Časopis Myslivost

Pojďme být trochu více přátelští…

Myslivost 11/2021, str. 10  Jiří Kasina
V rámci série rozhovorů s představiteli a funkcionáři Českomoravské myslivecké jednoty, z.s. jsem tentokrát požádal o rozhovor místopředsedu JUDr. Petra Valentu.
 
Tak jako ostatní i Vás požádám o úvodní myslivecké představení se…
 
Myslivost provozuji od roku 1995. Neměl jsem v rodině žádné historicky známé předky myslivce, myslivost mě oslovila někdy začátkem devadesátých let. Pocházím z jižních Čech a moji tamní kamarádi mě k myslivosti přivedli. Od počátku jsem členem ČMMJ, dělal jsem zkoušky z myslivosti na Obvodním mysliveckém spolku Praha 2 a přestože jsem na Praze 2 nikdy nebydlel, tak jsem tam zakotvil a jsem tam členem dodnes. Nechal jsem se bývalými kolegy přesvědčit, abych se zapojil do spolkové práce, postupně jsem byl členem dozorčí rady, myslivecké rady, čtvrté volební období vykonávám funkci předsedy OMS. V minulém volebním období jsem byl také členem organizačně právní komise ČMMJ.
Profesně jsem advokát. Nezřídka se zabývám i právními kauzami, které se týkají myslivosti, protože je běžné, že když jste zároveň myslivec a advokát, tak se na vás plno kolegů obrací s řešením škod zvěří, s problémy kolem tvorby honiteb a dalšími záležitostmi s myslivostí ve spolcích souvisejícími.
 
Myslivecky si vyžíváte na jihu Čech, a nebo i někde jinde?
 
Jednak v jižních Čechách, neboť tam vlastním chatu, takže tam často jezdím a působím v honitbě mysliveckého spolku u Nové Bystřice. Je to krásná honitba při hranici s Rakouskem, hluboké lesy, bývalé hraniční pásmo a moc pěkné myslivecké vyžití. Zároveň jsem členem mysliveckého spolku ve Svaté u Berouna, naše honitba je sice v bezprostřední blízkosti několika obcí, ale myslivecké vyžití je zde také velmi příjemné.

IMG_2605.jpg
 
A jak to bylo s vaší kandidaturou na funkci místopředsedy? Taky na popud kamarádů?
 
Dá se říci, že ano. Byl jsem osloven několika přáteli a kolegy, kterých si vážím, zda bych nechtěl kandidovat na funkci místopředsedy ČMMJ. Nakonec jsem se vloni v létě rozhodl kandidaturu přijmout a ve volbách jsem byl do této funkce zvolen.
 
Je to v podstatě nová funkce vyplývající ze změny stanov. Zkuste stručně vyjádřit váš názor na nové stanovy. Máme 14 zástupců krajů plus předsednictvo, jak na to koukáte a z vašeho pohledu, co by to všechno mohlo zlepšit?
 
Obecně jsem zastáncem nových stanov. Určitou měrou jsem se na jejich tvorbě podílel společně s JUDr. Vackem a JUDr. Tomáškem. Víceméně jsme vyslechli a vyslyšeli požadavky, které byly vzneseny v souvislosti s požadovanou novou formulací stanov. Já jsem se ale stejně jako Petr Vacek angažoval už při tvorbě nových stanov v roce 2015, na jejichž tvorbě odvedl zásadní práci Petr Tomášek, takže si myslím, že jsme měli na co navazovat.
Změny, ke kterým nyní došlo, se týkají hlavně vedení ČMMJ, neboť se změnila struktura Myslivecké rady. V minulém volebním období jsem nejen já vnímal hlasy, že ne všichni členové Myslivecké rady byli schopni se účastnit všech pravidelných jednání, protože je to přece jen časově náročné, když se Rada se scházela jednou za měsíc. To znamená deset, dvanáct pracovních dní, kdy si mnozí museli brát dovolenou nebo měli problém skloubit funkci se svým profesním zařazením atd. Takže byly problémy s účastí a vedení se jevilo jako nepružné.
Patrně proto přišel návrh, aby se změnil způsob vedení tak, že Myslivecká rada bude sedmnáctičlenná, bude tvořena předsednictvem, což je předseda a dva místopředsedové, kteří by měli zajistit operativní řízení běžných záležitostí, a dalšími členy, což je 14 krajských zástupců, kteří jsou voleni v každém kraji. Ti by měli přenášet nebo zajišťovat vazbu mezi Mysliveckou radou a krajem, resp. okresními mysliveckými spolky v příslušném kraji.
Přiznám se, že zatím nemáme moc praktických zkušeností z faktického fungování této nové struktury vedení ČMMJ, na to byste se mě na to určitě zeptal. Je to model, který tu existuje fakticky pár měsíců, protože Myslivecká rada v plném obsazení pracuje od konce června, my teď máme začátek října.
Co se týče práce předsednictva, scházíme se zpravidla jednou za čtrnáct dní, někdy i častěji. Myslivecká rada by se měla scházet jednou za tři měsíce, jak to předpokládají stanovy.
Myslím si, že velká většina krajských zástupců chápe obsah své funkce a koná podle toho, ale nejsem si jistý, zda to takto mohu konstatovat úplně u všech členů. Naprosto ale chápu, že je to nové, že někomu může trvat déle, než plně pochopí obsah a význam své funkce. Určitě by ale neměla mít místo nějaká animozita. Věřím, že se dostatečně rozvine práce krajských zástupců v myslivecké radě s okresními spolky, protože tak to přece bylo myšleno, koncipováno a tak to bylo při projednávání novely stanov argumentováno. Jak už jsem řekl, zástupci krajů by měli zajišťovat kontakt mezi okresními mysliveckými spolky a centrálou, možná se to občas úplně neděje, ale dejme tomu čas. Na druhé straně vnímám jako velmi pozitivní, že velká část členů myslivecké rady zvolených v krajích, jsou dlouholetí zkušení myslivečtí funkcionáři, někteří již v minulosti byli členy myslivecké rady, takže jsem v tomto směru optimista.
 
