Časopis Myslivost

Nová vyhláška přináší dvě zásadní změny podmínek pro výkony loveckého psa:

A) Změna požadavku pro práci na živé nezraněné zvěři

Dosavadní znění Vyhlášky č. 244/2002 Sb. § 14 písm. a) - vyhledáním se rozumí hledání a nalezení živé drobné i spárkaté zvěře v honitbě, a to ve všech přírodních podmínkách, se ruší a slovo „vyhledání“ se nahrazuje slovem „vyhledávání“. Vyhledáváním se rozumí ochota a schopnost psa v určeném prostoru prohledávat terén a vyhledávat v něm živou zvěř drobnou i spárkatou. Tedy pouze schopnost a ochota vyhledávat, ale nikoli vyhledat a nalézt.

Tato změna představuje zásadní zásah do požadavku na práci loveckého psa, především plemen ohařů, jejichž dominantou je právě rychlé prohledání co největší plochy terénu a při nalezení zvěře tuto schopnost vystavit s cílem umožnit její ulovení. Při vyběhnutí či vzlétnutí zvěře zůstává ohař na místě, na rozdíl od ostatních plemen psů, kteří po nalezení zpravidla vyrazí a zvěř pronásledují.

Novelizovaná vyhláška nepožaduje „de facto“  hledání,vystavování, postupování, klid před zvěří pernatou a srstnatou. Tyto výkony jsou logicky podmíněny vyhledáním a nalezením zvěře. Právě tyto vlastnosti dělají ohaře ohařem, ale bez vyhledání a nalezení živé zvěře  je nelze na zkouškách z výkonu prokázat. Novou vyhláškou požadovaná  pouhá „ochota a schopnost psa  k vyhledávání“ bez vyhledání a nalezení zvěře, je bohužel nutným kompromisem v současné situaci, kdy stavy drobné zvěře neumožňují psům prokázat všechny, dříve samozřejmé, výkony v honitbě. Ke splnění požadovaných výkonů  loveckého psa pro honitby s drobnou zvěří  podle novelizované vyhlášky tedy postačí  schopnost  a ochota k vyhledávání a  dále dohledání a přinesení usmrcené či postřelené drobné zvěře, a to ve všech přírodních  podmínkách .

Pokud  pes absolvuje podzimní zkoušky ohařů pouze k získání „lovecké upotřebitelnosti“, pak podmínky nového zkušebního řádu lze stanovit  celkem jednoznačně. ZŘ je však používán i pro  výkony, které vyhláška nepožaduje, jsou ale nezbytné k prokázání geneticky podmíněných vlastností  pro  zařazení psa či feny do chovu  s cílem upevňovat požadované vlastnosti plemene.

A zde už končí kompetence ČMMJ jako organizace pověřené Ministerstvem zemědělství organizováním zkoušek psů z výkonu podle vyhl. č. 244 a nastupují  oprávnění organizací napojených na ČMKJ – chovatelské kynologické kluby.

Dosavadní praxe pro prokazování  požadovaných vlastností jednotlivých plemen ohařů univerzálním zkušebním řádem a  rozhodčími  zaměřenými někdy na anglická plemena, jindy třeba na české fousky či dlouhosrsté ohaře, není právě ideální.

Je třeba uvážit  alternativu oddělit zkoušky  k prokázání  výkonů pro použití psa v honitbách  podle novelizované vyhl. č. 244, od zkoušek k prokázání vlastností požadovaných   kynologickými kluby. To se ukazuje jako zcela nezbytné pro splnění podmínek chovnosti  některých   zahraničních plemen   kde kritéria pro uchovnění jsou velmi odlišná od požadavků pro naše tradiční plemena  ohařů.

B) Změna podmínek
pro výkon vyhledávání
a dosled spárkaté zvěře

Dosavadní požadavek vyhlášky č. 244/2002 Sb. v § 14 odst. 2 písm. b) požaduje pro honitby se spárkatou zvěří, aby pes prokázal oba výkony – „vyhledání“ živé zvěře i „dosledování“ usmrcené, postřelené, nebo jiným způsobem zraněné spárkaté zvěře.

