Časopis Myslivost

K návrhu novely zákona o myslivosti

Myslivost 1/2020, str. 20  Jiří Šír
V předvánočním týdnu byl rozeslán k vyjádření návrh novely Zákona o myslivosti z dílny Ministerstva zemědělství, novely, která byla myslivcům ministrem zemědělství slíbena kromě jiného v tom slova smyslu, že by měla napravit některé z paragrafů tzv. „kůrovcové novely“.


Návrh novely zákona o myslivosti šitý horkou jehlou?
 
Po přečtení návrhu novely zákona o myslivosti předloženého Ministerstvem zemědělství stále přemýšlím o tom, že je jasně vidět, jak byla novela tvořena v časovém presu. Dovolte mi proto, abych popsal zcela nestranně a bez předsudků mé postřehy, i když zde nemohu vše popsat tak, jak bych chtěl, jelikož by to zabralo minimálně celé číslo časopisu. Z tohoto důvodu se zaměřím na ta nepodstatnější úskalí a ke zbytku se vyjádřím spíše heslovitě, nebo otázkami, nejspíše dalším pojednáním v některém z dalších čísel časopisu.
Navržená novela nemá jenom negativa, ale i pozitiva, kterých je ale bohužel poskrovnu, a to je ještě diskutabilní. Jsou zde ale i změny, které mohou být spíše Damoklovým mečem, a to jak pro uživatele honitby, tak třeba i pro držitele honiteb a zemědělce.
 
Pozitivní částí návrhu je podle mého názoru to, že se při společných lovech povinně zavádí reflexní prvky. Tuto povinnost vítám, ale na druhou stranu se v dnešní době s nošením reflexních prvků na společných lovech setkávám všude. Možná bych pouze upravil znění tak, aby bylo patrné, že tyto prvky musí být dostatečné, jako např. vesty, jelikož páska na klobouku je mnohdy za větví neviditelná.
Dalším pozitivem může být zrušení sčítání zvěře. Dobrému hospodáři je známo, kolik je v honitbě zvěře, samozřejmě s určitou tolerancí. Nicméně v současné době se ve většině případů sčítání zvěře dělá od stolu.
Přínosem je zrušení každoročního statistického hlášení Mysl 1-01 uživatelům honiteb, i když naopak negativem je zaváděná povinnost hlášení v Evidenci myslivosti, o které bude řeč dále. Tato nově zaváděná elektronická Evidence myslivosti bude přínosem spíše pro orgány státní správy myslivosti a veřejnost než pro uživatele honiteb.
Pozitivní změnou pro uživatele honiteb je také změna § 37, tedy změna plánu lovu, kterou se budu také zabývat dále v části o plánování.
Dalším pozitivem je podle mého názoru to, že navržená novela zmocňuje Ministerstvo zemědělství k vydání vyhlášky ke stanovení minimálního rozsahu opatření k zabránění škod působených zvěří a způsob jejich provedení. Alespoň se tak tyto postupy upřesní.
To je asi vše k pozitivům, ale teď ta negativa.
 
Zrušení opčního práva ve státních honitbách
 
Návrh novely počítá se zrušením § 62 odst. 5 zákona o myslivosti, tedy opční právo pro uživatele v honitbách státu, v honitbách Lesů České republiky a Pozemkového úřadu.
Bohužel mi nejsou známy důvody, jelikož to neobsahuje ani důvodová zpráva a svůj osobní názor, zde prezentovat nebudu. Osobně to však nevnímám jako pozitivum, ale naopak jako veliké negativum. Zdůvodnění obsažené v důvodové zprávě, které zní, že s ohledem na to, že státní podnik je povinen hospodařit s péčí řádného hospodáře, čímž se kromě jiného rozumí nesnižovat výnosy z majetku. Spolkovou činnost je možné podporovat v rámci stanovených parametrů při výběrovém řízení, mi moc nedává smysl k tomu, aby bylo zrušeno opční právo.
 
