Vážení čtenáři, původně jsem neuvažoval o napsání tohoto článku. Podnětem byla moje účast na první letošní myslivecké akci – naháňce na zvěř. Není vůbec důležité, kde se tato akce konala, ale především výsledek lovu.
Na 4. leden to byl opravdu nezvykle teplý den. Slunce sice nesvítilo, ale oblačnost byla řídká a místy se sluníčko snažilo prokouknout. Sešlo se nás asi 25 střelců. Pokud bychom sečetli honce, psovody a lovecké psy, tak jsme byli v menšině. Byly naplánovány tři leče. Střelci byli rozděleni do tří skupin a pod vedením závodčích jsme nastoupili do připravených mikrobusů a vyrazili do honitby.
V první leči jsem byl vedoucím honu postaven na lesní cestu uprostřed lesa, který zde tvořil zúžené hrdlo. Ve druhé leči byl mým stanovištěm naháňkový posed na hraně houštiny a louky. Oba super „štonty“, ale kromě srnčího jsem žádnou zvěř neviděl. Všechny výstřely padaly spíš na protější straně a bocích lečí.
Po svačině jsme zastupovali poslední leč. Závodčí mě poslal k ostrůvku keřů uprostřed louky. Stál jsem jako poslední střelec ve svahu nad silnicí. Asi 70 metrů nade mnou vybíhala houština přecházející v mez zarostlou břízami a na její špici zůstal sedět na skládací židličce můj soused – závodčí. Oblékám si na sebe kabát, který vždy mezi lečemi nosím v batohu. Zkouším zaměřovat do prostoru před sebou a nastavuji zvětšení naháňkového puškohledu. Nejdříve na 4x, ale po chvíli raději stahuji zvětšení na 3x. Nabíjím kulovnici. Leč začíná.
Po půl hodině někde nahoře nad námi padla rána. Mám ve zvyku neustále pozorovat jednak prostor kolem sebe, ale také sousedy. Již mockrát mě pohled na ně zavčasu upozornil na blížící se zvěř. Bylo tomu tak i tentokrát. Najednou vidím, že soused míří směrem do hráze před sebou. Natáčím se tak, abych mohl pohodlně střílet do prostoru nad sebou.
Vtom vybíhá z meze přímo ke mně nádherný lišák. Kdyby pokračoval pořád ve stejném směru, probíhal by po louce do 10 metrů přede mnou. Ale tu padá sousedova rána, zapráší se před ním. Lišák přidává, seč může, teď už ví, že mu jde opravdu o život. Prudce se stáčí doprava a běží na široko. To už jej odzadu dohání tečka mé optiky, přejíždí přes komoru, hlavu, a jakmile se mihne před čenichem, třeskne výstřel. Lišák dělá salto a letí asi pět metrů vzduchem.
Asi za půl hodiny po výstřelu vycházejí honci. Jdu k lišákovi. Nikde nevidím ránu. Zvedám lišáka za oháňku a moje tušení se potvrzuje. Výstřel o velikosti pětikoruny těsně za slechem. Střela 11,7 g ráže 30-06 Sprg. ze S&B udělala své a přitom zvěř nerozbila. Prostě při naháňkách na střelu SP nedám dopustit. Kdybych střílel střelou SPCE o hmotnosti 9,7 gramů, hlava by byla jistě téměř utržená.
Vracím se na svoje stanoviště. Pěkně se lišák pronesl. Začínám se balit. Závodčí jde pomalu nahoru. Najednou padá v dáli ještě několik výstřelů. Jsem zvědav na výřad. Ran padlo vcelku dost. Hrdě nesu svého lišáka.
Výřad zeje prázdnotou. Ulovené kusy se na něm ztrácejí. Ulovily se pouze dva kusy černé zvěře, jedna liška a jedno sele chytli psi. Ne, že by zvěř v lečích nebyla, anebo byl lov špatně organizován, ale především střelba nestála za mnoho. Vždyť padlo celkem asi 30 výstřelů, ale jen tři střelci byli úspěšní. Můj zásah kulí těsně za slecho vzbudil obdiv a slova chvály. Více zvěře na mě nešlo a tak jsem byl se svojí stoprocentní úspěšností spokojen.
