Časopis Myslivost

Prvním způsobem sestavení krmné dávky je odměření směsi podle doporučení výrobce na základě živé hmotnosti psa a jeho pracovního výkonu nebo březosti či kojení. Rizika, komplikace a nevýhody spojené se zkrmováním směsí jsou tyto:

1. Musíme sledovat, zda náš pes dostatečně pije.

Předpoklad příjmu pitné vody je asi 30 - 50 ml na 1 kg ž. hmotnosti. Udávat přesné číslo je ale skutečně nesmysl. Pes se nepotí, ale jeho ochlazování se děje odpařováním tekutin na povrchu jazyka. Musíme s tím tedy při napájení počítat a kromě toho, sliny obsahují i minerální látky s ionty sodíku, draslíku a chloru. Není pravděpodobné, že by se po odpaření vody ze slin zcela zpětně resorbovaly. 

Odvod tekutin a minerálních látek probíhá podle intenzity dýchání. Vždy záleží na kondici psa, pracovní zátěži, teplotě okolí, intenzitě metabolizmu. Nedostatek tekutin vytváří významné riziko poškození ledvin.

Nedokážeme-li do psa dostat správné množství tekutin, je to chyba na naší straně – nikoliv principiální záležitost podávání směsí. V takovém případě ze směsi připravíme kašovitou šlichtu, příjem krmiva zlepší použití teplé vody. V přirozeném krmení přijme část potřebné vody v krmivech. Při vysokých pracovních výkonech psa je pravděpodobně vhodné doplnit minerální látky.

2. Některá ze složek směsi psovi nesedne nebo obsahuje málo živin.

Pokud je náš pes v nevyhovujícím výživném či dokonce v nedobrém zdravotním stavu, jistě se zamyslíme nad kvalitou výživy. Co vidíme? Nelíbí se nám jeho srst, struktura exkrementů je řídká, pes ztrácí temperament a chuť k práci. Příjem krmiva je nepravidelný, pes zvrací (což je pro něj velmi přirozené a snadné).

Závažnější problémy musíme řešit s veterinárním lékařem. Problémy s alergiemi na obilovinu v krmivu, nejčastěji pšeničný lepek jsou možné a rozhodně ne vzácné. Pokud je v krmivu deklarována pšenice, řešením je výměna směsi za jiný typ, třeba s kukuřicí či rýží.

Extruzí upravená obilovina je pro psa naprosto vhodnou rostlinnou složkou. Ale živočišnou nahradit rozhodně nemůže. Prostý nedostatek živin také vyřešíme změnou směsi za živinově bohatší.

Dobrou zkouškou je podávání syrových vajec k snad obsahově nedostatečné směsi. Pokud se stav psa do měsíce zlepší, měl v krmivu přinejmenším nedostatek kvalitních bílkovin.

3. Pes odmítá nově podávanou, podle ceny a obsahu živin velmi kvalitní směs.

O příjmu krmivu u psů z 90 % rozhodují čichové vjemy. Chuťových buněk mají relativně velmi málo, zhruba 15 – 17 % počtu, který má k dispozici člověk. Protože v porovnání se psem je nám vnímání jeho světa pachů a vůní uzavřeno, pořídíme jiný druh směsi. Nemusíme říkat, že směs je špatná nebo máme zmlsané zvíře.

Příčina může být třeba v krmení kojící feny, příkrmů v počátku samostatného příjmu krmiv, nepříjemný prožitek psa v jeho nám neznámé minulosti. Příkladem je rybí moučka, jeden z nejkvalitnějších bílkovinných komponentů. Její výrazné aroma někteří psi zatvrzele odmítají, jiní rybinu budou přijímat za všech okolností.

