A pak vcházíme do chodby a dalších prostor domů a okamžitě si vybavím, jak hlasitě by asi hýkal nadšením každý obdivovatel raritních trofejí. Všude, kam se podívám, jedna zajímavější trofej vedle druhé, plné stěny tak, že se dá těžko vše fotograficky zdokumentovat. Oči těkají, osobně jsem nikdy pohromadě takovou variabilitu trofejí pohromadě neviděl. Jako když otevřete královskou klenotnici, jen místo zlatých klenotů klenoty přírody. Doslova trofejový ráj. Ale popořadě….
Jsem doslova v obležení trofejí, medailových a unikátních, nezbývá se hned na začátku zeptat, jak to, že nejste myslivec…
Dědek byl myslivec, strýc myslivec a otec byl rybář. Já jsem se k myslivcům chtěl dát v roce 1979 než jsem šel na vojnu, strýc mi donesl už i přihlášku, jenže jsem si myslel, že už zkoušky před vojnou nestihnu. A když jsem přišel z vojny, tak se porozdělovaly všelijak hranice honiteb a nás spojili s Podolím, přičemž Podolí a Tvarožná, to bylo jako oheň a voda, to se nemělo spojovat nikdy. Byly spory, kdo a kde si sedne na posed, spory byly kolem odpracovaných brigád, samozřejmě kolem trofejových srnců, prostě se mi společné fungování vůbec nelíbilo. Chodilo se tu také na hony na kačeny a na drobnou, ty se mi taky vůbec nelíbily. Takže byť jsem místní, tak jsem se k myslivcům nakonec nedal.
Takže určitě jste ale měl vztah k přírodě. Jaké je vůbec vaše povolání?
Spojový mechanik. Protože jsem se v mládí nedostal, kam jsem chtěl, tak jsem u tohoto povolání zůstal. Ale už když jsem chodil do školy, tak jsem měl doma v podstatě malou záchrannou stanici. Co kdo v dědině našel, tak mi přinesl. Měl jsem doma káně, poštolky a jiné druhy, vždy když chtěla paní učitelka zpestřit výuku, tak jsme se šli celá třída podívat k nám domů a já předváděl mé chovance.
Kde se to u vás vzalo, že jste začal obdivovat trofeje?
Mě bavila veškerá zvířena, nejen ta, ale i stromy, keře, květiny. Co se týká trofejí, tak doma vždy na zdi nějaká trofej visela. Napřed jsem začal shromažďovat trofeje co kdo dal, pak přišla revoluce, začal vycházet Inzert expres, tak jsem si tam občas podal inzerát a začal trofeje nakupovat už více cíleně. Prostě se mi trofeje líbily jako zajímavý výtvor přírody na hlavách spárkaté zvěře. Napřed jsem sbíral všechno, pak jsem ale zjistil, že barák není nafukovací, tak jsem začal moji sbírku zkvalitňovat a postupně jsem se dopracoval k tomu, že mám trofeje buď jen medailové nebo raritní.
Takže jste začal shromažďovat sbírku trofejí tak, jako někdo třeba sbírá známky…
Ano, trofeje sbírám celý život, sbírám ale jen veškerou naši zvěř.
Pojďme prosím uvést nějaká čísla, já vidím plné stěny…
Celkem tu mám přes šest stovek trofejí, převažují srnčí trofeje, těch mám celkem asi 500, z nich je asi 125 medailových, všechny od 105 b. CIC nahoru, a zbytek jsou rarity a abnormity. Kamzíků mám 35 trofejí, další jsou jeleni, daňci, několik viržiňáků, sikáčů a mám taky medailové trofeje kňourů.
A to vše jste získal na inzeráty?
