V posledních letech jsme u zaměřovacích dalekohledů svědky několika trendů. Především je to snaha po dokonale věrném zobrazení. A tady se domnívám, že většina solidních výrobců již dosáhla stavu, kdy prostým okem není viditelná zásadní vada, ať již poduškové nebo soudkové zkreslení, nebo nějaká achromatická vada (duhový okraj na rozhraní výrazného kontrastu).
Boj se vede o ostrost v plné šíři zorného pole, o věrnost barevného podání a o míru přenosu světla (tzv. světelné propustnosti).
Současně se rozšiřuje rozsah zvětšení – zoom. U špičkových zaměřovacích dalekohledů se dnes setkáváme s pěti až šestinásobným rozsahem zvětšení, se zorným polem přesahujícím 10° při minimálním zvětšení. Technicky je možné zkonstruovat i zaměřovací dalekohledy s větším rozsahem zoomu, ale problém je s udržením optické kvality, zejména s přenosem světla. Pěti či šestinásobný rozsah umožňuje zkonstruovat zaměřovač, který bude pokrývat potřeby lovce od optiky s malým zvětšením (2x a méně) a širokým zorným polem používaný na krátké a střední vzdálenosti na naháňkách až po zaměřovače pro přesnou střelbu na vzdálenosti přes 200 metrů, kde je třeba poměrně velké zvětšení (8x a více).
Poslední důležitý faktor je světelná propustnost. Dobrý zaměřovací dalekohled má prostup více než 85 %, velmi dobrý 90 %. Přestup výrazně přes 90 % již umí jen několik firem na světě. Mezi tyto firmy se zařadila i naše Meopta Přerov. Již její MeoStary R1 dokázaly přenést až 92 % vstupujícího světla, letošní nová řada, Meopta MeoStar R2 údajně umí až 94 %, což ji řadí v tomto směru po bok takových jmen, jako je Swarovski nebo Zeiss. Jeden z prvních sériových kusů nové „er dvojky“ mi zapůjčila Meopta k otestování.
K testu jsem si vybral univerzální zaměřovač se zvětšením 1,7 - 10x a s objektivem o průměru 42 mm. Je pravda, že soudobý trend spíš jde k zaměřovačům s objektivem 50 nebo 56 mm, spousta myslivců si myslí, že velký objektiv je záruka vysokého výkonu v šeru a tedy ideál pro noční lovy. Není to pravda, optika s mizerným přenosem světla může mít sebevětší objektiv, ale obraz přesto nevykreslí. Zaměřovače s velkými objektivy mi připadají těžké a podle mého subjektivního pocitu navíc nepříjemně mění vyvážení zbraně. Jsem šoulací typ, prosté sezení na posedu mě neuspokojuje, dávám přednost aktivnímu lovu, takže Meopta MeoStar R2 1,7 – 10 x 42 RD pro mě byla přirozená volba.
Na první pohled se nový MeoStar R2 1,7 – 10 x 42 RD příliš neliší od svého er jedničkového předchůdce. Materiál těla zaměřovače je hliníková slitina, matně černě eloxovaná. Konstrukce je konzervativní, tubus o průměru 30 mm umožňuje poměrně značný rozsah seřizování nastřelení.
Stranová i výšková korekce jsou umístěny v tradičních věžičkách ve střední části zaměřovače, na levé straně je točítko regulace jasu přisvícení záměrného obrazce. Stavěcí točítka jsou chráněná šroubovacími čepičkami.
Záměrná osnova je leptaná do skleněné destičky a je umístěná do druhé roviny zobrazení (její velikost se tedy nemění se změnou zvětšení, osnova je „na oku“). Regulace jasu je nyní osmistupňová, mezi dvěma stupni jasu je vždy poloha „vypnuto“. Uvnitř věžičky regulace jasu je uložena knoflíková baterie CR2354. Životnost baterie je příjemných 150 hodin, takže není třeba se bát ani dlouhých večerních či nočních čekání. Navíc přisvícení záměrné osnovy se po asi 3 hodinách bez manipulace samo vypne, čímž šetří baterii.
