Časopis Myslivost

 
K rozhovoru jste přišel pěšky…
Do centra Malenovic to mám opravdu kousek, navíc chodím velmi rád.
 
Vy ale nepocházíte přímo z Malenovic?
Do této krásné vesnice jsem se přestěhoval v roce 2002 z Ostravy. Žili zde moji předci. Jako kluk jsem tady na vesnici trávil spoustu času, tak mě to táhlo zpět. A navíc ta krásná příroda všude okolo.
 
Je podle Vás život na vesnici lepší než ve městě?
No jednoznačně na vesnici. Všichni se znají, většina se zdraví a umí se k sobě chovat hezky. Pod Beskydy je příjemné prostředí pro život. Děti můžete pustit ven a nemusíte mít strach a navíc tady mají čistý vzduch.
 
Takže Beskydy jsou pro Vás asi srdeční záležitostí?
Určitě, oproti jiným horám jsou malebné, přístupné a řekl bych, že čisté. Trošku mě mrzí, že z Lysé hory se stal takový malý Václavák, jak tady říkáme, ale s tím se asi moc dělat nedá. Lidé objevují pohyb, hory a přírodu. Myslím si, že je to dobře, jen se musí k přírodě hezky chovat. Po kopcích chodím velmi rád sám nebo i s rodinou. Rádi chodíme na houby. Občas potkáme i nějakou zvěř. Rád také okolní přírodu fotografuji.
 
Jaký máte vztah ke zvěři?
Já moc kladný, zvířata mám rád, ale ona ke mě moc ne, vždycky rychle utečou. Nechtějí se družit a seznámit, což mě mrzí. A tak se družím alespoň s myslivci. (směje se)
 
Tam také měla směřovat moje další otázka…
Jestli se bavím s myslivci a potkávám je v lese? Určitě je potkávám, mám mezi nimi několik kamarádů. Nejsem sice členem žádného mysliveckého spolku, ani nejsem aktivní myslivec, ale s myslivci vycházím velice dobře a jejich práce pro přírodu a zvěř si vážím. Sleduji jejich práci při budování krmelců, potkávám je v zimě, když zvěři nosí do nich dobroty. Myslím si, že jsou zde myslivci docela aktivní a ke zvěři a přírodě se chovají hezky. Vím také, že k myslivosti patří i lov zvěře. Pokud bych se měl stát myslivcem, chodil bych do lesa beze zbraně. Lov zvěře mi nic neříká a ke zbraním nemám kladný vztah. Ale zvěřinu si dám rád.
 
A kterou zvěřinovou specialitu už jste vyzkoušel?
Jedl jsem zajíce, srnčí, guláš z divočáka a taky nějaká další zvěřinová jídla. A nejvíce mi chutnají guláše, třeba ten z kance byl přímo skvělý.
 
Když se vrátíme zpátky k přírodě, co Vám nejvíce v dnešní krajině vadí?
Asi úplně nejvíce, když lidé za sebou nechávají odpadky. Vůbec jim nevadí vyhazovat kdekoliv láhve od pití, obaly od potravin. Zastávám názor, že každý z nás může ovlivnit, jak se bude v přírodě chovat. Těžko asi jednotlivec změní lány řepky a kukuřice, které přírodě určitě neprosívají. Ale nezanechávat za sebou odpad je myslím si základ slušného chování v přírodě. Všechno je o výchově.
 
Kromě Beskyd, kde ještě u nás rád zavítáte do přírody?
Líbí se mi Jeseníky, několikrát jsem byl v Krkonoších, jižní Morava je také moc krásná. Myslím si, že cestovat po naší republice je skvělé, máme spousty krásných míst, která stojí za návštěvu. Nikdy jsem třeba nebyl na Šumavě. Až vyšetřím trochu času, určitě se chci podívat i tam. Když budu ale znovu patriot a zmíním opět Beskydy, je to jedinečné místo, kde lidé mohou potkat všechny naše velké šelmy, vlka, medvěda nebo i rysa. Osobně jsem je ale nepotkal. Myslivci z Malenovic mi ale říkali, že už několikrát viděli v lese medvěda a rysa.
 
Vím, že jste časové hodně vytížený, vedete taneční kurzy a připravuje se další řada televizní soutěže. Těšíte se?
Těším se moc. I když natáčení je hodně náročné. Přípravy na soutěž už probíhají. V loňském roce jsme měli například poprvé elektronickou tužku, a ukazoval jsem chyby tanečníků. To bylo myslím pro diváky zajímavé a také i my jsme se u toho bavili. První přímý přenos se bude vysílat 8. října letošního roku. Možná se to nezdá, ale letos běží už desátá řada.
 
Čím si vysvětlujete, že pořad StarDance je u nás tak populární?
Je to pořad, který je díky moderátorům velice noblesní, není tuctový, lidé zde mohou vidět známé osobnosti při činnosti, kterou většina neumí. Na tanec se moc hezky dívá a pořad je celková koláž všeho dobrého, co se povedlo dát dohromady. Výsledkem je myslím si, že moc povedený pořad.
 
Po vítězství našich hokejistů v Naganu se mnoho lidí najednou začalo zajímat o hokej. Platilo něco podobného i po odvysílání taneční soutěže?
Hlavně po první řadě pořadu se především u manželských a přátelských párů zvýšil zájem o tanec.
 
Vždycky mě zajímalo, jak vidí odborné oko porotce ty, kteří se opravdu nejvíce zlepšili během taneční soutěže. Koho byste zmínil?
Takových je více, například Václav Vydra, Anička Polívková a další.
 
Pokud se nepletu, Anička Polívková ale vyhrála celou soutěž…
Právě, ta se tak zlepšovala, až celou soutěži vyhrála. Vždy se najde ale pár, který je od počátku skvělý a také se najde pár, který není až tak exkluzivní, ale je na něm vidět zlepšení kolo od kola a nakonec třeba i vyhraje.
 
Možná se to v pořadu ani nezmínilo, ale jak dlouho vůbec tanečníci trénují před soutěží a během ní?
První trénování je přibližně dva a půl měsíce před začátkem vysílání prvního kola. A trénovaní probíhá prakticky každý den přibližně dvě hodiny a někdy i více. Za vším se skrývá velká dřina. Pro soutěžící je to velmi náročné. A také velmi záleží na profesionálním tanečníkovi, jak svého svěřence vede, jak sestaví choreografii a jak ho umí jednotlivé kroky naučit. Pár se sestavuje tak, že se nejdříve vyberou známe osobnosti a k nim se pak typově vybírají profesionálové.
 
Profesionální tanec je velmi náročný, dá se srovnat s profesionálním sportem?
Tanec je profesionální sport. Páry, které jsou špičkové, dělají jen tanec. Jako v každém jiném sportu i v tanci je mistrovství republiky, Evropy i světa a každý soutěžní pár chce být nejlepší. Všechno je to o dřině a píli, která ale mnohým dnes chybí. Hlavně začínající tanečníci chtějí výsledky hned a nejsou zvyklí tvrdě pracovat.
 
A kde mohou tanečníci po tvrdém tréninku najít odpočinek?
Stejně jako třeba myslivci. Klidnou procházkou krásnou přírodou, lesem kde si vyčistí hlavu a odpočinou si.
Děkuji za rozhovor.
připravil Lubomír HAJNÝ