Časopis Myslivost

Jak loví lovečtí španělé v zemi původu?

Myslivost 4/2020  Lucie Kolouchová
Vlastním, na zkouškách vodím a v praxi pro lov využívám pro mě jedno z nejvšestrannějších loveckých plemen, anglického kokršpaněla. A protože jsem zvídavá, zajímalo mě, jak vypadá práce kokra, potažmo slídiče, v zemi původu.
A zjištění? Naši lovečtí šampioni by ve Velké Británii patrně byli vyřazeni z chovu, a co se týče lovu, skončili by v lepším případě na gauči. Ne, nemáme tak mizerné psy – máme na ně ale naprosto jiné požadavky.
Jak tedy vypadá práce kokra, tj. španěla, v zemi původu? Předem je třeba říci, ač tím možná zklamu zdejší zastánce kokršpaněla dokonalého exteriérem i nadaného vlohami (a že mezi ně sama patřím), že v UK rozlišují psy ze show linií, kteří jsou bráni spíše jako společenské plemeno a tzv. field bred cockers nebo working cockers, psi pracovních linií (ale stále s průkazem původu).Tito kokři jsou o něco drobnější, než jejich výstavní bratranci, mají méně srsti, prut se jim kupíruje ve dvou třetinách (aby nepřišli o charakteristický pohyb prutu, ale nezraňovali si jej), mají výše nasazené a kratší slechy – a liší se povahou, jsou velmi temperamentní, přitom ale stále ovladatelní.
Chov, a tedy i zkoušky všech psích plemen zaštiťuje britský The Kennel Club, který ve spolupráci s regionálními pobočkami pořádá zkoušky. Ty jsou dvojího typu – jakési zkoušky vloh, zvané GUNDOG WORKING TESTS a pak vyšší zkoušky – FIELD TRIAL.
GUNDOG WORKING TEST jsou základními zkouškami, jakýmsi předstupněm Field Trialů. Skládají je častěji i psi ze show linií, pokud mají tyto zkoušky absolvované, stanou se ne už „jen“ Show championy, ale prostě championy – šampiony exteriéru i výkonu. Při těchto zkouškách se opravdový lov jen simuluje, pracuje se s dummies a, stejně jako u nás, s ulovenou pernatou či srstnatou zvěří. Pes má za úkol prohledat určený prostor co nejpečlivěji, nalézt pohozené dummies a přinést je vůdci. Zkouší se i paměť k aportu, kdy se vystřelí, odhodí dummy a pes je vůdcem vyslán tak, aby šel co nejkratší trasou pro aport a přinesl ho. Hodnotí se vrozená snaha najít zvěř, „drive“ – tedy jakýsi elán, ovladatelnost psa, schopnost prohledat prostor systematicky, klid před střelbou. Pokud je k dispozici vodní plocha, hodnotí se i ochota psa jít do vody a aportovat z vody.
Vyšším typem zkoušek, respektive soutěží, je pak FIELD TRIAL. Při něm jsou psi podle věku a dříve dosažených úspěchů rozděleni do několika tříd, ve kterých se pak udílejí ocenění. Field Trial by měl co nejpřesněji simulovat skutečný lov. Vůdcové postupují terénem, psi prohledávají systematicky prostor před nimi, hledají pernatou zvěř, jako bažanty, koroptve, jeřábky či třeba sluky. Když pes ptáka vypíchne, pes zastaví, vůdce ho střelí a pes aportuje. Pes se za žádných okolností nesmí vzdálit z dosahu zbraně, slídí takzvaně pod puškou, štvaní zvěře a vůbec vybíhání za ní je vylučující chybou – tedy naše disciplína stopa živé zvěře je zde naprosto nežádoucím projevem. Stejně tak je pes vyloučen z posuzování, pokud má tzv. tvrdou hubu, tj. zvěř mačká – u každého kusu zvěře rozhodčí posoudí její stav, není-li od psa příliš pomačkaná, není-li prokousnutý hrudník a zlomená žebra atd. Chybou též je, nenajde-li pes zvěř, neovladatelnost psa, nechuť jít do vody, kňučení nebo štěkání, už zmíněné štvaní zvěře, stržení zdravého kusu zvěře, odmítnutí aportu, přinesení špatného, tj. soupeřova aportu, přerušení aportu za účelem štvaní zvěře nebo sledování stopy.
Naopak kladně se hodnotí chuťová snaha najít zvěř, temperament, ovladatelnost, reakce na tiché signály – gesta, rychlý a přesný aport, styl vlastní danému plemeni, tj. precizní slídění pod puškou.
Jak je vidět, o hlasitost a stopu živé zvěře nemají v zemi původu jaksi zájem. Za chybu se při Field Trialech považuje i to, když pes zvěř vypíchne a žene ji, byť v dosahu zbraně – slídič má zvěř pouze vypíchnout z porostu, nikoliv ji hnát. Další disciplíny, tak jak je známe my, jsou tedy buď nahrazeny co nejpřesnější simulací skutečného lovu (tj. dohledávka postřelené či zastřelené pernaté místo naší vlečky), anebo úplně chybí – např. barva, na kterou se slídiči nepoužívají.
Slídič, tedy FLUSHING DOG (flush znamená vyrazit, vypíchnout) v anglickém pojetí je pes na lov ptactva (původně sluk – woodcock, odtud tedy cocker), případně králíků, který energicky prohledává určený nepřehledný terén, vyráží zvěř a po zásahu ji aportuje lovci. Nic víc a nic míň. Navíc se zde často drobná loví individuálně, a pak musí pes opravdu úzce spolupracovat s lovcem, naši mnohdy rozlítaní slídiči, hlasitě ženoucí zvěř, by zde neměli upotřebení. Proto se mnohdy chovatelé diví, že anglické importy jsou němé – aby nebyly…
Lucie KOLOUCHOVÁ
 
Zpracování dat...