Časopis Myslivost

Chci, aby pozdrav „myslivosti zdar“ neměl hořkou příchuť

Myslivost 11/2020, str. 14  red
V rámci rozhovorů v souvislosti s koncem funkčního období současné Myslivecké rady ČMMJ odpověděl na některé otázky i první místopředseda ČMMJ Jiří Červenka.
 
podobenka-web.jpgCo je nyní z vašeho pohledu to nejdůležitější?
 
Provozování myslivosti je v dnešní složité době především posláním. Aktivita, která po generace utváří nejen fungování péče o zvěř a les, ale také formuje vztah lidí k přírodě, vychovává mladou generaci a ukazuje nezkresleným způsobem, jak je nutné se starat o rovnováhu v lesích a na polích. Úloha Českomoravské myslivecké jednoty je proto zcela nezastupitelná. Poslední roky jasně ukazují, že „rozevírání nůžek“ mezi úzkým vedením Jednoty a členskou základnou, řadovými členy mysliveckých spolků, je smutnou skutečností, kterou je nutné okamžitě řešit. Proto si myslím, že je pro nás momentálně nejdůležitější návrat ke kořenům - tři slova - razantnost, korektnost, pokora. Musíme být rovnoprávným partnerem v jednáních s ministerstvy, úřady, institucemi. Myslivci musí být sebevědomou, uznávanou a váženou součástí společnosti v České republice. Vždy to byla naše pozice, kterou jsme časem ztráceli a musíme se na ni vrátit.
 
Jste nejen předním funkcionářem Jednoty, ale máte také časem prověřené zkušenosti z praxe jako řadový myslivec, denně jste v lese, znáte úskalí a palčivé problémy činnosti základních mysliveckých spolků z praxe. Co myslivci potřebují jako základ pro další fungování?
 
Řeknu názor, na kterém asi nejsme s mnohými úplně ve shodě. Důležitý je zákon, mám na mysli novelu zákona o myslivosti. Mediálně vděčnými tématy je kůrovcová kalamita, škody způsobené nadměrným stavem spárkaté zvěře a negativní dopady na hospodaření v lesích. Přijetí zákona o myslivosti je nosným tématem a návrh novely zákona o myslivosti ve znění sněmovního tisku 954, který připravilo Ministerstvo zemědělství a předkládá ho ministr Toman, je dobrým zákonem, měl by být přijat, a to i s vědomím, že není vydiskutována celá řada oblastí a otázek. Ale to se dá řešit operativně vyhláškami a dalšími formami.
 
Co bychom tedy měli činit my, myslivci, resp. Českomoravská myslivecká jednota?
 
Důležité pro nás myslivce je jasně stanovit základní vztahy mezi Českomoravskou mysliveckou jednotou a vykonavatelem zákona o myslivosti. Naším úkolem je najít tolik pokory, shody a vstřícnosti abychom jako Jednota tento zákon podpořili, aby byl schválen a eliminoval tolik diskutovaný a kritizovaný „přílepek“, o kterém zasvěcení dobře ví, že je špatný, ale přesto někteří poslanci jej prosadili.
Z naší strany by proto neměla přijít iniciativa, kvůli které by byl navrhovaný zákon „rozcupován“, to by schválení jistě nepřispělo. Jen si vezměte, kolikrát byl zákon novelizován, myslím že devatenáctkrát, a nic to nepřineslo. Najděme v sobě míru vstřícnosti a tolerantnosti, zákon potřebujeme a v dalším časovém období může dojít k dalšímu projednávání operativních záležitostí. Nepřekročitelná pro nás je ale například výměra honitby 500 ha, neboť je prokazatelné, že zmenšování výměry je jedna z příčin zvyšování početního stavu zvěře, který je nutné regulovat. Také je naprosto nesmyslně nastavené nájemné v honitbách.
Obecně je ale velmi důležitá vyjednávací pozice Českomoravské myslivecké jednoty pro další období v celé řadě dalších návrhů ovlivňujících výkon práva myslivosti, ale právě proto musíme mít sami mezi sebou jasně vyjasněné a vydiskutované vztahy, požadavky a pozice. Z pozice aktivního myslivce, hospodáře, předsedy mysliveckého spolku se denně „potýkám“ se státní správou a zcela jasně jsem schopen definovat problémy, na které narážíme. Musíme umět jasně dát najevo, že činnost myslivců už přesáhla formu zájmové činnosti, naše práce je bezpochyby odbornou prací, jsme odbornými hospodáři v lesích a krajině stejně jako zemědělci na svých pozemcích. Naše postavení musí být proto jasně určeno, a to včetně možnosti ocenění naší práce. Musíme důrazně na tato fakta upozornit.
Tvrdím, že pokud někdo společensky prospěšnou činnost vykonává, musí být za to oceněn. Musí být také „kryta“ rizika související s mysliveckým hospodařením. Pokud něco někomu ukládám, musím také něco nabídnout, což zatím nikdo neřeší. Já jsem přesvědčen, že můžeme seriózní odbornou diskuzí na úrovni rovnocenných partnerů dojít ke shodě s příslušnými orgány, jako je Ministerstvo zemědělství, Ministerstvo životního prostředí, Ministerstvo financí a další nejen státní orgány a instituce. Máme na to schopnosti a musíme prosadit požadavky právě v zájmu milované myslivost v plném významu slova, naše argumenty musí být ale jasné a dostatečně razantní a musí vycházet z naší vnitřní shody názorů v rámci naší Jednoty.
 