Toto znění vyhlášky do určité míry ignorovalo skutečnost, že máme specializovaná lovecká plemena pouze na dosled spárkaté zvěře, např. bavorského či hannoverského barváře, kteří by neměli pracovat na zdravé neporaněné zvěři. Bylo by například velmi nežádoucí, kdyby barvář sledující 12 hodin starou pobarvenou stopu, dal přednost čerstvé křižující teplé stopě jiné zvěře. Dosavadní vyhláška ale vyžadovala jak výkon na zdravé zvěři, neboli vyhledání, tak i dosled, a to u téhož psa, pokud má splnit podmínky pro použití v honitbě se spárkatou zvěří. To bylo ovšem velmi diskriminující pro držitele barvářů, plemene dosahujícího bezkonkurenčních výsledků při těžkých dosledech vysoké zvěře a prasat.

Proto snad, z iniciativy ČMMJ, došlo k novelizaci příslušné vyhlášky, umožňující samostatné výkony „vyhledávání“ nebo „dosledování“, a také možnost prokázání obou výkonů jedním psem.

Na první pohled je tedy vše v pořádku, pokud by nedošlo zároveň k další změně vyhlášky, a to znění § 14 odst. 1 písm. b) vyhledávání spárkaté zvěře u psů s kohoutkovou výškou do 55 cm a znění § 15 odst. 2 písm. a), b), c).

Plemena nad 55 cm, třeba ohaři, i když na zkouškách (VZ, LZ) prokázali úspěšně výkon „dosledování“ i „vyhledávání“ podle § 14 odst. 2 písm. a) – „ochota a schopnost psa v určeném prostoru prohledávat terén a vyhledávat v něm zvěř drobnou i spárkatou“ nesplňují podle § 15 odst. 2), písm. a), b), c) požadavky na úplný výkon požadovaný pro honitby se spárkatou zvěří, ale pouze „dosled“. Výkon „vyhledávání“ podle § 14 písm. b) a § 15 odst. 2 písm. a), b), c) je vyhrazený pouze psům do kohoutkové výšky 55 cm, a tím také výhradní možnost získání onoho úplného výkonu pro honitby se spárkatou zvěří.

Autory tohoto omezení práce psů nad 55 cm kohoutkové výšky inspiroval zřejmě § 45 zákona o myslivosti, „Zakázané způsoby lovu“, kde v odst. 1 písm. e) se uvádí: „Je zakázáno nahánět zvěř srnčí pomocí ohařů, ostatní zvěř spárkatou s pomocí psů v kohoutku vyšších než 55 cm.“

Nemá smysl se zde pozastavovat nad záměrem legislativců, při vytváření tohoto ustanovení, které umožňuje nahánět „ostatní spárkatou zvěř“ pouze se psy do 55 cm kohoutkové výšky, ale zvěř srnčí jakýmkoliv jiným psem, třeba vysokonohou brakou, ne však ohaři.

Naštěstí další písm. – u zakazuje lovit, kromě jiného, srnčí zvěř při společném lovu vůbec. Problém je však s výkladem slova „vyhledávání“ a „nahánění“.

Možná, že mnohý horlivý účastník naháněk na spárkatou zvěř nepostřehl, že práce psa při vyhledávání zdravé nezraněné spárkaté zvěře není zúžena pouze na její nahánění a oba pojmy spojil významově v jeden. Příslušná vyhláška však charakterizuje význam slova „vyhledávání“ jako ochotu a schopnost psa v určeném prostoru prohledávat terén a vyhledávat v něm živou zvěř. Teprve potom, po úspěšném vyhledávání, tedy nalezení zvěře, nastává další fáze, jako je například ono nahánění, ale také vystavení a postupování, nebo značení zvěře zalehlé v houštině, nebo natlačení zvěře na lovce, nebo sledování její stopy v kontaktu s vůdcem, nebo vyhnání z houštiny. Ohař na rozdíl od jiných plemen je schopen navětřit „vysokým nosem“ spárkatou zvěř na velkou vzdálenost, značením upozornit lovce na její přítomnost a klid před zvěří srstnatou vyžaduje Zkušební řád pro ohaře i na nezraněné spárkaté zvěři.

