Časopis Myslivost

Sledovaný jezevčí hrad

Jezevčí hrad, který byl monitorován, se nachází ve Středočeském kraji, jižně až jihovýchodně od města Kolína, v blízkosti obce Pašinka. Nejbližší trvale obydlená budova je od jezevčího hradu vzdálena pouhých 200 m. Jezevčí hrad se nachází ve stráni se sklonem 13° v nadmořské výšce 249 m n. m. Expozice svahu je severozápadní. Stráň ohraničuje nevelkou údolní nivu, která přímo navazuje na Polepské údolí. Z jedné strany je uzavřena chatovou osadou, z druhé strany potom zástavbou obce Pašinka. Stráň je tvořena svahovými sedimenty a křemenným pískovcem. Jezevčí hrad se nachází v převážně polní honitbě Kolín.

Způsob a období sledování jezevčího hradu

Data byla shromažďována v období od března 2013 do února 2014. K získávání záznamů o aktivitě jedinců jezevce lesního byly používány dvě stejné fotopasti typu Ltl. Acorn 5210MC. Fotopasti byly umístěny v těsné blízkosti jednotlivých vsuků. Protože bylo vsuků více (celkem 4 -5, jeden vsuk vyhrabán v průběhu sledovaného období) než dostupných použitelných fotopastí, byly vždy sledovány vsuky, které se při optické kontrole zdály nejpoužívanější. V závislosti na změně využívání jednotlivých vsuků jezevci v průběhu roku se měnilo i umístění fotopastí. Fotopasti tedy byly vždy umístěny u dvou nejvíce používaných vsuků. Záznamy byly pořizovány nejčastěji ve formě fotografií. V určitém období však byly pořizovány i videozáznamy z důvodu snazšího pozorování chování jedinců před norou.

Zpracování a vyhodnocení záznamů

V průběhu pokusu bylo monitorováno celkem 352 nocí. Z tohoto počtu však 37 nocí nebylo vyhodnoceno z důvodu poruchy fotopastí. Reálně tedy bylo vyhodnoceno 315 nocí. Celkově bylo pořízeno a vyhodnoceno 25 500 záznamů jezevců, průměrně 80,95 záznamů za noc. Záznamy byly vyhodnoceny v programu STATISTICA 12. Po celou dobu pokusu byl používán čas středoevropský (SEČ), nebyl měněn na letní čas (SELČ). Pro zařazení jednotlivých dnů do vybraných fází měsíce (úplněk, nov) bylo použito následující schéma. Za období úplňku byl považován interval 5 dní (datum úplňku ±2 dny), za období novu interval 5 dní (datum novu ±2 dny).

Závislost aktivity jezevce na teplotě v průběhu roku

Nejvyšší naměřená průměrná teplota noci v průběhu sledovaného období byla 28,5 °C (28. 7. 2013) a nejnižší průměrná teplota -11,9 °C (25. 1. 2014). Aktivita jezevce byla zaznamenána v rozmezí teplot -4,9 °C až 25,5 °C.

Při statistickém vyhodnocení aktivity jezevce kategorizované podle ročních období byl zjištěn statisticky významný vliv teploty v létě, kdy s rostoucí teplotou aktivita jezevců výrazně klesala. Statisticky významný rozdíl byl zjištěn i na podzim, kdy se aktivita jezevců s rostoucí teplotou naopak zvyšovala. Na jaře a v zimě průkazný vliv teploty nebyl dokázán. Tukey HSD test ukázal, že výrazný teplotní rozdíl mezi jednotlivými ročními obdobími byl pouze v létě, kdy průměrné teploty během noci dosahovaly vyšších hodnot. Mezi hodnotami teplot v zimě, na jaře a na podzim nebyly zjištěny statisticky významné rozdíly.

Během celého sledovaného období, nejčastěji však v létě, bylo několik nocí bez jediného záznamu jezevce. Tyto nulové hodnoty mohly převážně v létě nejvíce ovlivnit výsledky statistického testu. Nulové hodnoty zde ale fakticky neznamenaly neaktivitu jezevce, ale jeho nepřítomnost v jezevčím hradu. Můžeme se pouze domnívat, kde tyto dny jezevci trávili. V nedalekém okolí nory se nacházelo několik polí s kukuřicí, je tedy možné, že jezevci zůstávali právě zde. K dennímu úkrytu mohli využívat vzrostlou vegetací zastíněná místa, vývraty stromů, skalní převisy, případně si mohli vybudovat přechodné jednoduché nory. Úkryt v okolních známých norách můžeme vyloučit, neboť v tomto období byly pochůzkami trvale monitorovány.

