ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Časopis Myslivost

Test náboje RWS Evolution Green v ráži 7 x 64

Myslivost 11/20114 str. 28  Martin Helebrant
Podtrženo a sečteno tedy náboje řady RWS Evolution Green přinejmenším za velmi zajímavé a hodné ozkoušení. Nemyslím, že by rozbíjely zvěřinu víc než je přípustné, ačkoliv nějaká část bude střepinami poznamenaná. Vysoká pravděpodobnost šoku naopak skýtá naději na minimální odskočení zvěře po zásahu a tedy snadný a spolehlivý dosled. Není na světě univerzální náboj, nelze se zavděčit všem, ale Evolution Green si zaslouží, abyste se nad ním přinejmenším zamysleli a případně ho vyzkoušeli. Plusy podle mě vysoko převyšují negativa.

Na úplný začátek tohoto příspěvku se pokusím čtenáře neodradit poněkud nudným teoretickým úvodem. Nejprve pár slov k smrtícímu účinku střely z lovecké kulovnice na zvěř. Lovecký náboj, respektive jeho střela, působí v cíli následujícími mechanismy:

A) Jak se střela probíjí cílem vpřed, drtí na své cestě tkáně a kosti a přitom destruuje vnitřní orgány zvěře. Pokud se jedná o vitální, životně důležité orgány, vzniká zranění neslučitelné se životem. Vzniká trvalá dutina, kterou v případě, že nedošlo k okamžitému usmrcení zvěře, vytéká barva. Je vhodné, aby zvěř byla zcela prostřelená (lepší odtékání barvy z trvalé dutiny znamená rychlejší pokles krevního tlaku a také snazší dosled). Střela tedy musí mít dostatečnou průbojnost.

B) Vlivem vysoké dopadové rychlosti drcená tkáň kmitá, vzniká tzv. kmitající dutina. Ta se podílí na šokujícím účinku, ale sama o sobě s výjimkou křehkých tkání (játra, ledviny) nemá nutně smrtící účinek.

C) Masivním poraněním vzniká šok, který může paralyzovat zasažené zvíře, omámí je a utlumí jeho sebezáchovné únikové pudy. Je zkušeností prokázané, že pro vznik šoku je žádoucí, aby byly poraněny obě poloviny těla (pravá i levá) a současně aby došlo k co nejrozsáhlejšímu podráždění nervových zakončení. K masivnímu podráždění přispívají zejména střepiny, pokud se na ně střela po zásahu rozpadne.

D) Hydrodynamický šok vzniká prudkým tlakovým rázem způsobeným stlačováním tělních tekutin prolétající střelou. V případě vysokých dopadových rychlostí a zásahu velkých tepen může hydraulický šok způsobit až usmrcení zvířete. Účinek ale zcela nepochybně není dostatečně spolehlivý, aby mohl být hlavním mechanismem usmrcení zvěře.

 

Nyní pár slov k balistice jako takové:

E) Průbojnost je závislá (při dodržení všech ostatních parametrů stejných) na průřezovém zatížení projektilu. To se spočítá jako hmotnost střely dělená plochou jejího příčného průřezu. Důsledkem je, že čím těžší střela, tím má lepší průbojnost a tedy tím vyšší je šance na úplné prostřelení i těžkého kusu zvěře.

F) Čím vyšší je průřezové zatížení, tím lépe střela odolává odporu vzduchu. A také je méně citlivá na boční vítr a na případné překážky (stébla, větvičky, …).

G) Čím je střela rychlejší, tím má plošší dráhu letu. Jenže aby byla střela rychlá a současně aby tlaky při jejím vymetení z hlavně nepřesáhly přijatelnou mez, bývá rychlá střela většinou poměrně lehká. Protože ale energie je daná součinem hmotnosti střely s druhou mocninou rychlosti, náboje s rychlými střelami většinou bývají v dané ráži ty nejvýkonnější.

H) Čím kratší je doba letu střely, tím je větší pravděpodobnost, že během této doby se zvěř nepohne natolik, aby se z dobré smrtící rány stala rána mrzačící, odsuzující zvěř k dlouhé a bolestné agónii.

I) Náboje jsou většinou laborovány buď na dosažení vysoké přesnosti, nebo na dosažení vysoké dopadové energie. Skloubit obojí není běžné.

 

Aby se dařilo dosáhnout vysoké průřezové hmotnosti, používalo již od raných dob palných zbraní jako základní materiál střel olovo. Olovo není nejtěžší prvek vůbec, ale je z těch těžkých prvků nejlevnější a je dostupné. Zlato a stříbro také nejsou špatný materiál, vůbec ne, ale asi bychom se nedoplatili.