Myslivecké plánování
 
Myslivecké plánování je jednou z nejpodstatnějších změn navržené novely. V § 3 se mění odst. 2, kde již nebudou minimální a normované stavy zvěře, ale pouze minimální. Uživatel honitby je povinen zajišťovat v honitbě chov zvěře tak, aby početní stav druhu zvěře neklesl pod minimální stav, který je určen rozhodnutím orgánu státní správy myslivosti o uznání honitby.
Podle § 36 uživatel honitby je pak při vypracování plánu povinen vycházet z posouzení celkového stavu ekosystému, výsledku porovnání kontrolních a srovnávacích ploch, výše škod způsobených v uplynulém období zvěří na lesních a zemědělských porostech, ze stanovených minimálních stavů zvěře, poměrů pohlaví a koeficientů očekávané produkce, jakož i ze záměrů, které byly uvedeny v návrhu na uznání honitby.
Vypracovaný plán vloží uživatel honitby elektronicky do informačního systému Evidence myslivosti (zde si dovolím poznámku v tom, že novela zákona neobsahuje povinnost uživatele informovat držitele o vložení plánu do systému). Jestliže se držitel honitby do 15 dnů od vložení plánu k němu nevyjádří, má se za to, že s ním souhlasí.
Za účelem vyrozumění držitele honitby o vložení plánu je držitel honitby povinen vložit elektronicky kontaktní údaj na svou osobu do informačního systému Evidence myslivosti ve lhůtě 15 dnů ode dne obdržení přístupových údajů a ihned vkládat jeho změnu.
S plánem lovu, respektive s jeho vypracováním a vložením do systému Evidence myslivosti souvisí sankce podle § 64, kde hrozí sankce až 200 000 Kč. Sankci však lze uložit pouze právnické a fyzické podnikající osobě a nikoliv fyzické nepodnikající osobě.
Další věcí je to, že podle navrženého znění nelze žádnému uživateli honitby uložit sankci za nesplnění plánu lovu, tím jej vlastně nemusí plnit. Když tyto věci shrneme, zjistíme, že až tak zle nebude.
 
Návrh obsahuje změnu § 37, kde se v odstavci 1 uvádí, že za změny plánu se považují samostatná rozhodnutí orgánu státní správy myslivosti o snížení stavů zvěře v honitbě nebo zrušení chovu některého druhu zvěře v honitbě a o povolení lovu zvěře v době hájení.
V odst. 2 však je uvedeno toto: „Uživatel a držitel honitby se mohou dohodnout na změně plánu. Pro dohodu uživatele a držitele honitby o změně plánu se použije obdobně ustanovení § 36 odst. 2.“
Osobně vzpomínám, že na jedné poradě orgánů státní správy myslivosti konané na Ministerstvu zemědělství proběhla diskuze na téma, zda si může uživatel honitby společně s držitelem odsouhlasit změnu plánu a dát jí orgánům státní správy myslivosti pouze na vědomí. Ministerstvo zemědělství zastávalo názor, že to nelze a musí to být vždy samostatným rozhodnutím. Nyní je jasný posun k tomu, že to rozhodnutím být nemusí.
Proč to tu uvádím je skutečnost, že v případě, že uživatel honitby se dohodne s držitelem, a to nemluvím o tom, že držitel je zároveň uživatelem, jako například Lesy České republiky, tohoto může lehce využít a nehrozí mu žádná sankce za nesplnění plánu lovu.
Tento návrh totiž nezmiňuje, že změna plánu nesmí spočívat v jeho snížení a ani to, že může být provedena v určitém počtu. Pokud si tedy držitel, který je zároveň uživatelem sníží těsně před koncem mysliveckého roku, nebo koncem doby lovu plán tak, aby odpovídal ulovené skutečnosti, nehrozí mu žádná sankce, i kdyby byla v zákoně stanovena.
Nebo naopak si na začátku stanoví nízký plán lovu a ten si v průběhu mysliveckého roku bude postupně navyšovat tak, aby splnil plán lovu, případně těch povinných 90 %, kdy je podle § 37 odst. 3 daného návrhu se plán lovu považuje za splněný, když celkový počet ulovených kusů jednotlivých druhů spárkaté zvěře dosáhne alespoň 90 %, přičemž každý druh spárkaté zvěře se posuzuje samostatně.
To je jistě pro někoho potěšující zpráva, ale já si kladu otázku, co je tedy smyslem těchto úprav i s ohledem na to, že se upravují zakázané způsoby lovu. Nicméně výjimky ze zakázaných způsobů lovu lze povolit jenom v rozhodnutí o snížení stavů zvěře podle § 39 (tedy navýšením plánu lovu – jiný způsob není), které je výše zmíněnou změnou plánu lovu podle § 37 odst. 1.
Tedy další otázka, co se stane, když orgán státní správy myslivosti rozhodnutím uloží úpravu stavů zvěře, tedy navýší plán a následně si jej sníží dohodou držitel s uživatelem? Co pak platí? Je to rozhodnutí orgánu státní správy myslivosti, nebo dohodnutá změna plánu lovu?
Jedná se o to, že zákon je postaven prioritně právě na plánech schválených mezi držitelem a uživatelem. Pak mi není jasné, co bude platit, respektive mít přednost podle práva. Zákon tuto situaci neřeší.
 