Novelizace vyhlášky odstranila jedno pochybení u plemen barvářů a nahradila ho druhým u daleko početnější skupiny - plemen ohařů. Tím opět, tentokrát mnohonásobně vyššímu počtu myslivců, zkomplikovala splnění požadavků vyhlášky na držení psů příslušného výkonu pro honitby. A nejen to. Chovatelé ohařů sdružení v kynologických klubech mohou považovat tato ničím neopodstatněná omezení pro používání plemen ohařů v honitbách za diskriminující.

C) Návrh zkušebního řádu 2014

Českomoravská myslivecká jednota, která je pověřena MZe „organizováním zkoušek psů z výkonu“ stojí před nelehkým úkolem sloučit v navrženém zkušebním řádu požadavky platných právních předpisů, především Zákona o myslivosti, vyhlášky č. 362/2013 Sb. a Pověření MZe č. 1/2002 k „Organizování zkoušek psů z výkonu“, s reálnými podmínkami lovu a požadavky kynologických klubů na výkon jednotlivých loveckých plemen. Zřejmě se neobejde bez užší spolupráce s kynologickými organizacemi zastřešenými FCI, především s Českomoravskou kynologickou jednotou.

Ještě před zasedáním Sboru zástupců, na kterém má dojít ke schválení nového Zkušebního řádu pro výkon loveckých psů, bude zřejmě nezbytné redigovat předložený návrh ZŘ a odstranit evidentně chybná, nebo nadbytečná ustanovení.

Obecně platí, že odborné pojmy ve ZŘ musí být totožné s pojmy v nadřazených souvisejících právních normách, ze kterých ZŘ vychází. Není možné, aby například hned v první větě „Všeobecné části ZŘ“ byl citován § 44 zákona o myslivosti, co se rozumí pojmem „lovecký pes (pes loveckého plemene uznaného FCI, který složil příslušnou zkoušku z výkonu)“ a pokračovat větou, že „vyhláška č. 244 ukládá uživatelům myslivecké honitby používat při výkonu práva myslivosti lovecky upotřebitelné psy“, protože ani zákon o myslivosti ani příslušné vyhlášky neznají pojem „lovecky upotřebitelný pes“, ani pojem „myslivecké honitby“. Nebo snad také znáte „nemyslivecké honitby“? (§ 2 Zák. - Vymezení pojmů písm. i) - honitby)

ČMMJ je pověřena MZe organizováním zkoušek psů z výkonu a nikoli zkoušek lovecké upotřebitelnosti. Tento termín byl použit v roce1941 ve vyhlášce protektorátní vlády o povinnosti držet v honitbě „lovecky upotřebitelného psa“, zřejmě se jednalo o překlad v Německu používaného termínu „Jagdgebrauchshund“, později i v Zákoně a vyhláškách v šedesátých letech.

Ve všeobecné části navrženého ZŘ a v části pro ohaře se dále uvádí, že LZ a VZ kvalifikují psa jako „lovecky upotřebitelného“ pro vyhledávání a dosled spárkaté zvěře. Jako „lovecky upotřebitelného“ možná ano, ale vyhláška vyžaduje zkoušku z výkonu „vyhledávání“ a „dosledování“. A zkoušku „vyhledávání spárkaté zvěře“ umožňuje absolvovat jen psům do 55 cm kohoutkové výšky, nikoli ohařům na LZ či VZ, kterým jako plemenům s kohoutkovou výškou nad 55 cm vyhláška prokázání výkonu „vyhledávání spárkaté zvěře“ bohužel neumožňuje.

Ustanovení ZŘ nemůže být v rozporu s nadřazenou právní normou, i když v tomto případě se jedná o ustanovení velmi diskutabilní. Podívejme se ostatně na znění certifikátu „Potvrzení o složení zkoušky z výkonu“, kterým se prokazuje složení příslušné zkoušky pro použití psa v honitbě. Vyhledávání spárkaté výslovně jen pro psy do 55 cm kohoutkové výšky.