4. Otázka pestrosti krmení a pravidelnosti.

Domestikace mimo jiné znamená, že jsme psům vnutili náš lidský, pravidelný denní řád. Postupem doby a množstvím generací žijících s člověkem je do jisté míry přijali. V souladu s obvyklými a zaběhnutými doporučeními psa krmíme pravidelně a vždy stejně, protože v přírodě má každá šelma zcela spolehlivě každý den ve stejnou dobu připravenu pokaždé stejnou kořist. Nebo snad ne? Tak proč se toto doporučení stále opakuje?

Rozumně: jeden den v týdnu má mít pes hladovku. Pravidelná hodina krmení souvisí s pravidelným denním režimem psa, je vhodné ji dodržovat. Množství krmiva přizpůsobujeme podle potřeb a zásluh. Aktuální dávku zvolíme podle toho, zda s námi bude pes celý den intenzivně pracovat, nebo mu umožníme třeba jen hodinu lehce kondičního pohybu.

Když už jsme si krmení psa zjednodušili na nabrání odměrky pelet, tak aspoň dvakrát až třikrát za rok vyměňme druh krmné směsi. Osvědčené druhy můžeme střídat i častěji, třeba během měsíce. Ve výběru směsí dbejme na podobný obsah N-látek a vlákniny, držme se také zhruba shodného obsahu vápníku a fosforu.

Úvahy o mlsnosti psa a potěšení z ní patří do říše trestuhodné antropomorfizace. Ve skutečnosti ale trestáme jen psa. Veškeré pamlsky mají sloužit „výhradně pro služební potřebu“ – tedy pro výcvik a jeho upevňování. I pro nemyslivecky pracující a žijící psy je přece důležité spolehlivé přivolání, odložení, pohyb bez vodítka u nohy nebo ostatní výcvikové parádičky pro co nejlepší zvládnutelnost a kondici psa a naši radost z práce s ním. Zbytečným prokrmováním pamlsky si kázeň psa oslabujeme.

Kombinace směsi a příkrmů.

Tento způsob krmení je rozumným kompromisem. Krmná směs poskytuje dostatek bílkovin, vitamínů, mikroprvků a minerálních látek, správně zvolený příkrm náklady na výživu sníží. Musíme ale dbát na to, že zařazením podílu příkrmu se snižuje či ředí celkový obsah některých živin ze směsi.

Směs proto volíme kvalitnější, než bychom kdybychom ji používali jako kompletní, tedy jediné krmivo. Jako příkrm se nejčastěji podává rostlinná složka. Ve výběru suverénně vedou těstoviny. Teplota varu částečně rozkládá škrobové vazby a tak se pro využití v krátkém střevě uvolní jednoduché cukry. Pro výrobu těstovin se používají mouky s vysokým obsahem lepku, jejich dietetika je tedy poněkud s otazníkem.

Další možností jsou brambory. Kupodivu, vůči bramborám ve výživě psů panují nemalé předsudky. Paradox je, že jsou svým vyšším obsahem bílkovin i esenciálních aminokyselin výhodnější než těstoviny. Porovnáme-li cenu těstovin a brambor vzhledem k sušině, vychází bezvaječné těstoviny o něco lépe.

Pokud konkrétnímu psovi nevadí lepek, pak by doplňkem mohlo být i pečivo. Častému podávání je ale na překážku obsah soli, koření a aromatických látek i barviv.

Velmi kvalitní a snad nejlepší doplněk představují ovesné vločky. Mají z obilovin nejvíce bílkovin a tuků, nejméně škrobu. Dieteticky jsou rovněž vhodné, při důkladné tepelné úpravě uvolňují slizy, které prospívají trávicímu procesu i stavu střev. Mají přiměřený obsah vlákniny.

Energetickým protipólem ovesných vloček jsou kukuřičné vločky: minimum bílkovin, maximum škrobu. Neobsahují lepek. Ječmen je možno využívat ve formě krup.

Všechny vločky i jiné formy obilovin vždy krátce povaříme. Výborným doplňkem jsou extrudované obiloviny (ty vařit nemusíme, tepelnou úpravou už prošly), ale vyhýbáme se podávání barvených, solených, aromatizovaných a kořeněných křupek.