Inzerce byla na začátku, dneska už hlavně přes staré známosti. Mám totiž spoustu známých, kteří mi dají tipy buď přímo na majitele trofejí, a nebo mi dávají tip na trofeje z pozůstalosti. Ale to neznamená, že když zemře myslivec, tak se dají hned trofeje od rodiny získat. Mnohdy je to dlouhé vyjednávání a často se stane, že zajímavé trofeje získám až dlouho po smrti původního majitele. Je ale také pravda, že se mi už ozývají sami pozůstalí a trofeje nabízejí, a dokonce mám od rodin slíbeno, že mi jednou trofeje nechají.
Všechny trofeje, které tu máte na zdech prošly přehlídkami trofejí?
Ale právě že vůbec ne, v tom je moje sbírka asi unikátní, je tu řada trofejí, které nikdo veřejně neviděl a ani nehodnotil, takové ty trofeje z půdy. Mnohdy je to opravdu náhoda a nebo tip známých, jak se k nim dostanu. Plno trofejí nemá historii, většinou za druhým člověkem se ztrácí historie trofeje. Pokud já vím o trofeji údaje, tak mám na každé medailové trofeji napsané číslo, body a když byla na světovce, tak na které. Navíc mám sešit, kde má každá trofej pořadové číslo, pokud má, tak i vypsaný bodovací lístek a kdy byla hodnocena a pokud můžu, tak i od koho trofej pochází. Jenže bohužel je spousta lidí, kteří trofej koupí a nebo nějak jinak získají a je jim celkem jedno od koho trofej je a nemají k nim tedy žádné údaje. Bodová hodnota trofeje se tím sice nesnižuje, je to spíš taková psychologická ztráta historie trofeje, finančně je to jedno, finančně záleží na bodech a nezáleží na historii. Ztracené historie je ale vždy škoda.
Můžeme ale obecně konstatovat, že trofej s příběhem má obecně větší hodnotu než trofej bez příběhu?
Ano rozhodně. Myslím, že je lepší, když člověk ví, odkud trofej pochází. Samozřejmě já ale mám zájem i o trofeje bez příběhu, trofej do mé sbírky musí být líbivá, unikátní či atypická, o takové mám vždy zájem.
A jak daleko do historie jdou srnčí trofeje, které jsou nejstarší?
Mám dvě trofeje ze čtyřicátých let, jedna je uvedena v Nečasově knize o srnčí zvěři, na té jedné je zespodu zapsán rok 1941. Co se týče zbraní z divočáka, tak tam je nejstarší ověřená trofej datovaná rokem 1890, mám taky trofej kamzíka z devatenáctého století.
Podařilo se vám někdy získat nějaké trofeje šlechtických sbírek?
Takové nemám. Sehnat by je asi nebyl problém, ale málokdy se odsud sežene trofej, která za něco z mého pohledu stojí. Navíc znám případy, kdy se našli i takoví lidé, kteří sehnali trofej neznámo kde, bílou barvou na štítek napsali švabachem nějaký smyšlený název a rok a vydávali pak trofej za historický unikát jen aby získali víc peněz.
Trofeje pocházejí jen z České republiky a nebo i ze zahraničí? A co Slovensko?
Mám jen trofeje naší zvěře u nás žijící včetně Slovenska, řídím se mojí modlitební knížkou, což je publikace pana profesora Hromase o bodování našich trofejí. Druhy, které má v publikaci uvedené, tak ty sbírám.
Takže trofeje máte ze všech lokalit v ČR?
V podstatě ano, nejvíc trofejí mám z jižní Moravy, minimálně 90 % všech trofejí je doopravdy českých. Mám tam pravda nějakého srnce Poláka a Maďara, nějaký kamzík je z Rakouska, ale ostatní kamzíky mám z Tater, z Jeseníků, mufloni jsou všichni naši, jeleni jsou až na jednoho všichni moravští, daňci jsou českoslovenští, pět koz bezoárových mám z Pálavy.
Můžete alespoň orientačně uvést největší bodové hodnoty trofejí?