Další chybná ustanovení ZŘ:

Odst. 3: Pověření k pořádání zkoušek z výkonu loveckých psů a soutěží.

V rámci ČMMJ mají právo pořádat zkoušky z výkonu tyto složky:

C) Klub chovatelů loveckých psů, který je prostřednictvím ČMKJ kolektivním členem ČMMJ. Kluby chovatelů ani ČMKJ nemohou být členy ČMMJ, jsou kolektivními členy ČMKU, která zastupuje ČR v FCI (Mezinárodní kynologická federace). ČMMJ nebylo členství po vzniku ČR v FCI obnoveno. Naopak ČMMJ – OMS nemůže pořádat soutěže se zadáním titulů CACIT, CACT bez spolupráce s organizací napojenou na FCI (kynol. klub, ČMKJ).

Některá zbytečná ustanovení odst. 9: „Vůdce psa musí být myslivecky sportovně ustrojen.“ Existuje na to nějaká norma? A když podle představ pořadatelů či vrchního rozhodčího ustrojen nebude, co pak?

V odstavci č. 10 organizace zkoušek: cit: „Před zahájením zkoušek… je pořadatelem pověřená osoba (zpravidla hospodář, nebo jím určená osoba) povinna provést kontrolu zbraní, včetně kontroly průkazu zbraně, zbrojních průkazů, loveckých lístků a příslušných dokladů o zaplacení povinného pojištění osob „manipulujících v průběhu zkoušek z výkonu loveckých psů se střelnou zbraní“. „O kontrole je proveden zápis, prostřednictvím vrchního rozhodčího.“

Co k tomu říci? Pořadatelem zkoušek je zpravidla OMS nebo klub. Žádný z nich není oprávněn pověřovat mysliveckého hospodáře čímkoli. Uvedené a další povinnosti ukládá mysliveckému hospodáři Zákon v § 35, dále v § 46 povolenka k lovu, § 47 a § 48 - povinné pojištění zák. odpovědnosti při lovu. V žádném zmíněném paragrafu není ustanovení o tom, že by nějaká vyhláška, o ZŘ nemluvě, měla stanovit bližší pokyny k provádění těchto zákonných ustanovení.

Zmínku o „provedení zápisu o kontrole zbraní prostřednictvím vrchního rozhodčího“ nebo „pojištění osob manipulujících se střelnou zbraní v průběhu zkoušek z výkonu loveckých psů“, v Zákoně č. 449/2001 Sb. nenajdeme vůbec.

Pořadatel zkoušek a ostatní účastníci jsou vůči uživateli honitby, kterou dal k dispozici ke konání zkoušek, vlastně v postavení loveckých hostů, kterým, v souladu se zákonem, myslivecký hospodář vystaví hromadnou povolenku k lovu (§ 46 odst. 2), pokud absolvují zkoušky se střelnou zbraní. Které další úkony s vystavením hromadné povolenky souvisí, určuje zákon, nikoli zkušební řád. ČMMJ je pouhým občanským sdružením, pověřeným MZe organizováním zkoušek psů z výkonu, a nikoli třetí komorou zákonodárného sboru ČR. Není proto oprávněna v ZŘ ukládat a upravovat povinnosti už vyplývající ze zákona, nebo dokonce povinnosti, které žádná právní norma neukládá. Bylo by dobře, kdyby se tato a podobná ustanovení z připravovaného ZŘ vyškrtala.

Pokud se jedná o „škrtání“ a snížení objemu ustanovení v ZŘ 2014, a to radikálního, lze při určitém optimismu a víře ve zdravý rozum očekávat, že po připomínkách a jednání Sboru zástupců, k němu nezbytně dojde.

