Časopis Myslivost

Brokové kozlice Caesar Guerini Invictus

Myslivost 9/2020, str. 68  Martin Helebrant
Mám Itálii rád. Je to krásná země, s lidmi, kteří si umí užívat život. Své veliké okamžiky si Itálie užila v období vrcholného rozmachu Římského impéria a potom v době renesance, kdy se zde koncentrovaly věda i umění tehdejší evropské civilizace. Mimochodem, jedině v dobách římského impéria mohl člověk projít od břehu Afriky po ostrovy Hibernie (dnešní Irsko) a Brittanii (sic jen po skotskou hranici!), od Hispánie (Španělsko) po Germánii (Německo), Pannonii (Maďarsko) a Thrákii (Rumunsko), aniž by musel měnit platidlo a byl stále „doma“. V porovnání s Římem byli Napoleon, Hitler, Stalin či Evropská unie pouhými čučkaři, pokud si ten výraz mohu od pana prezidenta vypůjčit. Řím svým impériem trumfla jenom stará dobrá Anglie. Renesanční rozmach italské vzdělanosti a umění je základem evropské kultury dodnes, bez ohledu na nejrůznější teorie o potřebě multi-kulti (o které i paní Merkelová prohlásila, že selhala).
 
Itálie je země zaslíbená brokovnicím. Dodnes si říkám, zda není na čase odborný termín klasická anglická dvojka nahradit slovy italská dvojka, protože to jsou Italové, kteří dnes dělají ty nejelegantnější brokové dvojky a svým citem pro umění dotáhli anglický technický základ k dokonalosti ve všech směrech, ten estetický nevyjímaje.
Brokové kozlice jsou na tom podobně. Je to s podivem, ale italské kulovnice nikdy takové proslulosti nedosáhly. Itálie je zemí tradic a rodinné sounáležitosti, jak by vám jistě potvrdili Berettovi, kteří se puškařskému řemeslu věnují již přes 500 let. Pořád v tom samém malém městečku Gardone, kousek od Brescie. A nejsou tu sami. V údolí Trompia je srdce celého italského zbrojního průmyslu, provázané rodinnými vazbami. Takže to nejsou jenom Berettové, ale také Pedersoliové, Zoliové, Tanfogliové, Piotiové, Piettové, … mohl bych pokračovat dál a dál, až by to vypadalo jako telefonní seznam.
Středem údolí protéká říčka Mella a kdo se neusadil v samotném Gardone, ten se usadil o kousek níž po proudu (Ubertiové a Gambové jsou už na hranici Ponte Zanano), nebo o kousek výš (Fausti nebo Rizzini v Marchenu). Všechny ty rodiny se znají a zakládají si na své rodinné tradici.
Existují ale i italské zbrojovky, které nesídlí v Gardone, a nejsou vůbec špatné (napadá mne Benelli z Urbina a Perazzi z Botticina), ale je jich maličko. V údolí Val Trompia se schopnost vyrábět zbraně doslova saje s mateřským mlékem. Pracovní síla je tu zkušená a znalá, nepotřebuje žádné složité zaškolování, a kdo nevyrábí celé zbraně, ten se může podílet jako subdodavatel vybraných součástek. Je to podle mého názoru právě ona přátelská konkurence (jak nakonec chcete konkurovat „na krev“, když většina vašich konkurentů je s vámi nějak spřízněná), které dovedla italské brokovnice na ten vrchol, kde dnes jsou.
 
Bratři Antonio a Giorgio Guerini se nijak nevymykají z výše popsaného vzorce. Svoji kariéru začali u svého svého strýce, Battisty Rizziniho, kde se se naučili montovat brokovnice, vyrábět je a prodávat. Zdá se ale, že dominantní byly jejich konstrukční schopnosti.
V roce 2000 se osamostatnili. V té době již měli vymyšlené dvě brokovnice: jednu samonabíjecí a jednu kozlici. Svoji výrobu začali v Marchenu. Zbraně měli, s odbytem to bylo horší.
V roce 2002 jejich cestu životem zkřížil americký sportovní brokový střelec Weasley „Wes“ B. Lang. Ten v té době byl viceprezidentem firmy Sigarms (Exeter, USA). Sigarms ani jeho evropská matka SIG Sauer tehdy brokovnice nevyráběla, Sigarms ale do USA dovážel brokovnice Antonio Zoli a také Rizzini.
Lang velmi dobře věděl, co chtějí moderní výkonní sportovní brokaři. V bratrech Guerriniových našel partnera, který mu byl ochoten naslouchat a který uměl jeho představy převést do dřeva a oceli. Postupně se tak vyvinuly dvě linie kozlic – Invictus a Ellipse.
Konstrukčně jsou v principu obě řady stejné, základem je patentovaný systém spojení hlavňového svazku a lůžka, oba pracují se stejnou koncepcí skříňkového zámku s kladívky hnanými vinutými pružinami. Řada Elipse ale má (podobně jako některé další italské kozlice) oblou spodní plochu baskule, čímž je podle některých uživatelů příjemnější na úchop.
 