Se snižující se vegetační pokryvností na polích (sklizeň polních plodin) byly nulové hodnoty záznamů během noci stále vzácnější. Předpokládalo se, že jezevec v průběhu zimy díky nízkým teplotám upadne do nepravého zimního spánku. Protože však zimní teploty byly extrémně nadprůměrné (průměrná noční teplota v zimě byla 1,3 °C), nebyl nepravý zimní spánek u jezevce vůbec zaznamenán. Pouze v jednom případě, kdy průměrná noční teplota dosáhla -11,9 °C, jezevec neopustil za celou noc svou noru. Ve všech ostatních nocích v zimním období nebyla naměřena průměrná teplota nižší než -4,9 °C, což pro jezevce nepředstavovalo zřejmě kritickou hodnotu a nemusel se tedy uchýlit k nepravému zimnímu spánku.

Aktivita jezevce v průběhu noci v okolí nory

Z celého průběhu pokusu byla vymodelována průměrná noc. Bylo zjištěno, že v průběhu noci jezevec dosahuje nejvyšší aktivity v okolí nory mezi 19. - 20. hodinou (14,48 záznamů/noc) a mezi 20. - 21. hodinou (13,76 záznamů/noc). Vrchol jeho aktivity lze tedy očekávat ve večerních hodinách mezi 19. až 21. hodinou. Vyšší aktivita byla ještě zaznamenána mezi 21. - 22. hodinou (10,08 záznamů/noc). K ránu již druhý vrchol aktivity prokázán nebyl.

V ranních hodinových intervalech bylo průměrně zaznamenáno přibližně 4,5 záznamů/noc (rozpětí od 4,16 do 4,98 záznamů/noc). Nejnižší aktivita byla mezi 17. - 18. hodinou (0,34 záznamů/noc) a mezi 5. - 6. hodinou (0,65 záznamů/noc).

Racheva a kol. (2012) ve své studii z Bulharska, kde byl sledován jezevčí hrad v nížinné oblasti, zjistili v průběhu noci shodný výsledek (jeden vrchol aktivity mezi 19. až 21. hodinou). U jezevčího hradu v horské oblasti byly zjištěny v průběhu noci dva vrcholy aktivity, první byl shodný s večerním vrcholem u nížinného hradu a druhý byl zaznamenán mezi 3. až 5. hodinou ranní. Večerní vrchol aktivity je tak shodný bez ohledu na nadmořskou výšku jezevčího hradu. Druhý vrchol aktivity v nížinných hradech nemusí být jasně definován proto, že v nedalekém okolí hradu je v průběhu roku vždy relativní dostatek potravy. Jezevec tak stráví hledáním potravy méně času a do nory se může vracet někdy dříve, jindy později.

Naopak v horách, kde je nižší dostupnost potravy, jezevci stráví hledáním potravy mnohem více času a do nor se vracejí až v pozdějších ranních hodinách (viz graf 1.).

Graf 1

Vliv vybraných fází měsíce na aktivitu jezevce

Celkově bylo vyhodnoceno 52 nocí zařazených do měsíční fáze novu a 50 nocí zařazených do měsíční fáze úplňku. Při novu bylo průměrně získáno 120,10 záznamů/noc, za úplňku průměrně 53,20 záznamů/noc. Aktivita jezevce tedy byla v průběhu celého sledovaného období statisticky významně vyšší při novu než za úplňku.

Při kategorizaci podle ročních období bylo zjištěno, že statisticky významný rozdíl je jen na podzim, naopak na jaře, v létě a v zimě statisticky významný rozdíl dosažen nebyl.

Je možné, že výrazný rozdíl mezi aktivitou jezevce při novu a za úplňku v podzimním období může souviset s vegetací v okolí nory. Během jara a léta je v okolí značný pokryv vegetace (polní plodiny, trávy, byliny), na podzim se však vegetace rychle ztrácí (sklizeň polních plodin, seschnutí trav a bylin). Na podzim tak může jezevci v důsledku rychlé ztráty většiny vegetace více vyhovovat tmavší fáze měsíce (nov). V této tmavší fázi měsíce se jezevec může při chybějící okolní vegetaci cítit bezpečněji než za úplňku.

V zimě může jezevce více než fáze měsíce ovlivňovat jeho biologický cyklus (běžně se jedná o období jeho nepravého zimního spánku), proto vliv měsíčních fází v zimním období nemusel být vůbec prokázán. Vliv měsíčního cyklu na aktivitu jezevců v žádném případě není dosud jasně prokázán, obecně však mají jezevci tendenci být více aktivní právě ve tmavých fázích měsíce (viz graf 2.).

