Časopis Myslivost

Je nejvyšší čas najít konsenzus

Myslivost 2/2021, str. 44  Tomáš Havrlant
Paní Zachystalová a Jelínková jménem AOPK reagují na můj kritický článek o přístupu této státní organizace k vlčí problematice. Paní Linda Zachystalová z AOPK přitom napsala článek se stejným titulkem a podobným obsahem už 19.7.2019 na ekolist.cz.
 
V první části se ohrazují proti číslům o parametrech ohrad, které vlci podle škodních protokolů překonají. Jedná se přitom ale o jejich vlastní čísla, které zveřejňují na stránkách https://www.navratvlku.cz/
Podstatné nejsou jen samotné tabulky. Hlavní problém je v tom, že se snaží přenést veškerou odpovědnost na postižené chovatele, v poslední době hlavně tvrzením, že více než 90 % pastvin je podle jejich průzkumu nedostatečně zabezpečeno proti útokům vlků, což ale škodní protokoly vyvracejí. Není to překvapující, i v zahraničí je velká část útoků vlků na zabezpečená stáda podle doporučení ochranářů, přičemž počet takových útoků jen stoupá s počtem dokonalejších ohrad. 
Samozřejmě je potřeba zajistit svá zvířata co nejlépe. Většina chovatelů by přivítala možnost vybudovat si lepší ohrady za finanční podpory státu. V České republice je ke konci listopadu 2020 zaevidováno 83 893 hospodářství chovatelů domácích zvířat. Z toho je asi 10 000 chovatelů ovcí a koz. Jedná se o tisíce kilometrů plotů a ohrad mnohdy ve složitém terénu. I přes pravidelnou kontrolu se najde slabé místo, které vlk překoná.  Ano, lepší ploty mohou vlkům komplikovat přiblížení k ovcím, od útoku je ale nemusí odradit.
 
Dále se paní Zachystalová a Jelínková zmiňují o příběhu jihočeského farmáře, který si za přispění státní dotace pořídil pastevecké psy a až na jeden případ se mu podařilo zabránit dalším útokům vlků na svá stáda. To je určitě velmi dobrý výsledek, ale ani tento příklad nezlepšuje renomé AOPK.
Sám chovatel ovcí popisuje  systém jako velmi složitý (přiznávají to i někteří úřednici, kteří někdy ani sami nevědí, jak poradit), zdlouhavý, na každý administrativní krok existuje pomalu jedna extra příručka, jak to v systému naťukat... takže přiznané dotace jsou vlastně spíš jen takové „bolestné“ za spolupráci s institucí/AOPK.
A pořízení psů není poslední náklad na ochranu stád. Náklady na držení pasteveckých psů - jsou vysoké (až 50 tisíc za kus a rok), slibovaná podpora nákladů je v nedohlednu. Možná mají chovatelé klidnější spaní kvůli vlkům, ale jejich obavy se přesunuly jinam, neustále máte totiž strach, že může dojít ke konfliktům se psy ze strany neukázněných turistů, pejskařů, cyklistů. Takže přiznaná dotace tvoří jen zlomek nákladů a ztrát, které díky vlkům chovatel měl a má.
 
