Narozeniny jsou vždy něčím výjimečné. Jsou vzpomínkou, ale i nadějí, chvílemi bilancování a pozastavení se nad sebou samým i okolním světem. Jsou radostí i nostalgií, připomenutím různě klikatých a trnitých cest k veselí i slzám. Jsou rozkročením se v běhu času, který každému z nás i tak tiká neúprosně stejně. Bývají narozeniny, které jen tak přejdeme, často si jich, nebýt poznámky v diáři či kalendáři ani nevšimneme.
Ovšem jsou narozeniny, které jsou nebývalým svátkem, slavností z nejslavnostnějších. Říká se jim jubilea. A z těch jubileí jsou ještě jubilejnatější! Třeba takové stoleté! Měl jsem tu čest jedněch takových se nedávno zúčastnit. Pokornějším jsem se cítil už proto, že to byly narozeniny mysliveckého kolektivu, společenstva. Přizvali mě k nim členové a členky Mysliveckého sdružení Chotyně na Liberecku. Abych jim jménem naší redakce i svým co nejsrdečněji popřál, jsem s radostí přijal…
Pomyslný narozeninový dort se podával v sobotu čtrnáctého června a byl mimořádně chutný. Celodenní program oslav stého výročí založení honebního společenstva v Chotyni se skládal ze dvou částí, oficiální pro pozvané a zvlášť významné hosty a neoficiální, pro širokou mysliveckou i nemysliveckou veřejnost.
První část programu se konala v prostorách hradu Grabštejn, tyčícího se nad Chotyní již někdy od dvanáctého století. Zdejším myslivcům přijela popřát k narozeninám řada vzácných hostů v čele s hejtmanem Libereckého kraje Martinem Půtou, zástupci Ministerstva zemědělství, regionu, obce, státní správy, lesů a myslivosti či partnerských organizací.
Po slavnostních loveckých fanfárách se slova ujal předseda mysliveckého sdružení Václav Krejčík st., který ve stručnosti připomněl stoletou tradici zdejší organizované myslivosti, současnou práci sdružení i jeho plány do blízké budoucnosti. Přítomní si minutou ticha připomněli ty myslivce, kteří se již odebrali do svatohubertského nebe. Poté byla některým členům předána myslivecká vyznamenání a hostům pamětní listy s kovovou větvičkou.
Po slavnostním obědě odjeli hosté do Hrádku nad Nisou – brány Trojzemí - k neformálnímu setkání se starostou Josefem Horinkou a prohlédnout si památník na Trojzemí, který je umístěn v lokalitě bývalé hranice mezi naší republikou, Polskem a Německem coby symbol vzájemné spolupráce a přátelství na zcela nových, demokratických základech. Zde se také společně vyfotografovali.
Odtud se všichni odebrali do areálu lovecké chaty Hubertka v grabštejnském podhradí. Zde se konala lidová veselice a letní slavnost. K tanci a pohodě hráli Kosí bratři z Mělníka, podávaly se zvěřinové speciality, ze všech stran zněla myslivecká latina, nechyběla bohatá tombola a několik stovek lidí se na první pohled dobře bavilo. K vidění byla rovněž výstava trofejí jubilujícího mysliveckého sdružení a promítal se film o historii a současnosti společnosti. I když občas provokovaly dešťové kapky, slavilo se až do pozdních nočních hodin.
Obec Chotyně má dlouhou, téměř tisíciletou historii. Sedm století tu žili a kultivovali pustou krajinu desítky generací převážně německých obyvatel, které do těchto končin pozval ve třináctém století český král Přemysl Otakar II. Dávno před nimi sem ale nejspíše z východního Polska či západní Ukrajiny přišel slovanský kmen Milčanů. Nejspíše to bylo již v osmém či devátém století. Jejich sídla se nacházela nejen na březích Nisy, ale rovněž na Frýdlantsku. Celé území tehdy pokrývaly nepropustné pralesy, které bylo nutné nejprve vymýtit a poté založit nevelká políčka. Z té doby lze také nejspíše tradovat provádění lovu za účelem zajištění dostatku potravy a ochrany před dravou zvěří jak lidí, tak jejich skromného majetku.
Na počátku dvanáctého století byl na místě původní milčanské dřevěné tvrze postaven strážní hrad Grabštejn, a to nejspíše českým šlechticem Berkou z Dubé. Prosperitu panství zajišťovalo především zemědělství a těžba dřeva. Jeho základem byla tehdy nucená práce poddaných. Panství tehdy zahrnovalo dnešní Hrádek nad Nisou, Machnín, Andělskou Horu, Panenskou Hůrku, Loučnou, Donín, Novou Ves, Dolní Sedlo, Chotyni, Jitravu, Dubnici, Zdislavu, Bílý Kostel, Václavce, Chrastavu a Oldřichov na Hranicích.
Lov zvěře, prakticky bez nějakých pravidel, byl prováděn pro potěšení panstva a samozřejmě k pravidelnému doplňování zásob hradní kuchyně, a to až do roku 1914. A právě tehdy bylo podle zápisu v obecní kronice založeno několika chotyňskými rolníky místní honební společenstvo. I když není známo přesné datum založení ani výměra honitby, nejspíše zahrnovala celé katastrální území obce, dobové materiály hovoří o skutečnosti, že nájem za honební pozemky činil v roce založení šest set korun za rok a čtyřicet korun na fond chudých. V roce 1921 to již bylo 3851 korun a stovka šla na chudé. Jedním ze zakladatelů honebního společenstva byl sedlák Josef Schwarzc. Lesním hospodářem byl lesní Buchal.
Kronika obce se zmiňuje i o úlovcích v některých letech, například v roce 1934 to byl jeden srnec, pět srn, sedmatřicet zajíců, šestnáct králíků, dvaatřicet bažantů, osmadvacet koroptví, dvě lišky, dva tchoři, jedna kuna a čtrnáct lasiček…
V období druhé světové války a krátce po ní zřejmě myslivost jako taková neexistovala. Jak svého času napsal jeden ze zakládajících členů obnovené společnosti Bohouš Václavík, měl honitbu až do roku 1947 pronajatou pachtýř Vünderer, továrník z Železného Brodu.
K nápravě poměrů tehdy uspořádaly příslušné orgány kurz pro nové zájemce o myslivost, z Chotyně se do něj přihlásilo osmnáct občanů, včetně dvou žen. Šestnáct adeptů úspěšně zkoušku složilo, stalo se myslivci, ale bez revíru. Až nový zákon o myslivosti umožnil ustanovení nového honebního společenstva, které k prvnímu lednu 1948 převzalo původní honitbu do vlastní režie a dalo možnost novým myslivcům zúčastnit se práce v myslivosti. Ale to už by byla jiná kapitola podgrabštejnské myslivecké historie.
Dnes je Myslivecké sdružení Chotyně moderním mysliveckým uskupením, které má své každodenní radosti i nezdary. Přece jen je tu však jedna věc, kterou je nezbytné u příležitosti neobvyklých narozenin zdůraznit. Je to fakt, že přátelství, pomoc, vzájemná úcta, soudržnost a pokora zde nejsou planými slovy a zaprášenými replikami z dobových učebnic myslivosti. Během narozeninového dne to zaznělo z mnoha úst a mnohokrát. Domnívám se, že to je základní kámen pro další životaschopnost a dlouhověkost chotyňské myslivosti. Tudíž vaší tradici a práci Lovu a myslivosti zdar!
Text a snímky Oldřich KOUDELKA