Graf 2

Závislost času opuštění nory na západu Slunce a času návratu do nory na východu Slunce

V naprosté většině případů jezevec opouštěl noru po západu Slunce. Bylo zaznamenáno pouze 16 nocí, kdy jezevec opustil noru před západem Slunce, z toho 1 noc v měsíci dubnu, 7 nocí v květnu, 3 noci v červnu a 5 nocí v srpnu. Nejčasnější opuštění nory bylo zjištěno dne 21. 11. 2013 v 17:09 hodin, to však bylo již 57 minut po západu Slunce. Za světla jezevec nejdříve opustil noru dne 4. 6. 2013 v 19:10 hodin, což bylo 58 minut před západem Slunce. Do nory se jezevec vracel vždy před východem Slunce! Nejpozději se jezevec do nory vrátil dne 2 .2. 2014 v 5:51 hodin, to bylo 99 minut před východem Slunce. Dne 4. 7. 2013 se jezevec do nory vrátil ve 3:52 hodin, jen 6 minut před východem Slunce.

Po vykreslení grafů bylo zjištěno, že jezevec v mé studii jen výjimečně opouštěl noru před západem Slunce a nikdy se do nory nevrátil po východu Slunce. Je tedy zřejmé, že jezevec je aktivní převážně za šera a za tmy. Aktivita jezevce před západem Slunce byla zjištěna nejčastěji během května a začátkem června.

Ojedinělý výskyt aktivity jezevce za světla byl zjištěn i pět večerů v srpnu. V květnu a červnu se jednalo o záznamy mláďat hrajících si v nejbližším okolí vsuku. Matka je neustále pozorovala z ústí vsuku a při sebemenším vyrušení je okamžitě zaháněla zpět do nory. Jezevec se do nory vracel vždy před východem Slunce.

Aktivita jezevce v závislosti na východu a západu Slunce se shoduje s výsledky studie, kterou provedli Racheva a kol. (2012). Jezevci v nížinné lokalitě byli rušeni civilizačním tlakem, proto byli aktivní pouze za šera a v noci. Jezevčí hrad v mé studii se nachází mezi obcí Pašinka a nedalekou chatovou osadou. Během dne se v blízkém okolí jezevčího hradu pohybuje mnoho lidí, proto nebylo výjimkou na pořízených záznamech z fotopastí spatřit i člověka, často společně se psem. Civilizační tlak tu je opravdu velký, proto také nebyla zjištěna žádná aktivita jezevců během dne.

Naproti tomu u jezevců z horských oblastí, jejichž hrady jsou často velmi vzdáleny od nejbližší obydlené budovy, byla aktivita během dne pozorována. Jednalo se o občasné opuštění nory během dne a případně také o spaní jezevce v blízkosti vsuku za slunných dní (Racheva a kol., 2012).

Jestliže se na aktivitu jezevce před východem a po západu Slunce podíváme z hlediska regulace jeho populace lovem podle současně platné legislativy, můžeme konstatovat, že jediný reálný způsob snížení jezevčí populace v této honitbě je odchyt jezevců do sklopců. Lov jezevce je povolen od 1. října do 30. listopadu, vždy od jedné hodiny před východem Slunce do jedné hodiny po západu Slunce. Ulovit jezevce v tomto období podle vyhodnocených dat by nebylo reálně vůbec možné (viz graf 3.).

Protože stavy populace jezevce lesního v České republice v posledních letech neustále rostou, nabízí se tedy otázka, zda by nebylo vhodné upravit dobu lovu jezevce tak, aby bylo možné i v nížinných lokalitách k regulaci populace jezevce lesního využít odstřel.

Graf 3

Chování jezevců před norou

Chování jezevců před norou bylo pozorováno převážně na pořízených videích. Za celou dobu průběhu pokusu byl v jezevčím hradu zaznamenán výskyt minimálně tří dospělých jedinců a tří mláďat. Dominantní postavení zde měl dospělý pár jezevců, který v dubnu vyvedl tři mláďata, která 1. května poprvé opustila noru.

Dva týdny po prvním opuštění nory se mláďata zdržovala pouze v bezprostředním okolí nory a vykazovala prvky hravého chování (kousání, válení, strkání čenichem, hravé útočení na sourozence). V březnu, před vyvedením mláďat, bylo možné pozorovat samici, která intenzivně vyměňovala stelivo. Samice jako nové stelivo použila starou trávu, kterou smotanou do svazků pod svým tělem pozpátku sunula do nory. V průběhu noci byla schopná dopravit do nory až osm svazků nového steliva. Velmi zajímavé bylo, že nejmenší prodleva mezi zasunutím jednoho svazku steliva do nory a přinesením nového svazku byla pouze 21 sekund. Vzhledem ke vzdálenosti vsuku od nejbližšího možného zdroje staré trávy není možné, aby si samice stihla nový svazek v tak krátké době připravit. Svazky staré suché trávy proto musela mít již připravené nedaleko vsuku.