Systém spojení hlavňového svazku a baskule, patentovaný pod názvem Invictus, si zaslouží podrobnější vysvětlení.
U klasické brokové kozlice je hlavňový svazek v lůžku zavěšen na hlavňovém čepu, tzv. „šarnýru“, který je usazen v bocích lůžka. To je klasika použitá Johnem M. Browningu u kozlic B25 (Superposé).
Tullio Marengoni, konstruktér firmy Beretta, u své brokovnice SO1 (Sovraposti) ještě před druhou světovou válkou jako první, alespoň pokud vím, použil hlavňový čep dělený, fakticky dva krátké pahýly s volným prostorem uprostřed. To mu umožnilo usadit v lůžku hlavňový svazek výrazně níže a zmenšit citelně zdvih zbraně při výstřelu.
„Šarnýr“ je mimořádně namáhanou součástí závěru. Ačkoliv tlaky při výstřelu z brokovnice nejsou tak vysoké, jako v případě kulovnic, je čep jednou z prvních součástí závěru, která podléhá opotřebení. U loveckých zbraní to není až takový problém, ty většinou tolik ran nenastřílí. U sportovních brokovnic jdou ale nástřely do tisíců ran ročně.
Bratří Gueriniové problém vyřešili po svém. Čepy přemístili z boků lůžka na hlavňový svazek, na bocích lůžka jsou vybrání, ve kterých se čepy pohybují. Čepy jsou navíc již od počátku řešené jako výměnná část.
O něco hlouběji je lůžku příčné žebro – blok, o který se při výstřelu opírá výstupek na spodku hlavňové objímky. Tento příčný záchyt sil při výstřelu odlehčuje hlavňový čep, ale i on za to platí svým opotřebením. Proto jej Gueriniové také již od počátku konstruovali jako výměnný.
Posledním silně namáhaným dílem je uzamykací klín, v případě Invictusu opět řešený jako výměnný díl. Výsledkem je v podstatě „věčný“ závěr, jehož kritické díly (čepy a blok) mohou být z extrémně pevných materiálů. To jim dává skvělou odolnost proti otěru. Pokud se přesto opotřebují, je výměna otázkou chvíle.
Svůj závěr osadili Gueriniové skříňkovým zámkem s vnitřními kladívky, hnanými vinutými pružinami. Kladívka jsou zachytávána na hlavách, spoušťový mechanismus má jen jeden spoušťový jazýček. O přepínání mezi hlavněmi se stará inerční (setrvačný) přepínač.
Pořadí odpalu hlavní je volitelné, k volbě slouží přepínač v podobě příčného šoupátka na hmatníku pojistky na krku pažby.
Dosah na spoušť je regulovatelný formou podélně posuvného spoušťového jazýčku.
Bicí mechanismus se napíná sklopením hlavní.
U zbraní z běžné produkce jsou zámky prakticky úplně skryté uvnitř pažby a baskule končí na úrovni přední hrany spoušťového lučíku. Tento typ konstrukce zámků je běžný u většiny moderních italských kozlic, najdeme ho i kozlicích Rizzini, kde bratří Guerinové kdysi začínali.
U zbraní vyšší kategorie výzdoby na baskuli navazují na boční plechy. Ty vytvářejí falešný dojem bočních zámků, ale je to jen zdání. Jejich skutečným a jediným posláním je poskytnout dostatek prostoru pro práci mistra rytce.
Estetickým dojmem působí i kroužkování na bocích hlavňové objímky, ale jeho účel je primárně funkční – v drobných liniích kroužkování se drží malé stopy maziva a zlepšují chod závěru.
 
