průvodci každodenním životem. Truchlit nad ztrátou psa je normální.
Rizika pro lovecké psy
 
Zejména u loveckých psů je zvýšené riziko, že se stanou obětí nehody nebo onemocní předčasně. Riziko přejetí psa při naháňce nebo honu, anebo zranění po střetu s divočákem nebo třeba vysokou při dosledu, je vysoké. V posledních letech je zaznamenán i zvýšený výskyt Aujeszkyho choroby, která je pro psa vždy smrtelná. Nebezpečné jsou i úrazy při norování. Při naháňkách na začátku sezony jsou také poměrně časté oběhové kolapsy z velkého tepla, při lovu kachen je tu pak riziko kolapsu a utonutí. Aktivní život loveckého psa má i další následky, které mohou zkrátit život – zvýšené riziko kloubních onemocnění v pozdním věku a obecněji opotřebovanější pohybový aparát. Jako vůdci loveckých psů tedy musíme počítat s předčasným úmrtím svého společníka více než běžní pejskaři. 
 
Když přijde konec
 
Jinak budeme reagovat, když nám mladý pes zahyne při lovu a jinak, když máme seniora se zdravotními obtížemi. S náhlým úhynem se vyrovnáváme déle, ale i odchod veterána, i když ho čekáme, bolí. Asi všichni bychom si přáli, aby náš pes zemřel klidně a ve spánku. Bohužel se to podaří jen málokterému. 
Pokud nejde o fatální úrazy nebo jejich následky, dnešní psi, stejně jako lidé, stále častěji odcházejí na nádorová nebo srdeční onemocnění, kdy konce nebývají příjemné a mohou trvat dlouho. A tehdy přichází nelehká role nás majitelů. Najít správný čas na uspání psa není snadné a vyžaduje přípravu na odchod přítele, ale také intenzivní konzultace s veterinářem. Pokud vašemu psovi již nelze z veterinárního hlediska pomoci, pokud trpí bolestmi, nemá kvalitu života a vůli žít, je čas ukončit jeho trápení.
 
Jak probíhá eutanázie?
 
Vzhledem k tomu, že konec může přijít velmi rychle, je třeba zachovat čistou hlavu, abyste psa, který už tak trpí, zbytečně nestresovali vlastním rozrušením. 
I když to pro vás bude těžké, zůstaňte po jeho boku až do konce, nenechávejte ho odejít samotného. Uspat zvíře může pouze veterinář, ale dnes je možnost si pozvat veterináře do domu a nechat psa odejít v klidu na jeho místě, což je vhodné zvláště pro psy, které návštěva veteriny stresuje – a také pro majitele, pro které je takto celá situace snesitelnější. Veterinář ověří stav vašeho psa, pak mu vyholí srst na předním běhu a zavede kanylu. Tou aplikuje nejprve anestetika se silným sedativním účinkem. V tuto chvíli pes usne, jako při přípravě na operaci. Následuje aplikace látky, která způsobí zástavu srdce a dechu. Pes je při eutanázii naprosto klidný, v podstatě usne a již se neprobudí. Pryč jsou doby, kdy se utrácelo jehlou přímo do srdce a mnoho majitelů se dlouho vyrovnávalo s traumatickým zážitkem. 
Eutanázie je dar, který můžeme trpícímu zvířeti poskytnout, berme ji tedy jako službu, o kterou by možná na konci života stálo i dost z nás. Zkusme se nenechat ovlivnit svými pocity, domněnkami, že se zvířeti ještě uleví, že by tu ještě pár dní mohlo být a představte si, že jste na jeho místě a v jeho stavu. Je jeho život ještě důstojný? Přináší mu uspokojení nebo jde jen o naši neschopnost nechat ho jít? Stav samozřejmě vždy konzultujeme s veterinářem, věřte, že veterinář zvíře, které má ještě šanci na uzdravení anebo na výrazné zlepšení stavu, jen tak neutratí. A věřte také tomu, že poznáte, kdy přišel čas nechat svého psa odejít…
 
Co dál?
 
Měli byste si také předem rozmyslet, jak s mrtvým tělem svého psa naložíte. Možná jej budete chtít pohřbít na vlastní zahradě nebo třeba na lovecké chatě. Veterinární zákon umožňuje chovateli na vlastním pozemku zahrabání (pohřbení) vlastního zvířete v zájmovém chovu za podmínky, že zvíře neuhynulo na nebezpečnou nákazu, nebo nebylo na nějakou nákazu podezřelé. Zahrabání (pohřbení) uhynulého psa na vlastním pozemku musí být provedeno na místě vhodném z hlediska ochrany zdraví lidí a zvířat a ochrany životního prostředí (mimo vodního zdroje a podobně), a to do hloubky nejméně 80 cm s použitím dezinfekčních prostředků (např. chirox, chirosan, chloramin B, dezipur, chlorové vápno atd.). 
Při pohřbívání třeba na oblíbeném místě v honitbě (které by mělo být opět v souladu se zákonem) myslete na to, aby byl hrob dostatečně hluboký a zatížený velkými kameny, aby nedošlo k jeho poškození divokými prasaty. Pokud pozemek nevlastníte, dnešní doba nabízí i další možnosti, ať už to jsou zvířecí hřbitovy anebo třeba krematoria. 
 
Nestyďte se za emoce
 
Bolest vám může ulehčit i vzpomínkový koutek v domácnosti s fotografií vašeho psa a obojkem pod ním, protože část vašeho čtyřnohého přítele je stále přítomna ve vašem každodenním životě. Navíc vám může pomoci myšlenka, že jste pro svého psa udělali vše, co si jen dokážete představit, a dopřáli mu spokojený život. V prvních dnech budete cítit jen smutek a prázdnotu, vždyť pokud jste měli štěstí, šel vám váš pes po boku patnáct i více let, v dalších dnech už ale budete s úsměvem vzpomínat na společné lovecké zážitky. Vždyť tolik vzpomínek na skvělé okamžiky má málokterý běžný pejskař. Třeba na toho křídláka, co ho váš pes přinesl ze vzdálenosti pár set metrů, na to prase, co natlačil na střelce, na dosledovaného jelena, kdy jste pár kilometrů neviděli ani kapku barvy, a pes šel přesto jistě a našel, na to, jak se potápěl pro kachny… 
Nezapomeňte také, že neexistuje žádný pevně stanovený časový plán truchlení. Netlačte na sebe a nenechte si říkat od ostatních, že se musíte se smrtí psa vyrovnat v určitém časovém horizontu. Protože každý truchlí jinak, je vyrovnání se s takovou ztrátou velmi osobní cestou.
 
Kdy je čas na nového parťáka?
 
Také počkejte dostatečně dlouho, než si pořídíte nového psa: Žádného živého tvora nelze jednoduše nahradit jiným. Důvěřujte svým instinktům. Sami nejlépe víte, kdy jste připraveni na nové pouto. Pokud si nového psa pořídíte příliš brzy, může být začátek vašeho soužití narušen pochybnostmi a zbytečnými srovnáváním s předešlým psem. Ale jednou, může to být za měsíc nebo za půl roku, do vašeho života zase nějaký pes vstoupí. Ne, nebudete to ON – ale začnete si budovat další krásné lovecké vzpomínky. Král je mrtev, ať žije král. 
 
Lucie KOLOUCHOVÁ
 
 
Benji.jpg
 
Věnováno památce Benjiho 
(22. 2. 2007–18. 1. 2023).
 
Zpracování dat...