ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Časopis Myslivost

Reprodukce a živinové nároky zvěře III. část

Myslivost 7/2022, str. 32  Martin Mohelský
Potřeba bílkovin a energie podle přírodní úživnosti i možností a smyslu přikrmování spolu s širšími souvislostmi výživy během růstu a vývoje.
 
Jednotlivá stádia reprodukčního procesu a potřeby živin
 
Březost je živinovými požadavky rozvíjejícího se plodu rozdělena zhruba na třetiny. V první fázi, kdy se plod jen vyvíjí a roste velmi málo, jsou nároky na množství živin plně hrazeny z obvyklého příjmu krmiv a bez problémů pokryty z metabolizmu matky.
Mnohem větším význam má dietetická a zdravotní složka krmné dávky (tento pojem spíše připomíná výživu hospodářských zvířat, kdy jsou krmiva podávány chovatelem, nicméně praxe ji definuje jako množství krmiv přijaté za jeden den bez dalšího upřesnění, zda se jedná o samostatnou pastvu či přesné odměření krmiv nebo naopak ad libitum) s jejím silným vlivem na vyvíjející se tkáně. V organizmu vždy vše souvisí se vším a pouhá acidóza s přinejmenším střední až nadměrnou zátěží jater a proniknutím některých enterotoxinů z produkce acidózou (nebo alkalózou) rozvinutých patogenů ve střevech může závažně poškodit orgány plodu, které jsou v počátku vývoje na buněčné úrovni extrémně citlivé.
Stejně tak plodu hrozí poškození působením cizorodých látek, jakými jsou těžké kovy, rezidua přípravků chemické ochrany rostlin a staré zátěže přírodního prostředí typu PCB, DDT… V této souvislosti nelze nepřipomenout ohavný zlozvyk části naší populace odhodit do lesa jakýkoliv odpad.
Jiným specifikem jsou oxidanty a superoxidanty vedoucí k poškození buněčných membrán i genetické informace uvnitř buněčné struktury. To je reálně největší zátěž i riziko první fáze vývoje plodu, protože poškození složitých a citlivých mechanizmů přenosu genetické informace zajišťující plnohodnotný a bezchybný vývoj tkání vede k vývojovým vadám založeným už během děložního života. Typickým poškozením plodu je následek nedostatku vitaminu E (hypovitaminóza) a selenu, svalová a srdeční dystrofie.  
Druhá třetina vývoje je relativně méně problémová. Plod začíná růst, jsou založeny a rozvíjeny základy budoucích orgánů. S jistou mírou zjednodušení už můžeme konstatovat menší citlivost plodu, protože přenos genetické informace je plně realizován a základy tkání budoucích orgánů jsou založeny.
Třetí třetina březosti je obdobím intenzivního růstu plodu. Metabolizmus matky plus vývoj plodu má silné energetické nároky, což ale můžeme označit za relativně nejnižší nárok vzhledem k potřebě bílkovin a minerálních prvků, zejména kostitvorných.  A to je právě to, co chovatele musí zajímat, protože zajištění kvalitní výživy matek musí mít plnou prioritu ve všech typech chovů.