Psům prospívá malé množství denně zkrmovaného semene lnu - povařeného či aspoň spařeného. V prodejnách se sortimentem pro koně se prodává jako extrudované, což je úplně ideální. Lněné semínko má vysoký obsah esenciálních aminokyselin i mastných kyselin, celkově vysoký obsah bílkovin i tuků a vynikající dietetické působení. Jedinou nevýhodou je, že tento obsah může být příčinou spolehlivého tloustnutí psa, takže podávejme asi 5 – 10 dkg pro živou hmotnost 15 – 30 kg. Pes bude mít výrazně krásnou srst a zdravé trávení.

Rýže je k dispozici pouze zbavená jakýchkoliv slupek, zcela bez vlákniny. Tedy i bez mimořádně cenných látek ve vrstvě pod slupkou. Přesto působí na trávicí trakt velmi šetrně, je vhodná pro štěňata a kojící feny. Nevýhodou je vysoká cena, ale pro tyto kategorii jistě šetřit nebudeme.

Samostatnou kategorií doplňků jsou mlýnské produkty. Snadno dostupné jsou pšeničné otruby. Mají vysoký obsah fosforu a vitaminů B, je to zdroj kvalitní vlákniny. Měli bychom je spařovat.  Pšeničné a kukuřičné klíčky jsou biologicky tím nejhodnotnějším, co obilka obsahuje. Pšeničné klíčky mají z rostlinných, pro psa vhodných doplňků nejvyšší obsah bílkovin. Příznivý je i obsah tuků, vitaminů A a E i většiny hydrofilních. Kromě toho obsahují i další mimořádně biologicky hodnotné živiny – nukleotidy a fosfolipidy. Pšeničné klíčky obsahují i podíl lepku.

Kukuřičné klíčky mají oproti pšeničným méně bílkovin, ale více tuku. Jsou tedy energeticky bohatší, zároveň taky mají vyšší obsah E vitaminu. Správněji řekneme tokoferolů, celé skupiny látek, jejíž hodnota je právě v bohatosti jejich spektra. E vitamin ve směsích je tzv., alfa tokoferol, z E vitaminů (tokoferolů) nejúčinnější, ale jediný. Od klíčků můžeme očekávat řadu příznivých vlivů – posílení imunity, zlepšení vzhledu i funkčnosti srsti, podporu zabřezávání i produkce mléka, vysokou kvalitu ejakulátu psa, kvalitní vývoj štěňat, dobrý stav epitelií, tedy i předpoklad kvalitních čichových prací. Klíčky nikdy nespařujeme. Klíčky a otruby lze koupit v prodejnách zdravé výživy, ale v mlýnech je jejich cena nepoměrně nižší.

Ovoce a zelenina – velmi vhodné. Jablka a mrkev by mohly být stálým doplňkem. Nehledejme v nich obsah živin, ale pouze dietetickou vlákninu a pektiny, které střevu psa, lépe řečeno procesu a účinnosti vstřebání živin ve střevním prostředí velmi prospívají. Podobně působí i dužina krmné řepy, cukrovarské řízky a dužina červené řepy. Brukvovitá zelenina není pro psa vhodná. U psů se vyhýbejme všem formám sóje i jiných luštěnin.

Nejnáročnější je kompletní sestavení krmné dávky bez použití krmných peletovaných směsí.

Možnosti k získávání masité složky krmné dávky jsou velmi rozmanité. Kromě spíše výjimečných osobních možností, jako je třeba přístup na jatky či zpracovny masných produktů se nabízí komerční dodávky převážně mražených produktů. Nabídka živočišných krmiv je relativně bohatá, ale je třeba se v ní trochu orientovat.  Všímat si budeme bílkovinné energetické hodnoty, esenciálních aminokyselin, minerálního obsahu a poměru kvality a ceny.