Jak rostl výkon střel, přestalo olovo vyhovovat pevnostně. Střely se seřezávaly v drážkách, ztrácely rotaci a přesnost. Navíc se začaly krátce po dopadu rozpadat na drobné střepiny a působit pouze mělká povrchová zranění, které sice zvěř mohla usmrtit, ale stalo se tak pomalu a zvěř unikala bez dohledání.

Problém se podařilo vyřešit obalením olověného jádra pláštěm z pevnějšího kovu, většinou mosazi, který zajistil roztočení a vedení střely v drážkách.

Ranivost a deformaci střely po dopadu zajistilo narušení pláště na špičce střely.

V posledních letech do hry vstoupil další faktor – ekologové a ekologisté. Olovo se ocitlo na seznamu „zlých“ kovů (nepochybně částečně právem, je ve vyšších dávkách jedovaté) a začala se hledat konstrukce, která by se bez něj obešla.

Napřed vznikly monolitické střely z mosazi. To není nic až tak nového, na těžkou tropickou zvěř se používaly již od přelomu 19. a 20. století.

Před necelými deseti lety zaujal konstruktéry střeliva cín. Cín jako takový je lidskému zdraví neškodný, dokonce se používá v potravinářském průmyslu. Poprvé jsem se s ním setkal u jádra tréninkových a terčových nábojů RUAG Training Green do německého samopalu HK MP7 v ráži 4,6 x 33. Tam bylo jádro z cínových slinovaných granulí, plášť byl mosazný. Střela byla extrémně fragmentující, cílem bylo minimalizovat riziko odrazu a ohrožení okolí. A pochopitelně vyhnout se „zlému“ olovu.

Faktem je, že například na uzavřených střelnicích může být kontaminace olovem problém. Viděl jsem, jak instruktor vystřelil Training Green do betonové podlahy těsně vedle boty. Střela se rozprskla prakticky na prach, střepinky botu neprorazily. Pokud by narazila na nekryté lidské tělo, způsobila by sice jen povrchové, ale masivní a potenciálně smrtící zranění.

Asi před čtyřmi lety firma Barnes představila nové náboje Varmint Grenade (granát na škodnou), které také mají jádro z granulovaného cínu a po dopadu na cíl se rozpadnou extrémně rychle na jednotlivé střepinky. Účinek u drobné škodné je explozivní. Podobně jako v případě Training Green, střela Varmint Grenade nemá průbojnost pro použití na větší zvěř.

 

I konstruktéři z RWS upřeli svůj zájem na cín. RWS je součástí koncernu RUAG, takže se měli od koho učit. A současně se zamysleli nad potřebami lovce a nad tím, jak to vše skloubit s balistickými zákonitostmi. Výsledkem je střela Evolution Green.

Její původní inspiraci vidím ve starých, časem prověřených střelách se dvojím jádrem, které již před 2. sv. válkou vytvořil W. Brenneke.

Podobně jako jeho TIG a TUG střely, i nová Evolution Green má jádro složené ze dvou částí. Základním konstrukčním materiálem obou částí je cín. Přední část je určená k fragmentaci. Má ve svém těle vytvořené radiální trhliny (nebo spíš zákovky či závalky), prostě jádro je narušené a od trhlin se začínají tvořit střepiny. Jádro se ale rozpadá pouze podle trhlin, takže střepiny nejsou úplně malé. Díky tomu si podrží průbojnost a také nerozbijí zvěřinu úplně na cucky.

Aby se podpořil rychlý rozpad předního jádra, je na jeho přídi vytvořená expanzní dutina, krytá balistickým krytem – mosazným kuželem. Zadní jádro je z tvrdého cínu, důsledně homogenní a má za cíl dosáhnout maximální průbojnosti, tak aby zasáhlo a vyřadilo z funkce i hluboko uložené vitální orgány (například při zásahu šikmo stojící zvěře). Poměr hmotností fragmentujího předního jádra a zadního průbojného je asi 35 % pro přední jádro, 65 % pro zadní.

Celek je spojen dohromady pláštěm s proměnlivou tloušťkou z poniklovaného měkkého železa. Plášť v sobě uzamyká zadní jádro také částečnou příčkou. Střela je relativně lehká, v rozsahu hmotností běžných pro danou ráži patří k nejlehčím. Zato je ale náboj laborovaný na hodně vysoké rychlosti. A když řeknu hodně, tak myslím hodně. Připojená tabulka uváděná jako nominální hodnoty ve firemních materiálech RWS to ukazuje docela jasně.

Takové rychlosti výrazně zplošťují dráhu letu, optimální nástřelná dálka se u kulovnic posouvá až někam ke 200 metrům, bez přenesení záměrného bodu lze střílet až někam ke 250 metrům a to je víc, než na co si zdrcující většina z nás troufne.