Opět platilo pravidlo, že čím méně úspěšný lov, tím je bouřlivější a delší poslední leč a posezení. Ne že by se střelci hádali a obviňovali, ale probírají se jednotlivé situace a každý hledá důvod, proč zvěř na výstřel „neslyšela“. Pak ti úspěšní donekonečna musí všem opakovat, jak to bylo.
I já jsem byl několikrát vyzván, abych povyprávěl o „mém“ lišákovi a pěkné rance na něj. Vždy vyprávění končím slovy: „Bylo to přesně jako při střelbě na běžící terč lišky při loveckém desetiboji. Jen jela liška na druhou stranu a rychleji, ale kule je rychlejší jak malorážka tak se to vyrovnalo.“
„No jo, vy střelci, to se vám to pak střílí“, slyšel jsem. Ale možnost jít na střelnici a zatrénovat si aspoň malorážkou střelbu na běžícího kňoura či běžící lišku má přece každý. Sice střelnic, kde mají potřebné vybavení, není zase tolik, ale kdo chce, jistě tu vhodnou najde. Vím minimálně o třech střelnicích, kde se dá střílet na běžící terč i kulí. Jsou to Kroměříž – Kotojedy, Žďár nad Sázavou – Světnov a Písek – Provazce.
Vidím, že mnohé ani nenapadlo jít si střelbu zkusit na střelnici. Přidávám pak zkušenost mého kamaráda a výborného kulového střelce Jindry Mahela ze Žďáru. Přijel si do Světnova zatrénovat střelbu na běžící terč se svým zbrusu novým kulovým automatem. Bylo tam jedno myslivecké sdružení na střelbách z kulovnice, které jsou u rozumných mysliveckých sdružení na našem okrese již běžné.
Jindra se ptal, jak dlouho budou ještě asi střílet, protože si chce „rozbalit“ střeliště divočáka. Toto střeliště je na kulovce a nedá se současně střílet na pevné terče a terč běžící. Když se to chlapi dozvěděli, usnesli se, že to zkusí také. Výsledek byl katastrofální.
Ani jeden z myslivců netrefil při střelbě na 50 metrů ani podkladový papír o rozměru 130 x 70 cm. Po Jindrových třech desítkách běhu doleva a dvou desítkách doprava všem poklesla brada. Pak Jindra při další jízdě na desetimetrovém průseku vystřelit dvakrát a v terči přibyly další dvě desítky. Přihlížející znechuceně odešli se slovy: „To je škoda nábojů“.
Vzpomněl jsem si na diskusní fórum k mému článku o střelbě na srnce ne větru na 180 metrů. Bylo to označeno za hazard a nemysliveckou střelbu. Bylo kritizováno to, co mám natrénováno a mám i takový lov zkušenostmi ověřen a to nejen na střelnici.
Jak potom nazvat jakoukoliv střelbu při naháňkách a natláčkách. Nikdo se nepozastavuje nad tím, co o střelbě na pohyblivý terč myslivec ví a co má natrénováno a s klidným srdcem vyrazí na společný lov divočáku či vysoké zvěře. Nejen, že to je hazard vůči zvěři, ale jde tu především o bezpečnost ostatních střelců, honců i jeho vlastní.
Kolik myslivců či lovců si zkusilo tuto střelbu na střelnici?
Co ví o nutném předsazení a vlastním způsobu této náročné střelby?
Většina ani nepřemýšlí nad tím, že při použití kombinovaných zbraní je nutno u střelby jednotnou střelou předsazovaní přibližně více než dvojnásobné. Jeden z příkladů. U ráže 30-06 Sprg je při střelbě na cíl běžící tryskem ve vzdálenosti 50 metrů nutno předsadit asi 65 cm. Při požití jednotné střely je to přibližně 145 cm. Kolik střelců, kteří toto ví, si to pak ale v zápalu lovu uvědomí?
