Když se řekne V8, moje první reakce je že hledám americký sportovní vůz s osmiválcovým motorem do V a obsahem tak kolem 4 a víc litrů. Pokud se ale řekne Zeiss V8, tak to znamená, že Zeiss ve své špičkové řadě Victory nabízí nový zaměřovací dalekohled s osminásobným rozsahem zoomu zvětšení. V nové, letos představené řadě jsou zatím dva zaměřovací dalekohledy: 1,8 – 14 x 50 a 2,8 – 20 x 56.
V označení Zeiss tak trošku švindluje, mezní zvětšení je v případě „menší V8“ 13,5x, takže skutečný rozsah zoomu je 13,5/1,8 = 7,5, respektive 2,0/2,8 = 7,14, ale to je pořád znatelně víc, než dnešní „běžný maximální rozsah“ 6x.
Jsem příznivcem umírněných konstrukcí a i 50 mm objektiv mi připadá jako až příliš velký, ale menší se v nové řadě zatím nedělá. Takže jsem si řekl, že bych měl překvapit a k testu nové řady jsem zvolil verzi 2,8 – 20 x 56, kterou výrobce prezentuje jako zaměřovač pro náročné aplikace a střelbu na dlouhé vzdálenosti. Výrobce nové „malé V8“ nabízí buď s prostým „necvakacím“ stavítkem svislé osy, nebo v provedení s balistickou „cvakací“ věžičkou ASV. Podobně má uživatel volbu mezi hladkým tubusem a provedením s integrovanou montážní lištou. Mnou k testu zvolená „velká“ V8 se nabízí jenom s balistickou věžičkou ASV.
Na první pohled je nová V8 taková trochu nijaká. Vypadá vcelku normálně, spíš jsem měl dojem nějakého „kraťasu“ s poměrně rozměrným stavítkem svislé osy. Tenhle dojem se vytratí v okamžiku, kdy zaměřovač vezmete do ruky. Teprve tehdy totiž pocítíte skutečný průměr tubusu 36 mm a všechno dostane tak trošku jiné proporce. Skutečné proporce. Protože navzdory kompaktnímu vzhledu je nové V8 slušný kus. Konstrukčním materiálem je hliníková slitina.
Základní uspořádání je poměrně klasické. Změna zvětšení se ovládá prstencem na přední části okuláru, na střední stavbě zaměřovače jsou stavítka výškové a stranové korekce nastřelení (nahoře a vpravo), na levé straně je stavítko korekce paralaxy. Stavítko umožňuje nastavení paralaxy od 50 metrů do nekonečna, v poloze odpovídající 100 metrů je v chodu stavítka citelný malý schůdek, takže i v šeru tuto hodnotu najdete. Pod čelní krytkou je ukrytá baterie osvitu.
Seřizování jasu osvícení záměrného obraze je na horní straně okuláru a má podobu točítka. Tohle je změna oproti předchozím modelům, které měly seřizování jasu buď na levé straně nástavby okuláru, seřizování dvěma tlačítky, nebo levým vodorovným točítkem.
Záměrný obrazec je umístěn v druhé rovině, tj. se změnou zvětšení se jeho velikost nemění, je tzv. „na oku“.
Záměrná osnova je prostá, trámkový kříž s tenkými nitěmi a s přisvíceným středovým bodem. Na svislé ose nejsou nikde žádné pomocné rysky a svislá nit je opravdu vlasová. Stejně jako záměrný bod, který je opravdu bodový (rozměr bodu je opravdu dán průsečíkem vlasových nití) a navíc se pyšní údajně nejjasnějším podsvícením vůbec.
Podsvícení využívá baterii CR2032. Životnost baterie je podpořena automatickým vypínáním osvitu v po nějaké době bez aktivity. Podle mých hodinek je to asi 1,5 hodiny, ale výrobce dobu nikde neuvádí. Osvícení záměrného bodu se ovládá pomocí tlačítka na horní ploše regulátoru jasu. Krátkým stiskem zapnete, dlouhým stiskem vypnete.
Možná se může zdát, že spartánská záměrná osnova není pro střelbu na velké vzdálenosti ideální. Jenže pokud máte balistickou (cvakací) věžičku, tak pomocné značky ztrácí smysl, protože při každém nastavení vzdálenosti na věžičce se mění i zaměření optiky a pomocné značky se tím posouvají také.
Optická konstrukce využívá z toho nejlepšího, co se dnes v Evropě a vlastně i na světě nabízí, základem je optické sklo od firmy Schott (ostatně Schott je součástí finančního uskupení Zeiss, tak kam jinam by chodili pro sklo) a vícenásobné antireflexní a povrchové vrstvy ZEISS T* Výsledkem je světelná propustnost na úrovní 92 % a více. Pokud vezmete v potaz více než sedminásobný rozsah zoomu, je to opravdu úctyhodné.
