Časopis Myslivost

Dokonce i demokratické státní útvary poskytují úlevy svým občanům pro případ nemoci či stáří, a to formou různých sociálních výpomocí včetně starobních důchodů. Naše řádné občany nenapadne tyto potřebné označovat za příživníky, jak to činí autor. Vždyť sám si iniciativně zjistil, že průměrný věk členů ČMMJ je 62 roků.

Rozhodně jsem dalek tomu, abych jej podezíral, že by chtěl stanovit nějakou maximální věkovou hranici pro členství anebo tyto gaučáky z členství dokonce vylučovat. Každý nemusí jen lovit a platit, ale může být prospěšný i jinak. Je na výboru, aby přiměřeně k jejich věku a zdravotnímu stavu je pro myslivost ještě využíval.

Z článku pana inženýra jsem nabyl dojmu, že v jejich sdružení práce pro ně není, nekonají žádné brigády, co uloví, patří lovci a patrně v ročním dodatku provozního řádu stanoví, co každý člen musí na příštím finančním příspěvku zaplatit. Toť vše. Rád své mínění opravím, neboť podle něho patřím i mezi ty tzv. gaučáky.

Tedy dost už bylo odsudků a raději k věci:

Myslivecká sdružení se podle § 3045 odst. 1 v úvodu citovaného občanského zákona (dále jen „NOZ“), který nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2014, považují za spolky a jejich označení, jak stanoví ust. § 216 NOZ, autor správně vysvětlil.

Spolek vzniká až dnem, kdy je zapsán do veřejného rejstříku. Místně příslušným rejstříkovým soudem je krajský soud, v jehož obvodu je sídlo spolku. Návrh bude podávat statutární orgán a podle nynější praxe bude podáván na předepsaném tiskopisu, přiložen musí být zápis z jednání členské schůze (nestačí jen výpis), formulář se podává pouze v elektronické podobě, schůzí se rozumí i ta, která projednala nový název spolku, dále se připojí stanovy (1x) – soud si pořídí fotokopii a předložené vrátí zpět, dále jako příloha bude prohlášení vlastníka nemovitosti, kde bude spolek mít místo o souhlasu a konečně čestné prohlášení členů statutárního orgánu, že souhlasí se svým ustanovením a s převzetím povinnosti stanovených zákonem. Jejich podpisy na každém čestném prohlášení musí být úředně ověřeny.

Soudní poplatek, který je splatný okamžikem podání návrhu, činí podle přílohy sazebníku k zák. č. 549/1991 Sb., v platném znění, 1000 Kč. Ten může být zaplacen v kolcích či převodem z účtu anebo ve lhůtě ve výzvě, kterou zašle navrhovateli rejstříkový soud.

Není třeba připojovat provozní řád, ani jeho doplňky či seznam členů. Pokud by spolek provozoval vedle myslivosti i jinou činnost, pak je třeba dokládat i toto zvláštní oprávnění.

Snad není od věci dodat, že již existující myslivecká sdružení nebudou spolek zakládat, neboť spolkem se staly přímo ze zákona. Tedy ex lege.

Musí si však nechat vyhotovit spolkové úřední razítko, v peněžním ústavu, který vede jejich účet, i nové podpisové vzory.

Zvláštní pozornost je třeba věnovat úpravě stanov. Tuto problematiku označovanou jako „přeregistrace“ je třeba provést do 31. 12. 2015 (správné ustanovení je v § 3042 NOZ). K založení spolku musí být alespoň 3 osoby, ať už fyzické či právnické. Tento minimální počet má význam pouze pro zápis u rejstříkového soudu. Nelze proto souhlasit s autorovou výhradou, že ta sdružení, která si dříve podle „vzorů“ odsouhlasila určitý počet členů, nemohou přijímat další sebezajímavější členy. Přijímání členů nad stanovený počet nedělalo v praxi žádné potíže. Nešlo a nejde o stav minimální či maximální, a proto autora mnoho nepřekvapilo, pokud do několika stanov měl možnost nahlédnout, že vždy byl jejich počet skutečně v daném okamžiku jiný.