DSC_6086_Rotwild_M-Migos.JPG
 
Laktace
 
V běžném pohledu běžná věc… kojení. Ale při úvaze o dějích v organizmu jedinečný fenomén, mobilizace prakticky všech živin. A co je z laktace to nejlepší? Novorozený jedinec dostává mlezivo, a to je zase něco jedinečného: imunoglobuliny, velké bílkovinné sloučeniny, nositelé imunity prochází přes stěnu střeva narozeného mláděte i stěnu vlásečnic, aniž jsou rozloženy na stavební prvky (aminokyseliny). Schopnost střev nechat projít velkou makromolekulu imunoglobulinu je omezena na maximálně 24 hodin po porodu.
Přenos pasivní imunity vypadá jako jedinečný patent Konstrukční a vývojové kanceláře přírody, ale není tomu tak. Přinejmenším u ptáků vidíme podobnost - celý vývoj života zárodku ve vejci, což můžeme připodobnit k nitroděložnímu životu savčího zárodku, roste budoucí (třeba kuře) ze zásob ve vejci. A na závěr si ponechá žloutkový vak s další, podivuhodnou zásobou živin, které ve skutečnosti nejsou živinami, ale nositeli imunity a podporou rychlého vývoje.
Nezkušený či neznalý chovatel řekne, že žloutkový vak je určen k tomu, aby kuře mohlo první jeden až tři dny žít bez intenzivního příjmu potravy, kterou ještě neumí najít nebo využít. Nechá-li kuřata bez potravy či s omezeným příjmem, tyto látky se vypotřebují na zachování života a ztrátu už kuře nikdy nedožene. Výsledek takového chybného „rozjezdu“ výkrmu či odchovu kuřat je, že právě potenciálně nejsilnější a chovatelsky nejcennější jedinci svoje zvýhodnění ztratí.
U savců je pevně dáno, že mládě po porodu má po několik málo hodin přizpůsoben trávicí trakt k příjmu imunoglobulinů z mleziva v plně účinné formě. Ale nepřeceňujme jejich působení, efekt se projeví jen a pouze vůči patogenům, se kterými se setkala matka, které jsou v prostředí, do kterého se mládě narodí. A tohle platí u savců i ptáků. Proto třeba nákup vajec do líhně nebo jednodenních kuřat z jiného chovatelského zařízení je vždy spojen se ztrátou části imunitní ochrany. V chovu skotu je zase známo, že převoz několikadenních telat mezi farmami je závažným zdravotním handicapem.
Mlezivo (kolostrum) je produkováno mléčnou žlázou prvních 4 až 6 dní po porodu a od zralého mléka se podstatně liší. Má žlutou, pískovou až výjimečně mírně načervenalou barvu, je bohaté na bílkoviny, zejména imunoglobuliny, tuk a minerální látky (hlavně hořčíku, který je potřebný pro odchod smolky ze střev) a na rozdíl od zralého mléka má nižší obsah laktózy. Obecně má také vyšší obsah vitaminů A, E, karotenu a riboflavinu. Kromě toho také obsahuje enzymatický systém laktoperoxidázy, která inhibuje růst streptokoků, stafylokoků a koliformních bakterií a má určitý baktericidní účinky proti gramnegativním bakteriím.
Mlezivo je první potravou savčího mláděte s vysokým obsahem živin i biologicky účinných látek. Jejich obsah postupně klesá až na úroveň „standardního“ mléka, druhově typického různými obsahy a poměry tuku, cukrů, bílkovin (u těch i dvou typů – kaseinových a albuminových) minerálních látek, vitaminů, enzymů a dalších živin a biologicky účinných látek. Ale imunoglobuliny obsahuje jen v prvních hodinách po porodu.
U volné žijící zvěře nemůžeme příjem mleziva mládětem přímo kontrolovat ani ovlivnit, významná je jen „klasická“ klidová složka prostředí. Výživu matky ovšem ovlivnit, alespoň zčásti, určitě můžeme. Rose a kol. (2012) prokázali pozitivní vliv podávání zvýšených dávek jódu, kobaltu a selenu kravám na pasivní imunizaci jejich telat. V průběhu jejich studie byly kravám aplikovány bolusy s obsahem těchto minerálních látek podávány v průměru 58 dní před otelením a bylo sledována hladina imunoglobulinů G v krevním séru jejich telat. Tato telata dokázala prokazatelně lépe vstřebat IgG z mleziva. Pozitivní vliv selenu prokázala také studie Halla a kol. (2014) – jednak když byl podáván kravám před otelením, jednak jako přídavek selenitu sodného do mleziva. Obojí zvýšilo vstřebatelnost u telat především v prvních 48 hodinách po narození. 
(citace z dipl. práce: Kontrola úrovně imunitní vybavenosti telat Bc. Romana Šimková, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, 2020).