Zaměřovač Zeiss V8 2,8 – 20 x 56 je osazen balistickou věžičkou ASV, která má kroužky kalibrované v metrech dálky střelby. Zeiss jich nabízí celou řadu, pravděpodobnost, že se vejdete do nějaké standardní kalibrace je hodně vysoká (ony se ty dráhy letu tak moc v rozmezí do 400 metrů pro běžné lovecké ráže neliší). Pokud vám nevyhovují standardní stupnice, můžete Zeissům napsat, definovat svoji střelu a úsťovou rychlost a oni vám za nějaký příplatek vyrobí kroužky kalibrované přesně na váš náboj.
Můj vztah k balistickým „cvakacím“ věžičkám je poněkud obojaký, chápu jejich pro a mám v hlavě i nějaká proti, ale pokud už si kupujete „dalekonosnou“ optiku jako je Zeiss V8 2,8 – 20 x 56, pak je balistická věžička legitimní a účinné řešení, umožňující skutečně využít plný potenciál (a že je to sakra velký potenciál) optiky. A hlavně je jednoduché.
Test jsem zahájil zkoumáním optických vlastností zaměřovače. Již první pohled odhalil, že zaměřovač patří mezi špičkové optické přístroje. Obraz je jasný, perfektně čitelný, pochopitelně i bez aberací a barevné podání je přirozené. Je ostrý až do kraje a ani na okrajích zorného pole jsem okem nezjistil ani poduškovou, ani soudkovou vadu. A obraz se celkově vyznačuje jakýmsi rozjasněním, rozsvícením, které je pro mě znakem soudobých špičkových optik.
Nyní jsem začal zkoumat světelnou propustnost. Použil jsem k tomu svůj standardní zkušební obrazec ISO 12233, používám ho už dlouho a pro účely „okometrického“ zkoumání kvality prostupu světla mi plně vyhovuje. Sleduji, kdy mi splyne šrafovaná plocha v šedou.
Protože Zeiss V8 má průměr objektivu 56 mm a já jsem nic takového v binokuláru k dispozici neměl, použil jsem pro porovnání svůj dalekohled Leupold 10 x 50 Tactical a na zaměřovači jsem nastavil také 10x zvětšení (při tohle nastavení má dalekohled výstupní pupilu 5 mm a zaměřovač 5,8 mm. Rozdíl to není úplně malý, ale není ani úplně dramatický, navíc mám pocit, že moje stárnoucí oko si zorničku na víc jak těch 5 mm už neroztáhne).
Pokud jsem hleděl do zaměřovače i do dalekohledu jen jedním okem, pak měl zaměřovač Zeiss V8 nad Leupoldem převahu asi 15 - 20 minut, pokud jsem použil v dalekohledu obě oči, tak se převaha zaměřovače omezila na sotva 5 minut (možná se projevila větší pupila zaměřovače, ale spíš to je díky stereoskopickému efektu, dvě oči prostě vidí víc než jedno). Ale pořád měl převahu zaměřovač! To je (aspoň pro mě) docela nová zkušenost.
Nyní nastal čas na zkoumání mechanických vlastností zaměřovače. Mechanické stavítek může být stejně fatální, jako optická nedostatečnost. V případě mnou testované V8 je kvalita mechaniky obzvlášť důležitá, protože zaměřovač byl osazen balistickou věžičkou ASV, u které se předpokládá, že bude opakovaně měnit v závislosti na dálce střelby nastavení záměrného obrazce. Takže první test tvořila klasická „krabička“, tj. přesun záměrného obrazce ve svislé i vodorovné ose.
Funkci stavění jsem napřed ověřoval ve středu jeho rozsahu. Zaměřovací dalekohled jsem zamířil na přesný bod testovacího obrazce a zafixoval. Se záměrným křížem cca ve střední poloze jsem provedl přestavení 30 kroků doleva, 30 kroků dolů, 30 kroků doprava, 30 kroků nahoru. Kříž se vrátil přesně zpět do výchozího bodu a to i poté, co jsem celou krabičku opakoval 2x po sobě. Příjemné přitom je, že krytky stavítek lze snadno vynulovat a při přesunu kříže se řídíte prostě podle nulové značky.
Dalším testem je „šup sem, šup tam“ – 5 x po sobě jsem opakoval přesun o 20 kroků nahoru a dolů a to samé i do stran. Po každém tahu kontroluji, zda kříž končí zpátky na výchozím místě. Tím simuluji například situaci při nastřelování zbraně. V8 se vracela přesně na výchozí bod.
