Časopis Myslivost

Na návštěvě v honitbě roku

Myslivost 7/2021, str. 12  Jiří Kasina
Každoročně Českomoravská myslivecká jednota vyhlašuje příkladné honitby, kde myslivci realizují opatření ve prospěch zvěře a přírody, v rámci soutěže Honitba roku. Jednou z nich, na které jsem dostal tip, je MS MARŠOVEC na jihovýchodním okraji Opavy.
A tak jsem požádal o rozhovor dva představitele spolku – mými hostiteli byli hospodář Ing. Libor Slanina a místopředseda spolku Ing. Svatopluk Vavrečka.
 
hostitele-1.jpgLS: V našem mysliveckém spolku jsme s políčky pro zvěř začali pracovat již před více lety, ale v daleko menší míře než dnes, protože jsme cítili, že drobné zvěře ubývá a je potřeba s tím něco dělat. Takže jsme na výroční členské schůzi oznámili, že zřídíme skupinu, která se bude zabývat drobnou zvěří. Přihlásil jsem se já, Svaťa a předseda Hynek Sokol, to bylo vše z 35 členů. Takže zájem členů něco s drobnou zvěří dělat byl minimální. O rozhýbání stavu se opravdu zasloužil hlavně místopředseda Svaťa Vavrečka.
 
SV: Naší hlavní lovnou zvěří byla mnoho let kromě zvěře, srnčí také zvěř zaječí. Dlouhodobě jsme nechávali značnou část honitby o výměře asi 1000 ha jako zaječí komoru, kde se zajíci nelovili, pouze chytali. Zajíce jsme naposledy odchytávali téměř před třiceti lety a od té doby se stavy zajíců stále snižovaly, v posledních letech docela dramaticky.
Proto jsem v závěru roku 2018 zpracoval „Návrh činností pro zlepšení biodiverzity v honitbě Maršovec, ve vztahu k drobné zvěři", kde je uvedeno, co by se v přístupu k drobné zvěři mělo ve spolku změnit. Výbor MS tento návrh schválil a postupně jsme začali s Liborem Slaninou a předsedou spolku Hynkem Sokolem realizovat věci, které jsme si vytýčili.
V roce 2019 jsme začali se zemědělci jednat o biopásech, které v naší lokalitě vůbec nebyly realizovány. Je pravda, že mnoho let předtím jsme měli nějaká zvěřní políčka, řádově celkem asi do čtyř hektarů. Osazovaly se meliorační příkopy, tvořily se menší porosty rákosu, sázely se keře a ovocné stromy. Alespoň základ byl sice vytvořený, ale bylo to málo a nebyla žádná dlouhodobá koncepce.
 
LS: Ano, bylo to trochu chaotické, staral jsem se o tyto záležitosti předtím v podstatě jen já a neměl jsem dostatek času, občas jsme někde něco udělali, ale nemělo to návaznost. Až pak, když Svaťa přišel s koncepcí, jak to budeme dělat systematicky dál, dostala tato aktivita dlouhodobý smysl a řád.
 
SV: Začali jsme nejprve jednat se Zemědělskou, a. s. Opava - Kylešovice, která u nás v honitbě obhospodařuje největší část pozemků, ale také s řadou menších zemědělců. Vroce 2019 realizovala Zemědělská, a. s. první biopásy na ploše asi 15 ha. Za tento vstřícný krok děkujeme předsedovi představenstva Ing. Dušanu Schreierovi a hlavnímu agronomovi Ing. Petru Víchovi. Biopásy byly po dohodě se zemědělci v lokalitách, kde jsme si je představovali, vyšli nám vstříc a byla to v honitbě doslova revoluce. Najednou se všechna zvěř, včetně srnčí, začala chovat jinak, letité spády zvěře byly zapomenuty a všechna zvěř na podzim byla stažena v biopásech. Další rok se to opakovalo. Mezitím se nám podařilo získat nějaká další políčka, protože někteří naši členové nám poskytli své vlastní pozemky. Letos obhospodařujeme téměř 7 ha. V honitbě, která má 2089 ha a z toho je 230 ha lesa, dnes využíváme 16 ha biopásů a téměř 7 ha mysliveckých políček, což je přibližně 23 ha ekologických ploch. To už je v honitbě opravdu poznat. Myslivecká políčka jsou mozaikovitě rozdělena do 17 lokalit a průměrná výměra jednoho políčka je 0,3 až 0,4 ha.