Vy jako člověk znalý práva snad ale cítíte jako já, že přece jen v nových stanovách pozice krajského zástupce není až tak úplně přesně deklarovaná. Nemělo by se to změnit nějakou další částečnou úpravou stanov nebo dalšími vnitřními předpisy, kdy by se stanovily jasněji pravomoci krajských zástupců? Vždyť třeba krajský zástupce nemůže podepisovat závazky za okresy ve vztahu ke krajskému úřadu, nemůže vždy plně a samostatně jednat vůči krajskému úřadu, přitom to by měla být jedna z jeho hlavních rolí...
 
Rozumím závěru Vaší otázky, ale odpovím taky otázkou, za koho on má s krajem jednat? My nemáme žádnou krajskou strukturu, dle stanov máme zřízeny krajské koordinační rady, které však nejsou orgánem ČMMJ. Pokud tedy krajský člen myslivecké rady bude jednat s příslušným krajským úřadem, musí jednat jménem a v zájmu všech okresních spolků ve svém kraji. Když bude něco podepisovat, obdobně se může k podpisu nechat zmocnit. Jsem přesvědčený, že krajští zástupci si mohou najít prostor. Vůbec nic krajskému zástupci nebrání ve vztahu ke kraji, aby šel na krajský úřad a řekl, které okresní spolky zastupuje, co chce dojednat, jakou žádá pomoc a nebo spolupráci. A není to jen o dotacích, ale o vztazích vůči krajskému úřadu, účasti na akcích a podpoře v jiném směru.
Když si vzpomenete na minulé doby, otázka spojení okresních mysliveckých spolků ve spolky krajské se občas objevila. Na začátek funkčního období minulé Myslivecké rady dokonce i v našem časopise vycházely radikální názory některých tehdejších členů Rady, že je třeba sloučit okresy. Já nevím jak vy, ale já jsem zaznamenal docela silný odpor z členské základny. Takže si taky vzpomínám, jak rychle někteří propagátoři této koncepce couvali zpátky a ujišťovali, že oni to tak nemysleli a že se okresy spojovat nemusí.
My si musíme uvědomit, že jsme spolek, který je složený z členů ČMMJ a záleží jen na nich, co budou chtít nebo nebudou chtít se strukturou našeho spolku dělat. Uvedu příklad. Já jsem byl z titulu své profese advokáta v minulém volebním období osloven dvěma okresními spolky ze Středočeského kraje, jejichž vedení se domluvilo, že se spojí. Celé jsme to připravili, oba okresy pak svolaly okresní sněmy, tam jim to členové jednoznačně zamítli a bylo to vyřízené. To byla praktická ukázka vyjádření vůle členů.
Takže vím, že se kolikrát mluví o tom, že by bylo dobré, aby se okresní spolky spojovaly, například vzhledem k tomu, že ekonomicky pro ně nebývá samostatné fungování únosné, ale nejde je nějak donutit. Budeme muset počkat na to, až oni sami, tedy členové okresů, se pro spojení se sousedy rozhodnou. Až to někomu přijde výhodné, tak se asi spojí, a když jim to vhodné nepřijde, tak my nejsme schopni je nijak z centra k tomu donutit. Prostě členům ČMMJ organizovaným v jednotlivých okresních spolcích nelze fúzi s jiným okresním spolkem žádným způsobem nakázat.
A pokud jste se ptal, zda by ve stanovách neměly být nějak vymezeny pravomoci krajských zástupců v myslivecké radě, já si to nemyslím. Nakonec ani funkce místopředsedy pro spolkovou činnost nebo moje funkce nejsou ve stanovách nijak blíže vymezeny a v naší práci nás to nijak neomezuje. Už jsem zmiňoval, že krajští zástupci jsou ve většině případů zkušenými mysliveckými funkcionáři, kteří jsou si svých pravomocí dobře vědomi. Protože se s většinou z nich znám již z dřívější spolupráce, jsem o tom přesvědčen.
 
