Časopis Myslivost

Mojí snahou jako funkcionáře MS Věchnov od roku 2008 bylo odstranit nebo alespoň omezit hlavní příčiny úbytku drobné zvěře. Nejprve jsem se zaměřil na prostředí honitby a změny zemědělské výroby od 70. let 20. století do současnosti.

V minulém vydání časopisu Myslivost jsem popsal změny pestrosti osévaných plodin v návaznosti na vývoj četnosti drobné zvěře. Taktéž byl sledován a vyhodnocován predační tlak zastoupen liškou obecnou, oběma druhy kun, jezevcem lesním a částečně zvěří černou, jež byl hodnocen, stejně jako u vývoje početních stavů drobné zvěře, podle vykazovaného odlovu za daný rok.

Drobná zvěř a predační tlak

Porovnáním grafů č. 1 a 2 je patrné, že zatímco odlov drobné zvěře neustále klesá a v současnosti je nulový, tak odlov predátorů, především lišky obecné má naopak vzestupnou tendenci. V posledních pěti letech se k lišce přidává i zvýšený odlov kun a jezevců a od roku 2009 se každoročně loví také zvěř černá (graf 3). Tím je zřejmá vyšší početnost těchto predátorů, kteří mají v intenzivně využívané zemědělské krajině dostatek potravy a příhodné podmínky pro život. Zároveň roste jejich zátěž a přímý vliv na drobnou zvěř, která má v této krajině již tak ztížené podmínky.

V celé honitbě máme pouze tři umělé a dvě přírodní nory. V roce 2009 byly zakoupena tři lapací zařízení pro odchyt predátorů, přičemž se zde ulovil jeden jezevec, dvě lišky a jedna kuna.

V následujícím roce 2010 se zakoupila další tři lapací zařízení a bylo zbudováno šest sklopců, to vše bylo instalováno do honitby a výsledek byl následující: pět lišek, jeden jezevec a čtyři kuny.

Je zajímavé, že pět z šesti lapacích zařízení bylo umístěno do blízkosti polních ploch a úspěch se dostavil u všech, pouze jedno lapací zařízení je umístěno v lesním komplexu a zatím zde nebyl zaznamenán odchyt žádného z predátorů.

Fáze poklesu zaječí populace a její možné příčiny

Od roku 1992, což je zřejmé z grafu (graf 1), je možné u zaječí zvěře pozorovat setrvalý pokles, který je však ve čtyřech obdobích skokový, kdy odlov klesl vždy asi o polovinu.

V roce 1993 je zaznamenán první strmý pokles. V tomto období došlo k rozpadu původního mysliveckého společenství na nové honitby.

Další skokový pokles v odlovu je znatelný v roce 1996, kdy zemědělské pozemky začíná obhospodařovat nový subjekt a tento rok z hlediska klimatických podmínek byl pro drobnou zvěř nepříznivý. Nicméně, odlov zajíců dále pokračoval, bez ohledu na klesající početnost a odlov v následujících dvou letech i mírně vzrostl.

V roce 1999 se pořádal hon na drobnou zvěř za mrazivého rána se sněhovou pokrývkou a zajíci byli staženi v lese, ve kterém se právě konala leč. V této leči bylo uloveno okolo dvaceti zajíců a tehdejší nadšení ze zazvěřenosti lokality opadlo již rok následující, kdy odlov spadl opět o polovinu a ve zmíněné lokalitě se zvěř zaječí vyskytuje do dnešní doby spíše sporadicky.

Na přelomu tisíciletí byla v honitbě zjištěna tularémie, která kmenové stavy ještě více zdecimovala. Od roku 2006 byli loveni poslední přeživší jedinci, dá se říci, že co vyběhlo, to bylo uloveno.

Reálná populační hustota zajíce v honitbě je 35 ks. Při koeficientu očekávané produkce 0,5 je možné počítat s přírůstkem okolo 8 jedinců ročně. Minimální stav zvěře je stanoven na 46 ks.

Vezmeme-li ale v úvahu současné zatížení krajiny predačním tlakem, intenzivním zemědělstvím, pěstování monotónních plodin ve velkých lánech, turistické zatížení, nepříliš dobré myslivecké hospodaření a silniční dopravu, tak KOP může být v reálu ještě nižší.

Proto za současného stavu není možné ani uvažovat o možnosti odlovu zvěře, jelikož každý ulovený jedinec je nenahraditelnou ztrátou pro případné budoucí zlepšení chovu drobné zvěře.

Myslivecké hospodaření v honitbě

Myslivecká činnost je jednou ze stěžejních faktorů, jak lze pozitivně či negativně ovlivnit vývoj početních stavů jakékoliv zvěře počínaje zvěří zaječí či bažantí.