Další uváděné příklady dobré praxe mají minimální vypovídací hodnotu. Nechal jsem si na základě zákona o veřejném přístupu k informacím poslat konkrétní čísla, které poskytl Státní fond životního prostředí České republiky o podpořených projektech na ochranu stád před útoky vlků za období od roku 2017 do konce roku 2020. Výsledek je zarážející. 
Za poslední čtyři roky bylo podpořeno celkem 33 projektů za 30 598 623 Kč. Celkové způsobilé výdaje činily 28 002 336 Kč.
Co se týká výše nákladů, z 33 projektů vyčnívají dva, které jsou personálně propojené. První je projekt číslo CZ.05.4.27/0.0/0.0/17_058/0006131 Hnutí DUHA „Soužití s velkými šelmami v České republice“ za 7 585 184 Kč.
Projekt reaguje na postupný návrat vlka obecného do České republiky realizací modelových preventivních opatření zajišťujících ochranu hospodářských zvířat před útoky šelem (pořízení vhodného plemene pasteveckého psa, posílení nevyhovujícího oplocení). Ta mají být v rámci prezentační části projektu doplněna komplexní osvětově-vzdělávací kampaní, která je nezbytnou potřebou pro pozitivní přijetí velkých šelem veřejností a zvýšení tolerance k atraktivním, ale zároveň konfliktním druhům šelem.
Ve druhém případě Mendelova univerzita v Brně podala projekt číslo CZ.05.4.27/0.0/0.0/20_139/0012815 „Preventivní opatření před útoky velkých šelem a jejich monitoring“ za 8 856 832,76 Kč.
Hlavní náplní projektu je realizace modelových preventivních opatření proti útokům velkých šelem v hlavních oblastech aktuálního výskytu velkých šelem v Lužických horách, na Kokořínsku a v Beskydech a současně vyhodnocení jejich účinnosti pomocí GPS telemetrie velkých šelem. Budou instalovány elektrické ohradníky a pořízen pastevecký pes z pracovního chovu.
Ostatní projekty (celkem 31) ve výši 14 156 606 Kč jsou realizované většinou na hospodářství chovatelů, kteří se snaží předcházet útokům vlků podle doporučení. Jeden z realizovaných projektů je i u již zmíněného chovatele. Průměrná finanční náročnost je 456 665 Kč.
V 7 případech byl podpořen nákup pasteveckých psů, kdy celkem 18 psů stálo 728 688 Kč, což je 40 482 Kč na jednoho psa (profinancováno 490 239 Kč). Pro porovnání - ve Francii stát jen v roce 2018 podpořil 3660 psů.
Za čtyři roky, kdy se ve zvýšené míře musíme vyrovnávat s útoky vlků, se realizoval průměrně jeden projekt za 44 dní.
Podle mého názoru to ukazuje na nepřipravenost na situaci kolem vlků ze strany AOPK. Nepomohou ani výmluvy na systém schvalování projektů, který je prý připravený pro jiný typ žádostí. Už proto, že sama AOPK zveřejnila na svých stránkách manuál „Průvodce financováním prevence škod způsobených vlkem“ (výzva č. 110 a 139). To jasně dokládá, že současný systém podpory chovatelů, který nabízí stát prostřednictvím AOPK, je nefunkční a neplní svůj deklarovaný cíl. Proto i já čekám, že pro příští programové období AOPK ČR navrhne zjednodušenou formu žádostí, které budou administrativně méně náročné.
 
Co se týká poznámky o mé interpretaci vztahu pastvy hospodářských zvířat a vlivu na klima, doporučil bych autorkám podívat se například na základy pedologie. Na vlastnosti půd má kromě nerostů, ze kterých půda vznikla, zásadní vliv obsah humusu, který je do velké míry spojený právě s chovem dobytka. Ovlivňuje měrnou i objemovou hmotnost a strukturu půdy. Struktura půdy vyjadřuje velikost a tvar půdních agregátů, závisí právě na obsahu humusu, má vliv na vzdušnost půdy, kapilaritu a tím na hospodaření s vodou (vodní režim půdy), narušování půdní struktury prudkými dešti a erozí popř. nevhodným obděláváním.
 