Migos__20210416_206633_Reh_Kitz.jpg
 
Pokud matka produkuje výjimečně biologicky i živinově hodnotné mléko, musí být v dobré kondici a mít v prostředí kvalitní zdroje. To příroda počátkem léta umožňuje, ale spíše v honitbách lesnatého nebo alespoň smíšeného typu. Uvážíme-li, že počátek léta je také dobou rozvoje savého a žravého i hmyzu, intenzivní vegetace polních plodin i plevelů, zákonitě jsou v maximální míře aplikovány insekticidy, pesticidy i hnojiva.
 
Dance-a-danela-8-Lubor-Cacko.jpg

Příkrmy i v letní době?

 
Tradice, kterou bych raději nazval zkostnatělostí, ale nepřipouští příkrmy zvěře v letní době.
Uvažujme tedy zásadním souvislostmi. Faktem je, že v době kojení mláďat má zvěř dostatek mladé zelené pastvy. To je jediný veliký klad, který ale zakrývá pohled na několik (přinejmenším) nejasností:
1. Mladá zelená hmota obsahuje nadbytek rostlinných bílkovin při nedostatku vlákniny i jiných energetických složek a ten je třeba kompenzovat příkrmem s vyšším energetickým obsahem, ideálně obilovinou.
2. Málokdy známe skutečné obsahy výše zmíněných i ostatních mikroprvků v prostředí (půdě) a ony také většinou v zelené hmotě bývají velmi nedostatkové.
3. Zvěř je tedy nikoliv ohrožena, ale v lepším případě má jen slabou alkalózu. To přitom v době nejvyššího výdeje, v laktaci, když je metabolicky silně zatížena. Výsledkem je snížená živinová i biologická hodnota mléka a nadměrná zátěž jater. Nic z toho není vidět a ve volnosti lze při pozorování zvěře zjistit jen v nejproblematičtějších případech.
4. Většina travních porostů má uspokojivý obsah minerálních látek (vápník, fosfor, hořčík) pro běžnou potřebu mimo poslední třetinu březosti, laktaci, růst mláďat a parožení samců.  Pro tato stádia reprodukčního cyklu musíme minerální látky nutně doplňovat lizy nebo doplňkovými směsmi.
5. Po konci období říje s mimořádným energetickým výdejem vždy intenzivně přikrmujeme, aby se kondice samců před zimou co nejvíc zlepšila. U plemeníků hospodářských zvířat (býci, berani, kanci, hřebci) se během připouštěcího období krmná dávka vylepšuje výrazně bílkovinnými krmivy – sójový extrahovaný šrot, v minulosti sušené mléko, pšeničné klíčky, vajíčka, tvaroh. Spermiogeneze má velké nároky na bílkoviny v krmivu, a protože jeleni a daňci během říje prakticky neberou paši, musíme jejich bílkovinnou bilanci napravit stejně jako energetickou alespoň post faktum. Ostatně to, že jeleni i daňci zhubnou i z hlediska objemu svalové hmoty, je dostatečně známo.
 
Kvalitní příkrm doplňkovými směsmi může podpořit vývoj mláďat s velmi významným výsledkem, protože, jak bylo zmíněno na příkladu kuřat, nedostatečné živinové zdroje s jejich promeškaným využitím nelze ve vývoji mláďat dohnat. Metabolizmus kojící matky je harmonický celek a každá chybějící nebo poškozující složka jej hrubě narušuje.
Mléko vzniká z krve, lépe řečeno, všechny složky či živiny mléka zanáší do funkční tkáně (parenchymu) mléčné žlázy krevní oběh. Dobře viditelné či nápadné cévy pod kůží vemene jsou vždy znakem dobré mléčnosti. Významnou složkou krve jsou také bílkoviny, jejich potřebu nesmíme ani z toho pohledu podceňovat, stejně jako krvetvorné mikroprvky měď a železo. I u samic vzniká velký deficit bílkovin během gravidity a hlavně laktace. Důsledkem mohou být závažné  metakolické  poruchy.
 