Střela sama je biogivální, tedy s mírně ujímanou zádí, což omezuje odpor vlivem sání na zádi střely. Na střele je střižná hrana, která má střelci na nástřelu nabídnout svědectví zásahu v podobě stříže (zase nic nového, střižnou hranu vymyslel zde již zmíněný W. Brenneke v meziválečném období). V případě Evoltion Green je to spíš střižná hranka než hrana, její pojetí je hodně minimalistické.

Co to udělá se zvěřinou? Podle výrobce jde o to, aby se vygeneroval v širokém rozsahu dopadových rychlostí šok a současně zůstala zachovaná velká průbojnost a bylo zaručené prostřelení cíle. Takže po dopadu se balistická krytka zasune do přední části a okamžitě zahájí jeho rozpad na poměrně velké střepiny. Během prvních asi 10 cm dráhy střely cílem se přední část jádra prakticky úplně rozpadne, střepiny o charakteristickém rozměru kolem 2 - 3 mm se rozletí do stran a způsobí masivní podráždění nervových zakončení – šok.

Zadní část jádra drží vcelku. Je uzamčená v plášti, nejspíš ztratí ve zvěřině stabilitu a bude rotovat kolem všech tří os, ale zůstane vcelku a díky tomu si zachová hlubokou průbojnost a i těžký kus zvěře prostřelí.

Pokud ale má střela fungovat podle slibů jak v těžkých kusech, tak v drobnější zvěři (například srnčí), pak zásadních je těch prvních asi 10 cm. Tam se rozhoduje, zda zvěř zůstane omámená v šoku a zhasne více méně na nástřelu, nebo zda odskočí a budeme potřebovat dosled.

Podle výrobce je právě těch prvních 10 cm prostorem, kde Evolution Green exceluje a nabízí střelci až o 50 % vyšší účinnost. Typické chování zvěře střelou Evolution Green pak je, že udělá první impulzivní skok a pak zůstane vlivem šoku v podstatě na místě stát a padne k zemi, kde zhasne.

 

Jsem založením skeptik, takže co si neosahám a neotestuji, tomu moc nevěřím. A už vůbec jsem skeptický k marketingovým sdělením. Ty beru jen jako dobrý podnět k ověření. Ale jsem od přírody zvědavý. Takže když jsem prostřednictvím firmy Kozap dostal dvě krabičky zbrusu nových EVO Green v mé milované ráži 7 x 64, jen jsem mlsně polknul.

Jako první krok jsem delaboroval 10 nábojů a proměřil komponenty. Asi nemá smysl se babrat ve statistických detailech, snad postačí moje shrnutí: náboje jsou velmi přesně laborovány (navážka prachu kolísá v jednotkách tisícin gramu) a rozměrová a hmotnostní stabilita střel i nábojnic je na úrovni terčového střeliva. Takže dobrá, první částí zkoumání prošly nové náboje bez ztráty květinky.

Následně jsem vzal svoji kulovnici ZKK 600 (hlaveň 60 cm dlouhá) osazenou zaměřovacím dalekohledem Leupold VXIII 2,5 - 8 x 32, přibalil hradla Oehler 35 na měření rychlosti střel (3 čidla na bázi 609,6 mm) a vyrazil na střelnici. Byl lehký větřík, teplota kolem 20 °C, mírně pod mrakem. Prohnal jsem hradly celkem 20 střel, vždy po 5 ranách jsem nechal hlaveň zchladnout. Výsledky ukazuje připojená tabulka.

Již na první pohled mě trochu zaskočil nečekaný soulad mezi balistickými daty udávanými výrobcem a mým měřením. Ta shoda je skoro dokonalá a určitě není běžná, i když výrobce uvádí, že svá data získal z hlavně o shodné délce.

Ještě radostnější je ale směrodatná odchylka rychlostí, která je hluboko pod pouhým procentem úsťové rychlosti. Taková stabilita rychlostí může (pokud se střelivo shodne s hlavní) nabídnout i velice dobrou přesnost, odchylka kolem 5 - 10 m.s-1 je na úrovni terčového, velmi solidního střeliva.

Přesnost jsem zkusil hned poté, mířenou střelbou vleže na terč vzdálený 100 metrů. Výsledek je velmi slušný, rozptyl 5 ran těsně pod 3 cm je porovnatelný s pečlivě přebíjenými náboji, které používám běžně. Přesnost to není vysloveně oslnivá, ale je velmi, velmi dobrá. Možná, pokud bych měl zbraň s těžkou hlavní, by byla ještě lepší. Ale i přesnost dosažená z mé normální lovecké kulovnice, okolo 1 úhlové minuty, umožňuje svým rozptylem účinnou střelbu až za vzdálenost 300 metrů, a to i na cíl velikosti srnčí zvěře.

Brutální rozdíl je ale v nastřelení. Moje standardní lovecká laborace se střelou o hmotnosti 10,45 gramu létá poměrně pomalu, kolem 770 m.s-1, a již na 50 metrů se nástřelka liší o dobrých 5 cm.