Svalovina je nejbohatší na bílkoviny. Vhodná zejména pro krmení štěňat a kojících fen.

Vazy, šlachy, kloubní hlavice, chrupavky a podobně s podílem svaloviny. Jejich výživná hodnota co do obsahu bílkovin je poněkud nižší, než u svaloviny. Mají vyšší obsah sirných aminokyselin a minerálních látek.

Vnitřnosti – trávicí trubice. Předžaludky, jícny, hrtany, žaludky jsou vhodným krmivem.

Vnitřnosti – orgány. Ledviny, játra, sleziny, plíce, vemena.  

Názory na povaření masa se různí. Faktem ale je, že pokud by byla biologická bariéra kyselého a enzymaticky velmi účinného žaludku psovitých šelem vůči bakteriím a parazitům zcela dokonalá, pak bychom se ve veterinární praxi s nemocemi psů a parazitózami téměř nesetkali. Psovité šelmy v přirozeném prostředí podle druhu více či méně konzumují uhynulé živočichy v různém stádiu rozkladu i některé exkrementy. Proto jsou jejich obranné mechanizmy i imunitní aparát velmi účinné - součástí nejen slin, ale i pankreatické šťávy psa je antibakteriálně působící protein, který potlačuje růst bakterií, např. E. coli, Salmonella, Shigella (úplavice) a Klebsiella.

Na druhé straně i parazité a bakterie prodělaly evoluční vývoj, který trval podstatně déle než u savců a tak jsou schopny těmto bariérám částečně odolávat a pronikat přes ně.

Většina masných produktů pro psy na našem trhu skutečně prochází hygienickou (veterinární) kontrolou. Maso je ale ideální kultivační půda, ne všechny zdroje masa mohou být legální, lidé se ne vždy chovají ideálně, atd. Krátké povaření masa je vždy nanejvýš vhodné, postačuje teplota nad 70 ^oC.

Tvrdí se také, že mražené maso je bezpečné po stránce obsahu parazitů. Mražení masa parazitům ne vždy likviduje – v přírodě některé jejich stádia mrazu odolat musí. Vajíčka nejčastějšího parazita psů, škrkavek, mráz přežívají.

Nativní mléko je pro psy nevhodné. Zádrhel spočívá v typu mléčné bílkoviny. Kravské mléko obsahuje bílkovinu kasein, mléka většiny savců a zejména šelem albumin. Enzymatická trávicí výbava psů a její adaptabilita je rozsáhlá a mohutná. Přesto zdaleka ne každý pes je schopen si patřičné enzymy vytvořit a kasein bez záporných dietetických následků využívat. Jogurty a tvarohy mají kasein už narušený, kromě toho obsahují řadu velmi příznivě působících živin a faktorů. Týká se to obsahu vápníku a fosforu, mikroflóry neboli ušlechtilých, ve střevním obsahu a prostředí blahodárně zejména pro psy působících bakterií, tvaroh a syrovátka obsahují vitamin B 12. Jogurty jako krmivo pro štěňata jsou zdrojem výborně využitelného vápníku.

Mléčný cukr, laktózu, stejně jako převážná většina mláďat savců využívají pouze štěňata, později se potřebný enzym k rozložení laktózy na jednoduché cukry z metabolizmu vytratí. Přepočteme-li obsah bílkovin v mléce na 100% sušinu, pak mléko jako krmivo a zejména jeho cena žádná výhra není.

Ryby jsou velmi hodnotným krmivem. Pokud je zkrmujeme celé, dodáváme tak celé spektrum potřebných živin. Kromě bílkovin mají význam minerální a mikrominerální látky z kostry a sirné aminokyseliny. Vynikajícím řešením je rybí moučka, značka kvality je v tomto případě původ ze severských zemí. Známá peruánská moučka je na průměrné úrovni. Nejnižší obsah živin mívají polské rybí moučky, často jsou s podílem masokostní moučky.

