Časopis Myslivost

Výživa srnčí zvěře aneb správné principy přikrmování

Myslivost 11/2021, str. 32  Pavel Scherer
Správná výživa je neodmyslitelnou součástí péče o zvěř a jedním z klíčových faktorů k dosažení dobré kondice, konstituce a v neposlední řadě zvýšení chovné a trofejové kvality srnčí zvěře.
O výživě bylo v mysliveckých časopisech a odborných knihách napsáno hodně, bylo jí věnováno mnoho vědeckých prací a výživa patří ke stěžejním a stále diskutovaným tématům myslivecké praxe. Navzdory všem těmto skutečnostem se v oblasti výživy často chybuje a mnozí myslivci svojí nevědomostí a neznalostí zvěři spíše ubližují, než pomáhají.
V souvislosti s problematikou přikrmování, je třeba uvést, že povinnost přikrmovat zvěř „v době nouze“ ukládá všem uživatelům honiteb zákon o myslivosti č. 449/2001 Sb. Termín, resp. pojem doba nouze ale není přesně stanoven a mohu otevřeně konstatovat, že nikde není popsána jeho přesná a pochopitelná slovní definice. Dobu nouze si tedy každý myslivec či uživatel honitby vysvětluje po svém a podle toho pak přistupuje k péči o zvěř v podobě podzimního a zimního přikrmování.
 
Kdy začít s přikrmováním?
 
Každý rozumný a problematiku chápající myslivec by měl vědět, že pro srnčí zvěř, zejména v polních honitbách, začíná doba nouze sklizní obilovin a následnou podmítkou a kultivací pozemků. A právě v této době je nutné začít s přikrmováním!
Také bych rád zdůraznil, že dobu nouze nelze měřit „jedním metrem“, ani posuzovat jedním úhlem pohledu. Dobu nouze je nutno vyhodnocovat individuálně, a to v kontextu se všemi abiotickými faktory a činiteli ovlivňujícími tento stav. V této souvislosti je bezpodmínečně nutné zohledňovat charaktery honiteb, které bývají v různých krajích, jak známo, mnohdy diametrálně odlišné.
Také je nutno přihlédnout k místním podmínkám, geografické poloze honitby, její přirozené úživnosti a v neposlední řadě k charakteru počasí vyhodnocovaného období, který v oblasti péče o zvěř hraje klíčovou roli.
V souvislosti s výživou musím konstatovat, že drtivá většina, podle mého odhadu až 75 % myslivců, vůbec nezná správné principy přikrmování a svojí neznalostí a nevědomostí zvěři spíše ubližuje, než pomáhá. Toto je tvrdá realita naší myslivecké praxe v oblasti péče o zvěř!
Musím říci, že i přes veškeré znalosti v oblasti výživy se dopouštíme stále mnohých krmivářských chyb a přehmatů, které u srnčí zvěře nezřídka vedou k úhynu či degradaci produkčních schopností, ztrátě kondice a v neposlední řadě oslabení celého imunitního systému.
 
Zakořeněné mýty a dogmata
 
Mnohdy je ale bohužel pravdou, že myslivci, kteří to v oblasti péče o zvěř myslí dobře, a chtějí zvyšovat chovnou a trofejovou kvalitu srnčí zvěře, stále naráží na odpor a nevůli ostatních, zejména starších kolegů a velice těžce prorážejí léty tradované a generalizované mýty a dogmata v oblasti výživy, která se po desetiletí předávala z generace na generaci.
Zažité a zakořeněné způsoby přikrmování je nutno v dnešní kulturní a civilizované době považovat již za anachronismus. Na základě četných diskusí s mysliveckou veřejností nabývám dojmu, že někteří myslivci, resp. myslivecká sdružení či uživatelé honiteb, začínají jádrem přikrmovat teprve tehdy, až napadne v honitbě první sníh, pokud sníh nenapadne, tak nepřikrmují vůbec, pokud přikrmují, tak pouze do konce prosince a posléze jádro nahradí objemovou pící v podobě nekvalitního a nutričně naprosto nevyhovujícího lučního sena apod. Tyto všechny výše uvedené skutečnosti naprosto kolidují se správnými principy a způsoby přikrmování srnčí zvěře.
Každý rozumný a problematiku chápající myslivec - praktik ví, že srnčí zvěř jakožto „ortodoxní“ okusovač, který k životu potřebuje pestrou paletu různých travin, bylin a výhonků, „raději uhyne“, než aby seno, většinou nevalné kvality, brala a ještě si s ním vykryla všechny nutriční a fyziologické potřeby.
 