Potvrzuji tedy slova Hannese Dickhoffa z RWS, že podle jejich zkušeností jsou Evolution Green sice velmi účinné lovecké náboje, ale většinou nabízí terčovou přesnost, dokonce i ze zbraní s relativně lehkou loveckou hlavní.

S trochou nostalgie vážu poslední balíky telefonních seznamů do bloku na test průbojnosti náboje. Kdysi jsem jich nabral plnou almaru, nevyčerpatelná zásoba, říkal jsem si tenkrát – pche, je po nich. Při těchto orientačních testech jsem používal suché seznamy, stejně dobře poslouží i staré noviny, prostě papír. Nedávají sice reálnou hloubku průbojnosti, ale dávají poměrně reálnou deformaci střely. Dá se tedy usuzovat, jak se asi bude střela po dopadu chovat.

Svázal jsem blok tlustý 40 cm, odnesl na 50 metrů a vystřelil. Již z dálky jsem viděl, že došlo ke zradě, oblak papírové drtě ve vzduchu za seznamy výmluvně prozradil, že střela blok prostřelila.

Došel jsem k valu, ale průzkum díry v zemině nepřinesl kýžený výsledek. Střelu jsem nenašel. Vrátil jsem se na střeliště a zkusil druhou ránu. Výsledek byl stejný, plný průstřel. Opatrně jsem se začal dobývat do seznamů. Na zadní straně bloku je poměrně hladký výstřel, ale uvnitř bloku, v hloubce asi 5 - 10 cm, je vidět, že dutina způsobená střelou se výrazně rozšiřuje. A v té drti jsou i malé střepinky kovu. Děje se tedy to, co ukazuje velmi názorně přiložená tovární fotografie želatinového bloku.

Subjektivně – navzdory úsťové energii přesahující 3800 Joulů se mi nezdá, že by impuls vývinu rány byl nějak výrazně větší než u mé běžné lovecké laborace (asi 3100 Joulú). Orientační výpočet volného zpětného rázu to potvrzuje, moje lovecká laborace dává mé ZKK 600 energii volného zpětného rázu 15,6 Joule, zatímco RWS Evolution Green 16,7 Joule.

 

A teď si pojďme shrnout nový náboj ve světle možná poněkud nudného balistického úvodu (značení písmeny je shodné):

A) Navzdory nízké hmotnosti střely náboj prokázal velmi dobrou průbojnost, plně postačující i pro těžkou evropskou zvěř.

B) Dopadová rychlost je velmi vysoká, vyšší než u většiny nábojů v této ráži. Dává tedy naději na vznik šoku.

C) Přední jádro určené k fragmentaci se opravdu rozpadá na poměrně velké střepiny. Ty mají relativně větší průbojnost a působí žádoucí masivní nervové podráždění, které se podílí na šokovém efektu.

D) Hydrodynamický šok je možný díky vysoké rychlosti střely až na vzdálenosti přesahující 300 metrů.

E) Viz komentář k a), průbojnost je zcela dostatečná.

F) Přinejmenším potenciálně by mohla být nová střela citlivější na boční vítr, ale rozdíl nebude zásadní, protože je výrazně rychlejší a vítr tedy na střelu působí výrazně kratší dobu. Citlivost na větvičky asi bude větší, ale exaktní posouzení přesahuje rozsah tohoto článku. Je třeba na to dávat pozor, jako ostatně u všech moderních ráží s úsťovou rychlostí přesahující 500 m.s-1.

G) Potvrzeno, plochá dráha umožňuje střelbu bez překládání záměrného bodu a k asi 200 metrům. A energie střely je v porovnání s hodnotami běžnými u ráže 7 x 64 hodně vysoká.

H) Nespoléhejte se na kratší dobu letu, ale faktem je, že je kratší a tedy je menší i riziko nechtěného pohybu zvěře. Při střelbě na pohybující se zvěř stačí menší předsazení.

I) Přesnost je velmi dobrá i z lehké lovecké hlavně.

 

Podtrženo a sečteno tedy náboje řady RWS Evolution Green přinejmenším za velmi zajímavé a hodné ozkoušení. Nemyslím, že by rozbíjely zvěřinu víc než je přípustné, ačkoliv nějaká část bude střepinami poznamenaná. Vysoká pravděpodobnost šoku naopak skýtá naději na minimální odskočení zvěře po zásahu a tedy snadný a spolehlivý dosled.

Není na světě univerzální náboj, nelze se zavděčit všem, ale Evolution Green si zaslouží, abyste se nad ním přinejmenším zamysleli a případně ho vyzkoušeli. Plusy podle mě vysoko převyšují negativa.

Ing. Martin HELEBRANT

Přiložené dokumenty

tab-1 tab-1 (10,21 KB)
tab-2 tab-2 (9,42 KB)
Zpracování dat...