Tuky a oleje. Je to nejkoncentrovanější zdroj energie. V zásadě není rozdílu mezi kvalitním rostlinným olejem (slunečnicový, sójový) a živočišným tukem. Ideálně by bylo vhodné kombinovat rostlinné oleje a živočišné tuky. Komerce nám nabízí řadu jedinečných olejů se zcela výjimečným účinkem. Pro potřebu běžného chovatele je úplně zbytečné platit do nebe volající ceny a slibované účinky nemusíme brát zcela vážně. Podrobné úvahy o poměrech vícenenasycených mastných kyselin se lépe hodí do všelijakých „center“ krásy a pohybu.

Tuky se v zásaditém prostředí a působením žlučových kyselin tenkém střevě rozkládají na mastné kyseliny. Takto přecházejí do krevního oběhu a stávají se energetickým zdrojem. O obsahu E vitaminu a esenciálních mastných kyselin byly zmínky v první části textu.

V návaznosti na sestavení krmné dávky a některé „životních situace“ psů neuškodí zopakovat si význam některých živin.

Bílkoviny jsou základem živé hmoty. I nejkvalitnější bílkovina pro svou velkou molekulu nemůže projít přes biologickou bariéru střeva do krevního oběhu vcelku. Výjimku tvoří molekuly gamaglobulinů z mleziva při přechodu přes tenké střevo mláděte v prvních hodinách po porodu. Bílkovina prochází pouze rozložena na své základní stavební kameny  - aminokyseliny. Většina masožravců nemá problém s nedostatkem esenciálních aminokyselin. Pouze sirné aminokyseliny (methionin), které mají vliv na srst, drápy, chrupavky, vazy a šlachy bývají někdy v nedostatečném poměru k ostatním aminokyselinám.

V rostlinných krmivech jsou cukry (sacharidy) uloženy ve formě dlouhých řetězců, pro organizmus různě obtížně rozložitelných neboli ve vláknině. Chovatele psů zajímá škrob, polysacharid neboli řetězec jednoduchých cukrů. Ve vodě se nerozpouští, pouze bobtná a jeho stavbu naruší buď enzym amyláza nebo teplota nad 60 ^oC. Pes tyto enzymy produkuje nikoliv ve slinách, ale až v pankreasu a trávení škrobů probíhá v tenkém střevě. Vzhledem k rychlosti posunu tráveniny a délce tenkého střeva psa jsou tepelně neupravené škroby ve formě obilných šrotů či vloček využívány velmi nedokonale.    

Škroby, zejména v neupravené formě z obilovin nejsou pro psa s jeho krátkým střevem vhodné. Pouze procesem extruze upravený, želatinizovaný škrob umožňuje rychlou resorpci ve formě jednoduchých cukrů. Na konci resorpčního procesu stojí glukóza, kterou organizmus přímo využívá jen zčásti. V parenchymu jater vzniká z glukózy zásobní forma, glykogen. Glykogen je transportován do svalů jako zdroj chemické energie k přeměně na energii mechanickou.

Vláknina. Velmi diskutované téma. Smyslem vlákniny u monogastrů  je podpora posunu a optimalizace rychlosti posunu tráveniny.

Vlákninu dělíme na jemnou, střední a hrubou (velké zjednodušení!). Jemná vláknina je například v dužině červené řepy nebo jablek, často ji doprovázejí pektiny. Tento typ vlákniny neboli hemicelulóza a pektiny pomáhá vytvořit optimální prostředí ve sliznici tenkého střeva k účinnému procesu vstřebání živin. V malé míře je rozložena během trávicího procesu.

Jejím opakem je celulóza a lignin. Tyto vlákninové složky jsou v trávicím aparátu psa nerozložitelné, v bilanci živin nemají žádný přímý význam. Celuláza a lignin tvoří podstatnou část buněčných stěn rostlin. Čím starší je rostlina, tím více je celulóza lignifikovaná neboli zdřevnatělá.

