Časopis Myslivost

Pozitivní pomoc krajině i zvěři

Mysklivost 12/2019, str. 26  Jiří Kasina
Jedním z oceněných projektů v soutěži Honitba roku byl také projekt, za nímž stojí Zbyněk Ondrák z Podivína. A tak jsem při cestě do tiskárny v Břeclavi udělal zastávku a požádal o představení aktivit v rovinaté části jižní Moravy.
 
Popravdě řečeno vím jen, že jste byl oceněn v rámci soutěže Honitba roku, ale ještě jsme se nikdy neviděli, takže ani nevím, zda je zemědělství vaší hlavní činností.
 
Vůbec ne, já jsem stavař, vlastníme jako rodina nějakých 10 ha půdy, ale to nás neživí, změny a fungování ve prospěch přírody a zvěře je můj velký koníček.
 
Tak jak jste se tedy k takové činnosti dostal?
 
Je to velká inspirace od Petra Marady, před deseti lety jsem u něj viděl, že se dá udělat něco konkrétního pro přírodu. Já jsem rodák z Podivína, měli jsme ve vlastnictví jen minimum pozemků, a tak jsem začal před deseti lety postupně nakupovat volné pozemky, vesměs takové ty menší kolem Podivína a Ladné. Nic na nich klasicky zemědělsky nepěstujeme, letos sice máme asi 3 ha ornice a na ní byla pšenice, ale stejně plánuji i tuto plochu zatravnit a vytvořit další louku.
 
Ale i louky se musí obdělávat, minimálně sekat, máte nějakou techniku?
 
Všechny základní práce si udělám, nějakou techniku vlastním, ale třeba na pšenici vlastní kombajn nemám.
 
A všechny vaše pozemky jsou honební? Jsou začleněny do honitby?
 
Jsou to honební pozemky, s čímž vlastně souvisí i to, jakmile jsme začali pracovat na pozemcích a upravovat je ve prospěch zvěře, tak jsme narazili na místní myslivecký spolek, měli jiné představy, nedokázali se s námi shodnout. Výsledkem je, že nejsem členem místního mysliveckého sdružení, jsem jen členem honebního společenstva jako vlastník pozemků.
 
Takže můžete přece přes honební společenstvo ovlivňovat myslivecké hospodaření. Jde to?
 
Nejde, zákon je postaven tak, že honební společenstvo ovládá ten, který posbírá podpisy. Zatím nás vždy přehlasovali, protože my máme jen minimum hlasů, a naši oponenti zatím vždy dokázali sesbírat dostatek hlasů od dalších z asi necelé tisícovky vlastníků pozemků.
 
Myslivost tu asi byla vždy založená na drobné zvěři, je jí tu ale dnes ještě dostatek?
 
Není už to, co dříve co bývávalo, před deseti lety tu byl ještě stav, kdy se lovilo 500 zajíců a 300 divokých bažantů. Dnes už to není pravda, na pokraji existence je jak zajíc, tak i bažant. I proto mám motivaci pro zvěř něco dělat.
 
Z čeho tedy myslivecký spolek žije?
 
Loví se zvěř srnčí a hlavně černá, kousek od nás začínají lužní lesy, v okolí se pěstuje ve velkém, kukuřice, takže pro černou zvěř ideální podmínky a stavy jen rostou.
 
A škody?
 
Mohu mluvit pouze za moje pozemky. Protože kukuřici nepěstuji, mám od černé škody vlastně nulové, větší starosti mi dělá srnčí, protože srnec dokáže vytloukáním zlikvidovat veškeré ochranné prostředky včetně vysázených stromků. A to tu naštěstí nemáme daňky, to by byly škody ještě větší.
 
 
Kdo v okolí Podivína zemědělsky hospodaří ve velkém?
 
