SOUČTOVÝ FAKTOR
Myslivost 2/2014, str. 7 Štěpán NEUWIRTH
Když napíši a zveřejním svůj názor, jsem si vědom, že jdu s vlastní kůží na trh. Ale to jsem dělal po celý život, byť oficiální novinařinu jsem mohl vykonávat až po roce 1989, protože jsem byl nestraníkem. Na druhé straně i před tímto osudovým rokem jsem spolupracoval s několika desítkami redakcí všeho druhu a dosahu v roli dopisovatele. Proč tento nemyslivecký úvod? Jenom proto, že jsem v jednom z komentářů v sedmdesátých letech, který se zabýval ekologickou problematikou, použil termín „součtový faktor“.
Výkon práva myslivosti provádím dvaapadesát let. Právě dnes, kdy se hodlám zamyslet nad změnami v krajině, nad šílenou devastací životního prostředí, nad fragmentací volné přírody a neustálým zmenšováním krajiny díky zástavbě všeho druhu, se tento termín vynořil z mé paměti. Plným právem.
Dlouhá léta pláčeme – my, myslivci – nad úbytkem drobné zvěře. Z polních honiteb se téměř vytratila koroptev, zajíc i bažant. Divoké kachny (a vodní ptactvo obecně) díky klimatickým změnám někde hynou na rybnících vždy před zahájením sezóny na botulismus. Vysoká teplota vody, organické znečištění a díky tomu skokové přemnožení planktonu, což všechno nahrává množení bakterie botulismu, vedou k devastaci vodní fauny.
Současný prezident ve svém emotivním projevu před minulou dolní komorou Parlamentu České republiky vyzval k tomu, aby v zájmu podpory zaměstnanosti bylo „více betonu“.
Jako kdyby nestačilo, že každý den v České republice ubude zástavbou 12 - 15 hektarů zemědělské půdy!
Jako kdyby nestačilo, že se staví i tam, kde to zdravý rozum (i zákon) nedovolují!
Jako kdyby nestačilo, že lány řepky olejné a kukuřice pokrývají stále větší část orné půdy!
Jako kdyby nestačilo, že se z krajiny vytrácejí brambořiště, jetelové kultury, luční porosty a řepné lány!
Jako kdyby nestačilo, že nejsou meze zarostlé šípkovými keři, že remízků v polích je jako šafránu!
Jako kdyby nestačilo, že z krajiny zmizel klid a pohoda díky řevu terénních motocyklů a čtyřkolek!
Jako kdyby nestačilo, že se zvýšil turistický tlak na volnou krajinu, pohyb psů, jejichž majitelé nechávají své miláčky volně pobíhat a rušit zvěř! Jako kdyby nestačilo, že fotovoltaické elektrárny zmenšily životní prostředí zvěře (a nejen zvěře) o další tisíce hektarů!
Svého času jsem přednášel mladé generaci (od základních, středních až po vysoké školy) tématiku ochrany přírody. Na začátku jsem vždy položil otázku: „Zajímá vás příroda?“ Na ni mi postupně odpovědělo zhruba 1200 žáků a studentů tak, že po vyhodnocení odpovědí bylo zřejmé, že o přírodě něco ví a zajímá se o ni zhruba pět procent dotázaných. A to je alarmující, to je znepokojující, to je varující.
V časopise Myslivost řada odborníků rozebírá jednotlivé aspekty současných problémů. Dělají to s odbornou erudicí, což nelze popřít, ale mám pocit, že se vyhýbají tomu, čemu se říká jádro pudla, nebo, chcete-li uhození hřebíku na hlavičku. Zesnulý předseda ČMMJ, profesor Hromas, byl bezesporu profesionál, vzdělaný odborník, muž na svém místě, a z toho titulu představoval uznávanou autoritu, jaká dnes evidentně schází. Rád bych se s ním setkal v této době, kdy česká myslivost stojí na rozcestí, kdy se myslivci přou o kvalitu našeho časopisu, o kvalitu a budoucnost myslivosti, o smyslu naší organizace (respektive po novém roce mysliveckého spolku). A přitom bychom měli, jak je to například obvyklé a samozřejmé v Rakousku, Švýcarsku či Německu i jinde, považovat ČMMJ za svou stavovskou základnu, která má reprezentovat naši myslivost nejen doma, ale i v zahraničí.
Díky lidské činnosti ubývaly, ubývají a zřejmě i nadále budou ubývat a vytrácet se celé řady druhů jak fauny, tak i flóry. Lidská činnost mění charakter biotopů, narušuje řetěz jednotlivých přírodních systémů a díky tomu příroda je a bude stále chudší a chudší. Na konci tohoto řetězce je ovšem člověk, neskutečný ničitel vlastní budoucnosti.
Ale protože o přírodu se zřejmě zajímá jen nepatrná část populace, těmto otázkám a této problematice asi porozumí jen málokdo. Většina spoluobčanů se spokojí s návštěvou marketů, ale nenechá se znepokojit tím, že bekasina otavní, tchoř, chocholačka, polák malý, chřástal či křepelka, čejka nebo dudek a další nádherní tvorové z naší krajiny buď vymizeli zcela, nebo je jich tak málo, že je můžeme považovat za vyhynulé.
Pokud dočtete až k těmto posledním řádkům, tak se – možná - zeptáte: „A kde jsou ty součtové faktory, které mají mít vliv na takovou devastaci?“
V každém řádku tohoto článku najdete nejméně jeden, včetně prohlášení prezidenta na půdě dolní sněmovny. Ale ten nejvýznamnější, ten, který všechny ostatní vyvolal, je člověk sám. Člověk Ničitel, člověk Ignorant, člověk Hamižný, člověk Nenasytný, člověk Bezohledný, člověk Hloupý.
Marně si však kladu otázku, jak tento součtový faktor eliminovat. Tak to k vyřešení ponechám na matce Přírodě. Zřejmě to bude ona, kdo bude mít poslední slovo…
S omluvou všem myslícím a čestným myslivcům
Štěpán NEUWIRTH
člen Klubu autorů při ČMMJ