V minulém příspěvku jsme probrali finální fázi zasedání valné hromady honebního společenstva. Ujasnili jsme si, co znamená jednání valné hromady s péčí řádného hospodáře a jak velký význam má kvalitní zpracování zápisu z valné hromady.
V tomto díle nahlédneme do problematiky uzavírání nájemní smlouvy a detailně se podíváme na sepis žaloby proti rozhodnutí valné hromady, které je nezákonné nebo odporující stanovám (návrh na vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu právnické osoby).
Uzavření nájemní smlouvy
Pokud se honební společenstvo rozhodne, že společenstevní honitbu nebude využívat samo, pak přichází na řadu možnost jejího pronájmu. Pokud honební společenstvo užívá honitbu na vlastní účet, pak musí před dalšími osobami umožnit přednostně užívání honitby členům honebního společenstva. K přednosti člena je rovněž nutné přihlížet, pokud při rozhodování o pronájmu honitby vyjádří člen zájem o její pronájem.
Honitbu podle ust. § 32 ZoM lze přitom pronajmout subjektu, který splňuje zákonné podmínky, a to:
a) české fyzické osobě s platným českým loveckým lístkem,
b) mysliveckému spolku, vzniklým za účelem pronájmu honitby, a zároveň s podmínkou, že alespoň 3 členové spolku jsou fyzické osoby s platným českým loveckým lístkem,
c) české právnické osobě, která na pozemcích v honitbě zemědělsky nebo lesnicky hospodaří nebo má myslivost uvedenou v předmětu své činnosti a jejíž statutární orgán nebo alespoň jeden jeho člen nebo odpovědný zástupce je fyzickou osobou s platným českým loveckým lístkem.
Smlouva musí být uzavřena v písemné formě, a to na dobu deseti let.
Domníváme se, že není v rozporu se zákonem, pokud stanovy obsahují detailnější kritéria pro výběr nájemce, pokud se jedná o pravidla obhajitelná v zájmu myslivecké etiky, řádného hospodaření v honitbě a je-li zachována rovnost uchazečů o získání nájmu honitby.
Po uzavření smlouvy je držitel honitby povinen podle ust. § 33 odst. 1 ZoM notifikovat místně příslušný orgán státní správy myslivosti (dále jen „OSSM“), a to do 15 dní. Pro případ nesplnění stanovené povinnosti nehrozí přímá sankce, nicméně OSSM může uložit opatření zjednání nápravy a případně uložit pokutu, pokud by k nápravě nedošlo.
Důležité je, že OSSM nemá pravomoc zasahovat do obsahu smlouvy o nájmu honitby. Význam vyrozumění OSSM spočívá především v informování a případně následné kontrole.
Období 10 let pro nájem honitby je obligatorní podle ust. § 33 odst. 1 ZoM (nelze ujednat jiné období trvání smlouvy). Tato dlouhodobost je dána z důvodu udržení kvality chovu zvěře. V praxi však dochází často k uzavření (další) nájemní smlouvy ještě před uplynutím uvedeného období, ale opět na stanovených 10 let. V takovém případě je nezbytné, aby účinnost smlouvy byla sjednána teprve až v návaznosti na skončení dříve uzavřené nájemní smlouvy.
Lhůta pro podání žaloby
Zákon o myslivosti (dále jen „ZoM“) v ust. § 22 odst. 8 hovoří o tom, že žalobu k soudu (návrh na vyslovení neplatnosti) může podat člen honebního společenstva v případě, kdy považuje rozhodnutí valné hromady za nezákonné nebo odporující stanovám. Tak může učinit do 15 dnů ode dne, kdy se o rozhodnutí dozvěděl (tzv. subjektivní lhůta), nejpozději však do 3 měsíců od konání valné hromady (tzv. objektivní lhůta).
