Časopis Myslivost

Narozeniny první mezinárodní lovecké výstavy

Myslivost 5/2020, str. 83  Oldřich Koudelka
Když jeho císařské a královské apoštolské Veličenstvo František Josef I., vášnivý lovec a milovník lesa, slavil své osmdesátiny, připravili mu jeho nejbližší a celý lesnický stav k narozeninám první mezinárodní loveckou výstavu. Erste Internationale Jagdausstellung Wien 1910. A kde jinde, než v sídle mocnářství.
Tato jedinečná myslivecká událost, která natrvalo ovlivnila historii loveckého výstavnictví, byla slavnostně otevřena za osobní účasti oslavence před sto deseti lety, sedmého května 1910 a ukončena šestnáctého října téhož roku. Prohlédlo si ji neuvěřitelných dva miliony sedm set tisíc návštěvníků.
O výstavách či přehlídkách trofejí v dřívějších dobách chybějí podrobnější záznamy. Je ale známo, že podobné výstavy byly konány na některých panstvích, nebo jako součást různých jubilejních slavností a hospodářských výstav. Doplňovány byly expozicemi ukázek mysliveckých zařízení, lovecké výzbroje a výstroje, střeleckými závody, přehlídkami loveckých psů a ukázkami výcviku dravců.
Pravděpodobně první oficiální lovecká výstava s mezinárodní účastí byla pořádána rovněž ve Vídni, a to jako součást světové hospodářské výstavy v roce 1873. Lovecké výstavy jsou připomínány v návaznosti na podobné akce v roce 1881 v německém Kleve, v roce 1900 v Paříži v rámci světové výstavy, v roce 1901 v Budapešti a o rok později v Berlíně.

OBR-1.jpg
 
Vídeňská výstava v roce 1910 byla na tehdejší dobu nevídaný, až monstrózní podnik. Kromě pořadatelské země se jí zúčastnilo jedenáct států – Švédsko, Norsko, Anglie, Francie, Belgie, Německo, Itálie, Maďarsko, Rumunsko, Kanada a Persie, ale rovněž mnohé konkrétní aristokracie, s lovem a myslivostí po generace spojené. Nechyběli dokonce ani živí etiopští lovci se svými rodinami, kteří nadšeným divákům předváděli ukázky afrických lovů i scény z „živé“ vesnice. Ale v tomto Vídeň prvenství neměla, neboť habešská vesnice byla již součástí expozice pražské Jubilejní výstavy o dva roky dříve.

OBR-3.jpg
 
V rámci Rakouska-Uherska byla představena i expozice českých zemí a menší expozice Slovenska.
Výstava byla rozdělena do čtyř hlavních oddělení – lov a myslivost, průmysl a živnosti se vztahem k lovu, umění a umělecká řemesla zabývající se loveckou tematikou a konečně zemědělství a lesnictví a jejich vazba na lov a myslivost.
Organizátorům první světové myslivecké výstavy se podařilo shromáždit přes dvacet tisíc trofejí. V expozici soutěžící o nejsilnější světové trofeje jich bylo vystaveno tisíc osmdesát devět. Z Čech, konkrétně ze Žinkov, pocházel nejsilnější daněk, ulovený v roce 1905 a rovněž nejsilnější muflon, ulovený o dva roky později. Nejsilnější jelen, pocházející z Maďarska a ulovený v roce 1891, si dokonce svoje prvenství udržel až do roku 1946 a nejsilnější srnčí trofej z Polska, získaná v roce 1896, byla překonána teprve v roce 1965!
Ve Vídni budila velký zájem proslulá Salačova sbírka jelenovitých, která je dnes součástí expozice Národního zemědělského muzea v Praze – Muzea lesnictví, myslivosti a rybářství na zámku Ohrada nedaleko Hluboké nad Vltavou.
 