MAPA-honitby-hranice.jpg

 
Tyto aktivity jsou ale vždy spojeny s pozemky, resp. jejich majiteli. Jsou některé pozemky místních myslivců, resp. jak takové pozemky získáváte?
 
SV: Majetkem mysliveckého spolku jsou pozemky o výměře 2,3 ha, ostatní jsou pronajaté, většina od Zemědělské, a. s. , něco máme od menších zemědělců a 2,4 ha od našich členů. Pokud se někdo z vlastníků pozemků rozhodne, že některý ze svých pozemků nebo jeho část chce poskytnout pro využívání mysliveckým spolkem, vždy jednáme se zemědělci, kteří hospodaří na půdním bloku, jehož součástí je předmětná parcela. Snažíme se pozemky vykompenzovat tak, abychom měli biopásy a políčka na okraji polí, vedle příkopů, remízů, aby námi využívané pozemky byly přístupné pro zemědělskou techniku z důvodu časového posunu našich agrotechnických lhůt tak, aby naše políčka poskytovala potravu a kryt v době, kdy na okolních polích už jsou strniště nebo oranice. Velmi pozitivní je možnost dohody se zemědělci, kteří nám v mnoha případech umístili biopás vedle našich políček, takže efekt biodiverzity se znásobí a funguje ve prospěch zvěře.

mapa-slaniska-komarov.png

 
A co třeba tůně a napajedla? Ty vytváříte také?
 
SV: V minulých letech bylo na Opavsku poměrně velké sucho, a proto máme připraven projekt na výrobu a umístění umělých napajedel. V loňském roce se situace s vodou zásadně změnila. Preferujeme přírodní napajedla, proto jsme se rozhodli, že se budeme snažit zadržet vodu pomocí dotací z programu AOPK na podporu a ochranu funkcí krajiny.
Zatím se nám podařilo vloni zrealizovat tři tůně, dvě jsou v lokalitě Třešňůvky a jedna je v lokalitě Remíza Chvalíkovice. Lokality pro tůňky byly vytyčeny správně, neboť hned druhý den po výkopu byly plné vody, mají dohromady plochu asi 310 m2. Tůně jsme nevytvářeli náhodně, ale vycházeli jsme z odtokových linií ve vybraných lokalitách, tak, aby byly tůně napájeny také spodní vodou a přispívaly k přirozenému cyklu vody v krajině. Vedoucí ostravské pobočky AOPK provedené práce zkontroloval a byl s výsledkem a výběrem lokalit velmi spokojen. Na tůně jsme získali celkem dotace ve výši 80 000 Kč, což je docela velký úspěch. Celkem jsme za loňský rok získali dotace ve výši 154 000 Kč.

dron-Marsovec.jpg

 
A to byly jen dotace z podpory AOPK a nebo i jiné?
 
SV: Kromě dotací z AOPK čerpáme dotace z krajského úřadu na vybrané myslivecké činnosti a také dotace od SZIF.
 
Jak hodnotíte čerpání dotací z hlediska administrativní složitosti?
 
SV: Konkrétně dotace na tůně jsou prezentovány jako nejjednodušší „program na vodu“ a já s tím jen mohu souhlasit. Ale zase na druhou stranu musím říci, vzhledem k tomu, že jsem administrativu řešil od A do Z osobně, tak to není úplně jednoduché a dokážu si představit, že řada lidí, kteří nemají za sebou nějakou manažerskou nebo úřednickou zkušenost, tak to na třetině cesty vzdá. Chápu, že státní peníze se musí přísně zúčtovat. Lesy ČR realizují opatření za miliony korun a mají na to svůj odborný personál. Nadšení myslivci, kteří chtějí vytvořit tůňku pro zvěř, však musí absolvovat stejný administrativní proces. To podle mne není v pořádku, mělo by se malým žadatelům vyjít více vstříc.
 