Tyto lhůty jsou prekluzivní, což znamená, že pokud člen žalobu ve stanovené lhůtě nepodá, jeho právo podat žalobu zanikne a tento člen již nemůže žádat zneplatnění rozhodnutí soudní cestou. Ještě se ale na chvíli zastavme u subjektivní a objektivní lhůty.
Jestliže se člen honebního společenstva hodlá proti rozhodnutí orgánu honebního společenstva bránit (a může tak učinit nejen proti rozhodnutí valné hromady, ale i proti rozhodnutí honebního výboru), pak v praxi je mimořádně důležité hlídat si plynutí lhůty pro podání návrhu k soudu.
K podání žaloby plynou souběžně dva časové úseky – objektivní a subjektivní lhůta. Objektivní (tříměsíční) plyne automatiky sama od sebe. A protože do běhu lhůty se nezapočítává den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty (v tomto případě konání valné hromady), pak tříměsíční objektivní lhůta začíná běžet až následující den po konání valné hromady.
V objektivní tříměsíční lhůtě pak plyne lhůta kratší, subjektivní, a to patnáctidenní. Subjektivní ji říkáme proto, protože neplyne sama od sebe automatiky (jako objektivní), ale začíná plynout až v návaznosti na událost, která je spjata se samotným členem, a to od chvíle, kdy se člen honebního společenstva prokazatelně dozví o rozhodnutích, která byla na valné hromadě přijata.
Celá podstata tkví v právním pravidlu, že žalobu musí člen podat v subjektivní lhůtě, ale nejpozději do uplynutí lhůty objektivní, čímž se zároveň vyjadřuje pravidlo, že subjektivní lhůta nikdy nemůže překročit lhůtu objektivní.
Jako příklad lze uvést například že se valná hromada konala dne 31. 12. Člen, který byl přítomen na valné hromadě, s rozhodnutím nesouhlasí a chce podat žalobu. Objektivní tříměsíční lhůta k podání žaloby začala plynout 1. 1. Ale protože se člen valné hromady osobně účastnil, pak mu zároveň 1. 1. začala také plynout 15denní lhůta k podání žaloby. V tomto případě platí, že k podání žaloby musí dojít do uplynutí subjektivní lhůty.
Valná hromada se konala dne 31. 12. Člen, který nebyl přítomen na valné hromadě, se o přijatých rozhodnutích dozvěděl teprve až 1. 2. a hodlá podat žalobu. Objektivní tříměsíční lhůta k podání žaloby začala plynout 1. 1. Ale protože se člen honebního společenstva valné hromady neúčastnil, a o rozhodnutích se dozvěděl až 1. 2., pak teprve tímto momentem je aktivována subjektivní patnáctidenní lhůta, která začne běžet 2. 2. (do běhu lhůty se nezapočítává den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty).
V obou zmíněných případech musí člen stihnout podat žalobu do uplynutí patnácti dnů.
Pokud by se člen, který nebyl na valné hromadě, o přijatých rozhodnutích dozvěděl pouhé 2 dny před uplynutím tříměsíční objektivní lhůty, pak protože platí pravidlo, že subjektivní lhůta nesmí překročit lhůtu objektivní, má tento člen pouhé 2 dny k podání žaloby.
A v případě, že se člen o přijatých rozhodnutích dozví například po půl roce od přijetí rozhodnutí, pak již nemůže žalobní návrh podat.
Tyto příklady uvádíme z několika důvodů. Na špatném určení lhůty již mnoho návrhů ztroskotalo a bylo soudem odmítnuto pro opožděnost. Takový návrh pak není nikdy projednán v meritu věci, tj. ve věci samé.
Je třeba si uvědomit, že 15denní lhůta je extrémně krátká. V případě, že se člen chce proti rozhodnutí bránit, pak rozhodně nesmí otálet s přípravou návrhu, neboť jeho sepsání a zajištění všech relevantních skutečností a důkazů je poměrně časově náročné.