Pokud přikrmujeme malé množství listové zeleniny, nepočítáme s tím, že by pes významně využíval obsažené rostlinné bílkoviny. Tento příkrm má význam čistě dietetický. Příkladem je občasný příjem travin, který podpoří posun tráveniny. Jiná souvislost je snaha o redukci nadbytečné váhy. Jedině v tomto případě je vhodná dieta s rozumně zvýšeným podílem např. spařených otrub.

Minerální látky. Každý ví, jakou funkci má v organizmu vápník a fosfor. Podstatné je, z jakých zdrojů a jak se v organizmu využívá. Nejlevnějším zdrojem vápníku je tzv. krmný vápenec neboli uhličitan vápenatý. Vápník je v něm obsažen v anorganické, chemicky nepříliš pevné vazbě. Měl by se snadno uvolňovat působením chemicky silné kyseliny chlorovodíkové na mnohem slabší uhličitanovou vazbu. Přesto jej nepovažujeme za zdroj ideální během celého života psa.

V době intenzivního růstu a během kojení je velmi žádoucí přídavek organicky vázaného vápníku. Takovou formou je mléčnan nebo citrát vápenatý. Vápník přechází z této vazby přímo krve. Obavy z předávkování vápníku nesmíme směrovat k použití konkrétního přídavku, ale k neznalosti obsahu vápníku v konkrétním doplňku a potřeby vápníku podle věku, živé hmotnosti či reprodukčního stádia psa.

Využití vápníku a hospodaření  organizmu s ním je velmi komplikovaný a komplexní proces. Poněkud zjednodušeně lze říci, že kromě případů velmi silného nadbytku je využíván a vstřebáván právě podle dostatku či nedostatku. Rozhodujícím mechanizmem je zpětná resorpce v ledvinách a působení vitaminů D. Z organizmu vápník odchází defekací a močí. Střevní cestou převážně ten, který se nestačil působením kyseliny chlorovodíkové ionizovat, neboli uvolnit z chemické vazby v potravě a močí ta část ionizovaného vápníku, která je pro organizmus nadbytečná.

Součástí hospodaření s vápníkem a také s fosforem je specifický způsob uložení uložení v kostní tkáni organizmu. Z celkového obsahu je v kostech uloženo 98 – 99 % vápníku, kde se „skladuje“ ve formě fosforečnanu vápenatého v měkké, vláknité matrix. Z té je postupně uvolňován a opět do ní vracen. Souvisí to s metabolickou potřebou, přestavbou či růstem kostní tkáně atd.

Velmi malé množství vápníku mimo struktury kostí je v tělních tekutinách obsaženo v ionizované formě. Význam tohoto vápníku spočívá ve srážení krve, udržování normální dráždivosti srdce, svalů a nervů a selektivní propustnosti buněčných stěn.

Obecně zhoršení využívání vápníku způsobují tyto okolnosti: nadbytek tuků jej vyvazuje na mýdelnaté soli, nadbytek fosforu jej váže na nevyužitelnou formu fosforečnanu vápenatého, zvýšený podíl listové zeleniny s obsahem šťavelanů vytváří komplex nerozpustného šťavelanu vápenatého. V obilovinách je vápník a fosfor vázán na fytátové komplexy. Savci bez mikrobiálního trávení nemají přirozenou enzymatickou výbavu k rozložení tohoto komplexu. Jedním ze způsobů, jak umožnit využití tohoto vápníku a fosforu je tepelná úprava obilovin.

Využití vápníku zhoršuje vysoká alkalita střevního obsahu. Proto je velmi vhodné podporovat přítomnost a rozvoj acidogenní mikroflóry střev využíváním výše zmíněných mikrobiotik.

Právě všechny tyto souvislosti, a zejména v době zvláště důležité, jako je kojení a štěněcí věk činí přirozenou výživu psa obtížnou. Krmení kvalitními směsmi ideálně nevyužívá trávicího potenciálu psa, je však zárukou správného poměru živin, vitaminů i makro a mikrominerálních prvků.

