Časopis Myslivost

Hospodaření v souladu s přírodou

Myslivost 12/2020, str. 14  Jiří Kasina
Vše je o rozumné dohodě, spolupráci a pochopení Oceněnou Honitbu roku 2020 najdete na dohled od Hostýnských vrchů, ve středu pomyslného trojúhelníku Hranice – Valašské Meziříčí – Svatý Hostýn. Honitbu jako takovou byste ale hledali marně, ona vlastně neexistuje! Ocenění se totiž uděluje nejen honitbám v tradičním mysliveckém smyslu, ale také vzorově a správně fungujícím subjektům. Takže letos získala titul Honitba roku zemědělská společnost KELEČSKO, a.s., sídlící v malebném městě Kelč.
Radim-Kubecka.jpgVypravil jsem se proto na rozhovor s předsedou představenstva Ing. Radimem Kubečkou. Setkání to bylo milé a velmi zajímavé, jen počasí nás potrápilo, provazy deště a všudypřítomné kaluže vody a bláto urputně bránily procházce po obhospodařovaných pozemcích.
 
Jsme klasická zemědělská společnost s rostlinnou a živočišnou výrobou. Hospodaříme na celkové výměře 2250 ha, 1800 ha je orná půda a 450 ha louky a pastviny. Z výměry orné půdy máme navíc 104 ha v ekologickém režimu v dceřiné společnosti STATEK KLADERUBY, s.r.o. Na naší výměře se potkávají čtyři myslivecké spolky, se všemi vycházíme velice dobře a snažíme se společně něco pro přírodu dělat, vysvětluje hned na začátek Radim Kubečka.
 
A kde se ve vás vzalo nadšení pro ekologické úpravy krajiny?
 
Určitě to vychází z dětství, pocházím z Hustopečí nad Bečvou a bydleli jsme blízko rybníků, kde jsme se sourozenci trávili každou volnou chvíli a zajímali se o to, co, kde a jak žije, jak se vše jmenuje a podobně.
Co se týče soutěže honitba roku, dostal jsem se k ní jako slepý k houslím. Oslovil mě Petr Marada, věděl o nás, že děláme pro zvěř agroenvironmentální opatření v rámci dotací do zemědělství. Zaujaly ho hlavně naše aktivity ve prospěch čejky chocholaté. Pak jsem se začal pídit po podmínkách, zda je vůbec možné získat takové ocenění pro zemědělce, a jsem moc rád, že ano.
Ocenění je pro nás totiž zároveň možností, jak ukázat, že zemědělci umí hospodařit ve prospěch přírody, s citem a podporou pro zvěř. Mě mrzí, že jsou zemědělci nejen ze strany myslivců často označováni jako ti, kteří jen propagují velké lány, množství postřiků a obrovské stroje bez ohledu na přírodu. To ale není pravda. I velký zemědělský podnik může pro myslivost něco dělat.
 
Takže je to vaše rozhodnutí v souladu s dohodami asi i vlastníků pozemků…
 
Je to o celkové spolupráci a komunikaci, v podstatě hlavně tří subjektů – zemědělského podniku, který obhospodařuje půdu, obecních úřadů, které jsou velkými vlastníky půdy, a mysliveckými spolky. Kromě zemědělských dotací to většinou funguje na principu, že obce dají k dispozici pozemky k osázení, my zaplatíme techniku a materiál a myslivci zajistí pracovní sílu.
 
Pojďme tedy ke konkrétním opatřením v krajině…
 
Naším nejrozšířenějším opatřením je využívání dotačního opatření AEKO – ochrana čejky chocholaté. Opatření pro tento druh děláme na celkem 26 ha, na sedmi půdních blocích, z nichž ten největší má 9 ha.

PB020003b.jpg

Na tyto pozemky vyséváme krmnou směs, což je slunečnice, proso a lesknice kanárská, sejeme v půlce června a porost zůstává na pozemku bez nějakých dalších pracovních operací až do konce listopadu, pak se směska jen zapodmítá. Porost se nijak nesklízí, je to hlavně o krytu, klidu a potravní nabídce.
Pokud je na pozemku krytina a semena rostlin, je to přitažlivá lokalita nejen pro čejku, ale i pro množství dalších ptačích druhů. Pozemky jsou atraktivní pro bažanty, je tam i silná populace srnčí a zaječí zvěře. Na podzim se na plochy stahují velká hejna tažných ptáků, kteří si již na tyto lokality navykli, neboť porosty se sejí na stejný pozemek po dobu pěti let.  
Dalším důležitým opatřením jsou biopásy, které pěstujeme v nektarodárné variantě na rozloze 10 ha, na osmi půdních blocích. Ve směsi jsou zastoupeny jetel, vojtěška, vičenec, komonice, hořčice, svazenka a pohanka. Je to další plocha s celoroční potravní nabídkou nejen pro zvěř a je to také další klidová zóna, která se sklízí jen jednou ročně, většinou začátkem září, po odkvětu, až jsou vyvedená mláďata zvěře.
Velmi důležité pro zvěř v honitbě je také to, že máme rozvinutou živočišnou výrobu – chováme 1200 ks skotu a tím pádem pěstujeme na 150 ha vojtěšku, která oživuje potravní nabídku.
 