LS: Já zpracovávám krajské dotace, dělám to od začátku, kdy bylo možno tyto dotace čerpat. Dotace využíváme na výstavbu odchytových nor, budky pro kachny, krmná zařízení, využíváme vše, co se dá. Tam si myslím, že to je poměrně hodně jednoduché, aspoň pro mě. Doložíte výměry, co se kde naseje a za krátkou dobu dostanete peníze. Hlavně pokud políčka máte na stejných plochách, tak si jeden rok žádost vyhotovíte a pak to jen aktualizujete, změní se plodiny, výměra se změní minimálně. Jedná se pak pouze o drobné úpravy. Důležité je kvalitní zpracování prvotní žádosti. Od letošního roku je ale změna, vše se bude podávat elektronicky.

dron-Vyrovka.jpg

 
Pojďme k biopásům na zemědělské půdě. Můžete je trochu blíže představit?
 
SV: V naší honitbě Zemědělská, a. s. realizuje krmné biopásy, které musí splňovat podmínku, že do 15.3. musí být biopás zachovaný a do 15.6. musí být biopás znovu založen. Výměra biopásů musí mít minimálně 2 ha, aby se mohl zemědělský dotační titul čerpat. To je u nás bez problémů splněno, v krmných biopásech je povinně zastoupena jarní obilovina, proso, krmná kapusta a pohanka, volitelný je přísev například slunečnice, svazenky, pelušky nebo lupiny a je velmi pozitivní, jak takový biopás jak pro drobnou zvěř, tak pro srnčí zvěř perfektně funguje.
V rámci našich políček je zohledněna také potřeba krytiny pro zvěř, například u naší myslivecké chaty v Raduni máme 1,5 ha rozčleněných úzkým lesíkem a na hranicích našich pozemků máme vysety šestimetrové pásy kukuřice, abychom zvěřní políčka oddělili od ostatních pozemků. Kukuřičné klasy jsou zdrojem potravy pro zvěř přes zimu, stojící kukuřice je také dobrou krytinou.

dron-Olsi.jpg

 
Pokud mám správné informace, tak také už řadu let sázíte zeleň? Máte nějaké liniové výsadby nebo remízky?
 
LS: Je pravda, že stromy do honitby sázíme už řadu let, ale takové ty klasické nově zakládané liniové výsadby a remízy nemáme. My jsme ozeleňovali hlavně vodoteče, které jsou v polích. Jedna z prvních akcí, na kterou se čerpala dotace, bylo v roce 2019 ozelenění vodoteče od Chvalikovské remízy do Olší.
Jinak jsme ozeleňovali prostřednictvím výsadby ovocných a plodonosných stromů už více než deset let na více místech v honitbě, vysázeli jsme stovky stromů. Vždy se snažíme vhodně doplnit přirozenou zeleň, propojit už stávající zelené prvky v krajině. Z okolních zahradnictví jsme získávali stromky, které nesplňovaly parametry pro běžný prodej, a proto jsme je dokázali nakoupit za vstřícné ceny. Takže v honitbě máme asi všechny druhy ovocných dřevin, švestky, jablka, hrušky a dokonce máme i několik meruněk, které ve volnosti i plodí.
 
Zatím jsme mluvili o opatřeních ve prospěch krajiny a zvěře, ale musíme také představit honitbu. Jste klasická společenstevní honitba?
 
SV: Ano, jsme společenstevní, příměstská honitba se všemi negativními jevy, které takové umístění honitby s sebou přináší. Celková rozloha honitby je 2089 ha, z toho je 230 ha lesní půda, 61 ha vodní plocha, 47 ha ostatní pozemky a většina 1751 ha je zemědělská půda. Majoritním vlastníkem zemědělských pozemků je Zemědělská, a.s. Opava – Kylešovice.
Honitbu máme rozdělenou do pěti úseků, činnost členů je koordinovaná a řízená vedoucími úseků.
Honitbu tvoří dvě části, rovinatá část kolem Opavy s nadmořskou výškou do 350 m je klasická řepařská zemědělská krajina. Druhá část honitby s nadmořskou výškou kolem 550 m je ta lesnatá část. I zvěř tak má v honitbě různé podmínky pro život a přirozeně zvěř v rovinaté zemědělsky využívané části je vždy silnější, vzhledem ke kvalitnější potravní nabídce.
Dohodli jsme se, že vytvoříme tři biocentra, jedno u myslivecké chaty v Raduni, další je lesík mezi poli zvaný Třešňůvky a třetí je lokalita Chvalíkovská remíza. Snažili jsme se, aby byla biocentra v místech, která nejsou tak navštěvovaná veřejností. Bohužel Covid nám naše předpoklady zásadně změnil. Honitba z velké části navazuje na předměstí Opavy a s tím souvisí vysoká návštěvnost turisty, běžci, cyklisty, pejskaři, jezdci na koních a také nedisciplinovanými řidiči motorových vozidel, v kteroukoliv denní a bohužel i noční dobu. Žijeme v době, kdy návštěvníci nerespektují ani ty nejzákladnější způsoby chování v přírodě a nevedou správným směrem ani své děti. To vše je v posledním roce ještě umocněno pandemií coronaviru.
 