Konec laktace neboli odstav
 
Konec laktace neboli odstav je veliký zásah do vztahu matka / mládě, pro matku je to definitivní a plný impuls k regeneraci po graviditě a laktaci.
Samotná laktace má po stránce zátěže matky podobně tři období, pomineme-li konec březosti – porod a samotný počátek laktace, kdy mezi několika málo dny proběhnou veliké hormonální a metabolické změny.
První období s rozvojem mléčnosti k maximu a jeho udržení vždy znamená větší výdej většiny živin v mléku, než matka může přijmout. Rozdíl je hrazen z tělesných rezerv či tělesné podstaty. To je zcela fyziologické a pokud matka začíná laktaci v dobré kondici, její organizmus se později plně regeneruje.
Druhé období laktace se sníženou, ale pro mládě ještě zcela dostatečnou produkcí mléka je typické vyrovnáním bilance živin ve výdeji i příjmu.
V poslední třetině laktace se mléčnost snižuje a mládě už cíleně vyhledává pevná krmiva. Příjem živin z pevných krmiv postupně převyšuje příjem živin z mléka, což vede k procesu přechodu na rostlinná krmiva. To s sebou nese velkou změnu mechanického i enzymatického trávení a kultivaci rozvíjejících se předžaludků typickou mikroflórou.
Snižování mléčnosti je zakončeno ukončením laktace – zaprahnutím matky.
 
Dovolte ještě jedno porovnání s intenzivními chovy hospodářských zvířat. Chovatelé provádějí řízený odstav mláďat, jakmile dojde k významnému poklesu produkce mléka a nahrazují jej krmnými směsmi s vysokou koncentrací živin, minerálních i biologicky účinných látek. Pokud by obvyklá fyziologická laktace trvala 90 dní, odstavuje se v 60 nebo dokonce ve 45 dnech. Výsledkem jsou vyrovnané skupiny mláďat a vysoké přírůstky. Metodika se liší podle toho, zda se jedná odchov chovných (plemenných) jedinců s nadprůměrnou chovatelskou hodnotou, nebo o prostý výkrm. U odchovů je dotace živin vždy nižší.
V prostředí naší změněné pseudopřírody nemůžeme spoléhat na plnohodnotnou pastvu v botanicky pestrých porostech. Typická je kombinace řepky a obilovin se vzdáleným honem jetelovin nebo něčím, co při troše dobré vůle připomíná les s podrosty spíše plevelů než trav v převažujících polních honitbách.
Dalším problémem provázejícím potravní zdroje celým ročním obdobím jsou civilizační ruchy, které naruší pastvu a rozvrátí přirozené potravní cykly. Vliv bezohlednosti a sobeckosti už většiny populace při pobytu v přírodě je neřešitelný a škody na zvěři, resp. jejím životním klidu a spokojenosti jsou nemalé. Uvědomme si jako myslivci, že bohužel se na rušení zvěře v mnoha honitbách projevují také nevhodné způsoby lovu, vzhledem k dnes mnohde praktikovanému celoročnímu nočnímu lovu a v podstatě permanentnímu využívání kazatelen a posedů u vnadišť a krmelišť nemá zvěř klid a nevyužívá potřebný a přirozený počet pastevních period. Uživatelé honiteb by se proto měli zcela vážně zamyslet na jistou formou regulace lovu v některých částech honitby, vymezit klidové oblasti, více využívat intervalový lov a v rámci možností tak více vyjít potřebám zvěře.
Jedním z řešení je racionální přikrmování v problematických oblastech a nutnost umístit krmná místa do alespoň trochu klidnějších míst, což sice s sebou někdy přinese horší přístup, ovšem pokud naši otcové a dědové zaváželi v mrazu a ve vysoké sněhové pokrývce příkrmy na saních nebo nosili „v ruksaku“, my se s terénními auty dostaneme skoro všude. Pravda, na to si zvěř snadno zvykne, ale nezneužívejme moderní možnosti bez pomyšlení na zachování klidu pro zvěř v honitbě.  
A v té souvislosti snad jen poznámka, že je před námi asi horší problém, nepochopitelný a legislativně nesmyslný záměr umožnit neukázněné veřejnosti přístup do obor, míst, která mají založeny svoje chovatelské úspěchy kromě jiného právě na klidu zvěře a vytvoření jakési oázy v člověkem těžce zkoušené krajině, ale o tom až někdy příště…

Ing. Martin MOHELSKÝ
 
 
 

Zpracování dat...