Zajištění příkrmu na zimní období před nás staví řadu otazníků. Část krmiv, zejména objemných je třeba nakupovat s předstihem. Většinou v době, kdy je těžké odhadnout srážky a teploty v posledních měsících vegetace. Ceny obilovin podléhají obtížně předvídatelnému vývoji.
V porovnání s dobami dávno minulými je možno krmné směsi nakupovat na poslední chvíli. Ne, že by to bylo zcela ideální, ale máme tak možnost upravit poměr živin podle aktuální situace. Uvolnění finančních prostředků na nákup krmiv je většinou nesnadné, k rozumnému výběru krmiv rozporuplně přispívá kolektivní rozhodování a na kvalitu i množství krmiv je mnoho pohledů. Vyhněme se extrémům v úsporách i kvalitě, protože výživa zvířat vždy velmi úzce souvisí s jejich kondicí, zdravotním stavem – což je i odolnost proti parazitům a nemocem, předpoklad reprodukčního úspěchu a samozřejmě kvality trofeje.
Zkušenosti z myslivecké praxe ale ukazují, že část z nás vždycky očekává, že i s minimem nebo téměř žádnými vloženými prostředky do příkrmů projde zima beze ztrát na zvěři a s dobrým zdravotním stavem na počátku vegetace v dalším roce.
Jenže pravý opak je pravdou a investice do dostatečné i kvalitní krmivové základy je skutečně to nejlepší co můžeme udělat, ať už ve volnosti, nebo v oboře.
Kvalita krmiv znamená dostačený obsah živin, zdravotní nezávadnost krmiv a také správný výběr nebo složení (recepturu) krmné směsi. I když jsou půdní i ostatní podmínky pro dostatečnou úživnost honitby či obory sebelepší, měli bychom dbát o správný poměr bílkovin a energie, dostatek minerálních látek i vitaminů zejména v zimním období.
A co je k tomu zapotřebí kromě finančních prostředků? Z praxe dobře známe váhání při zajištění dostatku kvalitních krmiv. Je velmi paradoxní, že každý, kdo se účastní na chovu zvířat či zvěře, jednoznačně uzná, že kvalitní výživa je základním, ne-li hlavním předpokladem chovatelského úspěchu. Má-li však investovat do vlastního chovu, existuje mnoho důvodů k tomu, aby prostředky nadále moudře opatroval na bankovním účtu, nebo vložil do něčeho jiného. Vždyť příští rok či následující chovatelské období vše napraví.
Začněme u objemných krmiv. Nasycení a dostatek vlákniny je prioritní pro všechny přežvýkavce. Podstatnou podmínkou přečkání zhoršených přírodních podmínek je stálá krmná dávka. Vždy je lépe podávat zvěři často i pravidelně řezanku namíchanou z průměrného sena a kvalitní krmné slámy, než jen občas doplňovat sebelepší seno.
Pro zvěř je vhodnější luční seno než vojtěškové, i když vojtěška má vyšší obsah vápníku a vysoký obsah bílkovin. Jejím problémem je snadné odlomení lístečků a do jeslí se pak dostávají převážně stonky, které mají nevalnou krmnou hodnotu.
Nelze doporučit zkrmování většího množství granulovaných úsušků. Při současných cenách nejsou svým obsahem živin výhodné a dietetické působení najemno pomleté hmoty je doslova mizerné.
Kvalitní luční seno má příměs motýlokvětých rostlin, zelenou barvu a přirozenou příjemnou vůni. Nažloutlé seno je vymoklé, několikadenní deště z něj vyplaví část výborně využitelného vápníku. Pokud se dostatečně dosuší, jeho dietetická i živinová hodnota je ještě přijatelná. Je třeba odmítnout sena se zatuchlými pachy a prašná sena. Přírodní prostředí je kontaminováno nemalým množstvím škodlivin, zvěř přijímá řadu krmiv, která jsou pro ni nevhodná, a tak alespoň to, co nakoupíme, by mělo mít co nejlepší kvalitu.