Přirozená potrava
 
Srnec obecný si vybírá z našeho kulturního prostředí to nejkvalitnější krmivo, co mu příroda poskytne. Tento aspekt by se měl zohlednit i při výběru krmiv pro podzimní a zimní přikrmování v rámci mysliveckého hospodaření a péče o zvěř.
Je nutno si uvědomit, že srnčí zvěř si vybírá z naší flóry jen potravu, kterou v daném ekosystému, v rámci svého životního prostředí nachází.
Srnce obecného tak můžeme z hlediska výživy zařadit do kategorie typu selektivních konzumentů a okusovačů. To znamená, že v přírodě vyhledává a konzumuje jen potravu s vysokým obsahem živin a co nejvyšší stravitelností. Mezi tuto potravu patří zejména nejmladší části dřevin s vysokým obsahem bílkovin (dusíkatých látek), tuku a minerálních látek, byliny či různé druhy trav s preferencí jemných částic.
Je nutno připomenout, že příjem potravy z přirozených zdrojů je významně ovlivněn jejich fenologickou fází. To znamená, že čím je porost starší (druhá polovina vegetačního období), tím je srnčí zvěří méně navštěvovaný a ztrácí postupně na atraktivitě. Například odkvetlý luční porost, nebo porost v pokročilém vegetačním stadiu, není pro srnčí zvěř již zdaleka tak atraktivní jako například šťavnatý porost v první polovině vegetačního období.
Trávy ve vyšších fenologických fázích jsou již nutričně nevýznamné a mimo nízkou chuťovou atraktivitu mají výrazně sníženou výživovou hodnotu. V tomto pokročilém vegetačním období srnčí zvěř zpravidla upřednostňuje okus dřevin, resp. konzumaci produktů zemědělských kultur. Také se postupně přeorientovává na konzumaci přírodních plodů a semen, která obsahují vysokou energetickou a nutriční hodnotu.
 
Kvalitní výživa a tvorba parůžků
 
Kvalitní výživa před obdobím růstu parůžků i během jejich vývoje významně ovlivňuje hmotnatost a celkovou kvalitu trofeje. Zvěř musí mít již po žních dostatek vhodné potravy, přičemž je nutné, aby k ní měla neustále volný přístup a mohla si již na podzim vytvořit dostatečné podkožní a útrobní tukové zásoby jako energetické rezervy pro zimní měsíce.
Posklizňové období je pro tvorbu tukových rezerv nejvýznamnější. Srnčí zvěř může deponovat tukové rezervy v objemu až 2 kg, s nimiž vystačí ke krytí základních metabolických nároků až šest týdnů i při kruté zimě.
Dnes je již známo, že stavební a růstové látky důležité pro tvorbu parůžků, jakož i jejich kvalita a celkový vývoj, jsou zabezpečovány převážně z potravy přijímané před obdobím jejich růstu. Tento argument by měl být pro chovatelskou praxi zásadní a rozhodující.
Mají-li se parůžky srnců, jakožto útvar vznikající z přebytku látkové výměny, dobře vyvinout, musí mít srnec v době parožení dostatek všech potřebných živin sloužících k jejich přeměně. Jsou to zejména bílkoviny uplatňující se hlavně při růstu předkostní tkáně, která určuje velikost a tvar parůžků. Z minerálních látek je to zejména vápník a fosfor zajištující dobré vyztužení rostoucího parůžku.
Nejdůležitějším chovatelským krokem vedoucím k úspěchu v podobě zvěře s dobrou kondicí a konstitucí je tedy zajištění včasnosti a plynulosti podzimního a zimního přikrmování. Dnes již snad neobstojí zavádějící názory některých myslivců, že do listopadu srnčí zvěř krmivo nebere a že si ještě najde dostatek potravy na polích a v lesích. V té době může totiž bez naší pomoci a cílevědomé péče jen živořit. 
 
