ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Časopis Myslivost

Časové disproporce v oblasti shazování srnčích parůžků

Myslivost 10/2022, str. 40  Pavel Scherer
aneb Je načase vyvracet mýta a dogmata a uvádět vše na pravou míru (I).
 
Hned na úvod tohoto dvoudílného článku musím říci, že pokud existuje v oblasti biologie srnčí zvěře nejméně probádaná oblast, tak je to právě oblast shazování parůžků. Léty tradované a generalizované ukazatele, dávané do souvislosti se shazováním parůžků a věkem jedince, již dávno neplatí a pozbyly v podstatě všeobecnou platnost. Myslivecká literatura uvádí, že shazování parůžků je ovlivněno biologickým věkem jedince, kde platí pravidlo, že jako první shazují srnci nejstarší a jako poslední srnci nejmladší.
Vypovídající hodnotou tohoto pravidla se zabývám více než 22 let a jeho platnost ověřuji v rámci svého privátního výzkumu biologie srnčí zvěře na jedincích, u kterých je znám přesný biologický věk. Z hlediska spolehlivosti ukazatelů napomáhajících nám co nejpřesněji odhadnout věk jedince mohu konstatovat, že uvedené pravidlo naprosto selhává (kromě ročních jedinců) a pozbývá tak jakoukoliv všeobecnou platnost.
Na základě dlouholetých studií srnčí zvěře a různých biologických oblastí jsem zjistil, že věk jedince v oblasti shazování nehraje prakticky žádnou roli. Každý rozumný a problematiku chápající myslivec dobře ví, že tyto skutečnosti se dají přísně kriticky ověřovat jen u jedinců chovaných v zajetí, u kterých je znám přesný biologický věk a přesný termín shození parůžků. U volně žijící zvěře nelze, a nebo jen velmi obtížně, tyto elementární informace a údaje získat.
 
Proces shazování parůžků
 
Vyzrálé a vytlučené parůžky nosí srnci od jara do podzimních až zimních měsíců. Koncem září a začátkem října se pučnice začínají připravovat na tvorbu nových parůžků. Jejich dřeň se činností zvláštních buněk postupně rozrušuje, přičemž se odbourává zejména tenká vrstva kostní tkáně v horní části pučnice. Vytvořením tzv. demarkační linie mezi odumřelým parůžkem a pučnicí se postupně snižuje soudržnost parůžku s pučnicí, až parůžek odpadne, je shozen.
 
Vlivy vnějšího prostředí
 
Na základě mého pozorování se mohu domnívat, že dobu shazování parůžků ovlivňují do jisté míry i povětrnostní podmínky v konkrétním roce. Tento poznatek se mi potvrdil v extrémních podmínkách let 2005 a 2011, kdy v průběhu listopadu a prosince ležela ve volných honitbách na celém území České republiky vysoká sněhová pokrývka a teplota vzduchu padala výrazně pod bod mrazu. V tomto roce shazovali srnci parůžky dříve, než tomu bylo o rok později, kdy ve stejném měsíci se teplota vzduchu pohybovala ve výrazně plusových hodnotách. Rozdíl ve shazování byl mezi těmito lety až 14 dní! A to je nutno přihlédnout ke skutečnosti, že srnci o rok zestárli a shazování by se mělo podle literárních pramenů posunout na časnější dobu.
Na základě mého pozorování a získaných informací musím konstatovat, že shazování není ovlivněno pouze věkem jedince, jak se stále dokola uvádí a v literatuře opisuje. Pokud věk v této oblasti hraje nějakou roli, tak podle mého odhadu maximálně tak z dvaceti procent.
 