U sen kromě barvy a vzhledu posuzujeme také dobu sklizně. Seno pro zvěř je ideální sklízet v počátku květu převládajících trav. To už poskytuje dostatek hmoty a ještě dobrou stravitelnost vlákniny.
Po praktické stránce rozlišujeme sena na sklizená v první seči a následných sečích, tzv. otavy. První seč má více vlákniny, protože je v hmotě větší podíl stonků, v otavách více listů, tedy více bílkovin. Spíše se tvrdí, že první seče mají celkově vyšší obsah živin, ale to záleží hlavně na živinách v půdě a rozložení srážek.
Sláma má silně zdřevnatělou vlákninu, tedy málo využitelnou. Zdřevnatělá vláknina (lignin) je důležitá pro posun tráveniny a celkové fungování trávicího traktu přežvýkavců. Její přídavek má smysl pro hlavně muflony, částečně jeleny, méně pro daňky a jen málo pro srnčí zvěř.
Pro krmení je vhodnější sláma jařin než ozimin. Živinově by byla nejlepší kukuřičná sláma, ale vzhledem k průběhu pozdně podzimního počasí je téměř vždy silně napadena plísněmi.
Slámám se blíží plevy a slupky. Vždy jsou živinově nevyrovnané a hlavně často obsahují velmi nebezpečné mykotoxiny.
Siláže a senáže jsou rozporuplným krmivem. Lze na ně sice zvěř navyknout, zkrmovány v rozumném a přiměřeném množství by mohly být dobrým řešením. Rozpor spočívá v nutnosti zkrmit hmotu odebranou z profilu jámy či z rukávu nebo vaku do 24 hodin. Tedy skutečně zkrmit, ne jen dovézt na krmné místo, kde zůstane několik dní. Po odebrání totiž dochází k druhotnému kvašení, oxidaci a postupnému nárůstu obsahu škodlivých až toxických látek. Už po 24 hodinách i při nízkých zimních teplotách se hmota nepovažuje za bezpečnou ke krmení. Praxe bývá často taková, že se pro krmení zvěře nabízí méněcenné části profilu siláže či delší dobu odložené přebytky, a to už je skutečně hra se životem zvěře. Namrzlá siláž je pak surovou ranou pro mikrobiální trávení. V dobře vedené oboře nebo farmě jsou rukávy a balíky se senáží přínosem a jejich využívání lze doporučit, ve volnosti je však situace odlišná.
Krmná řepa a cukrovka je dobrým šťavnatým krmivem. U cukrovky je třeba vytvořit návyk postupným zvyšováním dávky na krmném místě. Mrazem poškozené okopaniny rychle hnijí, zablácená řepa znamená potlačení mikroflóry i změnu pH bachoru se všemi zápornými důsledky.
Občas se nakupují produkty po čištění obilí, ale většina z nich bývá riziková. Účelem čištění je oddělit největší a kvalitní podíl pro semenářské a potravinářské účely, nebo z krmného obilí separovat naprosto nehodnotné podíly. Spolehlivě odstranit všechny příměsi, jako jsou semena plevelů, drobné zlomky obilovin, prachy, osiny a slupky. Obiloviny se čištěním dělí na několik velikostních partií.
Pro krmení zvěře jsou použitelné samostatné, drobné obilky bez dalších příměsí, popřípadě zlomky. Řada druhů plevelů je přinejmenším slabě toxická až velmi nebezpečná (tetlucha, starčky, bolehlav…). Naprosto nevhodné pro krmení jsou další zbytky – plevy, pluchy, osiny, prachy, tedy lehké organické zbytky. Ani zlomky obilí nejsou ale pro zvěř (přežvýkavce) zcela ideální, protože jejich struktura urychluje nežádoucí kvasný proces ve prospěch kyseliny mléčné a vývoje plynů. Pokud takový produkt získáme a po pečlivém smyslovém posouzení jej shledáme kvalitní, je vhodný do zásypů pro pernatou zvěř.