Krmivářské pokusy Bayerna a Vogta
 
V oblasti výživy se zcela ztotožňuji s výsledky a poznatky Bayernových ze štýrské honitby, kteří po několikaleté praxi v chovu srnčí zvěře dospěli k závěru, že není ani tak důležité, čím se zvěř krmí, ale kdy, kde a jak se krmí. Měli tím na mysli především začít s krmením včas, přikrmovat zvěř již na letních stávaništích a hlavně nepřetržitě – ad-libitum.
Vliv výživy na tvorbu paroží u jelenů, resp. parůžků u srnců a celkovou hmotnost kusu ukazují i pokusy Franze Vogta v oboře na Děčínském Sněžníku. Vogt již ve 30. letech minulého století dokázal, že kvalita a síla trofeje je úzce spjata s hodnotnou a vyváženou výživou.
Při zkoumání obsahu výživných látek v různých obilovinách dospěl Vogt k závěru, že nejlepším krmivem jsou sezamové pokrutiny. Předkládal zvěři ve své oboře zpočátku pokrutiny smíchané s kukuřicí a teprve poté, kdy se přesvědčil, že jejich podávání nemá negativní vedlejší následky, začal v době růstu paroží, resp. parůžků srnců, používat jako jadrné krmivo výhradně sezamové pokrutiny. Vogtův systém výživy vedl ke zvýšení tělesné hmotnosti srnců z 15 kg (po vyvržení) na 25 kg a hmotnost parůžků z 250 až 300 g až na 600 g.
Tyto pokusy jsou významným příkladem toho, jak je pro cílený chov srnčí zvěře důležité správné přikrmování. Sezamové pokrutiny jsou v našich podmínkách sice těžce dostupné, ale lze je nahradit jinými jadrnými krmivy, jako je např. oves, kukuřice, ječmen, pšenice či jinými průmyslově vyráběnými fortifikovanými produkty. Vše samozřejmě musí být v odpovídající kvalitě! V žádném případě nelze zvěři předkládat zatuchlé, toxiny napadené či jinak znehodnocené krmivo.
 
Včasnost přikrmování je nutností
 
Je nutno mít stále na paměti, že zimní období je doba, kdy srncům začínají narůstat parůžky a biologickým matkám se v těle začínají intenzivně vyvíjet plody. Špatně koncipované přikrmování v této produkčně nejvýznamnější době se negativně promítne nejen do vývoje parůžků u srnců, ale především degraduje vývoj plodu srny, a tím postupně i celou populaci srnčí zvěře.
Skutečnost, že kvalitní a vyvážená výživa dokáže významně ovlivnit tvorbu silných parůžků, je všeobecně známa.
Za velmi důležité považuji zdůraznit, že hlavní zásadou přikrmování je začít včas, nejlépe hned po skončení žní, dokud je zvěř zvyklá brát jádro z polí. Předejde se tím pozdějším zažívacím potížím. V té době má totiž srnčí zvěř (zejména polní) mikroflóru zažívacího traktu přizpůsobenou na příjem obilných produktů.
Předkládané krmivo by mělo být zvěři k dispozici neomezeně celý podzim a zimu, tedy do doby, kdy zvěř sama přestane navštěvovat krmná zařízení. Je zcela nezbytné vyvarovat se nárazovému přikrmování, které může zvěři nejvíce uškodit.
Je proto důležité, aby srnčí zvěř měla již v časném podzimu neomezený přístup ke kvalitní potravě a nečekala, co ji naše zdevastovaná kulturní krajina nabídne. Právě v úpadku přirozené vegetace (září, říjen) je nutné, aby si mohly srny (ale i srnci) vytvořit dostatečné tělesné rezervy, z kterých následně budou čerpat energii v období největší fyziologické zátěže.
Ze své mnohaleté praxe v chovu srnčí zvěře mohu potvrdit, že pouze z dobře živených srnčat s vyššími porodními hmotnostmi, které kladly dobré matky, vyrostou do budoucna jedinci trofejově a tělesně zdatní. Na základě sledování porodních hmotností a zjišťování měsíčních přírůstků srnčat, které jsem ve svém chovu léta prováděl, mohu objektivně konstatovat, že slabá srnčata se ve většině případů nikdy nedostanou na úroveň svých tělesně a kondičně silnějších vrstevníků.
 