V seznamu členů bude docházet obousměrně k pohybu a je třeba, aby jednatel spolku jej řádně aktualizoval. Seznam by měl u každého obsahovat nejen jméno a příjmení, ale také datum vzniku a eventuálně i zániku členství, data narození člena, jeho bydliště, kontakt a mohl by mít oddíl pro členství čestné.

K zasloužilým členům bez ohledu jak jsou kolektivem ve stanovách označováni, je třeba podat několik poznámek. Takto jsou pojmenováni ti, kteří v předcházejících delších letech různou zvýšenou mírou kolektivu pomáhali a jsou jím považováni za členy čestné. Je to nějaká analogie čestného občanství. Někdy již právo myslivosti nevykonávají a čestné členství jim umožňuje být v kontaktu s bývalými kamarády a případně se podílet na „výhodách“, které mají i ostatní členové.

Zásadně nesouhlasím s připomínkou, že ve chvíli, kdy bude sdružení povinno zaplatit škody, se tato povinnost bude vztahovat i na tohoto zasloužilého člena. Domnívám se, že členové mysliveckých spolků využijí ust. § 252 odst. 2) NOZ a tuto oblast zvlášť u tohoto členství ošetří. Půjde tedy o dva druhy členství, a to řádné a mimořádné, které by přinášelo pro jeho nositele jen oprávnění. Ustanovení § 220 NOZ umožňuje vymezení práv a povinností pro jednotlivé druhy členství rozdílně.

U povinností členů autor do popředí dává úvahu, aby účast na členské schůzi spadala do kategorie práva a nikoli byla stanovena jako povinnost. Pro tento názor by částečně mohl nalézt oporu ve znění § 251 NOZ, podle kterého je každý člen oprávněn se zúčastnit zasedání a aby každý člen tam mohl požadovat vysvětlení o všech záležitostech spolku v tu dobu tam projednávaných. Neúčast na členských schůzích často poznamenává její celý průběh. Může zavinit neschopnost se usnášet či dokonce konání schůze náhradní s nemalými finančními a organizačními náklady.

K zařazení účasti do kategorie práva nenalézám žádný relevantní argument a obecně navrhované akceptovat nelze. Pak by členové spolku byli opravdu jen spolek v tom hanlivém slova smyslu.

Statutárním orgánem podle autora byl prý výbor a může být i nadále. Pokud má na mysli myslivecké sdružení, pak výbor nikdy nebyl statutárním orgánem, neboť podle článku 1 bodu 2) stanov byl statutárem předseda a v jeho nepřítomnosti místopředseda sdružení. Míní-li výbor spolku, pak podle § 244 NOZ je svěřeno stanovám, koho určí statutárním orgánem. Může to být orgán kolektivní (výbor) nebo individuální (předseda).

Neurčují-li stanovy jinak, volí a odvolává členy statutárního orgánu nejvyšší orgán spolku, jímž je členská schůze.

Z mnoha důvodů lze doporučit, aby při doplňování stanov byl statutárním orgánem výbor, i když to v praxi nebude tak pohodlné. Ten může v konkrétním případě zmocnit svého předsedu konkrétnímu právnímu jednání, případně taxativně taková i do budoucna určit.

Za strašné považuje autor odstavec stanov o hlasování čl. 9 odst. 3) poslední věta, neboť stávající znění neumožňuje členům svobodně vyjádřit svůj názor. Prosím, co je na zásadě hlasování aklamací za hranicí vydírání? Jsme v mysliveckém kolektivu nějakou bílou vránou mezi ostatními v naší společnosti? Nyní, bude-li o nějaké otázce během pořadu jednání podán návrh, aby se nehlasovalo aklamací, ale tajně, pak se nejdříve musí rozhodnout o formě hlasování. Je jen otázkou, zda již o tomto procesním návrhu dá předsedající hlasovat tajně, anebo stačí dát hlasovat veřejně.

Zastávám názor, že v tomto okamžiku se bude hlasovat o tomto procesním návrhu veřejně. Není totiž zvolena volební komise, nejsou připraveny hlasovací lístky, protože do tohoto okamžiku to nebylo zapotřebí.