Jako nejsilnější mám trofej srnce 142,40 b. CIC, jelena 226,84 b. CIC, můj nejsilnější muflon má 224,30 b. CIC, daněk 204,87 b. CIC, kamzík 109,3 b. CIC, sikáč 320,90 b. CIC, dybovák 433,00 b. CIC a viržiňák 370,90 b. CIC, nejsilnější zbraně kňoura v mé sbírce mají 121,20 b. CIC.
Kolik trofejí je oficiálně obodovaných?
Mám asi tak jednu pětinu trofejí oficiálně obodovaných, další trofeje mi pomáhal obodovat prof. Hromas a také něco doc. Feuereisel, za kterými jsem na fakultu chodil. Samozřejmě jsem se naučil trofeje bodovat sám, hodnotu si umím zjistit, ale není to nic oficiálního a také nikdy takovou trofej už odtud ze sbírky nikam na výstavu nedám. Jak už jsem říkal, k některým trofejím, které prošly výstavami, mám i bodovací tabulky, myslivci jsou ale bordeláři, dokáží ztratit nejen tabulku, ale klidně i medaili! Ale samozřejmě ne všichni.
Když získáte nový přírůstek do své sbírky, asi není vždy v ideálním stavu…
Některé trofeje jsou od lovců opravdu v hrozném stavu, úprava trofejí je docela brutálně strašná. Pokud je trofej aspoň trochu slušná, proplachuji lebku horkou vodou, mnohé trofeje musím ale převařit. Někdy to je hrůza děs, někdy jsou na vodě oka jak na slepičí polévce. Pak lebku přebělím, vysuším a pověsím. Samozřejmě si každou trofej oboduji.
Nechci přehánět, ale je hrůza, jak dokážou myslivci trofeje obarvit hypermanganem, kolikrát i tak, že potřísní i lebku. Viděl jsem i unikátního kyvadlového srnce, bomba, chtěl bych ho hned, jenže na kyvadle bylo lýčí, onen lovec ale lýčí strhnul tak, že si pomohl rašplí a nadělal v lodyze hluboké rýhy.
Umím si i vyspravit poškozené lebky, naučil jsem se také doplnit lebku, pokud získám trofej na seříznuté lebce. Chce to trochu zkušeností a představivosti a mnohokrát jsem si ověřil, že takto doplněnou a opravenou lebku nepoznal ani renomovaný hodnotitel trofejí.
Další problém je putování trofejí po výstavách a přehlídkách, zacházení s trofejemi je někde docela brutální. Však si pozorně prohlédněte místa, kde se na okresech hodnotí každoročně trofeje, na stolech a na zemi se hromadí kůstky, zuby, lidé se chovají k trofejím naprosto bezohledně. Vidím to, a raději nekomentuji, i na snímcích, které třeba kolují po facebooku, nemluvě o tom, jak si v komentářích radí myslivci k úpravám a dobarvení trofejí naprosté nesmysly. Pak se nedivte, že nechci svoje trofeje nikde vystavovat a prezentovat, záměrně nechci ani sem domů vodit příliš moc lidí.
Asi by myslivce nejvíce zajímaly srnčí trofeje, ostatně těch máte ve sbírce nejvíce. Dalo by se alespoň stručně charakterizovat, které srnce máte? Jaké druhy abnormit?
Mám vývrtkáče, osmeráky, desateráky, dvanácteráky, čtrnácteráky, tříparůžkové, kyvadlové i kamenné paroží, mám také gumové paroží a paroží s puchýři. Nejvíce mám těch vývrtkáčů, troufám si tvrdit, že asi nikdo jiný v republice takovou sbírku vývrtkáčů nemá a asi budu mít všechny druhy u nás se kdy vyskytujících abnormit srnčích trofejí. Celá řada z nich byla uveřejněna v knize Pavla Scherera, mého kamaráda, se kterým spolupracuji. Mám ale také srnce s různě deformovanými růžemi, srnce se srostlými lodyhami, ve sbírce nemůže chybět ani parukáč. A nesmím zapomenout na dvě srny s parůžky, přičemž ta jedna je doslova mnoholetá stařenka, ta už skoro ani nemá zuby.