V případě MS Věchnov, ač se výměrou jedná o honitbu spíše menší až střední, byl každým rokem pořádán nejeden famózní hon, při kterém je protlačena podstatná část honitby, se slovy: „Je to příležitost k setkání a pobavení myslivecké společnosti.“

Skutečnost, že početní stavy drobné zvěře kolísají na hranici minimálních stavů nebo spíše pod její hranicí se nebere jako podstatná a častá odpověď členů sdružení zní: „A mají to snad sežrat lišky?“

Samozřejmě je hon jednou z možností společenského vyžití, setkání, pobavení, ale neměl a nemůže se uskutečňovat v podmínkách a početních stavech drobné, jaké jsou v honitbě Věchnov. Argument o lišce je jen vystižením toho, že většina myslivců nemá zájem o lov predátorů, kteří se svojí aktivitou podílejí na populační dynamice především drobné zvěře a tzv. myslivci z ulovení predátora nemají okamžitý užitek a žádný hmotný přínos ve formě trofeje či zvěřiny.

Tlak členů mysliveckého sdružení spočívá v tom, že jsou záměrně nadhodnocovány stavy drobné zvěře, aby se právě mohly konat nesmyslné hony na její poslední zbytky. Je škoda, že zástupci orgánu státní správy nevyužívají své možnosti účastnit se sčítání zvěře, což by vedlo podle mého názoru k objektivnějšímu posouzení skutečných stavů.

Je velmi pravděpodobné, že intenzivní velkoplošné zemědělství na studovaném území ovlivňuje přirozené biotopy zvěře, její potravní, krytovou, klidovou nabídku ale i zdravotní stav.

Prvořadým úkolem a povinností myslivců, která je dána i legislativně, je právě vytváření příhodného prostředí pro život zvěře. Myslivci dříve narození jsou stále ještě zvyklí z myslivosti spíše brát než dávat, a to se odráží v jejich nasazení a snaze chtít něco prospěšného udělat pro zmiňovanou zvěř. Je to možná i problém toho, že myslivecké sdružení je tvořeno více než z šedesáti procent členy, kteří nevlastní honební pozemek, a proto, nebo spíše právě proto, nemají k honitbě a v ní žijící zvěři takový přístup, jako myslivci, kteří nevyrůstali v mysliveckých rodinách a nebyli vedeni ke kladnému vztahu k přírodě a ke zvěři.

Činnost a možnosti zlepšení pro drobnou zvěř

Jak již bylo zmíněno, myslivecká péče je jedním z důležitých činitelů, kterým lze nepříznivou situaci alespoň částečně změnit. V roce 2008 bylo vybudováno a rovnoměrně po honitbě rozmístěno 31 přikrmovacích zařízení nabízejících jadrné krmivo od poloviny srpna do poloviny dubna a jsou určeny pouze pro drobnou zvěř, jako jsou bažanti, zajíci a také koroptve (viz. připojená mapka). Zásypy jsou vybudovány na okrajích lesů, remízků, mezí nebo ve vzdálenosti do sta metrů od zásobníků krmiva pro zvěř srnčí.

V roce 2009 proběhla diskuze s vedoucími pracovníky zemědělského subjektu obhospodařujícího většinu pozemků o možnosti vytvoření biopásů v komplexech řepky a ostatních jimi využívaných plodin. Bohužel návrh byl odmítnut. Nicméně byly pro tuto honitbu vyčleněny dva pozemky, každý zhruba o výměře 0,3 ha, na vybudování mysliveckých políček a v roce 2010 byla tato políčka založena.

Absenci zájmu o eliminaci predačního tlaku nahrazuje z velké části instalace šesti lapacích nor a šesti sklopců. Myslím si, že za necelé čtyři roky po instalaci se tato odchytová zařízení velice osvědčila, jelikož každoročně se v nich odloví více než tři čtvrtiny všech ulovených predátorů a nahrazují tak práci myslivců.

Závěr

Od roku 2011 nelovíme ani zajíce a bažanty, přestože se daří eliminovat predátory, mezi něž patří i toulavé kočky, obhospodařovávat myslivecká políčka, a také se (alespoň v jedné části honitby), díky soukromým zemědělcům prodloužila doba žní a práce na polích a zvýšila druhová pestrost pěstovaných plodin.

Na základě pozorování, lze říci, že se pokles stavů zajíců i bažantů zastavil a od roku 2012 mírně vzrostl. Bohužel se uvnitř sdružení začínají objevovat znovu hlasy lobující za opětovné pořádání honů na zajíce a bažanty, i když skutečné stavy zvěře stále ještě nedosahují ani minimálních stavů, ale myslivecké plány, v tomto případě imaginárně smyšlená čísla snesou vše a současná situace vypadá tak, že od roku 2014 budeme opět drobnou zvěř lovit protože „chlapi prostě lovit chtějí“. Ne nadarmo se říká, že z minulosti by se člověk měl poučit!

Ing. Jaroslav ZEMAN

                Ústav ochrany lesů a myslivosti

Lesnická a dřevařská fakulta

Mendelova univerzita v Brně