Když aklamací se dvoutřetinová většina přítomných členů rozhodne pro hlasování tajné, pak se teprve zvolí návrhová a volební komise a přikročí se k tajnému hlasování o otázce zařazené do jednání. Po ukončení volby a seznámení s jejím výsledkem se zase o dalších bodech programu jednání bude hlasovat aklamací. Bude-li v průběhu jednání zase podán návrh na hlasování tajné, bude se shora uvedený postup opakovat.

Tajnému hlasování vždy musí předcházet volba volební komise a její zvolení před tím, než bude známo, jak se bude hlasovat, by patrně znamenalo předem předjímat, že hlasování bude tajné.

Zdůrazňuji, že je třeba rozlišovat hlasy poloviny všech členů od hlasů poloviny členů přítomných a skutečně nemyslím toto připomenutí pejorativně, neboť často tyto rozdíly unikají. Třeba o hlasování o přijetí a změnách stanov a dalších bodech vyjmenovaných v ustanovení zmíněného článku 9 odst. 3 stanov, kde se počítá v jedenácti případech s kvalifikovanou většinou všech i těch členů, kteří se schůze v tomto okamžiku neúčastní.

Co je na tom pane inženýre pro člověka v demokratickém státě nedůstojné? To se týká i těch osobnostních hlasování jak je nazýváte, vždyť tam je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech členů.

Přechodná doba při souběhu výborových funkcí, přichází-li střet zájmů. Obecně střet zájmů vnáší společnosti je hluboce zakořeněný nešvar a musí platit zásada mu předcházet, vždy a za všech okolností mu v právu znesnadňovat vznik. Proto ani sebekratší časový úsek tolerance střetu není přípustný. Neumím popsat, co mám rozumět autorem označeným přijatelným střetem zájmů. Prostě, pro mne je nepřijatelný žádný střet.

Stanovy se tímto nešvarem zabývají v ust. čl. 10, kde se vylučuje sdružovat funkce mysliveckého hospodáře s jinou funkcí ve výboru mající méně než 5 členů, případně v čl. 11 bod 2), kdy členové revizní komise nemohou být současně členy výboru či myslivecké stráže a ani osoby jim blízké vymezené v ust. § 22 NOZ.

Nové ustanovení § 159 téhož zákona stanoví, kdo přijme funkci člena voleného orgánu, zavazuje se, že ji bude vykonávat s nezbytnou loajalitou i s potřebnými znalostmi a pečlivostí. Jiné ustanovení upravuje povinnost u osoby, jejíž úpadek byl osvědčen, aby tuto okolnost předem oznámila, než se může stát členem voleného orgánu, a je-li tato osoba již členem voleného orgánu, musí to oznámit tomu, kdo ji do funkce povolal a to bez zbytečného odkladu.

Jsou posedy a kazatelny součástí pronajaté honitby, jak se domnívá autor, aniž svůj názor blížeji právně nevyargumentovává. Podle § 505 NOZ je součástí věci vše, co k ní podle její povahy náleží a co nemůže být od věci odděleno, aniž by se tím věc znehodnotila. Hlavní věc může mít i více součástí a je třeba odlišovat součást věci od části věci. Součást není samostatnou věcí do té doby, než je od věci hlavní oddělena. Pak se stává samostatnou věcí (viz důvodová zpráva k § 505 NOZ).

Honitba jako věc hlavní je tvořena souborem souvislých honebních pozemků jednoho nebo více vlastníků vymezená v rozhodnutí orgánu státní správy myslivosti (§ 2 písm. i zák. č. 449/2001 Sb., o myslivosti) a podle své povahy by posedy a kazatelny k ní patřily, ale mohou být odděleny, aniž by se soubor pozemků v uznané honitbě znehodnotil. Podle § 506 NOZ součástí pozemku je prostor nad povrchem i pod povrchem, stavby a jiná zařízení s výjimkou staveb dočasných. Do kategorie staveb dočasných by bylo možné zařadit zmíněné posedy a kazatelny.

Na položenou otázku, zda tato zařízení jsou součástí honitby, proto odpovídám, že nikoliv.

