Časopis Myslivost

VÁBENÍ LIŠEK

Myslivost 12/2020, str. 44  Pavel Kumžák
O tom, že vábení je stále velmi oblíbené, nemůže být pochyb. A to nejen u nás, ale jedná se o celosvětový fenomén. Svědčí o tom i množství nabízených vábniček rozličných druhů a materiálů.
V poměrně nedávné minulosti jsem zde, na stránkách časopisu Myslivost, uveřejnil postupně tři články zaměřené na problematiku vábení srnců, černé zvěře a predátorů. Jak mi potvrdil šéfredaktor, články měly velmi pozitivní ohlas. Ale zároveň se ozývají myslivci, že by rádi o vábení zvěře více článků, více praktických poznatků, které by mohli aplikovat ve své lovecké praxi.
Jak ale praví známé pořekadlo „opakování je matka moudrosti“, a tak cílem tohoto příspěvku není přesně kopírovat již napsané, ale přinést nové poznatky z praxe. Obzvláště v dnešní covidové době, kdy byly zrušeny téměř všechny myslivecké akce a výstavy. Většinu z nich pravidelně navštěvuji a hovořím zde s mysliveckými kolegy, kteří se vábení již delší čas věnují anebo s těmi, kteří se chystají začít. Na těchto akcích jsou také pod taktovkou šéfredaktora časopisu Myslivost pořádány doprovodné programy, kde prezentujeme i vábení zvěře a můžeme zde tak v ukázkách předvádět hlasy zvěře, doplnit je základními informacemi a představit i zbrusu nové vábničky.
Absence těchto akcí v tomto roce je podle reakce čtenářů i zákazníků našeho e-shopu opravdu znát, mnozí by si rádi před koupí vábničky osahali, poslechli jejich zvuk, popřípadě sami vyzkoušeli, nemluvě o tom, že jim  schází živý kontakt a možnost osobní konzultace na stánku nebo při ukázkách.
Bohužel se sice nacházíme v nepříznivé době plné zákazů, měnících se nařízení, omezení volného pohybu, ale zase na druhou stranu většina z nás myslivců má stále možnost do přírody chodit, lovit, mnozí mají výjimečně více času trávit přírodě na lovu. A s četností návštěv, délkou pobytu v honitbě a ročním obdobím přibylo i možností věnovat se vábení zvěře, zejména predátorů a zvěře černé.
 
POSTŘEHY Z PRAXE
 
Vábení lišek je u nás jeden z nejrozšířenějších a nejatraktivnějších způsobů lovu.
Začít bychom měli s vhodným výběrem stanoviště. Z posedů a kazatelen je možné vábit, nicméně záleží na jejich umístění a vzdálenosti vábeného objektu.
Mnohem úspěšnějším je vábení ze země. To je vhodné zefektivnit použitím různých maskovacích pomůcek a obleků, stejně jako přírodního krytu v podobě suché trávy, křoví, balíků na poli a dalších.
vabnicky-1.jpgNa stanovišti musíme být co nejméně nápadní. Zbytečně se nehýbat, nešustit a mít dobrý směr větru. Volit bychom měli i vhodný směr příchodu na stanoviště. Lišku snadno zradí i naše stopa.
Vábit lišky a predátory obecně můžeme celoročně. Na jaře a v létě je vhodné k použití široké portfolio vábniček. Souvisí to jak s návratem ptactva, kladením mláďat a dorůstáním nového potomstva, tak i s bohatými krytovými možnostmi, jako například pole osetá nejrůznějšími plodinami. Použít můžeme například myškovačku, ptačí nářek, zaječí vřeštidlo. I v tomto pořadí se doporučuje s vábením začít, a to zejména v případech, kdy jsme blízko krytin a predátor nemusí být příliš daleko.
Po sklizních plodin na polích, následném opadání listí ze stromů a keřů na podzim, kdy je krajina více přehledná, je vhodné pořadí vábniček otočit. Začít můžeme zaječím vřeštidlem, a pakliže již vidíme lišku přicházet, která začíná jistit, je dobré použít třeba myškovačku. Předejdeme tak zrazení lišky, které by při dalším použití vřeštidla pravděpodobně následovalo.
Při těchto lovech, výběru stanoviště a zvolení vábničky se musíme řídit citem a mít pro to vlohy. Nejde se to naučit jako básničku, nebo aplikovat jeden model pro všechny situace.
 