Porovnáváme-li naše staré zkušební řády za uplynulé půlstoletí, nebo současné ZŘ sousedních zemí Rakouska a SRN, s jejich českými protějšky z let 1999, 2006, 2008 a návrhem ZŘ 2014, nemůžeme nedojít k jinému poznání, než že od roku 1999 řády neustále přibývaly na objemu, nikoli však na jednoznačnosti, srozumitelnosti a přehlednosti. Těžko lze pochopit, proč se tatáž ustanovení objevují v několika odstavcích ZŘ opakovaně. Nikoli jen dvakrát či třikrát, ale třeba i desetkrát jako například ustanovení o psu, který „prokazatelně načíná, hrobaří či zvěř poškozuje tvrdým skusem“ (ZŘ - ohaři z roku 2008).

Zkušební řád ohařů – návrh 2014

I v návrhu ZŘ 2014 najdeme nejen opakující se, ale i podivné, ba groteskní texty, a teď se omlouvám čtenářům, za trochu obsáhlejší citaci z opětovně zavedené disciplíny „Slídění za živou kachnou“:

Úvod: Pes musí prokázat, že je odolný vůči chladu, necitlivý k poranění rákosem, tvrdošíjný a vytrvalý ve sledování kachny a že je ve svém chování energický.

Známku 4 dostane pes, který prokázal, že je odolný vůči chladu, necitlivý k poranění rákosem, tvrdošíjný a vytrvalý ve sledování kachny a že je ve svém chování energický. Známku 3 dostane pes, který prokázal, že je odolný vůči chladu, necitlivý vůči poranění rákosem, tvrdošíjný a vytrvalý ve sledování kachny a že je ve svém chování energický, avšak k práci musel být vůdcem opakovaně povzbuzován. Známku 2 dostane pes, který prokázal, že je odolný vůči chladu, necitlivý k poranění rákosem, tvrdošíjný atd. … viz doslovné ustanovení pro známku 3. Známku 1 dostane pes, který sice prokázal, že je méně odolný proti chladu, necitlivý k poranění rákosem, tvrdošíjný a méně vytrvalý ve sledování kachny a že je ve svém chování méně energický, občas sledování kachny přerušil a musel být k práci vůdcem často povzbuzován. Tolik z návrhu ZŘ/2014, slídění za živou kachnou.

Porovnejme požadavky v této disciplíně v ZŘ z roku 1981: Pes musí sledovat stopu živé kachny, může ji do 20 min. přinést, nebo vytlačit na volnou hladinu, aby ji vůdce, na pokyn rozhodčího, mohl střelit. Jak stručné a konkrétní. Shodné požadavky uvádí i německý a rakouský „Prüfungsordnung“. Nalezení nástřelu, sledování stopy, přinesení nebo vytlačení kachny na volnou hladinu, dostřelení a přinesení. Limit 20 min. Bez prokazování odolnosti proti chladu a necitlivosti vůči poranění rákosem. Ostatně speciální zkoušky z vodní práce jsou pořádány většinou v létě při teplotě vody +20 ^oC i více. S prokazováním odolnosti proti chladu mohou být problémy. Samozřejmě lze v ZŘ vzít v úvahu chování psa při práci v určitých podmínkách, jako je např. „Vrozená chuť k práci“ na ZV.

V souvislosti s vodními disciplínami najdeme obdobu v rakouském ZŘ. Jedná se o disciplínu „Wasserfreudigkeit“ neboli, volně přeloženo, že „pes se cítí ve vodě jako doma“. Tato vlastnost se logicky posuzuje během všech vodních disciplín.

Škoda, že tvůrce našich ZŘ dosud nenapadlo přizpůsobit naši „ochotu k práci v hluboké vodě“ podobným hlediskům a posuzovat tuto disciplínu během celé vodní práce, místo po dobu dvou minut, 10 metrů od břehu, s podmínkou „ovladatelnosti“ psa ve vodě. Pes může z nedalekého rákosí třeba navětřit kachny a zcela správně na to reagovat. Co pak? „Ovládání či odpískání psa sledujícího kachnu se přece považuje za nemyslivecké, a proto se nepřipouští.“ (Návrh ZŘ 2014, Ohaři str. 25, předposlední odstavec.)