Říkal jste, že z medailových srnců máte jen jednoho šesteráka nemedailového…
Všechny srnce šesteráky, které mám, tak mají od 105 b. CIC výše, jen jednoho jediného mám pod tuto hranici, má 98 b. CIC, to je jediný šesterák pod medailí. Samozřejmě bych byl rád, pokud bych mohl mít ve sbírce i normální trofeje, už nemám ale kapacity, nemám trofeje kam dávat, to bych si musel někde postavit tělocvičnu, a proto sbírám jen raritní a medailové trofeje.
Srnčí zvěř má asi největší variabilitu, kterých rarit si nejvíc vážíte? Která je nejunikátnější?
Já neumím říci, která trofej je pro mne nejunikátnější nebo nejzajímavější, vážím si všech. Pro mne jsou nejoblíbenější srnčí vývrtkáči, kterých mám stopadesát, ale rarita, když se povede u srnce, tak je zajímavá každá. Vývrtkáči to je taková specifická skupina, protože někdy to způsobují střečci, někdy bůh ví co. Můžu vám ukázat, že vývrtkáči mají skoro vždy zkrácené lebky, takové kratší kulatější. Ono je vůbec zajímavé, že zatím vlastně není ani oficiálně vysvětleno, co takovou deformitu trofeje způsobuje.
Mám vývrtkáče osmeráka, tříparůžkového a jednoho s ohlým nosem, chybí mi medailový vývrtkáč. Kdyby někdo měl, tak hurá sem s ním. Ze zkušenosti vím, že kolikrát když si člověk myslí, že z toho nic nebude, tak to vyjde dříve, než mnohdy na počátku jasně domluvená výměna či nákup.
A zajímavé trofeje a abnormity dalších druhů zvěře?
U daňka mám dvojparožení a čtyři zlaté daňky, u jelenů mám osmnáctiletého věčného šesteráka, to vím, protože z něho existují shozy. Já mám sice jen jeden ověřený pár shozů, ale další páry má kamarád, který mi dal tuto trofej tip a ještě ví o tom, kde jsou uloženy i další páry shozů. Ten jelen byl prostě celý život šesterákem, někdy kolem desátého roku byl nejsilnější, těsně bronzový, zajímavé je na tom hlavně to, jak je starý. Mám ale i jelena s neuvěřitelně ohnutým parožím, dalšího jelena, který má na jedné straně pokroucenou vidli, na druhé straně vylomenou vidli, zvláštní jelen vidlák. Pak mám dva jeleny knoflíkáče, jeden z nich je opravdu hodně starý jelen. Naopak mám velice chovného mladého jelena, ten nemá ještě ani vylezlé zadní stoličky, ale je to už oboustranný desaterák. Zajímavý je také vidlák s vylomenou pučnicí, vidle má délku 70 cm. U daňků mám ve sbírce takové, kdy jsou obě lopaty raritní nebo jinak zajímavé, u daňků se jinak často vyskytuje, že je jedna lopata vysoce medailová a druhá třeba vylomená a zdeformovaná, já mám ale rád, když jsou obě strany raritní zároveň. Z tohoto pohledu mám i několik zajímavých párových daňčích shozů. U kamzíka mám zase třeba trofej s podivně zdeformovaným růžkem.
Někdy v minulosti jste kromě Pavla Scherera nebo prof. Hromase důvody abnormit s někým dalším konzultoval? Nebo byly vaše trofeje součástí nějakého výzkumu?
Bohužel musím odpovědět že ne, konzultovat to v podstatě totiž ani nemáte s kým, většině myslivců je to ukradené. Já si ani nikoho sem domů nezvu, mám pár kamarádů, se kterými má smysl se o abnormitách bavit, se spoustou myslivců ale prostě nenajdu společnou řeč.
