Časopis Myslivost

Představme nejprve na začátek vaše myslivecké sdružení.

P.Z.: Myslivecké sdružení Machov má v současné době rozlohu 1670 ha, nadmořská výška je kolem 400 až 600 m n.m., nejvyšší bod je asi kolem 800 m n.m. Hraničíme s Polskem, jednou režijní honitbou Lesů ČR a s dalšími třemi mysliveckými sdruženími. Z hlediska porostů máme asi 1000 ha lesa, zbytek jsou hlavně pastviny, orné půdy je tu minimum, pár políček v celkové rozloze tak do 40 ha jsou kukuřice. Důležité je říci, že celá honitba je v CHKO Broumovsko, tedy v turisticky exponované krajině.

Jsme tu ale hlavně kvůli rekordním muflonům, pojďme tedy k nim. Zopakujme asi stručně historii zde na Machovsku.

P.Z.: Historie zdejších muflonů se píše od období roku 1985, kdy špičkový odborník Ing. Lochman dovezl ze tří jiných lokalit muflony na vypuštění. Nebyli ale dovezeni k nám do sdružení, aklimatizační a vypouštěcí obůrka byla vybudována severně za hřebenem Broumovských stěn v Křinicích. Mufloni šli ale podél hřebenu, po několika měsících přešli na jižní stranu a usadili se zde, kde jim evidentně prostředí vyhovuje.

V devadesátých letech jsme začali s muflony plánovitě hospodařit, museli jsme ale podstoupit boj se Správou CHKO, která nakázala muflony, jakožto nepůvodní druh v CHKO utlumit. Nechtěli a ani nemohli jsme se s tím smířit, pět let jsme si se správou CHKO dopisovali, proběhla celá řada jednání, do kterého poté vstoupilo i Ministerstvo životního prostředí, střídaly se nám tu různé delegace. Bylo nám tvrzeno, že mufloni způsobují nadměrné škody na porostech, ale v porostech, kde se mufloni celoročně zdržovali žádné škody nikdo nenacházel, ochránci přírody nám stále ale tvrdili, že škody jsou.

Bylo to opravdu zdlouhavé a ubíjející, já sám osobně z toho měl jen nervy a starosti, věřte, že jsem neprospal mnoho nocí. Nakonec se nám podařilo chov muflonů na Machovsku obhájit, máme je bonitovány, chováme je opravdu s největší zodpovědností a samozřejmě i s ohledem na zájmy ochrany přírody.

Dnes, když se na to podívám zpětně, jsem rád, že jsem tomu ty síly věnoval.

Jaký je tedy současný stav chovu mufloní zvěře?

J.S.: Jelikož konečně začala spolupráce s CHKO a Ministerstvem životního prostředí fungovat, snad jsme se konečně pochopili a naučili se respektovat a spolupracovat, snažíme se držet stav mufloní zvěře kolem 50 kusů. To nakonec považují za spodní hranici početnosti populace vzhledem k nebezpečí příbuzenské plemenitby a degenerace i mnohé odborné publikace a výzkumy. Roční přírůstek bývá mezi 20 - 30 kusy ročně a ten se snažíme redukovat. Lovíme kolem pěti beranů ročně, snažíme se vybrat mladé mezi druhým a třetím rokem, kteří se nehodí do chovu, ostatní odchytáváme, třídíme a prodáváme jinam, ty největší špičkové berany si samozřejmě necháváme u nás a snažíme se je dochovat do doby odstřelu. Většinu špičkových trofejí ale loví naši členové, nemáme zájem tyto trofeje prodávat poplatkovým lovcům.

V roce 2009 jsme ulovili berana, který byl do loňska světovým rekordem, měl 247,40 b. CIC, já jsem předloni střílel berana, ten měl 249,20 b. CIC, po preparaci byl bodovaný v Mimoni loni v červnu. To je teď momentálně světový rekord.

A beran, který se ulovil na podzim 2013, tak toho jsem bodoval zatím na 251 b.CIC neoficiálně. Zatím je u preparátora a čekáme na oficiální hodnocení. Je to sedmiletý beran, chtěli jsme ho původně nechat do příštího roku, ale vzhledem k tomu, že měl dost velký přírůst, tak jsem začal pozorovat, že se toulce začínají třepit a obrušovat. Proto jsme ho ulovili, byť mohl možná ještě zůstat. Ale máme zkušenosti, že už pár beranů přes říji přišlo o přírůsty, jeden přišel o celý přírůst na obou stranách, což je 18 cm ztráta. A když si to uvědomíte v souvislosti s předchozím rekordem, kdy mu chybělo 12 cm na jedné straně…

Věřím, že nový rekord bude a návštěvníci výstavy Natura Viva v květnu v Lysé nad Labem uvidí všechny tři naše rekordní berany vedle sebe.