Další úprava spočívá v lovu samičí zvěře a samčí zvěře do věku dvou let, kdy nebude třeba žádného vyjádření orgánů státní správy pro druhy zvěře, které nemají stanoveny minimální stavy. Dále pak v možném zákazu lovu samců starších dvou let.
V § 39 se přidávají další odstavce, které umožňují Ministerstvu zemědělství a krajským úřadům zakázat lov samců starších dvou let. Není mi jasné, proč je v tomto ustanovení uvedeno rozhodnutí (proti kterému případné odvolání nemá odkladný účinek a musí být plněno, i když není pravomocné), nebo opatřením obecné povahy. Podle správního řádu se jedná o dost zásadní rozdíl.
Nicméně takto navržená novela umožňuje úředníkům takřka libovolně rozhodovat o tom, že může být znemožněn lov samců starších dvou let, a přitom ten, koho se to týká, se to ani nedozví, v případě použití opatření obecné povahy, když nebude neustále sledovat úřední desku. Navíc bez jakéhokoliv řízení a ještě nemá ani možnost proti tomu podat námitky.
Lze k tomu dodat pouze to, že opatření obecné povahy lze použít pouze tam, kde nejsou známi účastníci řízení a je tedy takové znění naprosto nadbytečné. Pokud by však bylo použito opatření obecné povahy v případě, kdy jsou známi účastnící řízení (což v případě uživatelů honiteb jsou vždy), jednalo by se podle mého subjektivního názoru o naprosté porušení Ústavou ČR zaručeného práva na spravedlivý proces.
Navíc jsem přesvědčen o tom, že blíže k tomu, jaký je poměr pohlaví u jednotlivých druhů zvěře v daných podmínkách mají rozhodně obce s rozšířenou působností, než krajské úřady, natož pak Ministerstvo zemědělství.
 
Informační systém Evidence myslivosti
 
Nově navrhovaný elektronický systém se dělí na veřejně přístupnou část a na neveřejnou část.
Ve veřejné části se bude uvádět evidence honiteb a jejich využití, rejstřík honebních společenstev, myslivecké plánování, evidence ulovené nebo nalezené zvěře, evidence vydaných a odebraných loveckých lístků, evidence škod způsobených zvěří. To může být pro někoho výhodou a pro jiného nevýhodou. Například zájemce o honitbu má jednoduchý přístup k tomu, kolik se toho v dané honitbě loví, nebo jaké tam jsou škody.
V neveřejné části se povedou evidence vydaných a odebraných loveckých lístků, osobní údaje fyzických osob v rozsahu data narození a místa trvalého pobytu, nejde-li o rejstřík honebních společenstev, kontaktní údaje na osoby mysliveckých hospodářů a na držitele honiteb. Předpokládám, že v případě držitele, kterým je právnická osoba, by se mělo jednat o kontakt na statutárního zástupce.
Také mi není jasné u loveckých lístků, co bude obsahovat veřejná část a co neveřejná. Navíc je mi líto úředníků, kteří to tam budou zadávat, jelikož předpokládám, že již nebudou schopni dohledat všechny vydané a odebrané lovecké lístky. Osobně mám lovecký lístek vydaný v roce 1996 ještě tehdejším Okresním úřadem Děčín, ze kterého následně výkon státní správy myslivosti přešel na tři obce s rozšířenou působností.
 