Podle litery téhož ZŘ by takové chování psa však musel rozhodčí penalizovat pro špatnou ovladatelnost psa. Co má ovladatelnost psa společného s „Wasserfreudigkeit“, pardon, s ochotou k práci ve vodě? Nic, ale je to tak uvedeno v ZŘ.

A ještě jeden a poslední poznatek ze zkoušek u našich sousedů. Jejich zkušební řády neznají pochopitelně naši formu ochoty a mohu snad prozradit, že zahraniční vůdci nad požadavky této disciplíny často „kroutí hlavou“. Já ostatně také. Požadavek, aby pes šel na povel do hluboké vody je v Německu a Rakousku součástí disciplíny „dohledávka pohozené kachny v rákosí“, kdy pes se vypouští k dohledávce do rákosí přes vodní hladinu několik desítek metrů širokou a nikoli za pohozenou kachnou ze břehu pět metrů do rákosí. A nejen to. Obdobné podmínky má i výkon nahánění v rákosí.

Podmínky novelizované vyhlášky pro prokázání výkonů na drobné zvěři využil ZŘ 2014 především zavedením nového druhu podzimních zkoušek ohařů, kde pes neprokazuje práci na živé zvěři, tzv. PZBV, neboli podzimní zkoušky bez vystavování. Ohař zde neprokazuje hledání, vystavování, postupování, klidy před zvěří, tedy výkony charakteristické pro tuto skupinu plemen loveckých psů, ale zato v souladu s vyhláškou č. 362/2013 Sb., „vyhledávání“ pro honitby s drobnou zvěří. Prokazuje se v disciplíně „společný hon“, nikoli „hledání“, což by bylo logičtější.

Na dalších podzimních zkouškách – běžných PZ nový ZŘ ponechal možnost udělovat známky „3“ z klidu před pernatou a srstnatou zvěří psům, kteří s ní během zkoušek „nepřišli do styku“. Jenomže takový pes nemůže prokázat ani vystavování a postupování, snad na jakési imaginární zvěři, protože: „Zásadně není přípustné, dávat známku „3“, pokud pes neprokázal vystavování.“ Chybí ještě vysvětlení, proč při neprokázání vystavování pro nedostatek zvěře, není přípustné dávat právě jen onu známku „3“.

Ale ještě, „Nevystavuje-li v poli pernatou zvěř, i když k tomu měl možnost, je hodnocen známkou „0“. A když k tomu možnost neměl? Rozhodčí, vycházející z litery ustanovení ZŘ, tedy udělí z „klidu před zvěří pernatou a srstnatou známky 3 + 3, z vystavování jakoukoli známku kromě 3 psu, který během zkoušek nenalezl žádnou zvěř (nepřišel s ní do styku), a proto neměl možnost vystavování prokázat.

Zavedení dalších zkoušek bez vystavování – PZBV, je tedy zbytečné, protože návrh ZŘ 2014 absolvování PZ ohařů, bez prokázání vystavení zvěře, umožňuje. (Uvedl jsem jen malý příklad, jak jednotlivá ustanovení v témže odstavci dávají velmi nejednoznačný smysl, možná odlišný od toho, co měl v úmyslu autor vyjádřit.)

Nelze v jediném článku, ani pro odborný časopis, se věnovat příliš detailním rozborům všech chyb a problémům dnešní lovecko-kynologické legislativy. Zkušebním řádům chybí jednoznačnost, stručnost a systém, často bez bližší znalosti dané problematiky. Méně bývá někdy více. Hmotnost zkušebního řádu pro zkoušky loveckých psů s platností od 1. 1. 1981 činila pouhých 94 gramů, „Pes a lov“, neboli ZŘ od 1. 1. 2008 už 249 gramů. Bylo by na čase trochu ubrat. A to nejen na hmotnosti, ale především v objemu a podrobnosti vyhlášek a řádů ukládajících příliš detailně normy chování, a to nejen psům, ustanovení jsou často chybná, nejednoznačná, neodpovídající a někdy dokonce nesmyslná...           Karel PFEIFER

Ilustrační snímky Jan Veber