Při naší minulé návštěvě jste mi říkali, že zdejší populace je stále genetickým mixem těch původních muflonů dovezených ze tří různých lokalit koncem osmdesátých let. Za tu dobu, co jsme tady těch šest let nebyli, jste nedělali třeba oživení krve?

J.S.: Ne, vždyť bychom v době diskuzí o budoucnosti chovu ani přes zákon nepřešli, abychom mohli osvěžovat a vypouštět novou zvěř. Dneska už by se to možná asi prosadilo. Uvažujeme, že se do budoucna o nějaké osvěžení populace pokusíme. Chtěl bych novou zvěří zlepšit především rozlohy našich beranů.

Neříkejte ale, že neexistuje závist od sousedů. Jak s nimi vůbec vycházíte?

P.Z.: Samozřejmě, že mufloni občas přejdou i k sousedům, proto máme jednoznačně zájem o spolupráci a korektní vztahy se všemi sousedy. Problém byl s nájemcem honitby od státních lesů, který se v závěru svého působení v pronajaté honitbě rozhodl, že bude sklízet sám a začal lovit muflony bez výběru. Jeho postoj nás překvapil, protože i sním jsme měli po řadu let dobrou spolupráci. Nyní v honitbě hospodaří samy Lesy ČR a s nimi jsme se dohodli a vše probíhá zatím bez problémů. Je ale pravda, že když nám několik kusů odejde dále než k sousedům, což se občas stane, věřte že trneme, kolik se jich vrátí. Je mnoho honiteb kde se totiž střílí všechno a neřeší se nějaká pravidla. A státní správa?

Ta na mnohých místech vychází vstříc až přespříliš lovcům…dneska když přinesete papír, tak na základě škod povolí bohužel i odstřel nosorožce.

Když jsme tu byli minule, tak jste ukazoval fotografie a videa, pořád muflony tak pečlivě a pravidelně sledujete a natáčíte?

J.S.: Snažím se můj fotografický a filmový dokumentační archív udržovat, i když na focení nemám moc času. Ale mám kamaráda, který fotí, takže nějaké fotky udělá, já něco taky, pořád muflony sledujeme a pořád je přebíráme. Snad to děláme dobře, zatím populace jde pořád trofejově nahoru. Máme v chovu opravdu dobré a nadějné muflony v mladších ročnících, snad z nich něco bude. Je tam jeden beran osmiletý, právě jsme se rozhodovali mezi tímto, který je na hranici 250 bodů, ale má vinutí takové, že nehrozí ulomení nebo obrus, tak ho chceme ještě dva roky nechat. Velmi nadějní mufloni jsou mezi dvouletými a tříletými, ale v podstatě v každém ročníku jsou vynikající berani.

Které rozměry a parametry trofeje jsou pro vás rozhodující?

J.S.: My se snažíme nechat berany s hlubokým vinutím, rozlohou, samozřejmě sledujeme i obvody. Ač se to nezdá, obvody dělají v bodové hodnotě hodně moc, ti naši špičkoví berani mají obvody 26 až 28 cm. Jediné, co nám chybí na rozdíl od těch farmových nebo oborních beranů, je rozloha, nikdy jsme se nedostali přes 60 cm, největší beran měl 59 cm. Průměr je kolem 54 cm. Můj beran má obrovské délky toulců, ale má handicap v malé rozloze jen 52,5 cm. Pomaličku nám ale i ta rozloha stoupá, ale ještě není ideální, ale zase co bychom chtěli, vždyť je to volná příroda.

Kdy je rozhodující věk, kdy se začne ukazovat, že je beran nadějný?

J.S.: Mezi druhým a třetím rokem. Průběr děláme nejvíc ve druhém a třetím roce. Snažím se nabádat členy k dodržování našich pravidel, my musíme mít jiná kritéria, než jsou stanovena pro odlov beranů obecně jinde v republice. To je ale jen první krok, někteří berani třeba rychle rostou, mají velké přírůsty toulců, ale třeba průměrné vinutí, a tak třeba kolem šesti let je vidět, že nejsou vhodní pro chov. Takoví pak musí nekompromisně z chovu pryč. Je-li zájem, tak jsme schopni takové muflony prodat do jiných honiteb. A zájem je, mufloni z Machova jsou už pojem.