Poslední test má za cíl prověřit vzájemnou kolmost vedení svislého a vodorovného pohybu kříže. Zaměřovač ustavím tak, aby záměrný kříž byl vyrovnaný s kolmými rameny testovacího obrazce. Pomocí svislého stavítka jedu křížem podél svislé osy a sleduji, zda neuhýbá stranou. Při přesunu kříže o 60 kroků ve svislé ose nedošlo k viditelnému posunu mimo čáru. Pak se vrátím k průsečíku s vodorovnou čarou a jedu po ní pomocí otáčení vodorovným stavítkem. I vodorovná osa také jela přesně po čáře, obě osy tedy jsou rovné a na sebe kolmé.
Byl jsem zvědavý i na chování stavítek na hranici jejich chodu. Zkoušel jsem to v levém dolním rohu, stranové stavítko občas zakolísalo (v rozmezí 1 kroku) výškové drželo. S podobným efektem se setkávám na hranici seřizovacího rozsahu běžně i u nejlepších optik (dělal to Swarovski, Meopta, Kahles, …) – chyba to není, ale pokud se zaměřovačem pracujete na okraji jeho seřizovacího rozsahu, může dojít a dochází k drobným zakolísáním. Pokud by to byl můj případ, určitě bych se snažil napravit situaci nastavením montáže tak, aby zaměřovač pracoval o kus dál od hranice rozsahu.
Následoval tradiční „sprchový test“ těsnosti zaměřovače. Zaměřovač pořádně ohřeju (s oblibou ho nechávám ležet na okně na sluníčku), aby se povolily všechny spoje. Ohřátý zaměřovač vezmu s sebou do sprchového koutu a nechám jej zavěšený na drátěné poličce, asi 50 cm od mého těla. Pak se asi 15 minut sprchuji, zaměřovač je volně vystaven odstřikující vodě, odražené od mého hřbetu. Tím simuluji silný déšť.
Zacákaný zaměřovač bez dalšího otírání dám do chladničky s teplotou asi 5 °C. Po půlhodině je vyjmu a zkoumám, zda někde v zaměřovači nezkondenzovala voda.
Pak, pořád ještě bez otírání, vložím zaměřovač do igelitového sáčku a vložím do mrazáku s teplotou kolem -18 °C a nechám ho důkladně promrznout. Sáček přitom brání přimrznutí zaměřovače k mrazáku. Poté, co mráz dokonale prostoupí zaměřovačem, zkoumám, zda je možné ještě pohnout všemi ovládacími prvky a s jakým úsilím.
V případě Zeissu V8 zůstalo vše funkční. Je pravda, že ovládací prvky jsou po podchlazení tužší, ale funkčnost je zachovaná. Potíž nastala v tom, že obvod stavítka paralaxy je hladký a v ruce prokluzuje. Přimluvil bych se za poněkud agresivnější design úchopové plochy. Ovládání balistické věžičky v ruce v pletené rukavici také prokluzovalo, ale bylo to výrazně méně nepříjemné než v případě paralaxy. Nastavení zvětšení fungovalo bez problémů, prsty se mohou opřít „nos“ na obvodu stavěcího prstence. Zcela bez problémů bylo i u promrzlého zaměřovače ovládání jasu záměrného bodu.
Zaměřovací dalekohled jsem naistaloval na svoji loveckou kulovnici ZKK 600 v ráži 7 x 64. Kupodivu, ten „velký kluk“ na mé zbrani vypadal docela přirozeně, alespoň při pohledu zboku. Je to ten optický klam daný velkým průměrem tubusu. Díky němu nevypadá 56 mm objektiv tak velký.
Ale již při prvním zvednutí zbraně k líci jsem o něm velmi dobře věděl, hmotnost nenabité zbraně s namontovaným dalekohledem vzrostla na 4,86 kg a to už je docela dost. Moje samotná ZKK váží 3,87 kg, s mým běžně používaným zaměřovačem hmotnost naroste na 4,26 kg.
Se zbraní jsem vyrazil na střelnici, kde jsem vystřelil ze zbraně 15 ran náboji své vlastní laborace, s E0 přibližně 3200 J. Energie to není nijak extrémní, však jsem v době, kdy jsem si tuto „svoji patronku“ vyvíjel, vědomě obětoval dobrých 150 - 200 J za to, že laborace je přesná.
Přesto (a nebo tím spíš?) mě překvapilo, jak moc přidaná hmotnost zbraň při střelbě uklidnila. Návrat na cíl po výstřelu a zpětném rázu byl pocitově výrazně rychlejší. Zbraň se mírně zklidnila i při míření pokud jsem střílel vsedě s oporou. Na druhou stranu, při střelbě vstoje s rychlým nahozením zbraně do ramene se vyvážení zbraně změnilo natolik, že bych si musel notnou chvíli zvykat. Ale to platí vždy, když na zbrani něco významnějšího měníte – je třeba se s novou konfigurací sžít a naučit se ji skutečně efektivně používat.