Zatím jste mluvil o zemědělských pozemcích ve vašem systému hospodaření. Co ale třeba výsadba zeleně a využití jiných než zemědělských pozemků?
 
Ano, zmíněná opatření jsou zemědělské operace. Pokud děláme výsadby zeleně, pak je realizujeme na obecních nebo našich nezemědělských pozemcích, osazujeme hlavně meze mezi půdními bloky nebo podél polních cest.

foto9.JPG
 
Při cestě sem je možné vidět ale také extenzivní sady volně v krajině, i starší stromy, ty jsou také vaše?
 
To jsou spíše soukromé pozemky a pozůstatky dřívějšího hospodaření, my sami máme jen 1,5 ha zanedbaného sadu, tam nás obnova zatím čeká, ale je to velmi atraktivní lokalita pro zvěř, hlavně srnčí a zaječí.
 
Když vysazujete, používáte staré ovocné odrůdy? Vytváříte i keřové patro?
 
Dáváme kombinaci tradičních odrůd ovocných stromů, ať je tam od každého trošku, aby v průběhu roku stále něco plodilo. Keře do krajiny nesázíme. Šlo by to a bylo by to i žádoucí, ale jsou náročnější na údržbu, pomalu odrůstají buřeni. Dnes už málokdo seče meze, lidé proti minulosti doma málo chovají a my vše udržovat nestíháme.
 
A jak je to tady s vodou?
 
Zrovna dneska je to trochu paradoxní otázka, když celý den do oken bubnuje déšť, pole máme plná vody a vlastně ani netušíme, kdy vyvezeme hnůj a zda ještě vůbec dosejeme ozimy. Od ledna nám napršelo 940 litrů na metr. Hospodaříme převážně na těžkých půdách, proto u nás udělá menší škodu sucho. S vodou je však třeba obezřetně hospodařit. Momentálně je vody dost, z dlouhodobého pohledu ale voda chybí.
Je proto potřeba z podmáčených míst vodu odvést, ale také ji někde zadržet, dopřát jí čas, aby opět vsákla do hloubky. Proto obnovujeme původní vodní toky, snažíme se na vhodných místech vytvářet kaskády tůní a malých nádrží. Voda nesmí odtéct rychle rovným hladkým korytem. V tůních navíc dochází k rychlému zabydlení hmyzem a obojživelníky, kteří jsou potravní nabídkou pro další živočichy.
Zároveň je to opatření proti erozi, na některých místech jsme proto pozemky i zatravnili. Myslím si, že pokud jsou ve spolcích nějaké volné finanční prostředky, je nejvhodnější je investovat do pronájmu bagru a provést v honitbě drobné úpravy na zadržení vody. Dají se udělat na mnoha místech a vlastníci pozemku na tato opatření po minulých suchých letech slyší.

IMG_20200227_152932.jpg
 
Vše se dnes na peníze počítá, jak všechny vaše aktivity financujete? Využíváte nějaké dotační tituly?
 
Výsadby jdou z podnikových peněz, agroenvironmentální opatření jsou realizovány v rámci zemědělského financování, čerpáme dotační peníze ze SZIF na biopásy, čejku chocholatou a na zatravňovací opatření. Úpravy vodotečí děláme vlastními stroji na vlastní náklady.
 
A co dotace z OPK nebo životního prostředí?
 
Zatím jsme nevyužili žádné, chceme ale vybudovat menší vodní nádrž, asi půlhektarový rybník, zadržet vodu ze střech zemědělského areálu, na to zkusíme dotace využít. My tu už jeden menší rybník máme, je brán jako nádrž, do které se sbírá voda ze zpevněných ploch, která je biologicky kontaminovaná, protože máme silnou živočišnou výrobu. Splachy se v nádrži zadržují, voda je však zatím vhodná jen pro obojživelníky a kačeny. V rámci našich plánů chceme rybník odbahnit, opravit, vybudovat předčisticí nádrž a zase trochu přispět přírodě a biodiverzitě.
 
Zatím jsme se nedostali k povídání o stavech zvěře…
 
Srnčí je tu hodně, je to hlavní zvěř, poměrně kvalitní, zaječí zvěř se poslední roky zvedá, možná tolik přes den není vidět, ale večer s termokamerou můžete napočítat na úseku třeba i dvě stovky zajíců. Bažant se taky zvedá, ale zatím docela pomalu. Černá zvěř tu trvale není, spíš jen přechází, nedělá proto ani nějaké velké škody. To spíš byl trochu problém se zvyšujícími se stavy daňčí zvěře, ale okolní spolky zvýšily lovecký tlak a stavy se stáhly.
 