Nutnost adaptace zažívacího traktu
 
Srnčí zvěř dokáže využívat živiny z krmiva v maximální míře pouze za předpokladu, že má k dispozici stejné krmivo, na která má adaptován zažívací trakt. Proto je důležité již před začátkem krmné sezony se rozhodnout, jaká jadrná krmiva budeme srnčí zvěři předkládat, vypočítat si předpokládanou spotřebu a tato krmiva si včas zabezpečit.
Při nezbytně nutné změně krmiv v krmném období je velice důležité zajistit pozvolný přechod z jednoho druhu krmiva na druhé, a to v časově delším navykacím období. V žádném případě se nesmí vyměnit krmivo nárazově!
Je nutno si uvědomit, že srnčí zvěř je přežvýkavec se složitým zažívacím ústrojím.  Jakákoliv změna v krmném režimu se může negativně promítnout na celkovém zdravotním stavu zvěře a zejména pak představuje velké nebezpečí v podobě acidóz.
Ideálním jadrným krmivem pro srnčí zvěř je kvalitní oves nebo ječmen. Působí dieteticky a má strukturální vlákninu potřebnou k přežvykování. Je také možné připravit různé směsky, například smíchat oves, ječmen, pšenici, kukuřicí, či připravit jinou nutričně hodnotnou kombinaci. Důležité ale je nepřecházet z jednoho jadrného krmiva na druhé, bez potřebného fyziologického navykání. Proto je nezbytně nutné jedním krmivem, či připravenou směskou krmit celou krmnou sezonu od časného podzimu až do jara!
V případě nutnosti přejít na jiné jadrné krmivo, je bezpodmínečně nutné zvěř postupně navyknout, a to tak, že ke stávajícímu krmivu přidáváme nejprve menší množství nového a tento poměr postupně zvyšujeme. Krmivo, na které je srnčí zvěř zvyklá bychom proto již nikdy neměli měnit!
Z myslivecké praxe vyplývá, že dodržování správných principů přikrmování je zásadní. Než přikrmovat špatně, raději nepřikrmovat vůbec!
 
Odpovídající krmná zařízení
 
Popisovaný způsob krmení je možné praktikovat pouze v samospádových, konstrukčně kvalitních krmných zařízení odolných proti dešti a sněhu. Velikost samospádového krmného zařízení by měla být úměrná koncentraci zvěře v konkrétní honitbě.
V lokalitě, kde se koncentruje větší množství srnčí zvěře, je nutné instalovat větší krmné zařízení, v místě, kde se koncentruje menší množství zvěře naopak menší. Bylo by tedy naprosto bezhlavé a neúčelné do míst, kde se zdržuje tlupa o počtu např. 25 kusů, instalovat malé krmítko o objemu 20 kg jadrného krmiva. Takové krmítko je obvykle do druhého dne „vymetené“ a další dny srnčí zvěř hladoví.
Je nutné si také uvědomit, že srnčí zvěř naprosto ignoruje deklarovanou, tabulkově předepsanou denní krmnou dávku, která u jadrného krmiva činí 0,2 kg na kus a den. V zimním období s vyšší sněhovou pokrývkou, kdy teplota vzduchu padá hluboko pod bod mrazu, odebírá srnčí zvěř minimálně jeden kilogram jadrného krmiva denně.
 