Kozlice Guerini se vyrábějí jak jako sportovní, tak jako lovecké brokovnice a existují i jako kulové kozlice – „expresky“.
Základní provedení má baskuli ocelovou, ale existují provedení s baskulí z pevnostní hliníkové slitiny (řady označované Light = lehký). Hlavňové svazky jsou vždy ocelové.
Zdrcující většina brokových kozlic je v ráži 12, pokud se jedná o sportovní provedení, pak jsou komorované v délce 70 mm, lovecké verze mají komory i 76 mm (Magnum). Existují i verze v rážích 20, 28 a 36, ale to se již bavíme o vysloveně okrajové část sortimentu.
Délka hlavní je od 61 cm přes 66, 71, 76 až po 81 cm.
Brokové hlavně jsou osazovány výměnným zahrdleními. U sportovních zbraní zahrdlovací nástavce standardně přesahují ústí hlavní, u loveckých zbraní z ústí nevyčnívají.
Hlavňové svazky sportovních zbraní mohou být osazovány lištou se stavitelnou výškou i se stavitelným stranovým uložením. Horní plocha lišty je matovaná. U zadního konce lišta nese jen pár podélných linií, které po asi 10 cm vystřídá jemné křížové gilošování s vynechaným středem. Lišta je u většiny modelů mírně směrem dopředu zúžená (11 mm vzadu, 7-8 mm vepředu). Na horní ploše lišty je standardně osazena perličková muška s bílou vložkou. Sportovní zbraně mají často na liště, přibližně v polovině její délky, osazenou ještě jednu pomocnou mušku.
Hlavňové svazky jsou osazeny vyhazovači aktivovanými polohou kladívek.
 
Všechny brokovnice Guerini jsou pažbené v kvalitním ořechu. Pažby se liší podle určení zbraně. Obecně platí, lovecké zbraně mají americkou pažbu a oblé předpažbí s lehce přehrnutým „tulipánem“. Sportovní zbraně mají pažbu typu Monte Carlo, běžně se stavitelnou lícnicí a předpažbí typu „bobří ocas“ se středovým žebrem. Uvnitř pažby může být u sportovní zbraně uložen i speciální tlumič zpětného rázu s regulovatelným útlumem. Jím si může střelec nastavit na míru chování zbraně po výstřelu.
Předpažbí je místě drženo mechanismem ovládaným pomocí tlačítka na jeho čele, tzv. na Ansonův způsob. Ukotvení předpažbí na svazku umožňuje regulovat tuhost přisazení předpažbí k baskuli. Tím se dá regulovat chování zbraně při otvírání závěru, síla potřebná ke sklopení svazku.
Jako většina výrobců špičkových kozlic, i Gueriniové nabízejí možnost zakoupit polotovar pažby, nalícovaný na baskuli, ale umožňující výrobu pažby přesně na míru uživatele.
 