Jak tu máte stavy zvěře?
 
LS: U srnčí zvěře máme normovaných 89 kusů, a plán lovu máme za posledních šest let kolem 50 kusů, z toho fyzicky 30 kusů ulovíme a zbytek nám přejedou auta. Neštěstí je, že honitbu nám protínají čtyři intenzivně využívané komunikace, ještě k tomu nově obchvat Opavy. Řada mladých nadějných srnců tak je zlikvidována motorovými vozidly.
 
SV: V honitbě MS Maršovec se historicky projevovala velmi dobrá genetika srnčí zvěře. Tento stav je umocněn životními podmínkami v nížinné části honitby. Přesto jsme v minulých desetiletích ulovili pouze tři medailové trofeje. Změna nastala v roce 2010, kdy se srnčí zvěř začala ve třech lokalitách experimentálně ad libitum přikrmovat v době od září do května. Pokud je zvěř na tuto nabídku krmiva zvyklá, zamezí se nadměrnému spásání řepky, také spotřeba sena v polní části honitby klesla téměř na nulu. Zvěř ho nebere, stačí ji granule a zelená pastva. Do krmiva, které je podáváno ve formě granulátu, je přidáváno malé množství (4 %) minerálií. Tyto minerálie jsou k dispozici také v síti 23 slanisek.
Ve výživě zvěře dlouhodobě spolupracujeme s Ing. Ondřejem Faltusem a firmou VVS Verměřovice, od které nakupujeme minerální přípravky a směsi do slanisek. Snažíme se také zúčastňovat všech výzkumných projektů, které tato firma pořádá.
Dva roky od zavedení nového způsobu přikrmování byl uloven srnec s bodovou hodnotou trofeje 144,63 b. CIC. Od té doby každoročně pozorujeme několik medailových srnců a podaří se ulovit pouze některé. Bohužel mnoho mladých nadějných srnců je sraženo motorovými vozidly. Důkazem je také událost z před několika týdnů, kdy byl autem sražen srnec o hmotnosti trofeje asi 600 g.
Cílem nového způsobu přikrmování není ale jen honba za medailovými trofejemi, ale zejména zkvalitnění chovu srnčí zvěře. Pouze zdravé srny v dobré kondici totiž mohou být matkami kvalitních trofejových srnců.
 
LS: Co mě trápí, a příliš se nedaří, je průběrný lov holé zvěře. Trofejoví srnci se odloví většinou během říje. Jinak je srnčí skoro noční zvěří, díky neustálému rušení a tlaku veřejnosti. Členové spolku nejsou moc ochotni se na lovu holé zvěře podílet, což je škoda. Je to přitom jeden z hlavních faktorů pro zvýšení kvality zvěře.
 
SV: U černé zvěře jsme závislí na tom, co přijde z lesních komplexů, nemáme ji v honitbě trvale a vše se uloví ve vegetační sezóně, kdy jsou pole zelená, prasata jsou v kukuřicích a řepkách. Lov ročně kolísá od 20 do 50 kusů a škody černou zvěří jsme nikdy oficiálně neřešili. Samozřejmě, že na zemědělských kulturách se občas nějaké škody objeví, ale vždy jsme se s vlastníky domluvili třeba na zvýšení loveckého tlaku na ohrožených plochách nebo jiných opatřeních.
Daňčí zvěř se objevuje na jaře, pouze v počtu několika kusů, jsou u nás dva měsíce a pak zmizí. Jsou ale honitby blízko Opavy, které mají problém s daňky, byť před deseti lety byli rádi, že mají pár kusů a dnes mají obrovské stavy a velké problémy se zemědělci a lesníky. To zatím u nás není.
To je ale problém celé myslivosti, nejsme schopni přiznat si mnohdy skutečné stavy zvěře. Každý myslivec je samozřejmě rád, když má v honitbě pestrou škálu zvěře a je jí hodně, ale vůči vlastníkům a uživatelům pozemkům to není správné.
 
