Časopis Myslivost

Lov s „KRÁLEM“ (2. díl)

Myslivost 8/2021, str. 32  Luboš Kousal
V minulém čísle jsme se při rozhovoru se sokolníkem Ivo Kristkem dozvěděli „něco málo“ o jeho začátcích i lovech s rarohem velkým, kdy za oněch úctyhodných jednačtyřicet let sokolničení nasbíral nepřeberné množství zkušeností, a tak se nyní něco dozvíme i o dalších dravcích, s kterými úspěšně lovil a loví.
 
11-Jestrab-lesni-sibirsky.jpg

Viděl jsem, že ale odchovy rarohů u tebe již nejsou v popředí tvého zájmu, ve voliéře ti sedí jestřábi ve velmi světlém opeření. Já sice vím, jaký druh to je, ale mohl bys to našim čtenářům objasnit?

 
Jasně, že mohl. Jedná se o jestřába Accipiter gentilis buteoides, tedy jestřába lesního sibiřského, který je ze všech poddruhů nejvíce rozšířen hlavně na nejsevernější části polokoule. Přesněji od Moskvy přes Ural, Sibiř až k řece Leně. Jeho zbarvení je uzpůsobené podle místa výskytu. Někde je stejné jako u našeho jestřába lesního, čím více na sever, tím více jde zbarvení až téměř do běla. Jeho zásadní odlišností je velikost, je totiž výrazně větší než naši jestřábi, což mě zaujalo a chtěl jsem s nimi zkusit lovit.
 
Doslechl jsem se, že původně jsi o odchovu ani neuvažoval, jen ses domluvil s kamarádem a nyní je vše trochu jinak… Že by se objevila nová výzva?
 
Nevím, zda je to vhodné, ale snad to nebude rodině mého kamaráda vadit. Před několika lety jsem zavolal Honzovi Kohoutovi, který jako první dokázal u nás pravidelně a úspěšně odchovávat jestřáby lesní. Tehdy jsme se domluvili, že já seženu severskou formu a on je zkusí odchovávat. Sehnal jsem jednu bílou samici a vedle v komoře, jak vidíš, sedí stejně zbarvená, tak jako naši jestřábi, samice a vedle sedí samec. Jak jsem předeslal, byli umístěni u Honzy, jenže přišla ta „potvora zákeřná“ a Honza zemřel. A tak ptáci „přistáli“ u mě. Takže, žádná výzva, ptáci se mně líbí, a tak je zkouším odchovávat.
 
Beze-jmena.jpg

Považuješ tuto severskou formu něčím výjimečnou? Odlišuje se od našeho jestřába lesního, třeba způsobem lovu nebo má jiné povahové vlastnosti?
 
Nechci se pořád opakovat, ale ptáci nejsou výjimeční. Buď své lovecké vlastnosti mají dané od Boha, a nebo nemají. Ti, kteří to v sobě nemají, tak v přírodě dlouho nepřežijí. První rok života totiž přežije v přírodě jen malé procento dravců.
Ze sokolnického hlediska ale získává tento jestřáb plusové body tím, že táhne na větší dálky za zvěří. Jeho velikost mu umožňuje lépe vázat zvěř a ulovit. Jistou výhodou může být, že není určitě tak impulzivní jako náš jestřáb. Ale dovolím si nakonec podotknout, že náš jestřáb je stejně vyhlášený borec nad borce.
 
Měl jsi možnost ho cvičit pro lov a také s ním lovit?
 
Samozřejmě, mám to nastavené pořád stejně jako u rarohů, napřed lov a potom se pářit. Ale vážně - jak se dravci dostali ke mně, tak jsem se jim nějaký ten rok věnoval, abych si je osahal a vyzkoušel s nimi lovit. Jelikož jen já vím, jak těžce jsem se k nim dostal, proto byl výcvik i lov, na rozdíl od jiných mnou odchovaných dravců, mnohem více opatrný. A chlubit se úlovky, to po mě nechtěj. Každý lovec, tak i sokolník, to má u sebe nastavené jinak. Mě neuspokojuje vysoký počet úlovků, ale krása útoků, při kterých většinou vyhrává zvěř. Ale to je zcela jistě na úplně jinou a mnohem delší debatu.