Kompromisní možnost představují pšeničné otruby. Jsou levnější než krmné obiloviny, jejich cena je na úrovni výrobců nižší o asi 100 Kč/q. Ale tato úspora je velmi relativní, protože energetická hodnota otrub je nízká, rozhodně nižší, než kdybychom přepočetli cenu na obsah energie například ječmene. Otruby umožňují zvěři mechanické nasycení, pro přežvýkavce jsou dobrým zdrojem fosforu a při rozumně omezeném dávkování (na 100 kg živé hmotnosti 0,1 – 0,15 kg otrub denně) mají přijatelné dietetické působení. Zcela nevhodné jsou pro zvěř žitné otruby. Jako všechny žitné produkty působí bez tepelné úpravy dieteticky velmi nepříznivě až slabě toxicky.
Velmi kvalitním mlýnským produktem jsou pšeničné a kukuřičné klíčky. Mají vysoký obsah tuku, kvalitních bílkovin i vitaminů, zejména E. Vzhledem k způsobu trávení přežvýkavců u nich ale dochází činností mikroflóry k nemalým ztrátám, nejlépe je využije srnčí zvěř. A samozřejmě zajíci a pernatá zvěř.
Obiloviny jsou pro zvěř dlouhodobě tradičním příkrmem. V extenzivních podmínkách ale vždy platí nutnost návyku, pravidelného doplňování a nikdy nekrmit šroty, jen celé zrno. Nejvhodnější je oves, dobře přijatelný ječmen a kukuřice. Pro muflony je příkrm obilovin kromě období nejhorších podmínek téměř zbytečný, ovšem s výjimkou požadavků na špičkovou úroveň chovu. Pro jeleny a daňky se obiloviny zkrmují v závislosti na klimatickém průběhu zimy a podle nároků na kvalitu trofeje. Ale v tom má větší význam posouzení úživných podmínek, zásoby a kvality objemných krmiv a sestavení krmné dávky s využitím krmných směsí podle požadavků a perspektiv chovu.
Od obilovin je jen krok ke krmným směsím. Jsou ideálním doplněním objemných krmiv a jejich použití znamená možnost doplnění živin, kterých konkrétní místní podmínky poskytují málo nebo vůbec. Pro obsah vápníku, hořčíku a fosforu v rostlinách je vždy rozhodující kvalita půdy, tedy obsah pro rostliny dostupných živin, totéž platí pro mikroprvky, které jsou v objemné krmné dávce téměř vždy nedostatkové. A skutečnost, že určitá živina je v rostlině nebo jejím upraveném produktu přítomna ještě neznamená, že ji živočišný organizmus dovede využít. Paradoxně naopak minerální látky, vitaminy a jiné živiny jsou v krmných směsích ve vysoce využitelné formě a hlavně v dobře známém množství spolehlivě obsaženy.
Pro odhad potřeby a složení krmné směsi je nutné skutečně objektivně posoudit úživné podmínky a zásoby i kvalitu objemných krmiv.
Složení krmných směsi a obsah živin můžeme rozlišovat podle poměru bílkovin a energie, dále podle obsahu jednotlivých minerálních látek. Sestavení neboli receptura se řídí ročním obdobím, účelem použití směsi a specifickými podmínkami prostředí či účelu chovu. V malém přehledu je uvedeno složení, orientovat se lze podle pořadí komponentů.
Několik základních možností sestavení krmných směsí:
Kondiční směs před zimou jako příkrm do extenzivní obory nebo volných honiteb pro parohatou spárkatou zvěř a muflony.
ječmen
pšeničné otruby
vojtěškový úsušek nebo sladový květ
slunečnicový nebo řepkový extrahovaný šrot
krmný vápenec
krmná sůl
monokalciumfosfát
premix vitaminů a mikroprvků
Směs je vhodná pro zimní podmínky obvyklé v našem klimatickém pásmu. Tedy teploty převážně kolem nuly a vlhka. Dostatečná nabídka kvalitního sena omezuje spontánní příjem stařiny, na které se druhotně rozvíjí plísně s produkcí mykotoxinů.