Skvělou možností nové „er dvojky“ je možnost vynulovat po nastřelení stavítka. Uděláte to jednoduše, a nepotřebujete k tomu žádný nástroj: Zamáčknete stavítko směrem k tubusu, natočíte šipku proti tečce na těle zaměřovače (vynulujete ho) a stavítko opět uvolníte – skočí samo zpět.
Jako první část testu jsem zvolil svoji tradiční „krabičku“, tj. přesun záměrného obrazce ve svislé i vodorovné ose. Funkci stavění jsem napřed ověřoval ve středu jeho rozsahu. Zaměřovací dalekohled jsem pomocí montáže upnul do svěráku a zamířil na zkušební obrazce vzdálené 50 metrů. Základní test je – 30 kroků doleva, 30 kroků dolů, 30 kroků doprava, 30 kroků nahoru. Kříž skončil tam, kde jsem začal.
Dalším testem je „šup sem, šup tam“ – pětkrát po sobě jsem opakoval přesun o 20 kroků nahoru a dolů a to samé i do stran. Po každém tahu kontroluji, zda kříž končí zpátky na výchozím místě. Tím simuluji například situaci při nastřelování zbraně. Meostar R2 plně uspěl.
Další test prověřil vzájemnou kolmost vedení svislého a vodorovného pohybu kříže. Zaměřovač napřed ustavím tak, aby záměrný kříž byl vyrovnaný s rameny testovacího obrazce. Potom pomocí svislého stavítka přesouvám kříž podél svislé osy a sleduji, zda neuhýbá stranou. Při přesunu kříže o 60 kroků ve svislé ose nedošlo k viditelnému posunu mimo čáru. A vodorovná osa také jela přesně po čáře, obě osy tedy jsou rovné a na sebe kolmé.
Zkusil jsem opakovanost stavění hranici chodu stavítek, konkrétně jsem začínal v levém spodním rohu. Při třicetikrokové „krabičce“ se nastavení rozjel o 1 krok výškově, stranové zůstalo perfektní. Ale nebylo tak vždycky, prostě ty kraje jsou problém (v podstatě u všech optik, které jsem kdy zkoušel). Posun začátku testu o pouhých 15 kroků od hranice způsobil, že se záměrný bod zase začal spořádaně vracet na začátek. „Šup sem, šup tam“ z levého dolního rohu přinesl podobné výsledky jako krabička, svislá osa občas zakolísala, stranová seděla jako přibitá. Lehké kolísání na hranici rozsahu seřizování neberu jako vadu, uvádím ho spíš jen jako důkaz, že je dobré se vyhýbat seřízení na okraji rozsahu.
Následoval tradiční „sprchový test“ těsnosti zaměřovače. Pravidelní čtenáři jej znají, takže jen rychle zrekapituluji – napřed zaměřovač pořádně ohřeju (třeba na sluníčku), aby se povolily všechny spoje. Pak zaměřovač vezmu s sebou do sprchového koutu a nechám jej viset na poličce. Pak se asi 15 minut sprchuji, zaměřovač je volně vystaven odstřikující vodě, odražené od mého hřbetu. Tím simuluji silný déšť. Pak vezmu zaměřovač a bez nějakého otírání jej dám do chladničky s teplotou asi 5 °C. Po půlhodině jej vyjmu a zkoumám, zda někde v zaměřovači nezkondenzovala voda.
Pak vložím zaměřovač do igelitového sáčku a vložím do mrazáku s teplotou kolem -18 °C. Nechám důkladně promrznout asi 1 hodinu, sáček přitom brání přimrznutí zaměřovače k mrazáku. Po vyjmutí zkoumám, zda je možné ještě pohnout všemi ovládacími prvky a s jakým úsilím.