 
Teď to není osobně proti vám jakožto předsedovi obvodního spolku, ale mnohokrát jsem za tu dobu slyšel no vždyť se podívejte na tu Prahu a ani ti se neokáží sjednotit. V době, kdy ČMMJ odcházela z Jungmanky, tak jsem dával návrh, aby se z budovy stal Dům pražských myslivců. Teď se třeba v dohledné době uvolní patro po Halali a některé spolky by mohly mít sekretariát zde v budově, přitom dohromady pražští myslivci dají jeden trošku nadprůměrný okres z hlediska počtu členů. Proč sjednocení v Praze, kde se to doslova nabízí, dlouhodobě nenachází pochopení? Proč nemůže být Praha ukázkou pragmatické a praktické změny?
 
Že se v dohledné době zde v budově uvolní patro po pojišťovně Halali, tak to je pro mě nová a dost překvapivá informace.
Pokud se týče neochoty pražských spolků ke spojení, musím říct, že tomu lidsky i z pohledu ČMMJ rozumím. Mám samozřejmě zkušenost jenom ze svého mateřského obvodu, ale tam je celá činnost hodně založená na osobních vztazích. My jsme opravdu přátelé jednotlivými členy, kteří se podílejí na činnosti našeho spolku. Jsme relativně malý obvod uprostřed Prahy, určitě je to jiné, než když někde mají 2000 členů, tam mají větší agendu, víc lidí se v činnosti angažuje a nejsou si tak lidsky blízko. My jsme malý obvodní spolek, ekonomicky zcela soběstačný a mezi členy není prakticky žádná vůle se spojovat. Každoročně čerpáme podporu na určité činnosti od Městské části Praha 2. Souhlasím, že Praha je specifická, máme proti sobě magistrát, vlastně jeden velký obecní úřad, není to kraj, takže by sloučení pražských obvodů o to více mohlo mít smysl. Nicméně zatím vůli ze strany členské základny necítím a vím, že jiný instrument než přesvědčovat členy k dispozici není.
 
Ale na druhou stranu musím uvést příklad Plzně, kde se dva okresy spojily a troufám si tvrdit, že jsou funkčně a i finančně, či po jiných stránkách v pohodě. I když musím přiznat, že i tam byly jisté lidské vztahy, které dlouho spojení bránily…
 
Chci vzpomenout v této souvislosti, že když jsme psali stanovy v roce 2015, tak plzeňský model byl uváděn jako velmi povedený.
K návrhu nových stanov bylo tehdy svoláno celostátní jednání do Býště, většina zástupců okresů přijela a konstruktivně a věcně diskutovala. Vzpomeňte si, protože jste tam přece také byl, že akcent na to, aby rozhodování o případném spojení okresů ležel na samotných omsech, byl velmi silný. Tam si všichni byli jisti, že se nechtějí nechat jakýmkoliv způsobem v tomto směru manipulovat. Já tomu rozumím, i já jsem vyšel z obvodního spolku a je třeba respektovat, že okresní myslivecké spolky jsou základním kamenem ČMMJ.
Netvrdím, že musí být spolek na každém okrese, když se spojí, tak to tak prostě bude, ale členská základná nám stárne, takže argument, že si členové bez problémů dojedou i dál a jinam, není zcela pravdivý. On si ne každý dnes dojede padesát nebo šedesát kilometrů, aby si vyřídil myslivecké záležitosti. Vím, že kontakt můžeme dnes zajišťovat elektronicky a platit můžeme bezkontaktně, ale osobní kontakt je nenahraditelný. Já sám jsem se v minulosti nějaký čas smiřoval s tím, že jsme umožnili platit členský příspěvek na účet, protože mi lidsky vadilo, že přicházíme o osobní setkání se členem minimálně jednou za rok, když si přišel zaplatit příspěvek.
 