Směs pro parožení srnců:
kukuřice
ječmen
pšeničné nebo kukuřičné klíčky
sladový květ nebo vojtěškový úsušek
sójový extrahovaný šrot
krmný vápenec
monokalciumfosfát
lněné semeno nebo extrudované lněné semeno
melasa nebo krmný olej
krmná sůl
oxid hořečnatý
premix vitaminů a mikroprvků
Stejně jako u jelenů nebo daňků je třeba vycházet při výživě sestavované za účelem špičkové trofeje z podmínek prostředí než nějakého celkově osvědčeného způsobu. Srnci jsou velmi vybíraví a vytvoření návyku na krmné místo i příkrm samotný trvá dlouho. I využití živin v organizmu navazuje na dlouhodobý stav jejich rovnováhy a dostatku. Příkrm pro parožení je třeba začít podávat spíše s předstihem než včas.
Směs pro parožení jelenů:
kukuřice nebo extrudovaná kukuřice
ječmen
sladový květ nebo vojtěškový úsušek
sójový extrahovaný šrot
řepkový nebo slunečnicový extrahovaný šrot
pšeničné otruby
krmný vápenec
monokalciumfosfát
melasa nebo krmný olej
krmná sůl
oxid hořečnatý
premix vitaminů a mikroprvků
Sestavení krmné směsi pro parožení jelenů musí navazovat na objemnou část příkrmů a přírodní podmínky. Nelze dosáhnou hodnotné trofeje ani odpovídající reprodukce a zlepšování stavu populace bez dlouhodobé a koncepční práce na výživě a krmení.
Směs pro tvrdé zimní podmínky:
kukuřice
ječmen
pšeničné otruby
sójový nebo řepkový extrahovaný šrot
krmný olej
melasa
krmný vápenec
krmná sůl
monokalciumfosfát
premix vitaminů a mikroprvků
Vysoká sněhová pokrývka a dlouhodobě nízké teploty hluboko pod bodem mrazu u nás kromě vysoko položených oblastí nebývají obvyklé. Pak je vhodné poskytovat zvěři hodnotné krmivo s dostatkem pohotové energie i bílkovin.
Směs pro časně jarní období, s částečně kompenzačními účinky nadbytku bílkovin z mladých porostů řepky, jetelů či vojtěšek:
ječmen
pšeničné otruby
cukrovarské řízky
melasa, krmný olej
opticell*
silyfeed bazic**
krmný vápenec
krmná sůl
monokalciumfosfát
premix vitaminů a mikroprvků se zvýšeným obsahem vitaminů B, zejména B12 a kobaltu.
*speciální vláknina, v podstatě čistá dřevní vlákna
**přípravek z ostropestřce mariánského s vynikajícím regeneračním působením na játra, poškozená vysokou detoxikační zátěží.
Během mírné zimy a na jaře jsou plochy ozimé řepky a vojtěšky zdrojem nežádoucího příkrmu. Zkušený chovatel přežvýkavého skotu, koz i ovcí dobře ví, že zvířata nechrání žádný instinkt ve výběru krmiv. Veškerá starost s výběrem krmiv, způsobem pastvy a zábranou příjmu nevhodných krmiv je jen a výhradně na něm. Ani zvěř ve volné honitbě se sama nevyhne nadměrnému příjmu dieteticky velmi rizikových krmiv. Je dobře známo, že ani nabídka sena či kvalitní slámy přímo u porostů řepky její příjem omezí jen zčásti. Dietetickým problémem je rychlý vývoj rozkladu bílkovin a při častém příjmu těchto krmiv chronická až akutní ketóza. Je to stav, vznikající u přežvýkavců nadbytkem bílkovin a nedostatkem vlákniny a energie. Mikroflóra předžaludků, a tím celý organizmus, je poškozován čpavkem i nedostatečnou motorikou předžaludků, což postupně vede ke stále více závažným až fatálním stavům. V chronickém působení ketóza snižuje imunitu zvěře, poškozuje reprodukci, (způsobuje záněty dělohy, mléčné žlázy, cysty na vaječnících), nepříznivě ovlivňuje i životaschopnost a odolnost narozených mláďat.
