Časopis Myslivost

Testy bezolovnatého střeliva

Myslivost 3/2021, str. 58  David KARÁSEK
Olověné střelivo a jeho reálná či potenciální škodlivost se v poslední době dostalo do popředí zájmu odborné veřejnosti. Pro myslivce a střelce jsou kromě zdravotních vlivů důležité také balistické vlastnosti střeliva, které pochopitelně také velmi závisí na materiálu střely. Rozhodli jsme se proto provést praktické testy, při kterých jsme se zaměřili zejména na přesnost a schopnost odrazu od pevné překážky.
 
Test jsme prováděli zejména s ohledem na využití střeliva při sportovní střelbě, kde mezi vítězstvím či prohrou mohou rozhodovat zlomky milimetrů. Pro myslivost zřejmě budou mít význam zejména výsledky malorážkového střeliva a kulového střeliva do dlouhých zbraní. Zda jsou hodnoty naměřené u jednotlivých druhů střeliva dostatečné pro lovecké účely, to si již dovoluji ponechat na hodnocení odborníků v oboru lovecké střelby.
V zájmu co největší eliminace rozptylu způsobeného zbraní a střelcem jsem požádal o provedení testovací střelby Pavla Cinka, střelce světového formátu v malorážkových a puškových disciplínách, který střelbu provedl z vlastních zbraní.
 
Malorážka
 
U malorážkového střeliva jsme narazili na problém už při shánění testovacího vzorku, neboť se ho vyráběl jen jediný typ a producent jeho výrobu již před lety ukončil. Přesto se nám podařilo sehnat dvě krabičky nábojů se střelami vyrobenými lisováním ze směsi polymeru a měděného prášku.
Vzdálenost střelby jsme nastavili na 50 m na kryté střelnici a vystřelili pět testovacích skupin po pěti ranách. Nejmenší dosažený rozptyl byl 13 mm, největší 40 mm, průměrný 31 mm, měřeno mezi středy od sebe nejvzdálenějších zásahů. Pro porovnání – při stejném testu s použitím terčového střeliva s olověnou střelou byl průměrný rozptyl 7 mm.
U střeliva na bázi polymeru plněného měděným práškem jsme také zjistili několik vedlejších problémů. Při střelbě zřetelně zapáchalo po spáleném plastu. Lze tedy uvažovat o riziku zdravotních problémů, nicméně v rámci této studie pouze obecně, neboť se nám nepodařilo dohledat, jaký plast střela obsahuje. 
Střední bod zásahu byl u tohoto střeliva asi 7 cm nad středním bodem zásahu pro olověné střelivo, to lze však jednoduše napravit seřízením mířidel. Výstřel je také znatelně hlasitější, což ukazuje na zvýšený tlak plynů. Střelivo se také obtížně nabíjí do komory při ručním nabíjení a vyžaduje dotlačení závěrem. Příčinou může být tvar střely, její materiál nebo obojí.
 
Kulovnice
 
Výběr střeliva do kulovnice je podstatně širší, proto jsme pro test vybrali čtyři různé druhy střeliva v ráži 308 Winchester. Všechny měly střelu vyrobenou z tombaku, s přední částí naříznutou pro snazší deformaci při zásahu. Dva typy střel měly deformační zónu krytou plastovou čepičkou pro dosažení lepších balistických vlastností, jeden typ měl čepičku z hliníku, jeden typ měl deformační zónu nechráněnou.
U každého typu jsme vystřelili dvě skupiny po pěti ranách; vzdálenost jsme nastavili na 100 m na venkovní střelnici za bezvětří.
Nejlepšího výsledku – rozptylu 23 a 32 mm – dosáhlo kupodivu střelivo s odkrytou deformační zónou, u kterého jsme očekávali nejhorší balistické vlastnosti. Největší rozptyl byl 78 mm.

karasek-web.jpg
 
Druhou částí testů, která může mít význam pro myslivost, byly testy odrazů, které jsme provedli s výše zmíněnými čtyřmi typy střeliva. Pro účely těchto testů jsme postavili kovový terč do vzdálenosti 50 m a natočili ho tak, aby na něj střely dopadaly pod úhlem 45°. Ve směru předpokládaného odrazu jsme postavili papírovou zástěnu vysokou 2 m a dlouhou 4 m.
Od každého typu střeliva jsme vystřelili skupinu pěti ran, plus jednu porovnávací skupinu pěti celoplášťových střel s olověným jádrem. U každé skupiny jsme fotograficky zdokumentovali výsledek první rány, výsledek všech pěti ran a pak jsme papír vyměnili.
Obrazec střepin z monolitických tombakových střel zpravidla sestával z několika děr, přičemž jedna byla výrazně větší než ostatní. Z toho usuzujeme na mechanismus odrazu, kdy se při nárazu deformační zóna střely rozbije podle jejího naříznutí a jednotlivé části pak pokračují samostatně, zatímco kompaktní zadní část střely se odrazí vcelku. To je ovšem spekulace, která by se dala potvrdit či vyvrátit pouze nalezením a prozkoumáním fragmentů, či přímým pozorováním odrazu vysokorychlostní kamerou; obojí bylo v době výzkumu bohužel mimo naše možnosti.
Obrazec rozptylu také ukázal, že střepiny se rozlétávají v poměrně širokém úhlu, s odchylkou až 35 – 40°. Při dopadu na překážku otočenou kolem vodorovné osy (např. val střelnice nebo svah terénu) by tak mohla být odrazem ohrožena i místa ležící značně stranou od směru střelby.
Porovnávací celoplášťové střely s olověným jádrem fragmentovaly v obdobně širokém úhlu, avšak mnohem více – většina děr v papíru byla menší než 1 mm, zbytek byl v řádu jednotek milimetrů. Lze opět spekulovat, že drobné střepiny pocházely z olověného jádra, zatímco větší z materiálu pláště. Poloplášťová střela s olověným jádrem, jaké se používají k loveckým účelům, by pravděpodobně fragmentovala ještě více.
U střel se špičkou krytou balistickou čepičkou z hliníkové slitiny jsme zjistili ještě jednu nepříjemnou vlastnost. Při nárazech do ocelového terče jsme pozorovali jasné záblesky, evidentně pocházející z hořícího hliníku. Pokud by se tak střelivo chovalo i při nárazu na kámen a obdobné překážky, mohlo by zejména v suchých letních měsících hrozit riziko požárů.
 
Broky ?
 
Neměli jsme bohužel možnost otestovat odrazivost olověných a neolověných broků, jako jisté vodítko však zřejmě mohou posloužit výsledky testů pistolového střeliva, které dosahuje porovnatelných rychlostí. Neplášťované střely z olova se opět tříštily na drobné střepiny, střely odlité ze zinku pak na střepiny o něco větší. Monolitické střely ze slitin mědi se odrážely téměř vcelku. Lze tedy předpokládat, že odrazivost střel z oceli, byť měkké, by byla ještě vyšší.

David KARÁSEK
LEX – sdružení na ochranu práv majitelů zbraní
 

Více se dozvíte v příspěvku Komparační test olověného a neolověného střeliva na www.gunlex.cz


Zpracování dat...