Je určitá výhoda, že tady přímo v Podivíně v minulosti nebylo žádné velké družstvo, takže je zemědělství rozptýlené mezi větší podniky ze sousedních vesnic, proto tu nemáme gigantické velkoplošné hospodaření. Pohybuje se tu asi pět zemědělců nebo firem. Dva menší zemědělci jsou místní, což je důležitý faktor, který by měl zůstat, vždy by měl u obce hospodařit aspoň někdo místní. Protože když bude hospodařit někdo cizí, tak to špatně dopadne, jako všude. Máme tady třeba Moravskou Agru z Pelhřimova, ten je asi největší a pak ty další. Jsou to ale jen investoři do zemědělství, oni tu s námi nežijí, výsledkem je hospodaření bez ohledu na zvěř a na místní krajinu. To nejsou zemědělci, ale podnikatelé na zemědělství.
 
Takže jak se tu hospodaří?
 
Řepka je tu naštěstí jen minimálně, ale je tu hodně kukuřice a obilovin, donedávna se tu pěstovala také rajčata. Velké lány kukuřice a obilovin ale nikdy zvěři nepřinesly nic dobrého. Problém je, že lidi z těchto agropodniků neznáte, i obsluhy strojů dojíždějí z větší dálky, jsou odtrženi od obce, nezajímá je, zda někde přejedou srnčí anebo zaorají malé zajíce.  Oni ani nevědí, v jakých lokalitách se soustřeďuje zvěř.
Tito zemědělci jsou hlavně příjemci dotací a využívají možnosti současné legislativy. Pěstují to, co je ekonomicky výhodné. Přitom když mám biopás, který je velmi dobrý pro zvěř, a pokud vlastním techniku, tak mám vlastně jistý roční příjem cca 20 000 Kč z hektaru, to z hektaru zemědělské půdy vždy zajištěné nemám, mohou přijít sucha, plodina třeba nevyroste, kolísají ceny, prostě to není tak jistý výnos jako je z biopásu. Takže moc nerozumím tomu, proč biopásy zemědělci nezakládají. Problém je, že dnes zemědělec není jen producent plodiny, ale je zároveň vlastníkem bioplynky, tak tím, že vše poseče do bioplynky, se mu to několikanásobně vyplatí, než kdyby klasicky hospodařil třeba s obilovinami. Nezáleží mu moc na kvalitě vypěstované plodiny, vše se poseče a vypálí na elektřinu.
 
Navíc zcela asi zmizela živočišná výroba...
 
Tady v okolí je živočišná výroba minimální, tím pádem se nepoužívá organické hnojení, jen chemické. A s tím souvisí i letošní problém - hraboši. Můj dobrý kamarád zemědělec s nimi problém nemá, protože pravidelně oře i hlubokou orbu. Teď v místech, kde měl nějaké hraboše a hned po sklizni zoral, napočítal na jednom poli okolo  50 čápů. Jenom tím, že půdu otočil, se hrabošů zbavil, čápi se o ně doslova rvali. Nepotřebujeme chemii, jen pravidelně orat. Tady ti naši cizí zemědělci mají heslo, že kdo oře, je srab, jen podmítají, použijí Roundup, na jaře předosevně zase chemii, přímo do tvrdé půdy sejí velké stroje kukuřici a hned za nimi za chvíli jede zase postřikovač!
Ale naštěstí tu máme toho menšího zemědělce, hospodaří asi na 120 ha, kdy většina pozemků je jeho vlastních, což je taky perfektní, protože se snaží, přemýšlí, dělá na své půdě, bude ji předávat svému synovi, který mu už teď s prací pomáhá. Pravidelně oře, přemýšlí nad hnojením, omezuje chemií, velmi dobře spolupracujeme.

P9040005.JPG
 
Vrátil bych se ještě k biopásu, kolik tedy může přinést na dotacích?
 
Můj odhad je okolo 20 000 Kč z hektaru. Náklady na hektar jsou cca 2500 Kč za osivo, jednou ročně musíte zorat, jednou ročně zasít, pokud mám techniku, tak mi z dotací opravdu může až těch 20 000 Kč zbýt. Na velkých blocích může být biopásu až 40 % plochy. A biopás jde přitom využít i tam, kde není příslib velké produkce plodin, třeba pod větrolamy a na jiných místech.
Využívám dotace, ale nepobírám dotace přímo na biopás hlavně proto, abych nebyl svázán striktními podmínkami. Nemáme také dostatečně velké půdní bloky, čerpám pouze základní dotaci na plochu od Ministerstva zemědělství.
 