003979_1.jpgO neuvěřitelném rozsahu první výstavy si lze učinit představu z dobového oficiálního katalogu i z prezentací konkrétních států. Katalog formátu A5 obsahuje tři sta osmnáct stran včetně inzerce. Materiály byly doplněny množstvím mědirytin, litografií a dalších originálních vyobrazení. Dodnes jsou proto katalogy vyhledávány sběrateli a vysoce ceněny.
Protektorem vídeňské výstavy byl samotný císař. Aby všichni účastníci výstavy viděli, kam rád jezdí odpočívat a lovit, byla součástí vstupních prostor věrná zmenšená replika jeho loveckého zámku Mürzsteg, postaveného za tímto účelem v letech 1870 až 1879.
Lovecká výstava měla čtyřiadvacet čestných prezidentů, kromě jiných Stephana barona Buriana von Rajetz, c. a k. tajného radu a komořího, císařského ministra financí. Generálním komisařem byl inženýr Wilhelm Robert Huber, c. a k. obchodní rada, vrchním architektem Alexander Décsey a v čele Velké výstavní komise stál Max Egon kníže Fürstenberg c. a k. tajný rada a komoří.
Velká výstavní komise měla přes dvě stě členů a pracovala v několika samostatných sekcích, např. stavební, finanční, pro společenský styk, tiskové, ale i loterijní a pro slavnosti. Každá země Rakouska-Uherska měla při výstavě svůj Zemský výbor. Předsedou výboru pro Čechy byl Ernst hrabě Silva – Tarouca.

OBR-2.jpg
 
Výstavní exponáty byly přehledně rozděleny do čtyř oddělení, z nichž každé mělo několik skupin a ty ještě několik tříd.
Oddělení A mělo téma Lov a jeho potřeby. První skupina bylo oddělení historické s třídami retrospektivní výstava a etnografie lovu. Druhá skupina se zabývala moderním lovem a loveckými potřebami a byla rozdělena do tříd literatura, statistika, knižní obchod, trofeje, lovecké koně a exotické lovy.
Oddělení B mělo téma Průmysl a živnost. Zde byly prezentovány zejména zbraně, střelivo, optika, sedlářství a stavba mysliveckých zařízení, včetně speciálních vagónů. Vystavovány byly i automobily, obleky, potřeby pro pobyt v přírodě a konzervační prostředky.
Oddělení C představovalo Lov v umění a oddělení D Zemské hospodářství v návaznosti na lov a myslivost.
 
Na druhou mezinárodní loveckou výstavu se poté čekalo dlouhých dvacet let! Události po sarajevském atentátu na následníka trůnu Ferdinanda d‘Este, které vedly k prvnímu světovému válečnému konfliktu, nové poválečné uspořádání Evropy a hospodářská recese ve dvacátých letech posunuly datum druhé celosvětové výstavy až na rok 1930. Konala se v Lipsku a poprvé se jí před devadesáti lety zúčastnila i samostatná Československá republika.
V témže roce probíhalo první zasedání nově vzniklé Mezinárodní organizace pro lov a ochranu zvěře C. I. C. (Conseil International de la Chasse). V rámci programu se na základě zkušeností z lipské výstavy jednalo mimo jiné o nutnosti sjednotit metody pro hodnocení trofejí.
Prvním pokusem splnit tento nelehký úkol bylo jednání ve Varšavě v roce 1934, kdy se zástupci několika států u příležitosti výstavy trofejí pokusili sjednotit na budoucích metodách. Výsledkem ale byla naopak značná nejednostnost, a tak byla ustavena komise, která měla v jednání aktivně pokračovat.
 
O dlouhých sedm let později, v roce 1937 se v Praze uskutečnila pod záštitou prezidenta republiky dr. Edvarda Beneše IV. Celostátní výstava trofejí při zemské Hospodářské výstavě. Její nedílnou součástí bylo zasedání mezinárodní komise CIC za účelem vypracování mezinárodní metody pro hodnocení trofejí. Pozváním zahraničních delegátů byly pověřeny Československá myslivecká jednota a Hubertusverband.
Zasedání komise se uskutečnilo ve dnech 24. až 26. května 1937 a zúčastnili se ho zástupci odborné myslivecké veřejnosti z Belgie, Dánska, Francie, Jugoslávie, Lucemburska, Maďarska, Německa, Polska, Rakouska, Rumunska, Švédska a Československa. Zasedání předsedal prezident CIC Maxim Ducrocq.
Československou myslivost na pražském zasedání komise zastupovali předseda ČSMJ prof. Ing. Antonín Dyk, předseda Myslivecké rady při ČSMJ prof. PhDr. Julius Miloš Komárek, MUDr. Václav Rubeška, generální ředitel státních lesů a statků Ing. Dr. Karel Šiman, Jan Pálffy, Pavel Pálffy, Dr. Bedřich Strachwitz, vrchní lesní rada Jan Mayer, jednatel ČSMJ Ing. Jiří Sekera, Viktor Schick- Ferber, ministr zemědělství vlády Československé republiky JUDr. Zadina a ministr obchodu vlády ČSR J. V. Najman.
Hlavním bodem zasedání bylo projednat podmínky pro sjednocení metod hodnocení trofejí jelena evropského, srnce obecného, daňka evropského, losa evropského, soba evropského, kamzíka horského, muflona, kozorožce, zbraní prasete divokého, zubra evropského, bizona prérijního, pižmoně grónského, lebek a kůží šelem.
Pražské zasedání komise bylo mimořádně plodné a konstruktivní, což ocenil i prezident CIC Maxim Ducrocq při osobním setkání s prezidentem republiky dr. Edvardem Benešem. Současně vysoce ocenil úroveň československé myslivosti. Baron Sommaruga jménem všech přítomných hostů poděkoval československé vládě a jmenovitě Karlu Šimanovi za jeho osobní přínos k úspěchu jednání.
 