Faktory ovlivňující dobu shazování
 
Shazování parůžků je u srnčí zvěře ovlivněno několika vzájemně se ovlivňujícími a podmiňujícími faktory, z nichž rozhodující úlohu má nesporně zdravotní stav a kondice jedince. Kromě těchto faktorů je shazování ovlivněno pohodou jedince a hladinou androgenů v krevním řečišti, zejména hladinou pohlavního hormonu testosteronu, který v oblasti shazování hraje klíčovou roli. Jakmile hladina testosteronu klesne na nejnižší úroveň, srnec parůžky shazuje.
Srnec, který je v dobré tělesné kondici a dobrém zdravotním a výživném stavu, udrží parůžky na hlavě déle než jedinec stresovaný, nemocný, poraněný či jinak hendikepovaný. Skutečný biologický věk zde už nehraje žádnou významnou roli.
 
Síla pučnic – jeden z dílčích faktorů
 
Dlouholetým studiem jedinců podle známého biologického věku jsem došel k závěru, že shazování parůžků je kromě všech výše uvedených faktorů ovlivněno i silou pučnic. Čím silnější má srnec pučnice, tím déle udrží parůžky na hlavě. Toto zjištění je v oblasti biologie srnčí zvěře významným milníkem a zásadním zjištěním, které ale dosud nikdo nikdy exaktně nezkoumal a zejména nedával do souvislosti se shazováním parůžků.
Většina zdravých srnců se silnými pučnicemi, bez ohledu na věk, shazuje parůžky výrazně později, než jedinci s pučnicemi slabšími. Je to dáno tím, že u silných pučnic trvá rozrušení kostních buněk, v důsledku čehož dojde k tvorbě demarkační linie a porušení soudržnosti parůžků s pučnicí, podstatně déle, než u srnců s pučnicemi slabšími. Z toho důvodu mohou starší srnci se silnými pučnicemi, kteří jsou v dobré pohodě, dobrém zdravotním a výživném stavu, shazovat parůžky výrazně později, než srnci biologicky mladší!
Dlouholetým studiem všech biologických ukazatelů napomáhajících nám co nejpřesněji odhadnout věk jedince, se stále více přesvědčuji, že ukazatel posunu shazování parůžků dávaný do souvislosti s věkem jedince vůbec neplatí a kromě všech výše uvedených faktorů a skutečností je ovlivněn celou řadou paralelně působících faktorů. V prosincových tlupách srnčí zvěře proto tedy můžeme pozorovat jak mladé, tak i biologicky výrazně starší jedince s dosud neshozenými parůžky.

scherer-1.jpg
 
Případy srnců s patologickou anomálií
 
V souvislosti se shazováním parůžků je nutno zmínit se o případech, které se vymykají všem dosud platným zásadám a tradovaným zákonitostem. V populacích srnčí zvěře totiž existují i jedinci, kteří z různých příčin parůžky neshazují a své původní parůžky nosí celé další následující období. Tím vynechají celý sezónní vývojový cyklus parůžků. Těchto případů sice není mnoho, ale mohu říci, že jich rok od roku přibývá. Jen v loňském a letošním roce mám zachyceny čtyři případy s touto biologickou zvláštností. A to musíme přihlédnout ke skutečnosti, kolik podobných případů není zdokumentováno, a tudíž utíká naší pozornosti.
V oblasti biologie srnčí zvěře se jedná o fenomenální patologické úkazy, které naše příroda vydala jako jedno z dalších, dosud neobjasněných tajemství.
Příčina těchto poruch není dosud známa a objasněna. Podle mého názoru ale významně souvisí s poruchou látkové výměny a zejména destabilizaci pohlavního hormonu testosteronu pravděpodobně v důsledku nežádoucích zásahů člověka do přírodního ekosystému.
 