A holá?

J.S.: No o holé ani nemluvě, je takový zájem, že kdybychom mohli, tak by se dala holá prodávat doslova na vagóny! Zájemce se snažíme nějak podělit, ale množství je omezené.

Zájemci jsou po celé ČR i odjinud?

J.S.: Největší zájem mají Slováci a Maďaři, z mého pohledu se na Slovensku momentálně myslivost vyvíjí mnohem pozitivněji než u nás. Dokonce se stávají takové případy, že telefonoval jeden obchodní ředitel ze Španělska, že se dozvěděl o parametrech našich muflonů a že okamžitě koupí sto kusů mufloní zvěře. Těžko pak vysvětlovat, že naše populace nemůže pokrýt takový zájem. A každý rok je v přírůstku jiný, je to opravdu volná příroda, v té se nedá plánovat zootechnickým způsobem.

Pořád je to tak, jak jste líčili před šesti lety, že se mufloni drží převážně na jednom místě honitby?

J.S.: V posledním roce to bylo z tohoto pohledu asi nejlepší, mufloni se drželi na jednom místě v malé lokalitě, pravda, v říji se muflonky oddělují a odchází někam, kde mají klid a mufloni je hledají. Se sousedním sdružením MS Koruna Police nad Metují, kam většinou muflonky odcházejí v době říje, máme ideální vztahy, spolupracujeme, kompenzujeme jim to jiným způsobem, podílí se s námi na odchytu, takže spolupráce s nimi zatím funguje opravdu parádně. S Lesy ČR jsme se taky domluvili, takže tady to taky zatím funguje, ale protože jsou to všechno pozemky, na něž se vztahují církevní restituce v rámci celé oblasti Broumovských stěn, tak nikdo neví, jaká bude budoucnost. V rámci voleb jsme se zástupci církve jednali, chtějí určitě své majetky zpět a rozhodně chtějí mít jak lesy, tak honitby ve svých rukou. Uvidíme tedy, jak se k chovu muflonů postaví, zatím si budují odborné zázemí a tříbí pohledy na myslivost. Do budoucna to pro muflony bude rozhodující, v Broumovských stěnách se jim začínají tvořit ideální podmínky, tady u nás stanoviště zarůstají, mufloni potřebují přehledná místa, smrkové porosty, kde je stín v létě, což už u nás začíná ustupovat a naopak na jiných místech Broumovska se takové podmínky začínají otvírat.

Není tedy nebezpečí, že by mufloni přešli zpět na severní stranu?

J.S.: Tam asi nepřejdou, mají spíš snahu jít směrem na Božanov, na polskou hranici, na tu druhou stranu až do Polska. Už jednou nám takto odešli, při velkém tlaku na ně, kdy bylo pěkné počasí, dělalo se na polích, rostly houby a všude bylo plno turistů, to mufloni už nevydrželi a přeběhli až na Božanov a vrátili se po 14 dnech.

Když už mluvíte o rušení, jste v exponované turistické oblasti, tady to přece musí být někdy těžké pro veškerou zvěř, nejen pro muflony?

P.Z.: No řeknu vám, je to doslova čím dál horší, spousta turistů, nové cyklistické trasy, turistika na koních. Vůbec koňská turistika je doslova boom posledních pár let, dost lidí i v naší vesnici se tím začalo zabývat, hipoturistika získala velkou oblibu. Kam nedojede kolař, tam dojede koňák na koni, jezdí se ve skupinách i po šesti nebo sedmi lidech, les, neles, louka nelouka.. Máme s místními majiteli koní domluvené, že ta nejatraktivnější místa pro muflony jsou hájená, že nám tam nejezdí. Ale co s těmi odjinud? Vše je na rozumné domluvě mezi lidmi, na vzájemném pochopení. Tlak je čím dál větší, byť letošní rok byl vcelku z tohoto pohledu dobrý, vždy záleží i na počasí během roku. Za chvilku to bude na to, aby jeden člen MS zůstal doma a byl mluvčím  mysliveckého sdružení a obíhal lidi a domlouval se.