Už jsem mnohokrát slyšel, stejně tak asi tak jako vy, to je náš oms, to je náš majetek, já jsem členem „tam u nás“. Přitom se shodneme na tom, že neexistuje člen okresního mysliveckého spolku, je to člen ČMMJ na okresním spolku „pouze“ evidovaný. A stejně tak neexistuje třeba adept okresního spolku, je to přece vždy adept ČMMJ. Neplyne neochota ke změnám právě z tohoto mnohými opakovaným omylem, kteří si myslí, že sedí na svém majetku, že okres je „jen“ jejich? Jak přetnout tento začarovaný kruh?
 
To jste udeřil hřebík na hlavičku! I já mám pocit, že zdaleka ne všichni naši členové se cítí členy jednotné ČMMJ a spíše lpí na místní příslušnosti ke svému okresnímu spolku. Já samozřejmě zcela respektuji, že okresní spolky mají svou právní osobnost, že členství v ČMMJ se děje prostřednictvím okresních spolků nebo klubů a že tyto mají i svůj majetek. Ale pořád jsme všichni členy jedné ČMMJ, což někteří kolegové tak necítí. A dá se to převést i na problém pojišťovny Halali. Několik let se bavíme, že by bylo dobré ekonomicky posílit naši pojišťovnu, přičemž zdůrazňuji slovo „naši“. Představenstvo pojišťovny oživilo například produkt pojištění nemovitosti, produkt začalo prosazovat včetně různých benefitů, ale u členů to nenašlo prakticky žádnou odezvu. Své nemovitosti si u Halali pojistilo se jen pár desítek členů, přitom je nás přes padesát tisíc. A to ještě, aby to bylo transparentně, tak si nechal pojistit svůj objekt předseda ČMMJ, já také, abychom šli příkladem, ale u členské základny se toto pojištění vůbec nechytlo. Přitom je to naše pojišťovna, náš společný majetek! Je to úplně stejné, jako když budete vlastnit restauraci, a přitom budete chodit obědvat ke konkurenci. Proč peníze za pojištění svých nemovitostí neutrácíme ve své pojišťovně?
Přiznám se, že nemám žádný převratný recept, jak náhled členů na takové věci změnit. Za ta léta, co čtu Myslivost, jsem zaznamenal mnoho článků od mnoha autorů, kteří říkají, že musíme být jednotní a táhnout za jeden provaz, musíme být silná organizace, musíme zastavit pokles členské základny. Nikdo ale ještě nikdy neřekl recept, jak to udělá a nikdo to nikdy neudělal.
Vzpomeňme si například na bouřlivou diskusi ohledně návrhu na zvýšení členského příspěvku. Naposledy byl příspěvek zvýšen z 800 na 1000 Kč, to je 200 Kč ročně, co to je? Když někdo kouří, tak to prokouří za dva dny, nemluvě o tom, kolik stojí ostatní životní náklady.
Ale snad ještě jedna poznámka k zájmu členů o dění v ČMMJ. Byl jste někdy v poslední době na okresním sněmu? Pokud ano, pak asi víte, že přijde jen zlomek evidovaných členů, okres má tři stovky členů, přijde jich sotva dvacet. To bohužel svědčí o tom, jaký je zájem členů o dění v myslivosti. Nejen, že nevnímají servis Prahy, ale oni nevnímají ani okres. A teď je otázka, proč se to děje, zda my je chráníme a oni to nevnímají nebo jestli je nechráníme.
 
Váš názor je jaký?
 
Myslím, že někdy členové souvislosti kolem nevidí, u mnoha členů je to jen tak, že jednou za rok zaplatí členský příspěvek, mají v něm pojištění a tím to zhasne. Taky mám bohužel informace, že ne vždy funkcionáři okresů táhnou za jeden česko-moravsko-myslivecký jednotný provaz.
Když jsem se nechal přesvědčit, že budu kandidovat, tak jsem si říkal, že se budu snažit být ve svých vyjádřeních jednoduchý, srozumitelný, trošku jak mi zobák narostl, aby to bylo  uvěřitelné, protože xkrát jsem slyšel plno vyjádření, které jsou na nic. Taková ta předvolební hesla budeme silná, jednotná, masová organizace, to jsou opravdu jen hesla, rozhodující jsou ale přece činy.
 
Nepřipadá vám, že poslední dobou se s okresy málo pracuje, myslím s funkcionáři? Pamatuju doby, kdy se pravidelně scházeli jednatelé i předsedové okresů, byli zataženi do dění, byl jim dáván pocit, že o něčem rozhodují a že jsou informovaní. Nebylo by záhodno, i když máme dobu elektronickou, udržet pravidelný osobní kontakt, pravidelně se třeba po regionech, dva tři kraje sejít, udělat besedu, nějaký workshop, vydiskutovat si, co dál, jak a co dělat, co nás trápí?
 