Historicky první případ „neshozeného“ srnce u nás
 
Díky dnešním monitorovacím zařízením jako jsou fotopasti a především pozorným a všímavým myslivcům se mohou alespoň některé případy exaktně zdokumentovat. V tomto článku si proto dovolím uvést alespoň některé. Biologickou zvláštností těchto případů je skutečnost, že v hlavních rolích nehrají průběrní srnci, jak by se jinak očekávalo, ale jedinci trofejově silní s vysokou chovnou hodnotou. Proč srnci parůžky neshodili a nosili je i v následujícím období, můžeme jen spekulovat…
Historicky první případ srnce s neshozenými parůžky zcela pregnantně zdokumentoval a popsal Ing. Roman Chudáček (Myslivost č. 7/2016). V honitbě Dřevec, která se nachází na okr. Plzeň-sever, byl v zimním období pozorován srnec, rovný šesterák, který své parůžky neshodil a nosil je celé následující období. Srnce náhodně zachytila fotopast, která byla nainstalována na jednom krmelišti a sloužila k monitoringu černé zvěře.
Exponované krmeliště srnec navštěvoval v pravidelných periodách od ledna do začátku dubna. Na krmelišti byl spatřen ještě 8. dubna, kdy ho naposledy zachytila fotopast. Srnec následně přešel do nedalekého lánu řepky, kde si vytvořil své vlastní teritorium. V této lokalitě byl pozorován ještě koncem července, a to stále s nasazenými loňskými parůžky.
Jak je z přiložených statických snímků patrné, srnec netrpěl žádným fyzickým zraněním a byl v relativně dobré kondici a dobrém výživném stavu. Věk srnce na základě tělesných znaků a dalších morfologických ukazatelů odhaduji na čtyři roky. U tohoto trofejově silného srnce je zcela evidentní, že vynechal jeden celý sezónní (vývojový) parožní cyklus.

c-13.JPG
 
Druhý případ „neshozeného“ srnce
 
Druhý případ srnce s neshozenými parůžky zdokumentovala moje dlouholetá kamarádka, předsedkyně Klubu autorů při ČMMJ a uznávaná výtvarnice a malířka zvěře Hana Křenková z Prostřední Bečvy (okr. Vsetín). Stejně jako v prvním případě, tak i zde hraje hlavní roli trofejově silný srnec, jehož věk odhaduji na pět let.
Na rozdíl od prvního případu, tento srnec uhynul a byl 29. 1. 2017 nalezen nedaleko svého zimního stávaniště. Na hlavě měl původní parůžky z loňského roku, které z dosud neznámých příčin neshodil. Navzdory dlouhé zimní srsti, která dokáže dokonale skrýt regresivní znaky stáří a různá onemocnění, bylo patrné, že srnec již delší dobu tělesně chátral a jevil známky kachexie (patologické vyhublosti).
Z důvodu skutečnosti, že se jednalo o historicky první případ úhynu srnce s touto biologickou zvláštností, bylo tělo po dohodě s prof. Jiřím Kamlerem, převezeno na Mendelovu univerzitu, kde v laboratoři Ústavu myslivosti a rybářství bylo podrobeno patomorfologickému vyšetření.
Primárním cílem bylo zjistit příčinu úhynu srnce a zejména pak skutečnost, proč srnec parůžky neshodil. Na základě zevrubné prohlídky všech orgánů bylo zjištěno, že srnec trpěl zhoubným nádorem na jedné ráži. Druhá ráže byla bez patologického nálezu a byla standardní velikosti.
Nádorové onemocnění vedlo k výrazné hypertrofii ráže, která svým rozsahem a parametry dosahovala velikosti tenisového míčku. Bohužel díky skutečnosti, že srnec uhynul v době, kdy teplota vzduchu padala hluboko pod bod mrazu, a tělo bylo nalezeno promrzlé „na kost“, nebylo možné v podmínkách laboratoře provést biochemické vyšetření na hladinu androgenů v krevním řečišti, zejména hladiny pohlavního hormonu testosteronu, který v oblasti shazování parůžků hraje klíčovou roli.

