Již tradičně se letos v měsíci červenci konalo setkání Klubu autorů při Českomoravské myslivecké jednotě. Organizátory této klubové akce byli Jiří Kutifel s manželkou Gabrielou. Jejich pozvání do krásného prostředí Lužických hor členové klubu s radostí přijali. Ne všichni se však setkání mohli zúčastnit, což nás moc mrzelo. Přesto se celá akce setkala s hodnocením na výbornou. Většina členů přijela již v pátek 11. 7. 2014 do malebného Polesí u Rynoltic, kde nám manželé Kutifelovi zajistili velmi příjemné a kvalitní ubytování v penzionu Sportturia. Zde bylo o nás po celou dobu pobytu bezvadně postaráno, za což patří poděkování především vedoucímu penzionu. Páteční večer jsme strávili upřímným přivítáním jednotlivých účastníků setkání, následovala společná večeře a vzájemná beseda. Všichni jsme se na sebe moc těšili, že se zase po delší době uvidíme. A tak naše společné debaty neměly konce. Před námi ale byl sobotní den, plný poznání dalších půvabných koutů naší vlasti – Lužických hor.
V sobotu ráno hned po snídani na nás čekal autobus s panem Švandou, který se nám v roli řidiče autobusu věnoval po celý den. Náš výlet začal přes městečko Mimoň na Skelnou huť. Zde nás čekal Ing. Pavel Munzar z VLS Mimoň, který nás přivítal a seznámil s celým areálem VLS, včetně hájenky, ubytovacích zařízení pro hosty a střelnice. Následoval odjezd autobusem do obory Židlov. Celou cestu nám náš průvodce podrobně vyprávěl o historii a současnosti vojenského výcvikového prostoru Ralsko. Zhlédli jsme zdejší oboru s rozsáhlou zarůstající tankovou střelnicí. Bez povšimnutí nezůstala ani udržovaná myslivecká zařízení. Obzvlášť nás zaujal zcela ojedinělý chov zubra evropského. Náš průvodce obětavě zodpovídal všechny naše dotazy po cestě do informačního centra v Hradčanech u Mimoně, které jsme si s velkým zájmem prohlédli, a moc se nám líbilo. Celá expozice je věnována historii VVP Ralsko, lesnictví, myslivosti a ochraně přírody, přírodním podmínkám s možnostmi turistického i rekreačního využití.
Po obědě v Jablonném v Podještědí jsme se vydali na vyhlídkovou věž, která byla součástí bývalého pivovaru, nyní nově opravena a zpřístupněna. Mezi její zajímavosti patří dvojité schodiště. Na vyhlídku jsme vystoupali přes 176 schodů. Celková výška věže dosahuje 34 metrů. Odsud jsme si prohlédli městečko, Ještěd, celé blízké i vzdálené okolí. Z ochozu věže se naskýtá jedinečný pohled do čapího hnízda a nádherný pohled na panorama Lužických hor. Naše další cesta vedla přes malebné náměstí k bazilice minor sv. Vavřince a sv. Zdislavy. Jedná se o přední stavbu barokního stavitelství ve střední Evropě. Dozvěděli jsme se, že chrámu byl v roce 1996 udělen titul papežské baziliky. Uvnitř baziliky jsou uloženy ostatky sv. Zdislavy.
Při další prohlídce - zámečku Pachtů z Rájova, jsme se dozvěděli, že tady v roce 1813 přenocoval Napoleon Bonaparte. My jsme si tu mohli prohlédnout mysliveckou výstavu Vlastivědného muzea a Galerie v České Lípě. Výstava pod názvem „Adepte cechu Hubertova“ věnovaná tradicím a současné myslivosti nás potěšila. Závěr sobotního výletního dne pak patřil zámku Lemberk, procházce k nádvoří, dále pak zpět lipovou alejí kolem Zdislaviny studánky s její zázračnou vodou. Zdejší krásná příroda je často využívána filmaři k natáčení především pohádek pro děti. Moc se nám zde líbilo a tady jsme náš sobotní společný výlet ukončili. Se svými celodenními zážitky jsme pospíchali do penzionu k večernímu prostřenému stolu. Chutná večeře, gratulace jubilantům a přátelské posezení doplněné promítáním vlastních filmových záběrů z přírody VLS Ing. Pavla Munzara, byly tečkou na závěr sobotního dne, pohlazením na duši všech zúčastněných. Byl to společný večer, naplněný duchem přátelství, porozumění, předáváním zkušeností a samozřejmě i poděkováním nás všech za perfektní organizaci tohoto klubového setkání manželům Kutifelovým.