Určitě to není od věci, my jsme se na jednom z nedávných předsednictev bavili o tom, jak uspořádat nějakou mysliveckou konferenci, kde bychom se sešli, a nejen my zástupci ČMMJ, ale i s odborníky z akademické sféry apod. a probrali tam otázky, které myslivce trápí a pokusili se trochu funkcionáře do diskuzí zatáhnout.
Na druhou stranu řeknu zkušenost z poslední doby, která není úplně pozitivní. Když bylo před volbami, tak se v jednom z krajů zrodila iniciativa za to, aby byl volební sbor zástupců svolán prezenčně. Argumentem bylo kromě jiného to, že je potřeba se osobně setkat, poznat se s novými předsedy z okresů a také projednat další směřování pojišťovny Halali. Okresních spolků, které poslaly tuto iniciativu na sekretariát, bylo nakonec asi patnáct.
Myslivecká rada počátkem září svolala do Jihlavy celostátní aktiv předsedů a jednatelů, jehož hlavním tématem bylo další směřování pojišťovny Halali. Já jsem si vytáhl seznam těch okresů, které navrhovaly prezenční jednání sboru zástupců, a vedle toho jsem si položil prezenční listinu účastníků aktivu v Jihlavě. Z těch iniciátorů presenčního jednání sboru zástupců jich přijelo minimum, z kraje, kde tato iniciativa vznikla, se dokonce nezúčastnil žádný okresní spolek. Navíc jejich krajský zástupce v myslivecké radě po skončení jednání myslivecké rady a po obědě z Jihlavy odjel a aktivu se nezúčastnil. Tak pak já bych rád věděl, co je upřímného na volání po prezenčním setkání? Mě to opravdu nemile překvapilo.
Takže dobře, můžeme pořádat setkání a scházet se s předsedy, jak jste zmiňoval, třeba čtyřikrát nebo víckrát ročně, ale musí pak ti lidé přijet. Proč nejedou? Docela bych se rád na to někoho zeptal.
 
Je třeba šance, že byste si toto vydiskutovali v Myslivecké radě? Kdo jiný, než krajští zástupci by měli permanentně kontaktovat předsedy a jednatele okresů a s nimi pracovat a vštěpovat jim do hlavy, koukejte něco dělat, jsme jedna organizace, pojďme se konstruktivně pobavit o tom, jak dál…
 
Přesně tak, chystám se na toto téma hovořit na nejbližším jednání myslivecké rady.  
 
Jak dalece z vašeho pohledu je teda výhodné spojení toho předsedy a jednatele? Už jen tím, že se to spojilo, zda se tím neoslabila komunikace s okresy? Teď to nemyslím na současného předsedu osobně, ale obecně vždy jednatel byl přece ten, který s okresními jednateli probíral každodenní otázky a funkce předsedy je natolik významná nebo důležitá, že by se neměl zahlcovat běžnými provozními věcmi?
 
Vím, že vás osobně ta otázka velmi trápí, a já jsem tu otázku čekal. Tady byla léta zakořeněná tradice, že vždy byl vedoucí nebo výkonnou postavou ČMMJ jednatel, byli to v minulosti významné postavy a já vůči nim chovám úctu. Ale co dělali v té době předsedové? Pan prof. Hromas byl věhlasný vysokoškolský učitel, který většinu času věnoval univerzitě. Ing. Palas byl významný politik, jednu dobu např. hejtman, měl i další funkce, předsedování mohl věnovat jen určitou část svého času. A my jsme teď udělali co? My – míním tím ČMMJ – jsme přijali nové stanovy a tam jsme řekli, že funkce předsedy je výkonná funkce, že mu za to náleží odpovídající odměna a tím pádem je otázka, nač obsazovat funkci jednatele. Takže současný stav je v souladu s platnými stanovami.
Já si osobně myslím, že pan předseda Janota je typicky výkonný člověk, je to manažer, který umí řídit. Znám vaše otázky, znám vaše argumenty, proto říkám, že předseda bude kromě mnoha jiných věcí řídit celý sekretariát. V minulosti by to řešil jednatel, který by tu seděl prakticky každý den, no tak je tu prakticky každý den předseda, a já v tom problém nevidím. Když jsme stanovy psali, tak jsme ale počítali i s variantou, že by bylo potřeba jednatele ustanovit resp. jeho funkci obsadit, kdyby např. v budoucnu byl předsedou zvolen člověk, který by nebyl schopen či ochoten vedení ČMMJ věnovat veškerý svůj čas. Platné stanovy tomu prostor poskytují.
Moje odpověď je, že předseda vše s přehledem zvládá o obsazení funkce jednatele není na pořadu dne. Můžeme se bavit o tom, jak dalece je obsazený sekretariát, určitě je potřeba ho doobsadit. Vím, že minulý týden jsem se tu potkal s uchazečem o práci, je potřeba sekretariát posílit personálně. Také jsme zvažovali na předsednictvu, že bychom zaměstnali někoho, kdo by měl na starosti celou agendu dotací nejen pro ČMMJ jako pro celek, ale i pro okresní spolky, případně i pro jiné myslivecké subjekty. Vedli jsme debatu, zda bychom služby poskytovali nejen subjektům, které mají přímý vztah k ČMMJ. Příklad: dotace se přece týkají i uživatelů honiteb, a mohli bychom udělat něco jako máme u pojištění - když bude ve spolku 80 % členů ČMMJ, tak my vám službu poskytneme nebo přijďte, my vám poradíme.
 