Dospělí jedinci před jedním ze vsuků často značkovali vyvýšený kámen. Komfortní chování (čištění srsti, válení, drbání a protahování) bylo možné pozorovat u dospělých jedinců a později u odrostlejších mláďat. Na některých záznamech bylo zachyceno i vzájemné čištění srsti.

Strom u jednoho ze vsuků sloužil jezevcům k drbání.

Při večerním opouštění nory bylo možné často pozorovat delší jištění jezevce přímo ve vsuku nebo těsně před ním. V ranních hodinách se jezevec do nory vracel nejčastěji bez zbytečného zdržování v jejím okolí.

V těsné blízkosti jezevčího hradu se nacházela jedna latrína, kde bylo vyhloubeno 9 - 21 jamek, do kterých jezevci ukládali pravidelně svůj trus. Při pochůzkách honitbou bylo nalezeno několik takových latrín, jejich využívání během roku se však výrazně lišilo. Jezevci některé latríny dokonce přestali využívat úplně a na jiném místě zbudovali nové.

Zajímavosti z průběhu monitoringu jezevčího hradu

Během sledovaného období jsem v dané lokalitě zaznamenal mnoho dalších druhů fauny, které nám tak mohou poskytnout pohled na celkovou biodiverzitu sledované oblasti. Poprvé tu byl například pozorován psík mývalovitý (Nyctereutes procyonoides). Fotografie tohoto druhu jsou ze dne 31. 10. 2013 a poskytují tak první přímý důkaz o přítomnosti psíka mývalovitého v honitbě Kolín.

Zajímavostí bylo také pozorování dvou mladých lišek v srpnu 2013, které několikrát přišly ke vsuku do jezevčího hradu a po nasátí jezevčího pachu vždy vyděšeně utekly. Soužití lišek a jezevců v jednom komplexu nor je v některých oblastech obvyklé, v mé studii však zaznamenáno nebylo.

Do jezevčí nory se za celou dobu pozorování odvážila pouze dvakrát kuna skalní (Martes foina), která vždy nejdéle do dvou minut noru opustila. V jednom případě jezevčí noru navštívila vydra říční (Lutra lutra), v noře se však zdržela pouze půl minuty. Pozorování vydry říční v této oblasti také není zcela běžné.

Závěr

Z výsledků vyplývá, že podle současné platné legislativy prakticky nelze ve studované lokalitě snížit populaci jezevce odstřelem. Informace o aktivitě jezevce v průběhu roku by tak mohly být využity při tvorbě nové vyhlášky o dobách lovu zvěře.

Honitby s drobnou zvěří, která je stále více existenčně ohrožena, by jistě změnu doby lovu jezevce lesního uvítaly.

V honitbách s normovanými stavy drobné zvěře by mohl být povolen lov mláďat jezevce lesního odstřelem v období květen až červen. V tomto období mláďata jezevců opouštějí noru často před západem Slunce a zůstávají v těsné blízkosti hradu. Myslivci by tak měli možnost snadno poznat mládě jezevce (dostatek světla a velikost těla) a bezpečně lovit. Tato změna by byla nástrojem myslivců na regulaci počtu jezevců v honitbách s drobnou zvěří.

Další možností k regulaci stavů jezevce by mohlo být povolení lovu jezevce v nočních hodinách, tak jako je tomu u prasete a lišky. Jezevci zcela jistě nepředstavují pro drobnou zvěř ten největší problém, avšak při vyšším počtu v honitbě se škody na drobné zvěři projeví.

Změna legislativy s ohledem na snižování, případně stagnaci populace jezevce by byla vhodná, vždy je však nutné takovou změnu správně uchopit a racionálně využívat v zájmu zachování přirozené biologické diverzity. Podkladem pro jakoukoliv legislativní změnu by však nikdy neměla být jen jedna studie. Velmi vhodné by bylo zrealizovat podobné studie aktivity jezevce lesního na různých lokalitách České republiky (rozdílná nadmořská výška, rozdílný civilizační tlak), výsledky z těchto lokalit porovnat a na jejich základě provést patřičné změny v oblasti managementu populace jezevce lesního.

Bc. Radim LÖWE

Provoz a řízení myslivosti

Fakulta lesnická a dřevařská ČZU v Praze

Zpracováno jako bakalářská práce na téma „Monitoring aktivity jezevce lesního (Meles meles) u jezevčího hradu“ pod vedením Ing. Tomáše Kušty, PhD. na Katedře myslivosti a lesnické zoologie FLD ČZU v Praze.