Meostar R2 1,7-10 x 42 RD prošel testem hladce. Je pravda, že ovládací prvky jsou po podchlazení tužší, ale funkčnost je zachovaná a zdrsnění na úchopových plochách je tak akorát, aby umožnilo jistý úchop a přitom ještě nebylo příliš ostré a agresivní. Ovládání jasu i zvětšení bylo ovladatelné i rukou v pletené rukavici.
U loveckého zaměřovacího dalekohledu je ale podstatná jeho optická kvalita. Myslím, že ta je velice dobrá. Obraz je prostý poduškové nebo soudkové vady (resp. okem není zjistitelná), má velmi slušné barevné podání bez „svatozáří“ v kontrastních místech a obraz je ostrý až k okrajům.
Zajímavé může být i porovnání zorného úhlu a myslím, že ani tady se nemá Meopta za co stydět. Jejích 21,9 - 3,55 m / 100 m (při minimálním a maximálním zvětšení) představuje 90 % zorného pole porovnatelného zaměřovacího dalekohledu Swarovski Z6(i) 1,7-10 x 42. Nevím jak pro koho, ale pro mě to není zásadní rozdíl.
Dalším podstatným rysem je přenos světla. Taky se Meopta chlubí přenosem až 94 % vstupujícího světla v soumračném (podvečerním) světelném spektru. Nemám k dispozici optickou laboratoř, bohužel jsem neměl k dispozici ani dalekohled s průměrem objektivu 42 mm, takže jsem byl odkázán na svůj starý věrný Leupold 10 x 50 Tactical. K testu jsem použil svůj obvyklý testovací obrazec ISO 12233 a hodnotil jsem ztrátu rozlišení obrazu (hledám okamžik, kdy v podvečeru šrafovaná plocha na obrazci splyne v šedou).
Pokud jsem se díval jedním okem, pak měl zaměřovací dalekohled nad Leupoldem navrch o dobrých 15 - 20 minut. Pokud jsem se díval oběma očima, tak si byly oba optické přístroje buď rovnocenné, možná s malou převahou dalekohledu danou pocitově stereoskopickým viděním v dalekohledu. Pokud si uvědomíte, že výstupní pupila Leupoldu je 5 mm, zatímco Meopty jen 4,2 mm, tak je výkon Meopty hodný smeknutí. A nic na tom nemění skutečnost, že můj Leupold už není nejmladší. Optika prostě jde kupředu a jak je vidět, Meopta v tomto směru nezůstává pozadu, nové antireflexní vrstvy MeoLux patří tomu nej, co se dnes dá na trhu najít.
Meostar R2 1,7-10 x 42 jsem naistaloval na svoji ZKK 600 v ráži 7 x 64 a vydal se na střelnici. Vystřelil jsem kolem 20 ran, použil jsem mnou laborované náboje, které mají úsťovou energii kolem 3200 J. Zaměřovač držel nastřelení, záměrný obrazec umožňoval přesnou mířenou střelbu i rychlé nahození do pohybu.
Při přesné střelbě na terč jsem si uvědomil, že pokud je vypnuté osvícení záměrného obraz, je středová tečka poloprůhledná, je skrz ni vidět obrysy kontrastních prvků cíle. Tohle je poměrně nová vlastnost, jedná se údajně o holografické promítání záměrného bodu a pro přesnou střelbu je to hodně příjemné. Pokud si rozsvítíte, jas bodu přehluší poloprůhledný efekt, ale toho zas až tolik neželím. Extrémní přesnost potřebuji pro střelbu na velké vzdálenosti, za šera, kdy jsem rád, že zvěř vůbec rozeznám a určím, je pro mě jasná tečka svým rozměrem zcela přiměřená.
Podstatné je, že regulace jasu je dostatečně jemná a má rozsah, umožňující přisvícení jak za plného poledního světla, tak i na noční čekané, kdy hlavně chci, aby mě tečka neoslňovala. Meostar R2 je z tohoto pohledu zcela bezproblémový, 8 stupňů podle mě pokrývá všechny potřeby lovce, v průběhu 24 hodin a za všech ročních období.