Účelem tohoto textu není podrobný popis krmení všech věkových kategorií psů či přesný návod sestavení krmné dávky pro různá plemena a pracovní využití.

Rozhodně ale stojí za zmínku krmení štěňat a kojících fen.

Začátkem výživy je vždy mléko feny a skutečně velmi důležitou fází laktace je její zahájení – mlezivo. Je to v podstatě mléko s vysokým obsahem živin, tvořené těsně po porodu. Postupně, během hodin jejich obsah klesá.

Největší význam má obsah imunoglobulinů. Jsou to látky bílkovinné povahy, základní a zásadní ochrana štěňat před patogenními vlivy jejich okolí. Fena tyto protilátky vytváří jako imunitní odpověď po setkání s částí původců chorob.

Využití a plná účinnost takto získané imunity z mleziva má dvě podmínky. Příjem mleziva ihned po porodu, neboť jen několik málo hodin prochází velká bílkovinná molekula imunoglobulinů přes střevní bariéru novorozeného štěněte bez rozložení na aminokyseliny.

Dále je podstatné, aby štěňata zůstala s fenou v prostředí, kde imunitu fena získala, protože v jiném prostředí budou pravděpodobně jiné zdroje možné nákazy.

Často diskutovaný fenomén je výživa rostoucího štěněte, zejména velkých plemen vzhledem k intenzitě jeho vývoje a hmotnostního přírůstku. Genetický předpoklad pravděpodobnosti výskytu dysplazie rozhodně není u populace našich psů zanedbatelný a rychlý a nadměrný růst hmotnosti může vývoj kloubů záporně ovlivnit. Ale tahle záležitost patří spíše do kompetence veterinárního lékaře. Úkolem chovatele je poskytnout zvířeti kvalitní, harmonickou, ve všech živinách vyrovnanou výživu.

První priorita je správný poměr bílkovin a energie. Krmí-li chovatel směsmi, je to vcelku jednoduché, stačí vybrat podle velikosti plemene a věku štěněte. Je vcelku zbytečné, aby se chovatel pídil po směsi pro konkrétní plemeno. Takový výběr je spíše podbízením výrobce bez hlubšího zdůvodnění v obsahu živin. Snad u dlouhosrstých plemen je vhodné uvažovat o zvýšení obsahu některých živin, ale to se dá řešit příkrmem. Podstatné je, řídit se návodem i chovatelskými zkušenostmi. A rozhodně ke kompletní směsi nic dalšího nepřidáváme.  Dbáme jen na dostatečné napájení.

Složitější je situace pro příznivce přirozeného krmení. Není možné spoléhat na nějaké instinkty štěňat co do příjmu krmiv a také ne na řadu ústních „osvědčených doporučení.“ Jediným řešením správné krmné dávky štěněte je prostudování norem potřeb živin, obsahu živin a jejich využitelnosti v používaných krmivech. A to není pro laika vůbec jednoduchý úkol.

Řada doporučení na internetu i v některé naučně populární literatuře vychází z ne dobře pochopených zdrojů, obsahy živin z tabulek pro výživu člověka. Je to vcelku nepodstatné u výživy dospělého psa, ale u štěněte můžeme mnoho pokazit. Musíme dokázat uvést do souladu podmínky pro rozvoj kosterního a pohybového aparátu v souladu s vývojem svalové hmoty, rozvojem tělesných orgánů a dostatku pohybu rostoucího štěněte souvisejího s rozvojem dechových a oběhových orgánů. Tedy vhodného poměru i dostatku bílkovin a energie. Přinejmenším je nutno zaměřit se na správný poměr vápníku a fosforu v celé krmné dávce.