Obloukem se vracíme ke změně stanov, jakým způsobem budete hledat to, abychom členům ukázali, že organizace nás jako myslivce chrání, zastřešuje a poskytuje nějaký servis. Bohužel nejen já tvrdím, že z těch padesáti tisíc členů organizace je jen třetina těch, kteří to berou srdcově a dvě třetiny jsou lovci. A dokud k nim někdo nepřijde, tady vrať lovecký lístek a už do lesa nepůjdeš, tak oni si to neuvědomí, oni berou automaticky, že mohou dělat zkoušky psů, že se mohou přihlásit na střelecké soutěže, berou kurz adeptů jako samozřejmost. Ale to přece není samozřejmost, to zajišťuje organizace. Jakým způsobem tedy dát najevo členům, co pro ně ČMMJ dělá?
 
Nechci říkat, že to je parketa někoho jiného, Daniel Švrčula jako druhý místopředseda je relativně mladý a třeba najde i jiné nové formy komunikace. Já už jsem v ČMMJ nějaký pátek a stále si lámu hlavu a nenacházím na otázku uspokojivou odpověď. Vím, co děláme pro členy jako ČMMJ, máme různé zvýhodnění nejen při zkouškách psů a při různých jiných akcích, ale evidentně to asi bude málo. Samozřejmě náš základní problém je v tom, že my jako ČMMJ nejsme bezprostředně spojení s výkonem práva myslivosti, to všichni vědí a musíme se s tím smířit. Takové ta volání, že musíme docílit toho, aby členství v ČMMJ bylo povinné, je podle mého názoru jednak zcela nereálné, a jednak mi není vůbec blízké. Nechtěl bych být ve spolku, kde bych být musel. Členy bychom měli získávat nabídkou a servisem pro ně, ne násilím.
 
I když na druhou stranu je tu lékařská komora, vy jste jistě v advokátní komoře, tam přece všichni respektují, že tam musí být…
 
To ano, ale to je otázka profesní, my jsme zájmový spolek. Když stát garantuje, že advokacie musí mít nějakou úroveň, protože je to součást základních práv, právo na kvalitní obhajobu, na právní zastoupení, tak musí garantovat, že ti lidé v komoře budou mít nějakou kázeň, profesní úroveň, kvalitu vzdělání apod. To je přece oproti zájmové myslivosti rozdíl.
 
Není jednou z chyb to, že myslivost se stala ze zákona „jen“ hobby? Nás berou jako ty pomatené zelené blázny, kteří ukájejí svoje pudy, střílí si pro pobavení a kus masa v přírodě, ale je to přitom zodpovědná činnost. Říkáte, že advokáti v advokátní komoře jsou sdruženi na základě profesního pohledu, stejně tak bychom se mohli my myslivci sjednotit z hlediska profesního, vždyť vykonáváme také profesi, také zodpovědnou, děláme zkoušky z myslivosti, myslivost je širokospektrální obor, proč bychom měli být jen hobby?
 
