Časopis Myslivost

JARO JE TU a s ním začátek „psí“ sezony

Myslivost 2/2021, str. 58  Lucie Kolouchová
I když se to při pohledu z okna na zasněžené pláně (a to i ty pražské) nezdá, jaro je tu coby dup. A spolu s ním začne i kynologická sezona.
Jaro bývá ve znamení svodů loveckých psů a zkoušek vloh, obojí se týká mladých psů a jde o první setkání s tím, co je v budoucnu čeká. Máte štěně nebo mladého psa a chystáte se po jeho boku vkročit do hájemství myslivecké kynologie? Poradíme vám, jak začít.
 
První kynologickou akcí sezony je ve většině okresních mysliveckých spolků jarní svod. Co to je a jak takový svod probíhá? Doby, kdy byl povinný pro všechna lovecká plemena, a tedy hojně navštěvovaný, jsou sice dávno pryč, dnes je povinný pouze pro některá plemena ohařů, ale to neznamená, že byste se ho neměli zúčastnit. Uděláte tak službu chovatelskému klubu svého plemene – a hlavně sobě a svému psu.
Na jarním svodu se ve venkovním prostoru, v podstatě ve stručné imitaci psí výstavy, zjišťuje, zda předvedený jedinec odpovídá standardu, kontroluje se výška, srst, zbarvení, chrup, barva očí a celkové znaky psa. Je určen pro psy starší šesti měsíců, ale s půlročním štěnětem, jehož vývoj zdaleka není dokončen, tam moc nepochodíte – až vám rozhodčí vyplní svodovou kartu, u většiny položek patrně budete mít napsáno „ve vývinu“, ideální věk je zhruba deset měsíců a výš. Přihlášky se většinou posílají předem na OMS, případně řeší až na místě. S sebou si vezměte průkaz původu psíka a očkovací průkaz – důležité je platné očkování proti vzteklině.
Jarní svod je rozdělen na ohaře a ostatní plemena, stejně jako zkušební řády. Jednotlivé psy pak posoudí rozhodčí, většinou zkušený chovatel (ale pozor, samozřejmě nemá v malíčku všechna plemena, která mu přijdou pod ruku, tj. ohodnotí spíše chrup, kostru, pohyb – výtky směřované k detailům standardu bych konzultovala s odborníky na konkrétní plemeno), a to jak v postoji, tak v pohybu. Tady pozor u malých plemen, ta se někdy posuzují na stole, je proto dobré psíka na stání na mnohdy ne zcela stabilním povrchu přivykat.
Pes by měl být také čistý a upravený, zvlášť u plemen, která se střihově upravují nebo trimují, je hezké, když je pes upraven podle standardu místo toho, aby majitel přivedl zacuchanou chlupatou kouli. Rozhodčí bude kontrolovat i zuby, naučme tedy psíka i této manipulaci, ideálně prostě občas poprosme návštěvy, ať se miláčkovi podívají do mordy a za strpění manipulace odměňujme. Bude se nám to hodit i později na výstavách, pokud se na ně chystáme. Na závěr posouzení nám posuzovatel předá kopii svodové karty a svod zapíše do průkazu původu.
K čemu je svod dobrý, když není povinný? Pokud nemáte zástupce plemen, která mají jarní svod povinný, vyrazte na něj stejně. Váš pes se dostane mezi lidi a psy, vyzkouší si manipulaci a pohyb v kruhu na vodítku, které se mu budou hodit na výstavě – a hlavně se bude socializovat. Důležitá je vaše účast i pro poradce chovu – ten se tak dostane k hodnocení i u těch psů, kteří nezasáhnou do chovu nebo se neobjeví na výstavách, a může tak zjišťovat, jak se konkrétní spojení povedla či nepovedla, kde se například objevila vada skusu nebo jiná vada exteriéru.
Svod máte a teď hurá na další bod v kariéře budoucího loveckého psa. Tím je první zkoušková zkušenost – zkoušky vloh. Ani ta není dnes většinou povinná jako předstupeň zkoušek se zadáváním lovecké upotřebitelnosti, je ale vhodným seznámením se zkouškovým prostředím, které je opět pro psa nové – jsou tu cizí lidé, cizí psi, ocitne se v neznámém terénu… Zkoušky vloh jsou sice stavěny jako ověření vlohových vlastností, tedy u ohaře hledání, nos a vystavení, slídění u slídiče anebo stopa živé zvěře a hlasitost u jezevčíků či teriérů, nejde na ně ale ani tak přijet bez přípravy jen s mladým, byť nadaným a chuťovým psíkem. Jak na ně tedy mladého psa připravovat?
 