Jak vyplývá z připojených tabulek, svalovina obsahuje sice hodně fosforu, ale nedostatek vápníku. A další složitosti jsou v dodržení ostatních kostitvorných makro i mikroprvků, zejména hořčíku, zinku a manganu. Podmínkou zdravého vývoje štěněte je dostatek vitaminů A, D i E. Zde je v případě hrubé chyby ve výpočtech vždy riziko buď nedostatku, nebo předávkování a u D vitaminu v případě vysokého předávkování hrozí závažné zdravotní problémy či narušení vývoje. Je proto více argumentů pro výživu štěňat kompletními směsmi.

Výživa kojící feny má základní princip – dostatek tekutin, maximální koncentrace živin a co nejlepší stravitelnost krmiv. Ideální je v tuto dobu podávat směsi rozmočené ve vodě.

Přirozené krmení musí preferovat co nejvyšší podíl kvalitní svaloviny v masité části krmné dávky. Velmi vhodné jsou také celé ryby. Potřeba energie krmné dávky se několikanásobně zvyšuje, což řešíme přídavkem tuků i glycidů, tedy extrudovanými obilovinami, těstovinami, ideálním příkrmem je semeno lnu. Nápor na trávicí soustavu se může projevit průjmem, je proto dobré podávat již od počátku kojení vařenou mrkev a rýži.

Minerální výživa má velkou váhu – fena je sice schopna část potřeby vápníku hradit ze zásob v kostech, ale při dlouhodobém nedostatku by došlo k závažnému odvápnění. Podáváme proto speciální přípravky s obsahem minerálních látek a vitaminů, určených jako doplňky pro přirozený typ výživy. Rozhodně je nevhodné spontánně kombinovat více přípravků nebo přidávat vitamino-minerální doplňky ke kompletní krmné směsi.

Psí seniory musíme krmiv velmi šetrně. Prvořadý předpoklad je dostatek tekutin. Časté přirovnání starých jedinců k mláďatům není nepravdivé. Stejně jako štěňata staří psi vyžadují zvýšené dávky vitaminů, zejména vit. A i skupiny hydrofilních vitaminů (tzv. B). Ideální je při přirozeném krmení podávat speciální přípravky, nebo volit směsi určené pro staré psy.

V individuálně sestavné krmné dávce by měla převládat kvalitní svalovina, energetické příkrmy podáváme v závislosti na pohybu, nikdy v nadbytku. Dbáme na obsah příkrmů s jemnou vlákninou, tedy vařenou mrkev, červenou řepu atd. Listová zelenina a jablka nejsou vhodné pro vysoký obsah kyselin, které váží vápník. Důraz na minerální výživu je i u psích seniorů samozřejmý.

Výživa psů má svá výrazná specifika stejně jako výživa jiných zvířat. Jednou z největších chyb je polidšťování psího krmení. Většinu lidských potravin by dostávat neměl. O krmivech pro psa musíme uvažovat jako o krmivech pro psa a při sestavování krmné dávky si opatřovat informace ze zdrojů, které pracují s výživnými hodnotami a normami živin pro psy.

Pes je více masožravec než všežravec. Doba jeho domestikace v porovnání s celou fylogenezí i existencí psa jako samostatného druhu je příliš krátká na to, aby se jeho trávicí soustava nějak změnila.

Psům škodí nadbytek soli, hůře než člověk snáší vymoženosti moderní lidské výživy, jako jsou koření, barviva a zchutňovadla.

Stejně jako v přírodě musí být krmení psa v relaci se způsobem jeho života, kořist byla výsledkem fyzického nasazení, pamlsek je přirozenou odměnou za provedení práce či cviku, ať se jedná o dohledání, stopu, aport či přirozené cviky jako agility.

Nezapomínejme i na to, že způsob a podávání krmiv je pro psa vyjádřením jeho hierarchického postavení vůči rodině nebo jiné skupině lidí, kteří jej chovají. Výživou tedy formujeme nejen vzhled a kondici psa, ale i jeho povahové vlastnosti.

Martin MOHELSKÝ