Největší problémovou částí systému Evidence myslivosti vidím v ustanovení § 49, kdy musí být každý kus ulovené nebo nalezené zužitkovatelné zvěře spárkaté ihned po ulovení, nalezení nebo po provedené dohledávce označen nesnímatelnou plombou a dále pak každý kus ulovené nebo nalezené spárkaté zvěře musí být po ulovení nebo nalezení elektronicky zaevidován v evidenci ulovené nebo nalezené zvěře, v době stanovené vyhláškou.
Uvedený návrh však neupravuje to, komu je tato povinnost dána. Pouze z ustanovení § 64 odst. 3 písm. b) návrhu (tedy uložení sankce) lze dovodit, že by se mělo jednat o uživatele honitby, který je opětovně právnickou či fyzickou podnikající osobou a nikoliv pouze fyzickou osobou.
Pokud bych byl uživatel honitby, osobně by mne zajímalo, jaká bude zpětná vazba, že systém skutečně zaevidování zaznamenal. A to právě z důvodu prokazatelnosti a hrozící sankce při nezaevidování.
Vyvstává zde další otázka, proč si budou uživatelé pořizovat výpočetní techniku či chytrý telefon s přístupem k datům z důvodu nově zavedeného systému a kdo to zaplatí? Vždyť zákon tuto povinnost neukládá. Nebo se to zavede stejně jako ETT? To pak ale myslivost staví na roveň podnikání.
 
Ještě bych zde poukázal na skutečnost, že sice uživatel honitby má vést evidence, ale pak není zcela jasné, jaký význam mají myslivečtí hospodáři, kteří musejí mít alespoň zkoušku pro mysliveckého hospodáře, na rozdíl od uživatele honitby.
 
Evidence škod
 
Evidence škod je další součástí veřejné částí systému Evidence myslivosti. Návrh nově zavadí § 55a, který stanoví povinnost, že pokud poškozený uplatní u uživatele honitby nárok na náhradu škody způsobené zvěří, musí být škoda elektronicky zaevidována uživatelem honitby ve lhůtě 14 dnů ode dne uzavření písemné dohody o náhradě škody, nebo ode dne nabytí právní moci rozhodnutí soudu o náhradě škody.
No a co když se nedohodnou, nebo soudy budou trvat několik let? Škoda zaevidována nebude a přitom je to jedna část, od které se odvíjí plán lovu.
 
Škody zvěří
 
Navržená novela prodlužuje doby na uplatnění škod u lesních pozemků z 20 na 90 dnů a u zemědělských pozemků a porostů z 20 na 60 dnů. Nicméně nárok na náhradu škody způsobené zvěří musí poškozený u uživatele honitby uplatnit u škody na polních plodinách nejpozději 14 dní před provedením sklizně. Ostatní se nemění.
Z mého pohledu je tato změna minimálně zvláštní a osobně ji vnímám jako ten Damoklův meč jak pro vlastníky pozemků, tak pro uživatele honitby.
 
Zakázané způsoby lovu
 
Zakázané způsoby lovu jsou také v návrhu přepracovány. Nejpodstatnější změnou je to, že se na společném lovu povoluje i lov daněly a daňčete a veškerá černá zvěř. Dále se bude smět v noci lovit kromě prasete divokého a lišky obecné také jezevec a veškerá holá spárkatá zvěř, a to za pomoci zdrojů umělého osvětlení, zařízení pro osvětlení terče, zaměřovače zbraní konstruovaného na principu noktovizorů.
Osobně se domnívám, že nejenom to, že takový lov již s myslivostí a mysliveckými tradicemi (které jsou i podle nově navržené definice myslivosti stále její součástí) nemá vůbec nic společného, ale hlavně to, že při celonočním lovu zvěř s ohledem na její biologii a etologii bude způsobovat ještě větší škody. Možná sice zachráníme sazenice na plochách po kůrovcové kalamitě, jelikož se zvěř na tyto plochy bude bát vročit, ale v houštinách bude způsobovat škody především ohryzem a loupáním. No a vzhledem k tomu, že se již nikdy zákaz nočního lovu s největší pravděpodobností do zákona nevrátí, čeká stejný osud i ty vysazované a zachráněné sazenice v době, kdy z nich bude houština poskytující zvěři úkryt. Jistě někdo namítne, že se jedná o spekulaci, ale zda ano či ne nám ukáže čas.
 