Accipiter-gentilis-buteoides.jpg

Odchov jestřába lesního v zajetí a ještě přirozenou formou není vůbec jednoduchý, tedy pokud vím, je s tím spojeno mnoho otazníků? Předpokládám, že tato severská forma bude ještě obtížnější, nebo se pletu?
 
Odchovy přirozenou formou jsou u jestřábů spíše náhodné. Sem tam se někomu podaří sestavit pár, který se rozmnožuje přirozenou cestou. Nechci mluvit o věcech, které sám nemám vyzkoušené. A já nikdy jiný odchov jestřába než inseminací nezkoušel, takže ti k tomu bohužel více neřeknu.
 
Máš za sebou první zkušenosti z odchovu, jsi si vědomý nějaké chyby, myslíš, že to půjde? Byl bys ochoten se o první zkušenosti podělit?
 
Předpoklad úspěšných odchovů je především mít svého samce, který je ochoten dát dobrovolně sperma, vajíčka totiž snese skoro každá samice, a pak jsou úspěchy. Vůbec se nepovažuji za chovatele. K tomu, abych něco odchoval, jsem vždy potřeboval mnoho rad od jiných sokolníků. Takže když za mnou přijde někdo jiný pro radu, tak i já mu své poznatky se samozřejmostí a rád sdělím.
 
Tak zkusím něco jednoduššího - jaké máš s touto severskou formou jestřába plány? Protože u tebe nepředpokládám, že by za tím byl komerční zájem.
 
Jsou to vzhledově nádherní dravci a není nic krásnějšího kromě ženy, než starý, nádherně vybarvený jestřáb. Takže dokud neuhynou, zůstanou u mě doma a já se pořád budu od nich učit. Pokud se člověk vyhne komerci, tak mu ubude jarní stres, jak odchovy dopadnou a nádherní dravci mu dělají jen radost. Komerční zájem v mém případě skutečně nehrozí!
 
Máš nějaký humorný nebo zajímavý zážitek z lovu, věřím, že za ty roky se dá určitě na nějaký vzpomenout …
 
Tak prý si popovídáme o dravcích a už chceš humorný zážitek, ale dobrá. Jeden, kdy se okolo mě všichni chechtali, pochopitelně na můj účet, bych asi měl. Mnoho let jsem jezdil na Slovensko se svou orlí samicí na lov lišek. A zde v podhůří Vysokých Tater se udál tento pro mě nezapomenutelný příběh.
Byl velmi chladný a mrazivý den, začátek ledna, k tomu silný a studený vítr, zkrátka jak se u nás říká „zima jak sviňa“. Na místě srazu jsme byli místními myslivci seznámeni s průběhem „po hanu“, jak se u našich sousedů říká. Mně bylo určeno místo čekání na lišky ve stráni u zamrzlé vodní nádrže. Všichni jsme se pomalu rozcházeli na svoje štonty, které jsou od sebe vzdáleny až několik kilometrů. Některé leče zde trvají i několik hodin.
Těžce jdu se svojí pěti kilovou samicí na pěsti směrem k zamrzlé nádrži a v duchu medituji, že hodně mrzne, tak si dlouhou cestu zkrátím přes zamrzlý přítok. Opatrně našlapuji, když znenadání se v tu chvíli pode mnou led prolomil a já byl najednou až po krk ve vodě. Orla jsem instinktivně držel nad ledem, naštěstí jsem stál na pevném dně.
Zastíněného orla jsem odhodil do sněhu a sám se pracně vydrápal a prolámal ven z ledové vody. Ale co dál? K autu to bylo asi čtyřicet minut a já celý mokrý, vše na mně začíná namrzat, za chvíli se asi ani nehnu. Spásná myšlenka – úplně jsem se svlékl do naha, věci nechal ležet na místě a svižným tempem jsem kráčel k autu. Úplně nahý s orlem na jedné ruce a klíči od auta v druhé. Když chlapi skončili s lovem a našli mě sedět úplně nahého v autě, určitě si dovedete představit, jak se chechtali a o čem se pak celý večer mluvilo.
 
No a na závěr jsme si pro čtenáře nechali opravdový „bonbónek“, kterým je lov s orlem jestřábím, ale toto povídání pro vás připravím v dalším čísle Myslivosti.
 
s dlouholetým členem Klubu sokolníků ČMMJ
si povídal
Luboš KOUSAL

Zpracování dat...