Moje první setkání s brokovými kozlicemi Caesar Guerini Invictus se datuje někam k roku 2015, kdy jsem je zaregistroval na veletrhu IWA v Norimberku. Tehdy mě zaujaly svým inovativním závěrem a opravdu kvalitním zpracováním.
Na další setkání jsem si musel počkat do letošního roku, kdy jsem měl možnost si díky laskavosti pražské firmy Top Gun jeden Invictus vyzkoušet na střelnici Chloumek nedaleko Mělníka.
První dojem byl velice příjemný. Invictus mi seděl velmi příjemně v ruce, byla to sportovní verze s robustním předpažbím a zahrdlovacími nástavci vyčnívajícími před ústím. Jeho hmotnost byla uklidňující a přiměřená sportovnímu určení zbraně.
První prohlídka ukázala podobně kvalitní zpracování, jaké jsem si pamatoval z Norimberka a zbraň, navzdory tomu, že již byla nějakou dobu používaná, měla příjemně tuhý chod závěru. Zbraň byla v černém brynýru, barva byla sytá, rovnoměrná. Krátké zkušební přilícení ukázalo, že na moji postavu je pažba trochu delší, dosah na spoušť jsme upravili na místě během okamžiku.
Pak už jsme vyrazili na parkúrovou střelnici. Osobně se nepovažuji za nijak vynikajícího brokového střelce a dal bych přednost loveckému kolu, skeetu. Ale kolega, který se testu účastnil, chtěl náročnější podmínky. Právem, již na prvních stanovištích ukázal, že to s brokovnicí umí. Terče se mu po výstřelech rozpadaly, byla radost se podívat.
Já jsem se na začátku tak trochu trápil. Možná to bylo delší pažbou, možná to bylo vyšší lištou, ale prostě se mi moc nedařilo. Přitom jsem měl pocit, že bych se strefit měl. Nakonec jsem se ale chytil. Asi jsem předtím nadstřeloval. Začalo se mi dařit. Dokonce i na dvojstřelech. Začal jsem si střílení s Invictusem užívat.
Jako většina sportovních brokových kozlic, i Invictus je trochu těžší zbraň, vyvážená spíš na předek, „před šarnýr“. Pomáhá to stabilizovat zbraň při tažení s terčem a snižuje to tendenci k zastavování zbraně při střelbě. Spoušť má velmi příjemný chod, krátký, s přiměřeným odporem a čistým odpalem. Resetování spouště při opakování rány je rychlé a krátké.
Čím déle jsem z Invictusu střílel, tím víc jsem mu přicházel na chuť. A také se mi vybavila vzpomínka na jinou skvělou italskou brokovou kozlici: na Berettu DT11. Obě zbraně se subjektivně vyznačují jakousi „línou“ reakcí, plní vaši vůli tak trochu s nadhledem.
Hlavně brokovnice se rozbíhají tak trochu pomalu, ale nakonec terč doběhnou, převalí se kolem něj a je jen na vás, jak velké předsazení nakonec terči dáte. Dokonce se mi dařily i pro mě problémové terče „přes hlavu“.
Postupně jsem začal Invictusu přicházet na chuť, protože navzdory té pocitové „vláčnosti“ v chování zbraně plnil pokyny mého oka a prstu přesně, jistě a okamžitě. Jako v Nerudově romanci o Karlu IV, po úvodním kucknutí jsem se do zprvu natrpklého vína vpil, abych nakonec vracel zapůjčený Invictus jen velmi, velmi nerad.
A pokud mám být úplně upřímný, ono to úvodní vpíjení nebylo ani dlouhé, ani tak moc trpké. Invictus prostě patří mezi špičkové brokové kozlice dnešních dnů a je nutné s ním jako takovým počítat.
Dokazuje to ostatně i skutečnost, že jen v roce 2019 s ním získal Jeremy Bird bronzovou medaili na světovém šampionátu ve skeetu pořádaném Mezinárodní federací střeleckých sportů (ISSF), Stefanie Neau stříbrnou medaili na mistrovství Evropy v univerzálním trapu, Kristy Barrová ve světovém poháru v brokové střelbě ISSF a Richard Faulds stříbrnou medaili na světovém poháru Lovecké sportovní střelby (FITASC). Současně se firma Caesar Guerini na svém webu chlubí ne méně než 14 čestnými oceněními svých zbraní ze strany respektovaných zbraňových, sportovních a loveckých médií.
 
Firma Guerini není z největších, v Marchenu má něco málo přes 20 zaměstnanců. Vyrábí na moderních CNC strojích a svoji brokovnici má promyšlenou jako stavebnici. To jí dává značnou pružnost ve výrobě.
V katalogu roku 2020 najdete celkem 11 základních verzí sportovních kozlic, 8 verzí loveckých kozlic a jednu řadu kulových „expresek“. Ačkoliv se jedná o sériovou výrobu, jsou všechny kozlice kontrolovány a případně ručně dolícovány do pažeb.
Firma má dnes již i vlastní pobočku v USA. Asi nepřekvapí, že v jejím čele stojí již na začátku článku zmíněný Wesley B. Lang.
O úspěšnosti firmy svědčí i skutečnost, že Gueriniové před nedávnem ovládli i další z tradičních italských zbrojovek, firmu Fabarm, proslavenou primárně svými taktickými brokovnicemi.
 
Volba brokovnice je vždycky do značné míry individuální věcí, zbraň vám musí sednout. Ale současně musí být i spolehlivá a pokud možno i trvanlivá. Pokud chcete aktivně sportovně střílet z brokovnice a myslíte to vážně, pak Invictus je zcela nepochybně volbou, kterou byste při svém rozhodování neměli opomenout. Protože patří mezi to nejlepší, co vám dnešní italská brokovnicová kultura může nabídnout.
Za zapůjčení zbraně k testu a umožní podrobného seznámení s její konstrukcí děkuji dovozci zbraní Caesar Guerini, firmě Top Guns Company z Prahy.
Ing. Martin HELEBRANT
 

IMG_4606.JPG
IMG_4607.JPG
IMG_4608.JPG
IMG_4612.JPG
IMG_4586.JPG
HA2592_Caesar-Guerini_Invictus-VII_Sporting_OU_12-30MC_Action.jpg
Invictus-models2.png
Zpracování dat...