V nedělní ráno jsme se po snídani rozdělili na dvě skupiny. Ti zdatnější se vydali poznávat nejvýchodnější část Lužických hor s výstupem směrem na Popovu skálu. Z Dolního Sedla stoupáním do mírného kopce Pašeráckou pěšinou na rozcestí pod Popovu skálu a dále pak pod hřeben nad Českou bránou. Místo, kde naši zem opouštěl Jan Amos Komenský. Odsud zpět na rozcestí, odkud následoval výstup na Popovu skálu. Jedná se o skalní lesní vyhlídku s železnými schody, renovovanou ochranným zábradlím. Zde se otevírá panoramatický výhled na krajinu Lužických hor, Ještěd, Jizerské hory, celé široké a daleké okolí. Chráněná krajinná oblast Lužických hor byla vyhlášena ministerstvem kultury v roce 1976 na ploše 264 km2. Na tomto území bylo v minulosti postupně vyhlášeno 16 maloplošných chráněných území, míst s největším přírodovědeckým významem. Dověděli jsme se, že je zde k ochraně významných dřevin plnících vysokou estetickou a krajinotvornou funkci vyhlášeno 17 památných stromů a skupin stromů. Krásné slunečné počasí, které jsme neplánovali, nádheru přírody Lužických hor tak ještě znásobilo.
Druhá skupina se vydala naopak poznávat město v srdci Trojzemí - Hrádek nad Nisou. Zde jsme měli možnost shlédnout presbiář jak katolického, tak husitského kostela. Dozvěděli jsme se, že díky záchrannému archeologickému průzkumu zde byly nalezeny ostatky vampýra Tobiáše. Člověka, který byl pochován 40 cm pod povrchem země, obličejem dolů. Takto se ve 14. století za vlády Jana Lucemburského pohřbívali sebevrazi, zločinci a lidé jinak vybočující z průměru. Naskytla se možnost zhlédnout ostatky vampýra s odborným výkladem a také navštívit zdejší výstavu pod názvem „Celníci a pašeráci v Trojzemí“, zabývající se pašováním od středověku až po současnost, vývojem zemských a státních hranic i historií jejich hlídání. Exponáty výstavy související s pašováním a střežením hranic doplňuje řada fotografií a dobových dokumentů. Zajímavostí, které vzbudily naši pozornost, byly tajné pašerácké značky.
Zastávkou na Horním Sedle a s výhledem na panorama Lužických hor jsme nedělní výlet ukončili. Následoval tradiční nedělní rozlučkový společný oběd. Vzhledem k tomu, že plánovaný čas našeho ročního setkání vypršel, nezbylo, než se po těch krásných společně strávených víkendových chvílích ubírat k domovům. Rozloučení jsme ukončili při přátelském posezení nad kávou a domácími koláčky. Slova chvály a poděkování za vynaložené úsilí a obětavost organizátorům, manželům Kutifelovým, byla vyslovena od všech účastníků setkání. Jsme si všichni vědomi, jak náročné je takovou, či podobnou akci zorganizovat pro její zdárný průběh a kladný výsledek. Další společná cesta ročním klubovým setkáním skončila.
Nekončí však naše cesta pokračování v práci nadále propagovat a tvořit pro myslivost ve prospěch přírody a její prezentace před očima společnosti. Přejeme si, abychom se v duchu přátelství, vzájemného porozumění a předáváním zkušeností mohli jako dosud ve zdraví dále setkávat. Abychom nabývali nových zkušeností a inspirací pro naši další novou uměleckou práci. Za léta spolupráce v klubu jsme si vytvořili mezi sebou více než přátelské vztahy. A tak věříme, že naše velká rodina přátel Klubu autorů i jejich rodinných příslušníků zůstane nadále v pevném svazku. Již nyní se těšíme na další roční setkání Klubu autorů, které se nabídli uspořádat naši milí Jitka a Josef Vaňkovi spolu se Zdeňkem Šíbrem ve východních Čechách v podhůří Orlických hor a okolí Police nad Metují a Broumova.
Tak končí letošní roční setkání lidí, kteří nosí v srdci lásku k přírodě, k myslivosti. Lidí, kteří se svým darem umění, svými díly, snaží oslovit širokou mysliveckou i nemysliveckou veřejnost k tomu, abychom se na přírodu dívali nejen očima, ale i srdcem. Aby naše Českomoravská myslivecká jednota byla opravdovou matkou myslivců, za jejímž účelem byla před více než 90 lety vytvořena. Aby opravdová jednota nadále sdružovala a podporovala lidi všech věkových vrstev, či kategorií a pomáhala jim v jejich práci a společném zájmu starat se o přírodu a zvěř v ní, bez nároků na finanční odměnu, bez závistí a dalších negativních jevů a počinů, které dnešní moderní doba přináší. Jsme synové a dcery velké myslivecké rodiny. Buďme takoví, jak si nás naši dědové, tátové a zakladatelé naší myslivosti přáli, abychom se za svoji práci pro myslivost nemuseli stydět a byli kladným příkladem pro novou nastupující generaci, naše děti.
Hana KŘENKOVÁ
předsedkyně KA