Hlavní doménou je tu asi ale drobná zvěř…
 
LS: Ano, zajíc, bažant, koroptev, to jsou druhy, o které se intenzivně staráme. Sčítané stavy zajíců byly postupně od roku 2016 vykazovány 200 kusů, pak 160, 160, 190 a letošní stav je 517 zajíců. Poslední neuvěřitelné číslo bylo ovlivněno změnou způsobu sčítání zvěře a zásadně také vytvořením vhodných biotopů v honitbě. Nově jsme sčítali zajíce pomocí termovizních pozorovacích zařízení, které umožňuje sčítat zvěř v klidu na vzdálenost několika set metrů.
V poslední době jsme zásadně omezili lov zajíců. Ještě deset let nazpět jsme lovili kolem sto zajíců ročně, v roce 2015 to bylo 40 zajíců, poslední dva roky jsme ulovili do deseti kusů. Letos už je vidět zajíců více, a tak je tlak od členů spolku, aby se začalo lovit. Možná se tedy na lovu alespoň deseti zajíců zase domluvíme.
Bažanta nelovíme už desítky let a za posledních pět let je jarní kmenový stav kolem 20 kusů, ale letos jsme napočítali 45 kusů.
 
A bažanty nevypouštíte?
 
SV: My jsme si řekli, že nepůjdeme do nákupu komerčně odchovávaných jedinců. Naší snahou je vytvořit v honitbě vhodné biotopy, to je pro nás zásadní. Řadu let se ale snažíme jednodenní bažantí kuřátka odchovávat pod domácími slepicemi. Je to ale loterie, nevíme kolik kvokajících slepic se nám podaří sehnat v době líhnutí kuřátek. Uvažujeme, že si pořídíme vlastní hejnko hedvábniček, které budeme používat k odchovu bažantích kuřátek a začneme se odchovu bažantů pod slepicemi věnovat systémově.
 
LS: Letos začínáme s chovným hejnem, ale odchovávali jsme už před patnácti lety, rozšířil jsem to hlavně mezi starší členy v důchodovém věku, kteří se odchovu mohli plně věnovat. Členové časem ale zestárli a mladí na to nemají čas. Ale že odchov funguje, jsem si ověřil, protože jsem byl pro kuřata tmavé formy bažanta u Litovle. Tmavého bažanta jsme v honitbě předtím neměli, odchovali jsme kuřata pod kvočnami. Na podzim a v zimě jsme je pak viděli a příští rok na jaře se účastnili toku a nově vyvedená kuřata byla pomíchaná. V hejnech byli tmaví i světlí bažanti, takže jsme si ověřili, že přežijí a jsou schopní se rozmnožovat.
 
A co koroptve?
 
LS: Za posledních pět let je jarní kmenový stav průměrně kolem 35 kusů. Letos jich přezimovalo minimálně dvakrát tolik. Když se vrátím patnáct let zpět, tak jsme mívali i 250 kusů, ale pak přišla tuhá zima. A k tomu připočtěme obrovský problém v podobě jestřábů, s nimi neumíme bojovat. I když koroptve jsou, ale v zimě je nedostatečný kryt, tak jestřábi hejnka zlikvidují.
Myslím, že se ale projevuje velmi pozitivně stále větší plocha biopásů a krytiny, v loňském roce v říjnu jsme měli už kolem 160 koroptviček, myslím, že jich minimálně 80 přežilo zimu a že by letošní rok mohl být zase tím, kdy se stavy aspoň trochu zvednou.
 