Máte informace, kolik je u nás dalších podobných sběratelů?
To, že bych byl jediný, tak to si tak nefandím, o několika lidech jsem sice slyšel, jejich sbírky jsem ale neviděl. Každý si jede po své lajně. Každý se spoléhá na své kamarády a jejich tipy, mnohdy je to opravdu jen náhoda, že se dozvím o zajímavé trofeji. Já ani nijak účelově neobjíždím přehlídky a výstavy trofejí, na výstavě stejně nenajdu někoho, kdo by byl ochoten trofej prodat.
Vy říkáte prodat, nechci konkrétní čísla, ale v trofejích musíte mít už uloženo hodně peněz…
Mám i nemám, nejsem milionář, pracuji na obecním úřadu za pár peněz a nemůžu bezmyšlenkovitě kupovat všechno, co se namane, beru moji sbírku s rozumem. Na druhé straně, do hospody nechodím, tak co bych si občas nekoupil paroh. Ale vážně, tak dramatické to vždy není, někdy dostanu trofej zcela zdarma, pokud trofej kupuji, tak za ta léta snad už umím odhadnout, zda je cena přiměřená nebo ne, zda na ní mám a zda bude obohacením a doplněním mé sbírky.
Co jednou se sbírkou bude? Máte pokračovatele?
Mám dvě dcery, obě mají Mendlovku, jedna přes životní prostředí, druhá přes potraviny. Ta starší je vdaná, zeťák je rybář i myslivec. Teď mám od začátku ledna vnouče, holku, tak třeba ta bude pokračovat. Kdo ví, jak jednou sbírka skončí. Vím o sbírce po jednom sběrateli, který měl hájenku v Chřibech a když umřel, tak potomci hájenku prodali i s parožím a noví majitelé všechny trofeje i s podložkami vyhodili do kontejneru. A nebo jsem koupil kdysi v Brně na sídlišti od chlapíka srnce osmeráka, on říkal kdybych to věděl, tak jsem jich vzal víc, trofeje ležely u popelnice.
Když máte takovou obrovskou sbírku, jak je to s ošetřováním?
Jednoduše - ometáček. Nic jiného nedoporučuji. Jako negativní příklad vždy uvádím, že jsem byl kdysi u jedné paní, na stěnách byly sice silné a zajímavé trofeje, ale všechny nějak světlé. Během řeči vypadlo z paní, že jednou za rok trofeje vezme, vynese je na dvůr a vyčistí je kartáčem dešťovou vodou. Vždyť přece v přírodě srncům na paroží taky prší! Takže šúrovala trofeje každý rok a barva to odnesla. Takže opravdu stačí jen ometat od pavučin.
Jak přistupujete k parukáčům? Dá se zrestaurovat, když získáte starého parukáče?
Pokud je to chlupaté, tak musíte vycházet z toho, co tam zbylo a buď to necháte, nebo pak můžete trofej rozmočit a vykostřit, což je ale škoda. Vždycky jsem se honil za parukáči, parukáč byl můj Mount Everest v raritách. Prvního parukáče jsem vyměnil za dva srostlé srnčí shozy a dva vývrtkáče. Dneska mám tři parukáče.
Takže pořád je co doplňovat a sbírka se bude rozšiřovat?
Pořád mám vizi získat další zajímavé trofeje, pídím se stále a budu moc rád, pokud mi dá někdo tip na nákup třeba z pozůstalosti.
A je naděje, že by se někdy vaše sbírka veřejně vystavila?
Ať se na mne nikdo nezlobí, ale jak už jsem před chvílí řekl, mám jen samé špatné zkušenosti se zacházením s trofejemi na výstavách a přehlídkách, proto nemám zájem svoji sbírku veřejně někde vystavit, mám v tom hodně úsilí a jediné místo, kde mám jistotu je u mě doma.
S poděkováním za rozhovor
připravil Jiří KASINA