Koukal jsem na vaše webové stránky, vyrábíte také kromě jiných i krmné směsi pro zvěř…
 
Vyrábíme asi třicet druhů krmných směsí, od činčily až po koně, na objednávku vyrábíme také krmnou směs pro srnčí zvěř. To je ale dlouhodobá záležitost, směsi se u nás vyrábějí už od roku 1982. O krmné směsi pro hospodářská zvířata je docela zájem, děláme 4500 tun ročně, zákazníci z okolí jsou zvyklí naše směsi brát. V posledních dvou letech navíc cítíme stoupající odbyt, lidé začali zase více chovat hospodářská zvířata doma. Myslivecká sdružení od nás dostávají posklizňové zbytky, spolupráce s myslivci je dlouhodobá a osvědčená. 
 
A co spolupráce na úrovni společenské? Letos jsem tu třeba navštívil perfektní chovatelskou přehlídku s bohatým doprovodným programem.
 
Ano, úzce spolupracujeme nejen při pořádání chovatelské přehlídky, ale místní myslivci jsou velmi aktivní i v oblasti kynologie nebo střelectví. Pomáháme jim s přípravou areálu, věnováním darů do tomboly, na ceny, spolupráce je dobrá. Je potřeba přece podporovat společenský život na vsi, v dědině jsou dnes už jen myslivci, hasiči, fotbalisté, jsou bráni jako součást obce a tvoří společenský život na venkově. Samozřejmostí pak je spolupráce s mysliveckými spolky při ochraně zvěře při senosečích.
 
Moc se mi líbí váš přístup zemědělce a myslivce, který je vlastně tak trochu i zosobněním společné komunikace a spolupráce všech, kteří v krajině hospodaří…
 
Bydlím v Rožnově pod Radhoštěm a zde jsem i členem mysliveckého spolku. Na Rožnovsku mám asi 30 ha vlastních pozemků, převážně les, a i tam se snažím pracovat s vodou. Takže i ve svém volném čase si ověřuji to, jak je možné drobnějšími úpravami zadržet docela dost vody v krajině.
Mám vystudovanou střední zemědělskou školu v Rožnově, pak jsem pokračoval na Mendelově univerzitě v Brně. Poslední roky nejsem bohužel moc velký lovec. Dobrý myslivec by měl být chovatel zvěře, měl by mít psa, měl by zlepšovat úživnost honitby a měl by i lovit, a to se mi poslední roky moc nedaří. Každý rok si říkám, že víc začnu.
V lese jsem ale téměř každý den, v sezóně se věnuji malému hospodářství, chovám včely, zahradničím, mám loveckého psa a v posledních kůrovcových letech si odpočinu manuální prací s motorovou pilou nebo křovinořezem. Jen s tou flintou chodím málo, ale věřím, že se to v blízké budoucnosti změní.
Jsem ale hlavně zemědělec. Na zvěř se v naší zemědělské společnosti myslí, důležité je, když se aspoň něco dělá, nemusí se přece hned provést nějaké obrovské a náročné úpravy za účelem se ukázat a dávat na obdiv to, co jsme vybudovali. Mám rád postupné kroky, každý rok něco, když budeme všichni dělat malé krůčky, tak se vše dlouhodobě dobře poskládá. Nejsem příznivcem nějakých hrr řešení.
Vůbec na veškeré hospodaření v přírodě by se mělo dívat střízlivýma očima, nemám rád fanatismus a extrémismus, vždycky je to o domluvě člověka s člověkem, a když se potkají rozumní lidé, tak se vždy dohodnou a najdou kompromis. Jsem přesvědčen, že v okolních zemědělských podnicích je náhled na myslivost také pozitivní, hodně zemědělců se věnuje myslivosti, většina podniků v okolí se snaží zvěři pomoci.
Zajímá mě i praktická ochrana přírody, hlavně úprava prostředí pro hmyz a obojživelníky, ve velkém vyvěšuji ptačí budky a zlobí mě postupující dogmatismus současné ochrany přírody, kdy je pohled ochranářských spolků prezentován jako jediný správný a nezpochybnitelný. Zlobí mě jejich neschopnost reflexe na neúměrně se zvyšující stavy chráněných druhů a úbytek druhů donedávna početných. A korunou je, pokud se zaštiťují zdravým selským rozumem. Zdravý selský rozum nebyl nikdy vyčtený z knížek a odborných publikací, byl podložen jen dlouholetými životními zkušenostmi toho, kdo v krajině hospodaří, kdo denně vidí, jak krajina žije a vyvíjí se, a to jsou zemědělci, lesníci, myslivci, včelaři a rybáři. Měla by proto vždy být na prvním místě snaha o domluvu na rozumné spolupráci, a to myslím zde, v našem regionu, docela dobře funguje.
Jsem moc rád, že jsme dostali ocenění jako zemědělská společnost, na druhou stranu ho vnímám také jako ocenění spolupracujících mysliveckých spolků Kelč, Kladeruby, Kunovice, Babice u Kelče, obecních úřadů Kladeruby, Kunovice a Městského úřadu Kelč, bez kterých by to nešlo.
 
S poděkováním za rozhovor
připravil Jiří KASINA

Zpracování dat...