scherer-2.jpg
 
Pravděpodobná příčina neshození parůžků
 
V souvislosti s neshozenými parůžky tohoto srnce se mi nabízí jedno logické vysvětlení. Nádorové onemocnění mohlo vést k výrazné produkci pohlavního hormonu testosteronu, v důsledku čehož nedošlo k fyziologickému rozrušení buněk v horní části pučnice a tvorbě tzv. demarkační linie. Tím nedošlo k fyziologickému shození parůžků.
Správnost mé domněnky se mi potvrdila až při preparaci lebky. V horní části pučnic nebyla vytvořena žádná dělicí linie, která by fyziologicky oddělila parůžek od pučnice. Toto zjištění zcela pregnantně reflektuje skutečnost, že u srnce nedošlo ke snížení hladiny testosteronu, která řídí růst a shazování parůžků a v této oblasti hraje naprosto klíčovou roli. Věk srnce na základě úbrusu stoliček jsem odhadl na pět let.
Ve světle nových skutečností a získaných údajů se mohu domnívat, že pravděpodobnou příčinou úhynu srnce bylo celkové vyčerpání organismu v důsledku progrese nádorového onemocnění. Vysoká sněhová pokrývka a teplota vzduchu hluboko pod bodem mrazu pak urychlila úhyn jedince.
 
Další případ srnce s neshozenými parůžky zdokumentoval a popsal můj dlouholetý kamarád Ivo Turek z Lovčiček (okr. Vyškov) v roce 2015. Také v tomto případě hrál hlavní roli trofejově silný srnec šesterák ve věku přibližně čtyři roky. Exponovaný srnec byl naposledy spatřen v srpnu 1016, kdy měl na hlavě své původní parůžky z předešlého roku. Také tento srnec z dosud neznámých příčin vynechal celý sezonní vývojový cyklus parůžků…
 
Případ ročního srnce zamořeného parazity a pozitivní účinek léčby
 
 Na základě svých pozorování jsem došel k závěru, že i patologická invaze vnitřních a vnějších parazitů dokáže výrazně ovlivnit dobu shazování. Tuto skutečnost zcela výstižně dokládá následující případ. V jednom roce jsem do svého chovu získal ročního srnce, který své parůžky shodil již 29. září, tedy vzhledem k svému biologickému věku velice brzy.
Z myslivecké praxe je známo, že drtivá většina zdravých ročků udrží parůžky na hlavě do prosince a někteří výjimečně až do ledna. Případ tohoto srnce mi nedal spát, a proto jsem se snažil nalézt příčinu jeho předčasného shození. Srnec nejevil žádné známky nemoci ani tělesného poranění. Navzdory skutečnosti, že byl v době shození parůžků přebarven do zimní srsti, jsem u něj pozoroval známky kachexie. Tomu nasvědčovala i jeho nízká hmotnost, která v říjnu dosahovala pouhých 16 kg.
Na základě koprologického vyšetření jsem zjistil, že srnec byl z více než 80 % zamořen parazity. V exkrementu srnce byly diagnostikovány vajíčka a larvy plicnivek, bachorových a střevních parazitů. Potenciální příčina předčasného shození byla tedy objasněna.
Hned po zjištění příčiny jsem ve spolupráci s veterinárním lékařem zahájil ozdravnou léčbu a srnci jsme aplikovali antiparazitální přípravek Cermix pulvis od renomovaného výrobce Biopharm, výzkumný ústav biofarmacie a veterinárních léčiv, a.s.
Vzhledem k expresi zamoření byla srnci dávka aplikována tři po sobě následující dny v poměru 1:9 se šrotovanou kukuřicí, dohlédl jsem, aby srnec deklarované množství léčiva opravdu zkonzumoval. Účinek léčby se brzy dostavil. Srnec postupně začal zvyšovat tělesnou hmotnost a v dalším roce parůžky shodil v časově přijatelnějším termínu – 25. listopadu.
 
Na základě všech výše popsaných skutečností a ukazatelů, které jsem v průběhu výzkumu biologie srnčí zvěře obrazově zdokumentoval, se mohu domnívat, že i rozsáhlá invaze vnějších a vnitřních parazitů může být příčinou předčasného shození parůžků, a to bez ohledu na biologický věk jedince!

Další úvahy přinesu v pokračování v následujícím čísle časopisu

Pavel SCHERER
člen Ústřední hodnotitelské komise trofejí a Klubu autorů
tel. 724 218 513 www.scherer.cz
Privátní výzkum biologie srnčí zvěře

Zpracování dat...