Posledním důvodem je fakt, že v tak krátké době musí být v žalobním návrhu uvedeno skutečně vše, co člen rozhodnutí vytýká. Do uplynutí lhůty k podání totiž musí být precizně formulovány všechny žalobní body.
Po uplynutí subjektivní lhůty pak již nemůže být žaloba změněna tak, že jsou přidávány nové důvody neplatnosti rozhodnutí neplatnosti valné hromady. Klientům vždy zjednodušeně říkáme, že všechny nedostatky rozhodnutí musí být odhaleny a soudu předestřeny tzv. na první dobrou.
Osobně se domníváme, že 15denní subjektivní lhůta pro podání návrhu na vyslovení neplatnosti je zcela nepřiměřeně krátká. Věříme, že snad v budoucnu zákonodárce přistoupí k jejímu prodloužení, případně legislativně promítne změnu, a to od kterého okamžiku začne plynout subjektivní lhůta. Současná právní úprava tak není příliš vstřícná k členům společenstva, a to právě z důvodu nedůvodně krátké lhůty, kterou právní úprava ZoM poskytuje k podání žaloby. Vzhledem k časté skutkové i právní složitosti případů, bychom se nebáli takto krátkou lhůtu označit za porušující právo na spravedlivý proces. Není totiž leckdy v silách člena honebního společenstva v takto krátké lhůtě vůbec formulovat všechny vady přijatého rozhodnutí, nota bene v případě, kdy ani nemá k dispozici zápis z valné hromady, který mu z různých důvodů odmítá honební společenstvo vydat.
Ve vztahu k lhůtě bychom se závěrem chtěli zastavit ještě u jedné věci. Tou je určení momentu, od kdy běží subjektivní lhůta, tedy okamžiku, kdy se člen o rozhodnutí dozvěděl. Tento okamžik totiž neznamená nutně, jak by se většina z nás mohla domnívat, seznámením se se zápisem z valné hromady – celým odůvodněním rozhodnutí. Tímto okamžikem může být např. i ústní oznámení rozhodnutí jiným členem honebního společenstva, bez uvedení dalších skutečností, tak jak uvádí i soudní judikatura.
Zpracování žaloby
Z návrhu na vyslovení neplatnosti valné hromady musí být patrno, kterému soudu je určeno, tedy konkrétní označení soudu.
Dále nesmí chybět označení účastníků – v našem případě označení navrhovatele (toho, kdo podává návrh) a honebního společenstva, jeho sídlo a IČO, případně údaje o jejich zástupcích.
Musí být zřejmý předmět návrhu a co sleduje – čeho se navrhovatel dovolává.
Pokud rozhodnutí valné hromady obsahovalo několik výroků, mělo by z návrhu být patrné, zda navrhovatel brojí proti celému rozhodnutí, nebo případně jen proti některým částem rozhodnutí.
Další část by měla obsahovat vylíčení rozhodných skutečností a označení důkazů k jejich prokázání.
Samozřejmě nesmí chybět datum a podpis navrhovatele.
Při zpracování návrhu o určení neplatnosti rozhodnutí valné hromady doporučujeme dbát na kvalitní zpracování, případně vyhledání odborníka, neboť není možné podat návrh později znovu, neboť jak jsem již uváděl, není možné dodatečně po uplynutí subjektivní lhůty návrh doplňovat o nové důvody neplatnosti rozhodnutí.
ZoM uvádí, že se člen může domáhat, aby soud vyslovil neplatnost rozhodnutí valné hromady. Toto může být ovšem poněkud zavádějící. Zákonodárce touto formulací totiž nechtěl vyjádřit, že subjektivní způsobilost k podání žaloby mají pouze členové daného honebního společenstva, ale že členové mají též možnost tuto žalobu podat.
Rovněž je zavádějící vztahovat možnost domáhat se neplatnosti pouze na rozhodnutí valné hromady. Podle recentní judikatury Ústavního soudu ČR se lze bránit proti jakémukoliv rozhodnutí orgánu právnické osoby, což v prostředí honebních společenstev je typicky rozhodnutí honebního výboru (např. o uložení sankce za porušení provozního řádu, jestliže honební společenstvo vykonává právo myslivosti ve vlastní režii viz ust. § 32 ZoM).