Nic než slova chvály mám pro záměrný obrazec. Je kontrastní, opravdu sytý, tloušťka nití je tak přesně akorát – poskytují oku dobré vodítko i v případě, kdy nemám zapnuté přisvícení záměrného obrazce. Přitom jsou dostatečně tenké, aby ani při malých zvětšeních nezakrývaly podstatnou část cíle. Po rozsvícení září opravdu jenom průsečík nití, navíc regulace se tváří jako zcela plynulá a lze si ji nastavit přesně na ten jas, který střelci vyhovuje. Rozsah regulace přitom vyhoví jak nočním lovům, tak naháňce za plného poledne.
Pokud ale padlo slovo naháňka – zaměřovač pro tyto účely sice není úplně určený, ale jistě použitelný je. Ostatně léta jsme stříleli na běžící zvěř se zaměřovacími dalekohledy s pevným čtyřnásobným zvětšením a tvrdilo se, že 4x je rozumné maximum pro střelbu na běžící zvěř. Ale pro rychlé výstřely na zvěř v plném běhu bych asi dal přednost osnově s výraznějším středním bodem.
Ovládací prvky jsou dostupné, regulace jasu umístěná na horní straně okuláru je stranově neutrální, ale přece jenom – musím měnit polohu rukou držících zbraň. Osvit si při vypnutí zapamatuje naposledy nastavený jas a při zapnutí se rovnou nastaví na poslední použitou hodnotu. Pokud je přisvícení vypnuté, může regulátorem točit klidně kolem dokola, nic se neděje.
Zdrsnění na úchopových plochách seřizování paralaxy a svislé regulace záměrného bodu by zasloužily být trochu agresivnější a poskytovat pevnější úchop. Upřímně řečeno, stejně by mě zajímalo, zda poměr tuhosti ovládání svislého stavění a paralaxy je u všech zaměřovačů stejný nebo se kus od kusu vlivem vůlí bude lišit. Ale měl jsem jenom jeden kus a tedy nemohu soudit.
Velkým zklamáním pro mě byl návod k použití. Jsem sice Čech, tedy nadšený kutil a improvizátor, ale například nastřelování ASV věžičky není úplně triviální a ten popis bylo docela zvěrstvo. Jak co do českého překladu, tak co do původního obsahu (pokud mohu posoudit z anglické verze). A přitom pamatuji doby, kdy německý návod byl obecně vzor akurátnosti, přesnosti a podrobnosti. Taky mi stárnou oči, návody jsou psané neskutečně mrňavým písmem (snad 6 bodů) a bez lupy jsem byl zcela ztracen.
Jako celek Zeiss Victory V8 2,8 – 20 x 56 uspěl. Jsou tu určité meze – zvětšení 20x již s sebou nese docela velkou citlivost na dodržení odstupu oka od okuláru. Díky použití tubusu s průměrem 36 mm také nemusí být úplně prosté sehnat montáž, respektive kroužky odpovídajícího průměru. Naštěstí dovozce zaměřovačů Zeiss, firma Kozap, velmi pružně zareagovala a nabízí potřebné kroužky, kompatibilní jak s jejich dělenými montážními kameny pro uherskobrodské kulovnice, tak s průběžnou instalační deskou pro tytéž zbraně. Varianta zaměřovače s integrovanou montážní lištou tento problém nemá, cena je stejná a montážní desky pro „lištované“ Zeissovy zaměřovače nabízí Kozap také.
Hmotnost zaměřovače je nemalá, zbraň je díky ní stabilnější, ale obecně považuji nárůst hmotnosti a změnu vyvážení za nepříjemnou daň. Bohužel, dokud budeme používat v konstrukci zaměřovačů optické sklo, asi se této dani nevyhneme. Velké čočky prostě něco váží.
Pokud se ale budeme držet určení, pak zadání splňuje velmi dobře. Nový Zeiss V8 2,8 – 20 x 56 se hodně blíží mé představě o ideální „dalekonosné“ lovecké zaměřovací optice. Nebo představě velmi šikovné a dobré noční „kančí“ optiky, se kterou si za denního světla mohu sáhnout i zatraceně daleko. Interpretace je již jen na vás.
Ing. Martin HELEBRANT
Základní technická data:
zvětšení … 2,8 – 20 x
průměr objektivu … 56 mm
umístění záměrné osnovy … ve druhé rovině
průměr tubusu … 36 mm
zorné pole … 15,5 – 2,1 m / 100 metrů při zvětšení 2,8 x – 20 x
rozsah seřizování … 2100 mm / 100 m svisle, 1350 mm / 100 metrů vodorovně
krok seřizování … 10 mm / 100 metrů
délka … 343 mm
maximální upínací vzdálenost (délka tubusu) … 150 mm
oční odstup … 95 mm
hmotnost … 830 gramů