Dodneška mám nejasný názor na „meopťácký“ systém ovládání přísvitu, kdy jednotlivé stupně jasu odděluje mezipoloha, kdy je osvit vypnut. Na jedné straně je to dobré – ať se děje co se děje, ať otočíte spínačem na kteroukoliv stranu, nespletete se o víc jak o 1 stupeň jasu a můžete si šetřit baterii vypínáním přisvícení. Na druhou stranu, životnost baterií dnes roste rychlostí růstu státního dluhu a zapnutí jasu vyžaduje změnit polohu rukou na zbrani. Pořád ještě považuji za ideál točítko, korunované jednoduchým tlačítkem, které by zapínalo / vypínalo osvit a na které bych dosáhl s minimální změnou polohy rukou na zbrani. Ideální by pak bylo, kdyby bylo tlačítko dosažitelné stejně pohodlné pro praváka i pro leváka. Já vím, nechci toho málo, ale Meopta už dávno není ani druhořadý výrobce (naopak, patří k evropské špičce), ani levný výrobce (bohužel, tohle je nutný důsledek rostoucí kvality, která prostě něco stojí), a tak chci maximum.
Pokud mám shrnout svoje zkušenosti z novým MeoStarem R2 1,7-10 x 42, pak první a nejsilnější dojem je optická kvalita. Ta je pocitově blízká nejlepším optikám tak velkých značek jakými jsou Swarovski nebo Zeiss. Ovládání je snadné a intuitivní, velmi se mi líbilo nulování seřizovacích točítek. Na druhou stranu, již dlouho volám po tom, aby byly značky na seřizovacích nějak rozčleněné, třeba aby každá 5 nebo 10 čárka byla delší nebo tlustší. Myslím, že by to dokázalo hodně usnadnit život při nastřelování. To počítání cvaků je protivné, pokud potřebujete větší změnu, snadno se spletete. Je to maličkost, ale jak jsem psal již v předchozím odstavci – Meopta již není žádné „béčko za bambusem“ a tak chci a čekám maximum.
Přiznám se, že bych přivítal záměrnou osnovu s nějakými pomocnými značkami na svislé niti, které usnadňují střelbu na větší vzdálenosti. Ale to je moje osobní preference, stejně jako poněkud můj rozporuplný názor na systém regulace jasu přisvícení záměrného bodu.
K přisvícení ještě jedna poznámka: se zaměřovačem dodávaná baterie CR2354 sice poskytuje osvitové jednotce optimální množství elektrické energie, ale není úplně běžně k mání. Naštěstí lze použít běžně dostupnou CR2032,která je slučitelná, ale má o asi 50 % nižší životnost. Pokud má základní CR2354 150 hod při středních jasech, je i záložní varianta pořád ještě plně akceptovatelná.
Pokud jste lovci šoulacího typu, kteří preferují aktivní pohyb za zvěří, pak oceníte i nízkou hmotnost a kompaktní profil zaměřovače.
Přiznám se, že jsem MeoStar R2 1,7 – 10 x 42 RD vracel jen s nechutí. Hodně se blíží mé představě o ideální univerzální optice a naplňuje ji podle mého názoru ve vynikajícím poměru výkonu k ceně.
Ing. Martin HELEBRANT
Základní technická data:
zvětšení … 1,7 – 10 x
průměr objektivu … 42 mm
umístění záměrné osnovy … ve druhé rovině
průměr tubusu … 30 mm
zorné pole … 21,9 – 3,55 m / 100 metrů při zvětšení 1,7 x – 10 x
rozsah seřizování v obou osách … 250 mm / 100 metrů
délka … 328 mm
maximální upínací vzdálenost (délka tubusu) … 157 mm
oční odstup (vzdálenost výstupní pupily) … 95 mm
hmotnost … 576 gramů