Narážíte tím na nějaké zásadní chyby z minulost?
 
Ano. Podle, mého bylo například chybou, že jsme spojili funkce jednatele a předsedy ČMMJ. Vedení, okresní a místní spolky by měl spojovat jeden člověk, který bude aktuální informace přenášet srozumitelně na členskou základnu, bude se starat o vnitřní záležitosti spolku a  zároveň musí mít autoritu a  zpětnou vazbu od lidí zdola. A to je právě hlavní úloha jednatele.
Předseda Jednoty má naopak vyvíjet aktivní tlak hlavně navenek, vytvářet tlak v oblasti legislativy na ministerstva, vládu a příslušné instituce, měl by razantně bojovat za zájmy myslivců. Ty jsou jiné než vnitřní cíle „provozu“ naší jednoty.
Oba pak musí mít nejen tým spolupracovníků, ale společným úsilím musí bojovat za ulehčení pozice myslivců, obhajovat jejich činnost, kdy se z „koníčku“ stala v řadě pohledů finančně náročná povinnost. Vždyť si jen uvědomme, kolik prostřednictvím mnohdy nesmyslné administrativy dostáváme příkazů, zákazů, nařízení, norem, nemluvě o placení nesmyslných škod zvěří. Mohl bych dávat jako příklad i třeba nesmyslné sčítání a normování zvěře, užívání plomb, vytváření výkazů „do skříně“. Může se to zdát úsměvné, ale ono to k smíchu není. Náklady na provozování myslivosti už dávno nejsou v rovině zájmové činnosti a volnočasové zábavy. Je nutné, aby na záslužnou aktivitu myslivců konečně stát přispěl a ocenil ji.
 
A jste přesvědčen, že na to vše máme ještě sílu?
 
Mrzí mne, že se nám stále nedaří v očích veřejnosti a zodpovědných orgánů prosadit mysliveckou komunitu jako nositele odbornosti, vzdělanosti, jako spolek hájící zájmy přírody. Aby ale došlo k narovnání vztahů a pohledu na myslivce, musí na nás stát delegovat pravomoci a zaplatit některé naše činnosti. Napadá mne okrajově třeba jen vydávání loveckých lístků a celá řada úkonů spojených s výkonem práva myslivosti, na které stát nemá kapacity.
Je nutné také poukázat na to, že jsme vzdělávací autoritou a výchovnou institucí pro mládež. Dáváme základy vzniku vztahu mladé generace k přírodě a všemu životu v ní. Máme v našich řadách proškolené a vzdělané osobnosti.
Velmi důležité je také si uvědomit a dostatečně „prodat“, že jsme strukturovanou organizací s dlouholetou tradicí, zkušenostmi a hlavně s působností a zastoupením ve všech koutech republiky. Využijme toho, málokdo z našich oponentů to tak má. A zbavme se nálepky, kterou nám pod rouškou hájení zájmů ekologie a názorů zelených ekoteroristů přilípla některá média. S plnou zodpovědností říkám, že myslivci jsou ochránci přírody a jsou mnohem „zelenější“ než mnozí Zelení. Myslivci přece mají po generace v dobrém slova smyslu silné pouto k přírodě a životnímu prostředí, jen se neohání demagogií a mluví za ně odvedená práce, kterou bohužel společnost neoceňuje tak, jak se patří a jak si zaslouží.
Tím nechci říct, veškerá činnost „zelených“ je špatná, v mnohém máme shodu, ale nenechme se manipulovat do role „vrahů“ zvířat, viníků za přemnožení zvěře, způsobených škod apod. My sami si ale musíme najít cestu, jak myslivcům vrátit důstojnost, respekt ve společnosti, zájem státu, a to se nám zatím nedaří. Bohužel naši iniciativu nenápadně převzali různé neziskové organizace, aktivisté, ale také některé politické strany, které nás využívaly jen proto, že ví, že máme velký počet členů, potenciálních voličů.
Je třeba ale také sebekriticky říci, že se v minulosti mnohdy řešily zájmy jednotlivců, honiteb, obor, subjektů a podnikatelů, místo aby se řešily zájmy Jednoty jako celku. Proto si musíme jasně vydefinovat, co je ten zájem celku, povýšit ho nad zájem jednotlivce.
Možná jsem vše pojmenoval příliš tvrdě a bez kličkování, ale je nutné zabušit na pomyslná „vrata“ státu. Jsme myslivci a jsme připraveni pokračovat v mnohaleté tradici naší práce. Já osobně jsem optimista, vždy, když nám bylo zle a nebo jsme byli zahnáni do kouta, jsme se dokázali spojit, najít si vůdčí osobnosti a jednat. Máme dlouholeté tradice a prokazatelnou jasnou minulost, myslivost je námi opečovávané kulturní dědictví, a proto nejen ve snaze o zachování těchto hodnot máme určitou povinnost se semknout.
Nabídněme jasný signál, že půtky a řevnivost jsou pryč. Naše oponenty pojďme přesvědčovat o našich záměrech a cílech bez konfrontace, ale zcela zásadně a jasně. Chceme přece, aby pozdravy „Lovu zdar“, „Myslivosti zdar“ a „Lesu zdar“, neměly hořkou příchuť a zněly ve vzájemném souladu a pochopení. Chceme, aby se myslivecké spolky vrátily na výsluní a důstojné místo ve společnosti, které jim bezesporu patří.

Zpracování dat...