Zastavme se ještě u těch predátorů…
 
LS: Problémem pernaté zvěře je nejen jestřáb, ale také liška. Průměrně ulovíme ročně 40 lišek, začali jsme dělat krajinné úpravy, ale to je také další možnost k úkrytům a rozmnožování lišek. Před lety jsme začali používat betonové odchytové nory, které jsme časem vybavili elektronickými alarmy. To se nám velmi osvědčilo. Začali jsme také více používat termovize a zařízení, která jsou povolena pro střelbu v noci. V loňském roce jsme ulovili už 100 lišek, k tomu lovíme ročně asi 10 kun, tři psíky, tři jezevce.
Já osobně ale vidím nebezpečí pro drobnou pernatou zvěř ve strace a šedivce. Lov straky je velmi náročný na čas, ulovit divočáka je poměrně jednodušší, straka je chytrý pták. V honitbě máme velké množství strak a v zájmu drobné pernaté zvěře je musíme začít tlumit intenzivněji. Bohužel díky časové náročnosti lovu se tomu členové moc nevěnují. V loňském roce jsme ulovili 27 strak.
 
SV: Zásadní problém je ve vnímání predátorů dnešní společností. Dalším problematickým druhem je také krkavec. V naší honitbě máme od března 2020 vyhlášenou oblast chovu koroptve polní jako zvláště chráněného druhu zvěře. Můžeme lovit predátory deklarované vyhláškou. Navíc jsme požádali krajský úřad také o odlov krkavce. Odpovědí na naši žádost byl obsáhlý požadavek na doplnění žádosti. Kromě jiného jsme měli prokázat, že chov koroptve představuje veřejný zájem, což si myslím, že je přece u koroptve jakožto indikátoru stavu životního prostředí naprosto jasné. Protože si nemyslíme, že je správné upřednostnit jeden druh zvláště chráněného živočicha na úkor jiného zvláště chráněného druhu zvěře, žádost jsme nedoplnili a řízení bylo zastaveno.
 
A co jiné druhy živočichů?
 
LS: Nutrie tu máme v okrajovém množství, máme tady ale už několik let bobry, kolem vodních toků jsou pokácené a ohryzané stromy. Potkáte tu samozřejmě také kormorány, hlavně v zimních období, když zamrznou vodní plochy, tak se kormoráni shlukují na toku Moravice. Vydry jsou tu taky už naprosto běžné, ty se nám chytají i do odchytových nor. Naštěstí tu ještě nemáme mývala nebo šakala.
 
tun-Tresnuvky-a.JPG

Jakou máte spolupráci s dalšími organizacemi, s veřejností, co děláte na propagaci myslivosti?
 
SV: Spolupracujeme dlouhodobě s obcemi v katastru naší honitby, konkrétně jsou to Kylešovice, Raduň, Vršovice a Chvalikovice, v případě městské části Kylešovice se jedná o Magistrát města Opavy. Účastníme se dnů obcí, mnoho let uklízíme příkopy kolem silnic, ještě dávno předtím, než byl zaveden Den Země jsme uklízeli na jaře i jiné části honitby.
Bohužel jsme letos neměli možnost pořádat plesy, které jsou hlavním zdrojem příjmů pro náš spolek. Obrátili jsme se na obecní úřady ve Chvalíkovicích a v Raduni, kde nám přiznali v rámci svých možností finanční dotaci na nákup krmení pro zvěř a na spolkovou činnost. V tomto směru je třeba poděkovat oběma starostům panu Hlaváčovi a panu Schindlerovi, že jsou dlouhodobě nakloněni myslivcům. Nikdy jsme dotace na spolkovou činnost nepotřebovali a nežádali jsme o ně. V minulém roce se rýsovala širší spolupráce se zámkem v Raduni, kde byly naplánované Hubertské slavnosti, ale kvůli Covidu byla akce zrušena.

P6010026-1.jpg

 
A jaká je spolupráce s okresním mysliveckým spolkem v Opavě?
 
SV: Za mě musím říci, že nejsem s okresem vůbec v kontaktu. S okresem komunikuje předseda Hynek Sokol. Mně osobně trápí, že dlouhodobě chybí vzdělávání myslivecké veřejnosti. Dříve se pořádaly odborné myslivecké konference, bylo mnoho velmi zajímavých školení, řešila se výživa zvěře, prevence škod a další zajímavá témata.
 
LS: Jak říká Sváťa s okresem vesměs komunikuje předseda MS. Pokud potřebuju něco vyřídit, vždy se domluvíme a není problém.
 
S poděkováním za rozhovor
připravil Jiří KASINA

Zpracování dat...