Již jsme si řekli, že příprava probíhá v podstatě od okamžiku, kdy si štěně přivedeme domů – tím, že ho učíme základní poslušnost, a hlavně tím, že ho bereme do honitby a necháváme probouzet právě to, co je vrozené  – práci s nosem, ať už vysokým u ohaře nebo nízkým u slídiče, jezevčíka či teriéra, vystavení, slídění, stopa vůdce u jezevčíků či teriérů. Ano, zkušební řád sice říká, že vlohy by neměly být ovlivněny výcvikem, ale vytáhnout ročního psa ze cvingru a vyrazit na pole není dobrý nápad.
Pokud máme v plánu vychovávat budoucího soutěžního nebo loveckého psa, je velmi dobré trávit s ním čas v honitbě, která je zazvěřená a tudíž i zapachovaná, tím rozvíjíme nejen jeho pohybovou a pachovou činnost, ale i spolupráci vůdce - pes, ta se všechna zužitkuje v budoucí práci. Pokud jsme ale poctivě chodili se svým svěřencem do honitby a probouzeli vlohy a pracovali na tom, aby se nám psík vracel na píšťalku, uměl chodit na vodítku u nohy a uměl si nás najít po vlastní stopě, pokud odběhne dál, můžeme si najít vyhovující termín, poslat přihlášku a vyrazit na zkoušky vloh. Co nás na nich bude čekat?
Zkoušky vloh jsou zkouškami bez přiznání lovecké upotřebitelnosti, prokazují se při nich vrozené vlohy a slouží ke kontrole dědičnosti a jsou významnými zkouškami pro chovatelské kluby. Samostatné zkušební řády pro zkoušky vloh mají ohaři, slídiči a retrívři a jezevčíci plus teriéři. Ostatní, tedy případní zástupci skupin V. (lajky) a VI. (honiči a barváři), se mohou zkoušek zúčastnit také, poběží podle zkušebního řádu pro zkoušky jezevčíků a teriérů. 
Co se po jednotlivých skupinách chce a jak to vypadá? U všech skupin se zkoušky vloh odehrávají na poli a vyžadují vyšší krytinu, ve které se může zvěř ukrýt tak, aby ji pes nehledal zrakem, ale používal čich. Po ohařích se pak chce, aby v poli systematicky hledali před vůdcem, zvěř vysokým nosem našli, vystavili a uklidovali. Hledání by nemělo připomínat venčení, ale pes by měl systematicky, rychle a s chutí prohledávat prostor zhruba ve vzdálenosti brokového výstřelu v jasné snaze najít zvěř. Pokud ji najde, měl by ji vystavit a ne pronásledovat, tedy měl by prokázat klidy jak před pernatou, tak srstnatou zvěří. Po vystavení by měl na povel vůdce postoupit. Během hledání se zkouší i chování po výstřelu, nezapomeňte také procvičovat. Pak už stačí jen chůze u nohy na vodítku a zkoušky máte v kapse. U zkoušek vloh, na které chodí mladí a temperamentní psi, je poměrně značná tolerance, co se týče klidů. Na první cenu zde stačí známka 2, tedy i to, že pes za vystavenou unikající zvěří vyrazí a musí být povelem opraven, případně i to, že zvěř chytí (ale nepoškodí).
Zkoušky vloh slídičů jsou obdobné těm pro ohaře – jen slídič samozřejmě nevystavuje, ale slídí, tedy opět hledá „pod flintou“, tentokrát s nízkým nosem a nalezenou zvěř, zde srstnatou, pronásleduje, ideálně hlasitě a prokáže tak práci na stopě živé zvěře (tu nemusí prokazovat retrívři, ač jinak mají stejný zkušební řád). Hlasitost dnes již, kromě německých křepeláků, není požadována ani do první ceny, jde o body navíc, ale i tak je dobré tuto vrozenou vlohu u mladých psů utvrzovat ve zvěři, ideálně ve společnosti hlasitého psího kolegy. Navíc mají slídiči také ochotu a chuť do vody, kde má mladý pes ukázat, že umí plavat – za vhozeným předmětem nebo bez něj. Kupodivu až na zkouškách část majitelů zjistí, že jejich miláček dobrovolně do vody vleze jen po bříško – i tuto na první pohled nezáludnou disciplínu je dobré trénovat a myslet na to, že ne vždy se zkoušky konají v hezkém slunečném počasí a že budeme psa do vody posílat třeba i v teplotách těsně kolem nuly nebo za deště.
Jezevčíci a teriéři na zkouškách vloh prokazují, že umí slídit, najít zvěř a hlasitě (platí pro jezevčíky a jagdteriéry, ostatní plemena teriérů nemají hlasitost povinnou) hnát, tedy podobně jako slídiči, pouze slídění nemusí nutně být tak precizní a člunkovité jako u specialistů – slídičů. Opět tu máme chůzi u nohy a jako specialitu pak stopu vůdce, kdy jeden z rozhodčích podrží psa a druhý se jde s vůdcem schovat tak, aby ho pes neviděl. První rozhodčí pak po jejich stopě vypustí psa a posuzuje se, zda pes pomocí nosu dojde ke svému vůdci. I toto je dobré nacvičit, ne každý pes bez přípravy zvládne, že ho drží jemu zcela cizí člověk, zatímco mu páníček někam mizí… Podle tohoto zkušebního řádu by případně startoval i honič nebo barvář.
Pokud jste dočetli až sem a máte pocit, že tohle váš svěřenec přece zvládne (a zvládne to drtivá většina psů, kteří mají jen trochu zájem o zvěř a šanci se do zvěře dostat), podívejte se na plán zkoušek, vyvěšený na stránkách ČMMJ, vyberte si vyhovující termín a pošlete přihlášku. A po zkouškách vloh můžete začít plánovat, co dál – chcete se svým psem přece lovit, a tak se propříště podíváme na zkoušky se zadáváním lovecké upotřebitelnosti.
 
 
 
Lucie KOLOUCHOVÁ
 

Zpracování dat...