A taky máme velký problém se psy, lidi neuznávají žádná pravidla a všichni si myslí, že můžou všechno. Byli tu lidé, kteří se přistěhovali z města, pouštěli psy na volno do lesa, nacházeli jsme roztrhanou zvěř. Pak se jim jeden pes ztratil a hned jsme byli na tapetě my, že jsme jim psa zastřelili, policie nás volala k výslechu, byť jsme s tím opravdu neměli nic společného. Případ byl odložen, oni se stejně znova odvolali a proběhlo druhé kolo vyšetřování se stejným výsledkem. Přitom jediný, kdo porušil zákon, byli majitelé psa. A policie by myslím měla šetřit i tato pochybení, protože když ten člověk říká, že šel se psem po lese na volno a že se mu nevrátil, tak má policie vlastně jeho přiznání a měla by postupovat dle dikce zákona. Místo toho ale Policie řeší imaginární obvinění, že psa jistě střelili myslivci. My předkládáme záznamy, podáváme vysvětlení…, místo aby bylo řešeno, jak se majitel stará o svého psa a jak on dodržuje předpisy a vyhlášky.

Ale máme tu i další problém. Spousta lidí je takových, co hledají jiný způsob života, dělají si co chtějí, žijí jako květinové děti i s dětmi a psy v lese v přírodě, k tomu mají v mlazinách políčka s marihuanou, chodí políčka zalévat, to je pak peklo. A přitom kromě myslivců taková individua nikoho nezajímají, opravdu těžko se takové situace řeší.

Uvedu ale ještě jeden kuriózní případ. Loni, bylo to na Štěpána jsme pořádali naháňku, ráno jsme měli společnou čekanou. No a v lese bylo 22 maskovaných paintbolistů, kteří hráli tu jejich střílečku. Dokonce stříleli na myslivce, který seděl na posedu, protože si mysleli, že je jeden z nich. Jeho oblečení, po ráně flekaté, toho bylo důkazem..Přítel, nervů silných, se do jejich hry ovšem vtáhnout nenechal..

 A teď si představte, když vám takoví maskovaní mužíci vletí do leče! Ještě, že jsme nezačali lovit, oni byli v maskáčích a těch oblečcích skoro neviditelní, nám nic jiného nezbylo, než se sbalit. No, ještě, že pak v hospodě už po nás nikdo nestřílel..

 Ale tak to přece nejde, představte si to nebezpečí tragické události. Ale to taky nikdo neřeší, přitom se to celé odehrávalo v národní přírodní rezervaci, v ochranném pásmu pitných vod, o vánočních svátcích v osm hodin ráno.

Předtím jsme měli ranní čekanou, do leče nám vlezla paní se čtyřmi psy na volno, začala kličkovat mezi střelci, začala nadávat, že jsme nic nenahlásili. Chytila se toho redaktorka z novin a hned napsala jací jsme myslivci, že ráno stojíme se zbraněmi v lese a působíme strach lidem. Paní se přitom veřejně přiznala, že byla na volno se čtyřmi psy v lese, ale nikdo se nad tím nepozastavil, nikdo to neřešil. Kdo porušil zákon, je myslím i v tomto případě nasnadě.

Vraťme se k muflonům, jak o ně pečujete z hlediska potravní nabídky?

J.S.: Nic zvláštního myslím z hlediska chovu neděláme, jen důsledný odstřel, průběrný odstřel z hlediska kvality trofeje hlavně u beranů, v zimě pak chytáme holou, muflonky a muflončata přebíráme, které se nám do chovu nehodí. Vybudovali jsme si k tomu vlastní odchytové zařízení. Před dvěma lety jsme udělali navíc další odchytové zařízení v jiné lokalitě. Z hlediska výživy v zimě přikrmujeme senážními balíky, což je pro muflony nejdůležitější. S výhodou využíváme vlastní myslivecké pole, kde si hlídáme důsledně kvalitu porostu a vhodnou dobu pro sklizeň. Máme taky asi pět hektarů mysliveckých políček, která slouží ke zpestření a doplnění potravní nabídky. Od některých zemědělců kupujeme kukuřičnou siláž. Kvalitní seno suší sami naši členové. No a pak přidáváme nějaké to jádro a granule. Žádné zázračné nebo tajné krmivo opravdu nemáme, když dáme oves nebo kukuřici, tak přijdou prasata a nebo srnčí a na muflony se kolikrát nedostane. Základem je prostě kvalitní senáž, tu mufloni berou velmi rádi a i energeticky je to pro ně vhodné.

Přece jen, říkali jste, že mufloni většinu roku tráví v prosvětlených vyšších lesních porostech. Nesnažili jste se třeba zlepšit potravní nabídku přímo v lesích?