Pokud pronajímatel v honitbě vlastní tato zařízení a honitbu pronajme včetně nich, pak to nic nemění na tom, že nejde o její součást. Mohlo by se však jednat o příslušenství věci podle § 510 NOZ, neboť tato zařízení slouží k trvalému užívání s věcí hlavní (honitbou) v rámci hospodářského určení, tj. k výkonu práva myslivosti. Příslušenství nemusí vždy sdílet právní osud věci hlavní a nemusí tudíž být vyjmenované v nájemní smlouvě o honitbě.

Nemusí se vždy jednat jen o posedy a kazatelny. Vzniknou-li pochybnosti, zda je něco příslušenstvím věci, posoudí se případ podle zvyklostí. Jinak se má za to, že právní jednání a práva a povinnosti týkající se věci hlavní se týkají i jejího příslušenství.

Dojde-li však během nájmu honitby k vybudováni zmíněného příslušenství nájemcem, nestává se toto automaticky vlastnictvím pronajímatele, a to i když s jejich vybudováním souhlasil. K tomu by bylo potřeba dalšího právního jednání (darovací či kupní smlouvy). Jinak no skončení nájmu vlastník s tímto příslušenstvím může nakládat podle libosti, ale také po sobě náležitě podle potichy uklidit.

K více členství. Skutečně zákon nestanoví zákaz mít členství v několika mysliveckých spolcích, a co není zakázáno, je zpravidla dovoleno. Členství v sousedních spolcích, kde se hranice honiteb dotýkají, však může v praxi přinášet řadu obtíží. Proto není nic proti ničemu, jestliže ve stanovách takové členství není dovoleno. Mám pochybnosti o autorově přesvědčení, že v případě soudního sporu spolek při prohraje.

Vylučování členů považuje autor za oblíbenou instituci a jen díky nerozhodnosti členů nedochází k obraně před soudy. Tuto oblast upravuje nyní ust. § 239 a násl. NOZ a považuji ji za dostatečně srozumitelnou a plně zajišťující ochranu jak člena, tak i samotného spolku. Od samého počátku však orgán spolku musí počítat s tím, že člen se bude bránit, neboť hrozící vyloučení je limitujícím činitelem pro jeho další mysliveckou angažovanost.

Rozhodnutí musí být vydáváno v písemné formě a řádně členovi doručeno do vlastních rukou, vše podchyceno v zápise orgánu, který o vyloučení rozhoduje a musí obsahovat poučení, jak jej definuje ust. § 241 a násl. NOZ.

Návrh na vyloučení, pokud stanovy neurčují jinak, může podat v písemné formě kterýkoliv člen sdružení. Je třeba dbát na to, aby byl návrh řádně odůvodněn a obsahoval důkazy či návrhy na jejich obstarání. Vyloučený má možnost do tří měsíců od doručení konečného rozhodnutí navrhnout soudu, aby o neplatnosti vyloučení rozhodl. Tato lhůta je preklusivní, což při jejím zmeškání nelze platně ochrany soudu využít.

Touto úpravou se zcela mění dosavadní praxe založená na ust. čl. 13 stanov, kdy subjektivní lhůta byla jen 30denní a objektivní šest měsíců. Praxe teprve ukáže, jak se bude tento přezkumný institut využívat a co bude považováno za závažné porušení povinnosti z členství a jak dlouhá bude lhůta stanovená k nápravě.

Je vhodné připomenout, že stanovy mohou určit jiné důvody pro vyloučení, ale musí jít o důvody závažné. Člen musí dostat příležitost se s návrhem na jeho vyloučení seznámit, požadovat vysvětlení a uvést, případně dokladovat víc, co mu je k prospěchu. Záleží na něm samotném, zda toto využije.

Ještě k poznámce autora, že by nebylo od věci, aby měl člen v takovém řízení obhájce. Patrně má na mysli zástupce, neboť označení obhájce upravují normy pro trestní řízení a toto takovým zajisté není. Pokud dojde k řízení před soudem, pak nic nebrání, aby využil právních služeb advokáta, jehož účast rozhodní přispěje ke správnému rozhodnutí. Jemu udělí písemnou plnou moc a stejně i spolek se může před soudem nechal zastupoval advokátem. Tam se zastupování neřídí stanovami, ale zák. č. 99/1963 Sb., v platném znění - tedy občanským soudním řádem. Statutární orgán určí způsob i případně osobu, která spolek bude zastupovat.