Souhlasím stoprocentně s tím, že je velmi smutné, když na nás společnost pohlíží, že my jsme jen ti, kteří si vyrazí s flintičkou do lesa a občas si tam pořídíme něco k obědu.  Měli bychom se pokusit prosadit do nějakého právního předpisu týkajícího se myslivosti, logicky nejlépe do nového zákona o myslivosti, jinou pro nás příznivější definici toho, co je to myslivost. Ale obávám se, že stejně to moc pohled veřejnosti na nás myslivce nezmění.
Já mám představu, že pokud chceme, aby se společenský pohled na nás myslivce změnil k lepšímu, budeme muset být víc friendly, více se otevřít společnosti a více ukázat tu přívětivou přátelskou tvář myslivosti. Opět příklad: myslivci pořádají naháňku a já slyším stesky, někdy až dokonce nadávky, že do lesa v průběhu lovu lezou lidi. Ale oni na to mají právo, my nezmůžeme nic tím, když budeme na nemysliveckou veřejnost nepřátelští, my se nemůžeme chovat, že vše půjde podle nás. Vím, co se nám dnes děje s venkovem, že vznikají nová satelitní sídla, lidé dnes na venkově žijí městským životem, nemají hospodářství, nemají záhumenky, vezmou psa nebo kolo a jdou do lesa. A takovým obyvatelům venkova nemůžeme vyhlásit válku, je v našem zájmu se pokusit domluvit po dobrém a ukázat, jaké je naše postavení v přírodě, ale v přátelském duchu.
 
Není to tím, že jsme obecně jako myslivci pořád neopustili takové to bití se do prsou, jsem myslivec, kdo je víc a co mi do toho bude kdo kecat. Mnozí se tak bohužel ještě chovají…
 
To asi také, ale nechci si u kolegů koledovat, že dostanu pár facek na poslední leči. Vždy říkám, pojďme být víc přátelští. Já lovím v honitbě mysliveckého spolku nedaleko Prahy, je to oblast, která je extrémně pod tlakem civilizace, staví se tam nové domky. V den konání naháňky řekneme pozor, bude tu probíhat hromadný lov, pozor, když půjdete se psem, hlídejte si ho, stejně tak děti, opatrně, pokud můžete, běžte jinudy. Ale pak když stojíte na naháňce a za vámi jezdí cyklisti a chodí výletníci, no tak to se nedá nic dělat, jen slušně požádat a vysvětlit, proč tam jsme. Já jsem povinen jako myslivec dávat pozor, aby se nic nestalo, ne návštěvníkům přírody vyhrožovat, že jim ustřelím hlavu.
 
Já souhlasím, že se musíme chovat friendly, že bychom měli změnit vnější obraz organizace, změnit rétoriku, ale vše se neděje jen v Praze. Co vy a činnost jednotlivých okresních mysliveckých spolků. Často slyším, co v to v Praze děláte, jak se chováte, co jste to vymysleli za blbiny? Přitom blíž k lidem mají okresní myslivecké spolky, ale zase bohužel i o nich platí, že jsou příkladem a aktivními ty, které tvoří spíše menšinu… Neměly by více pomoci k lepšímu obrazu organizace okresní myslivecké spolky, kde jsou si lidé blíž…
 
Já jsem byl nedávno na sněmu jednoho z okresních spolků. Ještě před deseti patnácti lety byli ekonomicky skoro na dně, nyní si vedou velmi dobře, mají milionový majetek v penězích a žijí docela slušným samostatným životem. Podařilo se jim totiž vyměnit skoro celé vedení, začali pracovat jinak, více se otevřeli veřejnosti a začali více komunikovat se svými členy. Zmiňovali jen problém, že dětský myslivecký kroužek v okresním městě nefunguje, není zájem. Není podle nich problém vést myslivecké kroužky na venkově, tam holky a kluci z vesnice přijdou, ale v okresním městě se jim to nedaří.
Vždy je dobře, když se na okresní úrovni něco děje, pořádají se akce, zve se veřejnost, je třeba se opravdu více otevřít a není možné spoléhat, že toto vše se bude nějak řídit z centra. Cokoliv se děje, co myslivce ukazuje v přátelském světle, tak je dobře, určitě vždy lépe než když obyvatelé jen slyší, že bouchají někde rány.
 
V čem by mohlo ústředí okresům pomoci? Když mluvíte o dětech, vymysleli jsme Malého adepta, máme tam už 4200 zaregistrovaných dětí, ale jsou to často dětské kolektivy ze škol, z dětských domovů, často úplně mimo myslivecké spolky. Učitelky mi samy říkají, že kontaktují myslivce, ale oni k nim nepřijdou ani na přednášku. Nemohli bychom se třeba domluvit a vyškolit takové lidi nebo jim poskytnout víc materiálů a podpory?
 
Určitě nebude od věci, když budeme z ústředí vydávat víc materiálů, které by sloužily k nějaké popularizaci myslivosti. Ale musím říct, že se spíš setkávám s pozitivními příklady práce s dětmi. Sám jsem velkým podporovatelem Malé myslivosti, mám pět vnoučat a když ke mně přijdou na návštěvu, tak malá vnučka hned Malou myslivost sbalí a odnese ji. Vím, že někteří myslivci nosí Malou myslivost do školky, aby ji tam učitelky používaly. To je určitě fajn věc. Je potřeba, abychom takových materiálů měli víc, více kontaktovali ty, kteří by nám pomohli s osvětou mezi veřejností.
 