J.S.: Mufloni většinu času tráví na rozhraní lesa a polí, resp. pastvin, což jak známo jsou většinou ty nejúživnější a druhově nepestřejší místa v honitbě. Mají na dosah polní části, přehledné louky a pastviny, je tam jetel, obilí, v okrajových podrostech pak mnoho různých bylin, Broumovsko je z tohoto pohledu velmi kvalitní a bohaté území. Na hodně místech děláme pro muflony slaniska, ta jsou velmi důležitá, dáváme obyčejnou kamennou sůl. Dříve jsme kupovali sůl pro ovce, ale tu buď ukradli chovatelé ovcí a nebo nám ji vybrala prasata. V zimě pak vykládáme cukrovou řepu, ale celou, ne žádné výlisky. Je to lepší na uskladnění a řepa má i velmi dobrou výživnou hodnotu. V zimě se snažíme muflony stáhnout do jednoho údolí, kde je intenzivně přikrmujeme. Největší úlohu při tom právě sehrává cukrová řepa a senáž. Stáhnutí muflonů na jedno klidné místo je důležité i pro jejich pohodu, pokud jsou pod tlakem lidí a stojí v krytině celý den, nemohou v klidu brát, strádají a z hladu by mohli působit škody na lesních porostech. Touto  činností pak tomu velmi úspěšně předcházíme.

A co problémy zdravotní?

J.S.: Musím to zaklepat, ale zatím problémy nejsou, snad jen občas plicnivky. Obáváme se ale toho, jak se rozšiřuje zájmový chov ovcí, kdy si lidé na zahradách oplotí kus pozemku a dají si tam pár ovcí pro radost, aby se nepřenesly některé choroby z ovcí na muflony. A to nemluvě o nezodpovědných chovatelích, kteří když nemají pro ovce dostatek pastvy na svém, tak otevřou ohradu a pustí je na volno. Nerad bych se dožil konců jako kdysi v Zaječinách.

Mluvíte-li o pastvě, co třeba problémy, kdy se snaží z honitby ukrojit zemědělci kus na pastvinu, ohradit, pustí tam masná plemena skotu, na výkrm, čímž znehodnotí část honitby. Hrozí to i tady u vás?

P.Z.: U nás pastviny jsou a zatím problémy moc nejsou, občas mladé jalovice muflony proženou, ale jinak se klidně mufloni paství mezi skotem. Dokonce vzhledem k tomu, že mezi pasoucí se dobytek lidi nechodí, mají mufloni paradoxně možná větší klid. A krávy s muflony si nijak potravně nekonkurují, kráva nebere porost tak nízko jako muflon. Naši mufloni někdy způsobí nějakou škodu na políčcích obilí, kdy něco sežerou, něco polehnou, ale zatím jsme se vždy se zemědělci domluvili na nějakých kompenzacích.

Jistě je to všechno o vztazích mezi lidmi na venkově. Vnímají vůbec vaši sousedé, že žijí v lokalitě, kde se chovají tak špičkoví mufloni? Jsou na to třeba hrdí?

P.Z.: Je třeba říci i když na první pohled to není patrné, že za vším stojí ohromný objem  práce, dlouhodobost s nejistým výsledkem. My jsme se nějakých výsledků snad už dočkali, ale když potřebujete dnes sehnat třeba nějaké krmení, musíte s lidmi trpělivě a opakovaně jednat. Malinko pravda spoleháme na to, že obyvatelé Machova už pochopili a zaregistrovali, že tu takoví mufloni jsou, i místní zemědělci přes to, že jim mufloni občas něco polehnou a nebo sežerou jsou na místní raritu hrdí, jsou rádi, že tu mufloni jsou, určitě jistý patriotismus cítíme. Projevuje se to třeba i při  společných setkáních majitelů honebních pozemků, zábavách, které pro majitele pořádáme a kam všechny zveme. Snažíme se dělat i jiné aktivity ve prospěch obce, se kterou máme velmi dobré vztahy. Úřad městyse nelze opomenout, neboť o sobě víme a tak to má být. Máme také myslivecký kroužek. Dětí možná nemáme moc, ale za ta léta jím prošlo už více dětí od nás a z okolí a mnohé skončily na lesnických školách. I to je pozitivní efekt, který se nám vrací v náhledu na myslivce, myslivost a samozřejmě se snad v budoucnu promítne i do  chovu muflonů, neboť jen dobrý hospodář pracuje na výchově svých nástupců..

Připravil Jiří KASINA