Fyziologická denní krmná dávka
 
Při správné formě přikrmování (ad libitum) si jedinec vezme pouze potřebnou dávku a nemá důvod se jádrem přecpávat. K nekontrolovanému přecpání dochází pouze při nesprávně koncipovaném krmení nárazovou formou, kdy do krmítka přineseme malé množství jádra. Tlupa srnčí zvěře ve snaze „urvat co se dá“, se jádrem doslova přecpe, a to se všemi negativními důsledky pro její zdravotní stav.
Mám prakticky ověřeno, že při správně koncipovaném způsobu přikrmování (formou ad libitum), při kterém má srnčí zvěř neomezený přístup ke krmítku, vezme jedinec v jedné pastevní periodě 100 až 150 g  jadrného krmiva. Během 24 hodin se ke krmítku několikrát vrátí a odebere přibližně vždy stejné množství. Nemá tedy žádný důvod se jádrem přecpat!
Krmná dávka v případě sedmi pastevních period činí v závislosti na charakteru počasí 0,7 až 1 kg na kus a den. V období silných mrazů a vysoké sněhové pokrývky, kdy srnčí zvěř nemá přístup k přirozeným zdrojům potravy, se může odběr jádra zvýšit až na 1,5 kg na kus a den!
Při nárazovém způsobu přikrmování, kdy myslivec přinese do krmítka jednou za týden malé množství krmiva (obvykle 15 až 20 kg), se jedinec nekontrolovatelně přecpe a zkonzumuje v jedné pastevní periodě celou denní krmnou dávku, tedy 0,7 kg jádra a mnohdy i více. A to samozřejmě se všemi negativními důsledky pro jeho zdravotní stav. Nedostatečně adaptovaná mikrobiální populace bachoru (bachorová mikroflóra) nedokáže takové obrovské množství jádra fyziologicky zpracovat a dochází k závažným zažívacím potížím!
Takový způsob krmení je naprosto nevyhovující a nezřídka končí úhynem postiženého jedince. Kvůli nárazově předkládanému krmivu se totiž nemůže fyziologicky stabilizovat mikroflóra zažívacího traktu a bachor přestává naprosto plnit svou funkci…
Pro chovatele a milovníky srnčí zvěře, které problematika výživy zajímá hlouběji a chtějí v ní získat co nejvíce nových poznatků a informací oznamuji, že výživa je stěžejní kapitolou posledního dílu trilogie o srnčí zvěři - Srnčí zvěř III. – výživa, fenomén parožení.
 
Pavel SCHERER 
člen ÚHKT a Klubu autorů
www.scherer.cz tel.724 218 513


c-7.JPG

Naprosto ideálním jadrným krmivem s velmi vysokou nutriční hodnotou, které můžeme v podzimním a zimním období srnčí zvěři předložit je směska z jadrných produktů (na snímku oves, ječmen, pšenice, kukuřice, granulovaná směs).

c-11.JPG


c-12.JPG

c-13.JPG

Na snímcích jsou zachyceny různé typy a tvary samospádových krmných zařízení pro srnčí zvěř o objemu od 20 kg do 400 kg jadrného krmiva. Velikost krmného zařízení je nutno volit na základě koncentrace zvěře v konkrétní lokalitě.

c-16.JPG

V honitbách, kde je přemnožená černá zvěř, je nutno krmné zařízení zabezpečit pevným oplocením.



Zpracování dat...