Jaké druhy biopásu používáte Vy?
 
Naučil jsem se používat svoje směsi, tím, že na biopásy nepobírám dotace a nemám velké půdní bloky, vezmu část svého pozemku, kde mám základní dotaci a biopás si vytvořím podle sebe, směs si namíchám sám. Základem je nějaká obilovina, ječmen, pšenice, oves a přidám co je vhodné, např. pohanku, proso, rozhodím to ručně, nepotřebuji na to stroj. Naše biopásy jsou široké šest, nebo deset metrů. Je to velmi účelně využitá plocha pro zvěř a efekt je až neuvěřitelný. Je radost se dívat, jak se k těm místům stahuje drobná zvěř. Začátkem srpna jsem obsekával biopásy, kolem kterých máme i extenzívní sady, a vyháněl jsem týdenní zajíce, na půl hektaru mi běhala tři hejna bažantů, opravdu nádhera. Škoda jen, že už tu vůbec není koroptev, úplně zmizela, přitom ještě v polovině devadesátých let jsme počítali kolem 200 koroptviček, můj otec ještě chodíval na koroptví hony.
 
Jak náročná je péče o biopás časově?
 
Vůbec ne, stačí zasít a nechat být. Biopás se má vysévat v červnu, já se řídím podle počasí, je dobré, když se čeká nějaký déšť, aby měl pozemek vláhu. Takže letos například pole, které jsme měli zorané z loňska, jsem v květnu připravil a v červnu osel a jen zlehka zavláčel a nechal být, než osev vystřelí. Když začalo v červenci dozrávat obilí, už jsme měli biopás po kolena, byla tedy pro zvěř čerstvá potrava a vytvořené krytové podmínky. Teď na podzim je to příhodná krytina, plná semínek a hmyzu. Biopás by se nechat podle až do května, v květnu zase zaorat. V zimě má biopás fungovat jako důležitý zdroj potravy.
 
Líbí se mi vaše nadšení, říkal jste, že máte stavební firmu, kde berete agrotechnické poznatky? Jaké je, prosím, vaše původní povolání či vzdělání?
 
Mám vystudováno gymnázium, ale naše rodina vždy měla nějaké pole, takže jsem byl zvyklý chodit rodičům pomáhat, měli jsme také sad atd. Vše jsme obdělávali ručně, otec nechtěl žádný stroj… Dnes mám alespoň svůj traktor.
 
Jste příkladem zdravého selského rozumu, neděláte to podle tabulek a norem...
 
Největší problém jsme měli na začátku vše nějak uchopit, jak s pozemky a plodinami nakládat, aby hospodaření mělo smysl a nějaký efekt. Není to někdy jednoduché, dnes po deseti letech, co se kolem těchto aktivit pohybuji, se stále snažím vzdělávat a vstřebávat zkušenosti. Navíc poslední roky nám příroda do karet moc nehraje, prší tu málo, loni jsme tu měli asi 50 dní bez deště a teploty přes 30 stupňů a některé plodiny doslova odcházely před očima. Ale chci vytrvat, stále se musí zkoušet, u takové činnosti se hlavně musí přemýšlet a zohledňovat veškeré vlivy.
 
Na kolika jste začal hektarech?
 
Začínal jsem asi s půl hektarem, ale hned jsem se snažil někde něco koupit, i když jsem neměl jasnou představu, co s pozemky budu dělat. Něco jsem koupil z okruhu rodiny, je stále obtížnější ale dnes nějaký pozemek koupit, lidé tady v okolí přitom na pozemcích nehospodaří, radši dlouhodobě pronajmou větším podnikům, možnost koupě je už dnes sporadická. A já ani snahu nemám něco nakupovat, dnes je cena pozemků přemrštěná.
 
Takže se vám nepovedlo přemluvit někoho, aby pozemek k hospodaření pronajal vám k podpoře přírody, místo toho, že pronajme zemědělské společnosti?
 