Co se týká Kanady, tak to je bez komentáře, vlci tam prostě biodiverzitu narušují. Jedná se o dvě provincie na západě Kanady, Severozápadní teritorium a Britskou Kolumbii. A to, co píší autorky, je stanovisko ochránců vlků a pochopitelně na tom může být kus pravdy, ale při porovnání vývoje stavu populace karibu a trendu v kácení lesů není jasná korelace.
V Britské Kolumbii proto místní vláda na doporučení vědců přikročila k razantní regulaci vlků. Podle tamního ministerstva lesů a přírodních zdrojů bylo uloveno najatými lovci 480 vlků. Jak uvádí ministerstvo, stáda karibu se následně stabilizují tam, kde jsou vlci redukováni.
V Severozápadním teritoriu má být dokonce 30 vlků vybaveno satelitními obojky pro efektivnější lov. Pomoci vysílačky bude smečka lépe nalezena. Jakmile je smečka spatřena, měli by být uloveni všichni vlci kromě toho s vysílačem. Vědci předpokládají, že se označený vlk znovu připojí k další smečce, kterou lze poté znovu lovit. Lov se provádí hlavně z vrtulníků.
Biolog z University of Alberta, Stan Boutin, který studoval stáda karibu a regulaci predátorů, tvrdí: „Jakmile zastavíte střelbu vlků, počty vlků se rychle vrátí k původním stavům, a populace karibu opět poklesne.“
Mimochodem během diskuse o tomto rozhodnutí na vlky ukázala většina odborníků a univerzitních autorit v Kanadě, přičemž kanadský premiér Justin Trudeau jako lídr Liberální strany určitě nepatří k nepřátelům životního prostředí, právě naopak, staví se například do čela celosvětového hnutí za klima. 
Podobná situace je také v USA, kde v některých státech vypisují odměnu 1000 dolarů za uloveného vlka. Důvod je podobný, sob polární a ostatní vysoká zvěř, kterou chránění vlci decimují. Uvolnění ochrany vlků tam podporuje velká část odborné veřejnosti, našel jsem si podrobnosti o jednáních a důvodech pro jejich rozhodnutí přímo na stránkách místních vlád, respektive ze stránek orgánů ochrany přírody, které zřizuje tamní vláda.
A co má střílení vlků kvůli vlivu na počet karibu v Kanadě společné s naší realitou? Například minimálně to, že nejlepší světový chov muflonů v okolí Machova je fakticky vlky zlikvidován a přitom reakce AOPK je taková, že je to vlastně dobře.
A co se týká situace v Evropě, vezměme například Francii, která za poslední tři roky eliminuje minimálně pětinu vlčí populace, podobně Švédsko má stanovené kvóty na lov. Také Slovinsko se rozhodlo ke změně přístupu k ochraně vlků. Vlci se loví tam, kde působí problémy. V důsledku je to v zájmu jejich akceptace alespoň části dotčených aktérů.
Argument, že v době vstupu do EU nikdo nepředpokládal vlčí expanzi do ČR, ukazuje na nekompetentnost. Už tehdy přece byli vlci u našich hranic se Slovenskem a v sousedním Sasku se podporovatelé vlků netajili snahou o „vývoz“ vlků do všech směrů. Podobné plány měla od svého založení v roce 1995 i Large Carnivore Initiative for Europe (Evropská iniciativa pro velké masožravce). Přistoupení k jejich absolutní ochraně muselo zapříčinit dnešní stav. Kdo jiný, než specialisté na MŽP to měli předpovídat?
Nevím, jakým způsobem například naši státní úředníci spolupracují s  ministrem životního prostředí, který na jednání Rady ministrů podpořil návrh Slovinska na jednání o snížení stupně ochrany vlků.
 
AOPK také opakovaně záměrně nepřesně interpretuje vznik Programu péče o vlka. Není pravda, že AOPK ČR připravila – ve spolupráci s chovatelskými svazy i dalšími zájmovými skupinami - Program péče o vlka. Naopak. S Programem péče o vlka ve schválené podobě nesouhlasí Českomoravská myslivecká jednota, Myslivecká komise Agrární komory ČR, Asociace soukromého zemědělství ČR, Zemědělský svaz ČR, Svaz chovatelů ovcí a koz, Český svaz chovatelů masného skotu, Českomoravský svaz zemědělských podnikatelů, PRO–BIO – Svaz ekologických zemědělců nebo Společnost mladých agrárníků ČR.
 
Je proto nejvyšší čas najít konsenzus nad požadovaným stavem. Rajonizace a přijatelný počet vlků nejsou sprostá slova. Vlkům v celoevropském měřítku rozhodně nehrozí vyhubení, ale jejich přítomnost už nyní působí v některých regionech vážné problémy a vrhá kontroverzní pohled na současný systém ochrany přírody jako celek.
 
Tomáš HAVRLANT
 

Zpracování dat...