Jednání mezinárodní komise CIC v Praze předznamenalo velkou Mezinárodní mysliveckou výstavu, která se uskutečnila ve dnech 2. až 29. listopadu 1937 v Berlíně. Zúčastnilo se na ní dvaadvacet států s pěti tisíci šesti sty trofejemi a dalšími exponáty dekorativního charakteru. Medailemi bylo oceněno 2480 trofejí. Relativně nízký podíl medailových trofejí souvisel právě s přísnějšími kritérii hodnocení, než se používala do pražského zasedání komise CIC.
Z mysliveckého hlediska byla výstava v Berlíně významným mezníkem, neboť na ní byly shromážděny skutečně nejlepší trofeje z celé Evropy. Pro myslivce tehdejšího Československa byla výstava rovněž přelomová, neboť naznačila, že jsou u nás velice příhodné podmínky pro chov špičkové trofejové zvěře, čímž se můžeme rovnat předním evropským státům.
Na Mezinárodní myslivecké výstavě v Berlíně měla poprvé vlastní expozici i CIC. Výstava svým rozsahem překonala výstavu vídeňskou a na svou dobu byla výrazně moderně koncipovaná, byť byla poznamenaná ovzduším stále sílícího hitlerovského nacionálního socialismu.
Kromě prezentace množství trofejí se na výstavě mnoho prostoru věnovalo chovu zvěře. Veřejnost se s jednotlivými druhy zvěře mohla seznámit díky termoplastickým preparátům. Poprvé zde své výsledky prezentoval i myslivecký výzkum, diskutovalo se o otázkách mysliveckého práva, především v duchu motivu Ochrana zvěře v kulturní krajině. Stranou nezůstalo ani sokolnictví, kynologie, nezapomnělo se ani na tradici parforsních lovů.
Ještě v jedné věci byla berlínská výstava unikátní. Speciální výstavní hala totiž byla věnovaná myslivecké kultuře a umění. Expozice s názvem Myslivost v literatuře, umění a tradicích představovala i umělecká řemesla, výrobu loveckých šperků, keramiku, sklo, výtvarná díla či umělecké fotografie. Na výstavě nechyběly ani historické, resp. současné zbraně a myslivecké doplňky. Návštěvníci výstavy mohli vidět vzácná umělecká díla a historicky cenné předměty z feudálních sídel, zámků a paláců, jako například olejomalby J. G. Hamiltona, P.C. Leygebeho, kolorované rytiny J. E. Ridingera, tvorbu L. Cranacha ml. Velkou pozornost budil obraz Karla Sovánku Tetřev v toku.
 
V běhu času následovala po druhé světové válce řada dalších mezinárodních výstav, například v Düsseldorfu (1954), Florencii (1960, 1964) jugoslávském Novi Sadu (1967), Turíně (1970, 1971, 1972, 1973) Udine 1975, dvě světové výstavy v Budapešti (1971), bulharském Plovdivu (1981) a další. Ale to už by byla jiná kapitola.
 
Bez nadsázky se dá říci, že česká a slovenská myslivost se již dlouhých sto deset let od vídeňské výstavy, samostatně pak devadesát let od výstavy lipské, pravidelně zúčastňují mezinárodních i světových mysliveckých výstav, kde nejenže sbírají četné vavříny za kvalitu trofejí, ale především prezentují špičkovou kvalitu chovu zvěře ve svých honitbách a oborách, stejně jako vysokou profesionální úroveň každodenní práce myslivců. Ukazují, proč je jejich myslivost součástí nehmotného kulturního bohatství obou zemí.
 
Oldřich KOUDELKA

Zpracování dat...