Použití loveckých psů
 
Novela v § 44 mění první větu, která dosud zní: „Uživatel honitby je povinen držet a v honitbě používat lovecké psy.“ na větu „Uživatel honitby je povinen v honitbě používat lovecké psy při výkonu práva myslivosti“.
Lze uvést, že domněnka, ze které navrhovatel mylně vychází, tedy že je v zájmu každého uživatele honitby psy používat pro zabránění ztrát na postřelené zvěři, je zcela mimo realitu. Naopak, absencí psa třeba na naháňce si valná část uživatelů honiteb ospravedlní a dosled zvěře úplně vynechá, protože bez psa to přece nemá smysl.
Výkon práva myslivosti je definován § 2 zákona o myslivosti, a tak mi není jasné, zda uživatel bude muset používat i při jakékoliv činnosti, která je výkonem práva myslivosti, třeba ochrana zvěře, přikrmovaní atd., nebo naopak zda výklad bude tak benevolentní, že uživateli stačí použít např. v honitbě Libereckého kraje jednou za rok psa například ze Zlínského kraje, a bude tím splněna litera zákona, když už nemusí držet v honitbě lovecké psy.
Dále je otázkou, zda z loveckých psů bude muset být placen poplatek podle zákona 565/1990 Sb. o místních poplatcích. Ten zprošťuje od poplatku osobu, které stanoví povinnost držení a používání psa zvláštní právní předpis.1b) – zákon o myslivosti. Ten již totiž držení za povinnost mít nebude.
A to mne vede k zamyšlení nad dalšími skutečnostmi, které by měla navržená novela obsahovat a neobsahuje, případně jsou špatně, ale o tom až někdy v dalším pokračování.
 
Lovecké lístky
 
Pro vydání loveckého lístku by, podle tohoto návrhu, mělo stačit už ne „absolvování“, rozuměj maturita, na středních či vyšších odborných školách, kde je myslivost vyučovacím předmětem, ale pouze „účast“.
Znamená to snad, že když někdo kdo měl na základce čtyřky, vezmou ho lesnickou školu bez přijímacího řízení, protože potřebují co nejvyšší počet žáků, ale školu z důvodu špatných studijních výsledků nedokončí, opravňuje ho samotný fakt, že chvíli studoval „střední školu, kde je myslivost vyučovacím předmětem“ k vydání loveckého lístku?
 
Co v zákoně chybí, nebo naopak je špatně řešeno
 
1. Jestliže se změnilo znění § 3 odst. 2 a není jeho obsahem jakostní třída honitby, mělo podle mého názoru dojít i ke zrušení § 2 písm. k) zákona o myslivosti, které definuje jakostní třídu honitby.
 
2. Jestliže se pro zvěř budou v rozhodnutí stanovovat pouze minimální stavy, které se navrhují současně s návrhem honitby, je otázkou, co s již pravomocnými rozhodnutími o uznání honiteb, které obsahují jak minimální, tak normované stavy. Orgány státní správy bez návrhu držitele s nimi nemohou činit nic. Jak známo orgány veřejné moci mohou činit pouze to, k čemu je zmocňuje zákon. A navrhovaná novela žádné zmocnění ani přechodné ustanovení, které by nařizovalo držitelům, dát návrhy na změnu již pravomocných rozhodnutí neobsahuje. Je tak trochu nepochopitelné, že předkladatel novely neřešil takto zásadní věc.
 
3. Dále bych doporučil v § 64a zákona o myslivosti upřesnit, koho jsou výnosy z pokut uložených za přestupky podle § 63. To totiž není definováno a neobsahuje to ani Zákon o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich č. 250/2016 Sb. a úředníkům pak není jasné, kam tyto výnosy z pokut patří, tedy zda obci, či jsou příjmem Státního fondu životního prostředí.
 
4. Stejně tak bych navrhoval, aby bylo v § 36 odst. 6 zákona o myslivosti, kde je uvedeno, že myslivecký hospodář může v odůvodněných případech na dočasnou dobu pro některý úkon přenést své povinnosti a oprávnění s výjimkou oprávnění podle odstavce 3 písm. e) na osobu, která drží lovecký lístek nejméně předchozích 5 let, bylo číslo 3 změněno na číslo 4. Již od 1. 7. 2008 se odstavec 3 posun na odstavec 4 a současný odst. 3 se týká návrhu na ustanovení mysliveckého hospodáře.
 
5. Další věcí, kterou je třeba do zákona doplnit, jsou postihy za neplnění povinností, které jsem uváděl výše. Dále pak zákon například ukládá povinnosti myslivecké stráži a mysliveckému hospodáři a také uživateli honitby. Ovšem od zrušení zákona 200/1990 Sb. o přestupcích, nelze za nesplnění těchto povinností uložit sankci. Pokud tedy za povinnosti nelze sankce uložit, osoba, která tuto povinnost má, ji bez obavy nemusí plnit a povinnost se tak stává zcela bezpředmětnou.
 
Bc. Jiří ŠÍR
Zpracování dat...