Jak vábit v době kaňkování
 
Lišky můžeme vábit na základě nutričních potřeb po celý rok až na jednu výjimku, kterou je období kaňkování. V tomto období přestávají na naše snahy dobře reagovat. Je třeba použít vábničky imitující zvukové projevy lišek při kaňkování, kterými jsou zejména skolení, štěkání, flétnové kňourání lišky, anebo zvuky před a při samotném milostném aktu.
Výše popsané zvuky pro obě varianty vábení jsou těžko popsatelné a je potřeba je slyšet. Platí zde obecné pravidlo, že při dostatku sněhu a silném mrazu je kaňkování mnohem intenzivnější než při mírných zimách často se sychravým počasím připomínajícím spíše podzim.
Pro vábení při kaňkování je vhodné začít pozdě večer, ideálně však v noci. Lišky se velmi dobře ozývají a máme tak přehled o jejich vzdálenostech a reakcích na naše vábení.
 
Zvuky musí být co nejpřirozenější
 
Je nutné se do vábení vcítit a vytvořit věrohodné živé zvuky. V případě vřeštidla nebo ptačího nářku není nejdůležitější samotná podoba hlasu daného druhu. Mnohem zásadnější je vytvořit reálný zvuk bolesti, agonie. V podstatě je to „jednoduché“ - liška musí uvěřit, že se jedná opravdu o smrtelný nářek.
Někdy se stává, že i na dobré vábení liška nereaguje. Pak třeba v přemíře snahy do vábničky vdechneme příliš silně a ta vydá vysoký tón, tzv. přeskočí. Ale tato v zásadě chyba nám často přinese úspěch v podobě kladné reakce lišky.
Velmi často se také stává, že liška okamžitě zareaguje na naše vábení a velice rychle běží přímo za zvukem kořisti, tedy na nás. Pakliže se dostane na vzdálenost kolem 50 metrů a blíže, zahne vlevo nebo vpravo a začne nás obcházet, aby se dostala na vítr.
Na to musíme být připraveni a lišku zastavit nějakým zvukem. Můžeme krátce písknout nebo polohlasem křiknout. Pokud to neuděláme a liška se dostane za nás do krytu, už ji neuvidíme. Bude zrazená a až budeme příště ve stejné lokalitě vábit na stejnou vábničku, tato liška buď nebude reagovat vůbec, nebo zareaguje úprkem.
Rovněž musíme neustále kontrolovat terén okolo nás. Není vzácností, že přivábíme více lišek najednou z různých směrů. Stává se to relativně často. V letošním roce se mi dokonce povedlo přivábit na stanoviště po dvou sériích vábení čtyři lišky. Proto ani po úspěšném lovu nepolevujme v pozornosti a ještě nějaký čas setrvejme v klidu na místě.
Pro umocnění celé námi vytvořené situace můžeme použít zvuky vyplašeného ptactva. Těmi mohou být hlas sojky, kosa, drozdovitých, ale i bažanta nebo u vodních toků kachny.
 