Zkoušel jsem to, ale lidé mnohdy ani neví, kde a jak velké pozemky mají a kdo na nich hospodaří. Také je problém, že nevidí rozdíl v tom, když na jejich pozemku bude někdo hospodařit ekologicky a šetrně, nebo když tam bude každou chvíli jezdit nějaký „zemědělský chemik“. Ale jsem aspoň trochu optimistou, mladší generace, která postupně přebírá majetky po rodičích, je už o něco osvícenější, chce jít se psem na vycházku, vyjet si na kole, ví více o ekologických aktivitách a to se neslučuje s tím, že když vyjdou za město nebo vesnici, tak jsou na kraji nekonečného kukuřičného neprostupného pole. Mladí lidé začínají mít větší zájem o stav krajiny v jejich okolí.
 
Ale část pozemků je určitě obce, nebyla by dohoda se zastupitelstvem?
 
Obec je jeden z velkých vlastníků, což je dobře, Máme u nás nového mladého starostu a ten se snaží něco dělat, vím, že má přichystané nějaké projekty a výsadby, má snahu pracovat i pro okolní přírodu. Tady sice pozemkové úpravy proběhly před patnácti lety, ale v katastru jsou zakreslené třeba staré cesty, takže by stačilo si je jen vyžádat a vytvořit v krajině zelené prvky. Obec by jistě na takové úpravy dostala i finanční prostředky. Já nejsem zdatný ve zpracování takových projektů,  jsem spíš technicky zaměřený.
 
Ukazoval jste mi taky ovocné sady...
 
Nejvíc se věnujeme výsadbě ovocných sadů, tady je ovocnářský kraj, klasická meruňkářská oblast. Máme v sadech meruňky, hrušně, trnky, třešně, nějaké druhy jabloní, jeřáby červené a černé, prostě takové namíchané spíše extenzívní sady, nejsme žádní velkoovocnáři.
Na výsadby jsme využili dotace, malé projekty byly financovány z Programu péče o krajinu, Šlo o poměrně jednoduché žádosti, které zpracovávala moje manželka. Jen jeden větší projekt jsme financovali z evropských dotací. 
 
Můžete říci, zda je oprávněné tvrzení některých myslivců, že je administrace dotací složitá?
 
 Větší projekty, které dnes chystám, radši zadávám specializované firmě, pro laika může být tento proces poněkud obtížný. Ale v tom by právě myslivcům mohla velmi pomoci Českomoravská myslivecká jednota. Tady je to tak, že když chcete dotace, musíte si najmout firmu, kterou dopředu zaplatíte, přitom bez jistoty získání dotací a jen doufáte, že to nějak dopadne.
 
Dokážete si představit, že by tuto službu dělaly okresní myslivecké spolky?
 
Dokážu si to představit, z ČMMJ jsem ale vystoupil v té době, kdy mne začal někdo obesílat z ČMMJ dopisy s doporučením, kterou stranu mám volit, víte asi, o které období se jednalo. Tehdy jsem se zařekl, že takhle ne, že myslivost a politika nejdou dohromady. Ale už trošku měním názor a přemýšlím, že opět do ČMMJ vstoupím.
Myslím, že by byla určitě možnost, aby se v rámci ČMMJ dotační aktivity zpracovávaly a připravovaly jako servis svým členům, navíc by to byla obrovská reklama a vyjádření, proč vlastně takovou organizaci máme. Pokud by myslivci dokázali něco takového začít zpracovávat a hlavně ukazovat, že to jde i celorepublikově, tak to je z hlediska náhledu společnosti na myslivce zásadní nakročení k obratu kormidla o 180 stupňů.
Je tu přitom obrovský potenciál, spousta mysliveckých spolků má možnost se starat o pozemky, jejich členové jsou vlastníky pozemků. Mnoho pozemků je zapsaných na obci a není nic jednoduššího, než když dojde myslivec, který je místní, na obecní úřad a nabídne, že se v katastru obce budou myslivci na pozemcích obce starat o pestrost krajiny ve prospěch volně žijících živočichů. Vysadí se stromořadí, ozelení cesta, vytvoří se remízek, k extenzívnímu sadu mohou vybudovat lavičku, upravit hezky cestu a hned bude názor ostatních spoluobčanů jiný. I cesta pro vycházky může být cestou jak jednoduše získat pozitivní náhled veřejnosti. Nejen to, na mnoha obcích jsou myslivci členové zastupitelstva nebo jsou starostové. To je ten potenciál, kteří my jako myslivci nevyužíváme.