Možná je lepší do brokové hlavně nabít brok a mít tak jistotu, že případnou lišku s přehledem střelí a soustředit se na jednu precizně vypracovanou kulovou ránu, jak poslat druhou ránu jednotnou střelou v lepším případě „někam do břicha“ jak říká Franta Lenikus. Navíc často, když je lov kategorie lončáků podmíněn jeho hmotností (třeba i do 40 kg) střelec se někdy více soustředí na „vážení zvěře“ než na střelbu samotnou.
Nechtěl jsem se tímto článkem v žádném případě dotknout myslivců, kteří prostě někdy minou. Tento článek je určen těm, kteří naopak někdy trefí. Já sám jsem minul za těch 35 roků, co aktivně provozuji myslivost, dost divočáků. A kdo při jakémkoli lovu a střelbě tvrdí, že neminul! Tak já tvrdím, že toho ale také moc nestřelil.
Opět si vzpomenu na slova mého učitele myslivosti Aloise Hanzlíka: „Kdo nestřílí, nemine“. Trvalo mi roky, než jsem se dostal do aktivních čísel. Kulové sportovní střelbě se věnuji roky, ale až teprve po to, co jsem začal střílet i na běžící terče jsem získal tu potřebnou jistotu a téměř vždy vím, kam jsem zvěř zasáhl a pokud jsem minul, tak vím proč.
Nechci zrazovat myslivce před účastí na společných lovech, ale chci všechny vyburcovat k tomu, abyste si udělali čas, obětovali pár nábojů a peníze za položku a zašli si zastřílet na střelnici, a to nejenom na pevný terč, ale zkusit právě tolik diskutovanou střelbu na běžící terč.
Nic však nejde jen samo od sebe. V okamžiku, kdy čtete moje řádky, tak sezona společných lovů na černou zvěř již bude u konce. Mým velkým přáním směřovaným k všem myslivcům je, abyste čas, který nás dělí od dalších společných lovů, věnovali přípravě na tyto lovy. Přečetli si nějakou odbornou literaturu a shlédli nějaké odborné video (teď ale nemyslím záběry z lovů třeba v Maďarsku, kde se střílí černá hlava nehlava, ale musím uznat, že často velice dobře a klobouk dolů před některými z lovců).
Spíš myslím nějaké instruktážní DVD, jako je třeba video natočené firmou Blaser pod názvem „Lov v pohybu – s jistým a úspěšným zásahem“. Omezené množství je ještě k dispozici na sekretariátu ČMMJ v Praze. Jinak je distribuje pokud vím firma KOZAP (možná by stála za zhlédnutí další dvě DVD – Střelba z brokovnice a Střelba z kulovnice, dále pak Precizní střelba z kulovnice).
V DVD věnovaném lovu v pohybu se dozvíte nejen o samotné střelbě a předsazení, ale i ostatních aspektech souvisejících s tímto lovem: vhodné oblečení, vybavení pro pohodové čekání, volba zbraně a ráže, volba typu zaměřovače (otevřená mířidla, kolimátor, puškohled), chování se střely při průchodu překážkou, rozklad střely při průchodu zvěří a teď pozor: odrazy a změny dráhy střely při chybení zvěře.
Po zhlédnutí tohoto DVD jsem opravdu velice opatrný, kam vystřelím. Přiznám se, že se mi dělá špatně, když si promítnu, některé výstřely, kterých jsem byl svědkem a děkuji andílkům, že jsem doposud mezi živými.
Odborná příprava je velice dobrá, ale nikdy nenahradí praxi. Proto na myslivce apeluji, zajeďte si na střelnici a střelte si aspoň malorážkou a nejlépe pod vedení zkušeného střelce na pohyblivý terč. Jistě se vám to vyplatí a pochopíte, o čem ten Čech vlastně psal. Určitě se vám tato investice několikanásobně vrátí.
Přeji všem čtenářům z řad myslivců jen a jen samé přesné zásahy a co nejlepší vykročení do další lovecké sezony. Mně se to podařilo. „Lovu zdar!“
Ing. Antonín ČECH – předseda SK ČMMJ