Vábení lišek v zimě
 
Nejvhodnější roční doba pro vábení lišek je zima, zejména její konec. Lišky mají větší nouzi o potravu a velmi ochotně reagují na vábení. Jako nejvhodnější denní doba je pozdní večer a noc. Ideální je kombinace těchto období.
Osobně mám nejradši velmi mrazivé noci s dostatečnou sněhovou pokrývkou. Nejen proto, že je pro mě takový pobyt v honitbě doslova kouzelný, ale má to pro vábení mnoho výhod. V tomto období je minimální turistický ruch a nestává se například, že dávno po setmění nám někdo s čelovkou běží po lese. Na sněhu navíc můžeme snadno číst ve stopách, je také velmi dobrá slyšitelnost a viditelnost, obzvláště když jde měsíc do úplňku.
Mnohokrát jsem si v takových situacích mohl ověřit skutečnost, že není ideální používat opakovaně stejnou vábničku na stejném stanovišti. Díky znalosti honitby jsem si vybral nějaké vhodné místo pro noční čekanou a den předem ověřil pohyb lišek podle stop. Další den jsem zasedl a trpělivě čekal, až nějakou zrzku uvidím. Poté jsem ji přivábil na konkrétní zaječí vřeštidlo a ulovil. Někdy přišly i dvě.
Následně jsem dva až tři dny počkal a na to samé místo vyrazil znovu. Tentokrát s tím samým vřeštidlem a ještě jednou vábničkou disponující diametrálně odlišným nářkem.
Pakliže jsem lišku spatřil, což samozřejmě nebylo pokaždé, zkusil jsem zavábit vřeštidlem, které jsem zde již použil minule. Úspěšnost v podobě kladné reakce klesla zhruba na úroveň 30 procent.
Okamžitě jsem přestal, chvíli počkal a použil druhou vábničku s odlišným zvukem a reakce byla opět velmi dobrá. Když liška zareagovala hned na vřeštidlo, které jsem zde již jednou použil, a podařilo se mi ji ulovit, zopakoval jsem opět s několikadenní pomlkou celý proces do třetice.
Důvodů, proč se při opakovaném použití stejné vábničky na stejném stanovišti snižuje úspěšnost vábení je více. Zejména je to ale fakt, že ostatní lišky, které se v dané lokalitě pohybují a slyšely naše vábení, byly zrazeny následným lovem, nebo se nám dostaly tzv. za záda do větru.
Jestliže liška s touto zkušeností příště uslyší stejný zvuk, nebude reagovat, nebo odběhne. Ale, samozřejmě výjimka potvrzuje pravidlo, a tak se někdy stane, že přijde stejná liška znovu. Bývají to jedinci mladí nebo s nějakým handicapem, kteří mají ztížený lov.
Často jsem zahlédl i lišku, která šla krytem (např. opadaných listnáčů). Došla až na jeho okraj, tam si sedla a setrvala 5 až 10 min. Potřebovala zjistit co a odkud se to přesně děje. Pokud je to příliš blízko, nemáme moc možností. Je lepší nic nedělat a nechat ji odcházet a v patřičné vzdálenosti to zkusit znovu.
Takové zkušenosti sbírám a ověřuji již dlouhá léta při různých situacích, které nelze popsat a vměstnat do jednoho článku. Sbírání zkušeností stojí hodně času, trpělivosti a nejen promrzlých prstů. Úspěch v podobě zdařilého lovu dá však těmto strastem rychle sbohem.
 
Výběr vhodné vábničky
 
Co se týče výběru vábničky, zde neexistuje jednoznačná volba konkrétního typu. Vyzkoušel jsem jich poctivě opravdu velké množství. Při různých setkáních poznatky vzájemně konzultujeme s kolegy a v podstatě se shodujeme na jednom - ne všechny nabízené modely jsou použitelné. Bohužel i přes lákavý vzhled, dobré promo a deklarovanou genialitu systému (většinou nadšeně líčícím nezkušeným prodejcem) je lepší nechat některé vábničky ležet na pultě.
Dobrá vábnička by měla mít velmi naříkavý a pronikavý zvuk ztvárňující skutečný nářek, který by měl být stálý a neměnný, ať již vlivem povětrnostních podmínek, které na vábničku působí, nebo jejím stárnutím. Hlas by neměl při normální síle vdechu mutovat a přeskakovat. Hlasitější vábničky nejsou rozhodně na závadu.
Pro ilustraci přikládám fotky několika vábniček splňujících výše popsané parametry. Všechny, i když rozdílné, jsou prověřeny dlouholetou praxí a jsou velmi dobře použitelné. U fotografií jsou QR cody. Po jejich naskenování se přehraje zvuk vábničky. Zvukové nahrávky ale neslouží jako návod jak vábit, ale mají představit základní zvuk vábničky. Jestliže disponuje vábnička více hlasy, jsou v nahrávce odděleny malou pauzou.
 
Několik rad na závěr
 
Na závěr si dovolím několik rad, které mohou zvýšit šance na úspěch.
Snažte se být trpěliví a neočekávejte úspěch okamžitě. Ten se může dostavit i za poměrně dlouhou dobu.
Snažte si pořídit dobrou vábničku. Jestli začínáte, nebo si nejste jisti, poraďte se o možnostech s někým, kdo má již s vábením zkušenosti. Méně v tomto případě může znamenat více.
Nevabte na náhodu a příliš často. Uškodíte nejen sobě, ale i svým kolegům.
A ta nejdůležitější rada - někoho baví sokolnictví, někoho kynologie, jiného zase střelectví. A i vábení se musí dělat s láskou a citem. Pak se úspěchy jistě dostaví!
 
Vábení a myslivosti zdar!
Pavel KUMŽÁK
Nordik Predátor

Zpracování dat...