Příklad Zbyňka Ondráka je jednoznačným důkazem, že když se chce pro krajinu a zvěř něco udělat, tak to jde. Že není třeba mít nějaké specializované vzdělání, kupu peněz a nebo vlivné funkcionáře „někde nahoře“, v prvé řadě je třeba mít chuť a vůli něco dokázat. A nebát se střetu s „velkozemědělci“, jít přesvědčivě za svým cílem a vytrvat.
Poznal jsem při návštěvě, že zcela jistě byl Zbyněk Ondrák velmi potěšen oceněním v soutěži Honitba roku, ale jeho největším oceněním a zadostiučiněním je spokojený pohled na lokality kolem Podivína a Ladné, které doslova bují životem a kontrastují s okolními nekonečnými kukuřičnými lány.
Připravil Jiří KASINA
 

P9040011.JPG
Jsme na sadu, je čtyři roky od výsadby, spolupracujeme se školou, ukazovali jsme jim způsob zemědělství. Tady názorně ukazuji, jak vypadá hospodaření šetrné k přírodě a hned vedle hospodaření intenzivní. Toto je náš smíšený sad, s dostatečnou vzdáleností stromků od sebe, očekáváme dospělé stromy, které se dožijí 80, 100 až 200 let. Kolem nás je intenzivní meruňkové sadařství, ty stromy jsou vysazované ve stejnou dobu jako naše a byly ještě menší jak ty naše.
Sadební materiál jsme nakupovali v Otrokovicích, dneska je už naštěstí dost nadšenců, kteří pěstují staré odrůdy. Chce si to projít internet, lze najít, jaké odrůdy jsou ty staré a kam se hodí vysázet

P9040027.JPG
V oblasti Ladné máme lokalitu Hluboký kout, máme tady 6,5 ha. Základem bylo, že tudy tekla Ladenská strouha. Takže už od začátku jsme měli cíl obnovit tůně, zbytek použít jako louku, malý sad a pracujeme na tom, že se od sousedních intenzivních zemědělců odstřihneme biokoridorem. Na okraj našich pozemků vysázíme nosné stromy a nějaké keře, kompletní patro, abychom naše pozemky a zvěř zde žijící odstínili od chemie od sousedů.
Bagrem jsme záměrně přesunuli asi 40 000 m3 zeminy, udělali jsme terénní vlnu tak, aby voda měla tendenci stékat do mokřadů. Máme tu tři tůně, ta hlavní má hektar a dvě menší, pak jsou tu další vysýchací tůně, které se naplní podle stavu podzemní vody. Všechno je závislé na výšce podzemní vody, není tu žádný přítok.

P9040017.JPG
Máme tu i tři broukoviště, vybudovali jsme je před čtyřmi roky. Základem jsou kmeny z blízkého okolí, dřevo různého druhu, nejsou moc vhodné topoly a vrby, najdeme tu dub, habr, jilm, olše měkké i ty tvrdé a každý strom hostí nějaký druh brouků. Dovezli jsme tesaříka alpského, možná jsou tu někde roháči, ale co jsem se dozvěděl, že nejvíc larev je v zemi, zajímá je víc život pod zemí. Každé broukoviště má plochu asi 15x5m. Je to jen o tom dovézt kmeny a zapíchat je do země. Na jaře nám to tu kvete všemi barvami, jsou tu motýli, vosičky, včely, čmeláci, všechno žije, hmyzem je okolí doslova plné.
 

P9040040.JPG
Tady jsme na hranici nivy Dyje, kousek vedle bývala slepá ramena, za námi je mokřad, který jsme vybudovali.. Než stály Novomlýnské nádrže, tak to byla záplavová oblast, jsou tu v lese pozůstatky lichtenštejnských staveb, jsou tu odvodňovací kanály. Pracujeme na tom, abychom nějaký mokřad do této lokality vrátili…. 
 
 
 
 
 
 
 
Zpracování dat...