V řízení předsoudním, tedy uvnitř spolku, by zastupování mohlo být upraveno přímo ve stanovách. Účast osoby práva znalé by jisté umožnila vydání spravedlivého rozhodnutí, ale předem tvrdit, že bez zástupce se bude ve spolcích porušovat právo, by bylo velmi neuvážené. Vždyť řada členů spolku vykonává zaměstnání, při kterém je znalost práva profesním předpokladem.

Jen zcela na okraj lze připomenout, i když se tím autor nezabýval, promlčení skutečností, které by jinak opravňovaly vyslovit vyloučení člena. Dosavadní úprava stanov sdružení stanovila, že po uplynutí jednoho roku ode dne, kdy k porušení povinnosti došlo, nelze věc projednávat. Nynější spolková úprava se promlčením nezabývá a naopak odkazuje na stanovy.

Dřívější úprava promlčení s sebou nepřinášela žádné úskalí a není důvodu na ní cokoli měnit. Vždyť obecně platí, že se promlčují nejen přestupky, ale i závažné trestné činy. Zpravidla ve spolkové činnosti se jedná o menší společenskou nebezpečnost jednání člena a nelze se k němu vracet donekonečna. Doba jednoho roku je spravedlivá.

Autor se byť nepřímo dotkl i otázky náhrady škody u odpovědnosti zasloužilých členů. Považuji proto poněkud potřebné se zastavit u náhrady škody způsobené zvěří. Podle § 52 odst. 2 citovaného zákona o myslivosti, vykonává-li právo myslivosti myslivecké sdružení, ručí jeho členové za závazek k náhradě této škody společně a nerozdílně, což platí i u škody vzniklé při provozování myslivosti na honebních pozemcích, na nich nesklizených plodinách nebo lesních porostech.

Naproti tomu v novém občanském zákoníku členové spolku (tedy vlastně členové dřívějšího mysliveckého sdružení právně existujícího do 31.12.2013) neručí za spolkové dluhy. Časově nejdříve nastává závazek a při jeho nesplnění vzniká dluh naprosto přesně vyčíslitelný a vymahatelný. Závazkový vztah je určován skutečností, s níž zákon spojuje nejen vznik, ale i zánik právních poměrů.

Zákonodárce neopomněl v ust. § 3080 v bodě 154 NOZ zrušit zákon č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, z něhož vyplývá existence mysliveckých sdružení a učinil tak proto, že sám podrobněji tuto oblast upravil. V pronajatých honitbách honebních společenstvech nemohou být nyní jako uživatelé označována myslivecká sdružení, ale jen myslivecké spolky. Zákon touto úpravou patrně změnil odpovědnost za škodu z fyzických osob na osobu právnickou, kterou spolek nepochybně je.

Nenalézám však uspokojivou odpověď, proč ust. § 52 odst. 2) zákona o myslivosti zůstalo v derogační klauzuli NOZ nedotčeno. Odpovídá nyní za tyto škody sice spolek svým majetkem (pokud nějaký má), ale nikdo není ručitelem? V jednom okamžiku se členové mysliveckých sdružení stali členy mysliveckého spolku. Je vyloučeno, aby jim zůstalo dvojčlenství jak ve spolku, tak i právně neexistujícího sdružení. Zůstává jim členství jen ve spolku a nebudou podstupovat žádnou proceduru přijímání za členy a také nemohou solidárně ručit za závazky právně neexistujícího mysliveckého sdružení. Domnívám se, že došlo ke změně původního právního závazkového vztahu. Zúžení odpovědnosti k náhradě této škody by bylo jen uvítat.

Úplně závěrem bych volal spolkové celorepublikové orgány myslivostí se zabývající o poskytnutí potřebné součinnosti s příslušným resortním ministerstvem a najít způsob, jak v nastávající již krátké době poskytnout pomoc pro rodící se spolky. Nebylo by od věci mít i k dispozici tzv. vzorový postup, co a jak v rámci přeregistrace dělat. Takovou pomoc jistě naši členové ocení.

JUDr. Ladislav ČERNÝ