Věcně příslušný k projednání žaloby je krajský soud, který bude rozhodovat v prvním stupni. Místně příslušný je pak ten, v jehož obvodu má honební společenstvo své sídlo.
Porušení práv při valné hromadě HS
Ve vztahu k rozhodování soudu můžeme rozlišovat porušení práv na valné hromadě podle jejich závažnosti.
Jedním z nejzávažnějších porušení je podle našeho názoru hlasování nečlenů, ke kterému jsme se již vyjádřili v předchozích článcích. Pro připomenutí se jedná např. o situace, kdy je špatně veden seznam členů a přičlenění vlastníci honebních pozemků jsou považování za členy společenstva, aniž by ve lhůtě aktivně projevili vůli stát se členem.
Méně závažné jsou pak situace, kdy hlasuje osoba, která nepředložila plnou moc (avšak ji obdržela nebo byla zmocněna ústně) nebo plná moc nemá veškeré náležitosti, které ukládají stanovy.
Dalším okruhem porušení práv je nevyrozumění všech členů o konání valné hromady a nezaslání pozvánky na jejich adresu. V těchto případech soudy přistupují k nedostatkům individuálně. Jestliže by hlas(y) člena, který nebyl pozván na valnou hromadu, nemohly nikterak změnit či jinak ovlivnit přijaté rozhodnutí, pak podle současné judikatury soudy takové rozhodnutí valné hromady nechají v platnosti, ač došlo k porušení práv.
Může též dojít k situaci, kdy valná hromada rozhodne o určité záležitosti, ale nemá potřebnou většinu nebo rozhodne mimo své pravomoci. Pochybení tohoto typu nejsou tak častá, nicméně jedná se o závažné pochybení, které je důvodem pro vyslovení neplatnosti valné hromady soudem.
Další kategorií mohou být diskriminační rozhodnutí nebo rozhodnutí přijatá v rozporu s dobrými mravy či samotnými stanovami.
Shrnutí a slovo na závěrem
Je důležité si uvědomit, že při nepodání žaloby proti nezákonnému nebo stanovám odporujícímu rozhodnutí valné hromady, již není možné rozhodnutí zrušit. Správnost a platnost rozhodnutí se předpokládá. A jestliže chce někdo platnost rozhodnutí napadnout, pak ZoM upravuje „povinnost“ se neplatnosti aktivním jednáním dovolat. Nedostatky z jednání už nebude možné zvrátit.
Proto je dobré pamatovat na následující:
1. po zjištění dotčeného rozhodnutí jednat prakticky ihned,
2. zajistit všechny relevantní informace a důkazy,
3. sepsat a odůvodnit žalobu, případně se poradit s odborníkem (právníkem),
4. podat žalobu v subjektivní 15denní lhůtě, nejpozději však do uplynutí objektivní
5. žalobní body formulovat „na první dobrou“, později to již není možné,
6. žalobu zaslat příslušnému soudu.
V příštím článku se můžete těšit na představení předběžného opatření, důkazních prostředků před soudem, řízení před soudem jak prvního stupně, tak následně řízení po podání opravných prostředků řádných či mimořádných. Zmíníme též možnost podat stížnost k Ústavnímu soudu ČR a ochranu na evropské úrovni.
JUDr. Ing. et Ing. Roman ONDRÝSEK, MBA, Ph.D.
autor působí jako lektor a zkušební komisař ČMMJ
člen právní komise ČMMJ
člen pracovní skupiny ČMMJ k tvorbě zákona o myslivosti
působí na katedře teorie práva Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně
advokát – Specialis s.r.o., advokátní kancelář
Mgr. Ondřej FIALA
advokát – Specialis s.r.o., advokátní kancelář – spolupracující advokát