Na závěr mi dovolte obecnější otázku. Bavíme se těsně po parlamentních volbách, změnilo se docela zásadně složení parlamentu, jak vidíte vývoj z hlediska zákonů o myslivosti, vyhlášek?
 
Nevíme, kdo kde bude, hlavně na Ministerstvu zemědělství, v zemědělském výboru sněmovny. Některé dosavadní vztahy v těchto orgánech budou patrně minulostí. Obecně platilo, že pravicové strany nám byly spíš nakloněny méně než ty z levého spektra. Levé spektrum ubylo, je otázka, zda získáme více podpory zprava, ale budeme muset. Jsou poslanci, se kterými jsme byli zvyklí jednat, ale nebudeme se na ně už moci obracet, protože v nové sněmovně nebudou. Naopak je mnoho nových poslanců, u nichž nevíme, jak se na myslivost budou dívat. Určitě nás čeká velká práce.
Pokládá se neustále otázka, zda bychom jako myslivci neměli připravit svůj návrh zákona o myslivosti. Už jsme se o tom nejen na předsednictvu bavili. Já se přiznám, že můj názor není úplně vyhraněný, protože jsem realista a nemyslím si, že když přijdeme s návrhem do parlamentu, tak všichni řeknou, to je ale báječný návrh, pojďme ho schválit. Zájmových skupin a tlaků bude určitě mnoho. Pokud se týče případné tvorby vlastního návrhu zákona, předběžně jsme diskutovali i s lidmi z akademické sféry, z právnické fakulty nebo zemědělské univerzity. I ve svých řadách máme členy, kteří mají s tvorbou zákonů zkušenosti. Ono se řekne napsat kvalitní zákon, ale to není žádná legrace, pracují na tom obvykle celé týmy legislativců. Přesto si myslím, že bychom uměli návrh zákona sepsat.
 
Je mi jasné, že není jednoduché sepsat zákon. Ale aby se mohl vytvořit zákon, tak je potřeba mít nejprve jasně vydiskutované směry a zásady, které chceme jako organizace preferovat. Nemohla by právě tvorba návrhu zásad, a nemyslím teď opravdu konkrétního paragrafového znění zákona, pomoci k tomu, jak se více shodnout s ostatními, kteří fungují v přírodě vedle myslivců, a v nové politické konstelaci, s novou vládou si vydiskutovat naše pozice. Více, konstruktivněji a vstřícněji jednat s lesníky, zemědělci, ochránci, turisty, ornitology, rybáři, včelaři a další subjekty a spolky, kteří s námi sdílejí prostor v přírodě? Nebyla by i toto šance na posílení lepšího vnímání myslivců?
 
Určitě by to bylo velmi pozitivní, zda je to ale reálná šance, to si já v tuto chvíli netroufnu říct. Z minulých jednání o novele mysliveckého zákona je vícero zkušeností a víme, že je dosti zájmů, se kterými se nikdy neztotožníme. Pokud třeba někdo říká, že chce prosazovat, aby každý majitel pozemku měl právo lovit na svém pozemku, s tím přece nemůžeme souhlasit. Ale i já preferuji se dohodnout, je lepší si sednout za stůl a zkusit to.
Pokud se návrh nového zákona o myslivosti bude připravovat ve Vládě resp. na Ministerstvu zemědělství, hodně bych usiloval o to dostat se do pracovní skupiny, kde se bude zákon připravovat, abychom vůbec mohli svoje požadavky přednášet.
I v případě, že návrh zákona, který by nám vyhovoval, bude předložen, je otázka, co se pak podaří nebo nepodaří prosadit a jak jej uchránit před pozměňovacími návrhy a tlaky zvenčí.
Čeká nás určitě doba, která bude náročná. Prvním signálem může být programové prohlášení nové vlády, tedy to, zda v něm bude jako jedno z témat uveden i nový zákon o myslivosti. Podle mého názoru není vyloučeno, že tato země v nejbližších měsících a letech bude mít jiné starosti než se zabývat zákonem o myslivosti. Na druhé straně bych této zemi přál, aby jedním z nejzásadnějších témat byla právě tvorba zákona o myslivosti, což by znamenalo, že jiné důležité problémy nemáme, a to by bylo dobré.
 
S poděkováním za rozhovor
připravil Jiří KASINA
 

Zpracování dat...