Nadbytek dusíku je vždy třeba kompenzovat dostatkem lehce využitelných energetických krmiv a kvalitní vlákniny se zastoupením všech složek – hemicelulózy, celulózy i ligninu.
Směs do zásypu pro pernatou zvěř:
pšenice
ječmen
oves nebo bezpluchý oves, loupaný oves
řepka nebo slunečnice
len
krmný olej
krmný vápenec
krmná sůl
monokalciumfosfát
premix vitaminů a mikroprvků
Zásypy mohou být plněny mnoha způsoby – od pouhé směsi zlomků obilovin až po granulované směsi. Záleží na podmínkách, cílech chovu a finančních možnostech. Komponenty pro hodnotnou zásypovou směs je možné promíchat v zednické míchačce. Homogenitu jemných příměsí lze dosáhnout přídavkem 0,5 – 1 % oleje, minerální látky a premix vitaminů se pak nalepí na obiloviny.
Pernatá zvěř v zimním období potřebuje kromě energie, kterou jí zajistí škrob z obilovin a olejniny, také bílkovinné komponenty k regeneraci organizmu. Řepka, slunečnice a semeno lnu obsahují velmi kvalitní bílkovinu s dostatečným obsahem esenciálních aminokyselin i olej s obsahem přírodní formy vitaminu E. Vitamin E neboli tokoferol je v nejúčinnější formě jako alfa-tokoferol obsažen v krmných směsích. Přírodní zdroje tokoferolů – kromě olejnin obilné klíčky, jsou směsí dalších forem tokoferolu a zvyšují účinek alfa-tokoferolu dodávaného formou premixů, používaných k výrobě směsí.
Význam E vitaminu spočívá hlavně v antioxidační ochraně živin a ochraně organizmu proti působení oxidačních radikálů. Často zmiňovaný vliv E vitaminu na reprodukci je druhotný, podstatně zásadnější je dostatek vitaminu A. I rostlinné oleje lisované za studena obsahují nezanedbatelné množství vitaminu E. Vitamin E rozkládá tepelná úprava semen při velkokapacitní výrobě oleje a dále při technologické úpravě surového oleje neboli rafinaci. E vitamin je svými dalšími metabolickými funkcemi limitní pro zdravotní stav drůbeže, a co je ověřeno v chovu, platí i pro přírodní populace pernaté zvěře, hrabavé i vrubozobé. Ze semen olejnin je nejvhodnější řepka a len, protože obsahují nejvíc oleje i bílkovin. Tam, kde chovateli záleží na co nejlepším výsledku chovu, lze doporučit dodávku profesionálně sestavených krmných směsí.
Zima nesmí být pro myslivce obdobím odpočinku. Každé strádání zvěře v zimním období se negativně projeví na kondici celé populace, následné reprodukci, mléčnosti i kvalitě mladých jedinců. O trofeji a tělesné kondici jednotlivých kusů snad není třeba mluvit. Kvalita a promyšlené sestavení příkrmů úzce souvisí s možností medikace krmiv.
Připomeňme si, že podat lék tak, aby jej většina populace zvěře přijala včas a v dostatečném množství, není snadné. Bez návyku na kvalitní příkrm a následné podání medikovaného krmiva se účinnost podstatně snižuje a značné prostředky vložené do jeho nákupu jsou utraceny zbytečně. I pro běžná krmiva platí totéž. Pravidelnost a spolehlivost přikrmování je základem bezpečného a účelného přikrmování.
Martin MOHELSKÝ
Sklizní obilovin konči zvěři doba dostatku. Pokud je druhá polovina léta a počátek podzimu vegetačně příznivý, není v podmínkách celkově dobré úživnosti prostředí přikrmování nutné.