ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Časopis Myslivost

Nádorová onemocnění u kun

Myslivost 11/2014, str. 60  Karel Bukovjan, Roman Kodet, František Havránek
V minulých číslech Myslivosti jsme se věnovali nálezům nádorových onemocnění u různých druhů naší zvěře. Na docela odborně pojaté a možná pro někoho až příliš složité texty jsme dostali vícero až překvapivě pozitivních ohlasů. Je vidět, že i v době protkané určitou skepsí při pohledu na touhu o vzdělání českých myslivců se stále najdou tací, kteří se pídí po nových poznatcích, kteří chtějí být zodpovědnými hospodáři se zvěří a kteří vítají nové odborné poznatky na stránkách Myslivosti. Snad takovým zájemcům přinese nové pohledy i tento článek.

V průběhu let jsme postupně zastihli nádorová onemocnění nejen u jezevce lesního a lišky obecné, ale také u dalších predátorů. V této stati se chceme věnovat nádorům, které jsme mohli diagnostikovat u drobných šelem. Kuna lesní i kuna skalní jsou podstatně méně často předmětem zkoumání z hlediska posouzení chorob této zvěře, než například lišky. Proto jsou naše pozorování vysloveně raritní a je možné, že ani při zvýšené pozornosti se výskyt nádorů u této zvěře nepodaří doložit s vyšší frekvencí než v několika případech za delší časové období.

Vzhledem k tomu, že se problematice této skupiny onemocnění u naší zvěře věnujeme cíleně již od roku 1985, musíme konstatovat, že až do doby sepsání tohoto příspěvku jsme u uvedených druhů zachytili pouze tři novotvary, které nyní popisujeme. Tyto záchyty byly diagnostikované z celkového množství 811 vyšetřených kun bez druhového rozlišení i rozlišení věku. Z nich bylo celkem 658 kun skalních a podstatně méně kun lesních – celkem 153. Frekvence výskytu novotvarů u kun pak vychází podstatně nižší než v případě vyšetřeného souboru lišek obecných a zajíců polních. Z celkového počtu vyšetřených kun to činí 0,37 % (Bukovjan a kol., 2011).

 

První případ zachyceného nádoru pochází z roku 1993 a byl diagnostikován ve spolupráci s primářem MUDr. A. Karpenkem, CSc. u kuny skalní. Jednalo se o staršího samce. Jedinec byl odchycen ve vysloveně špatném výživném stavu s hmotností 0,9 kg a byl předán na pracoviště VÚLHM Jíloviště Strnady za účelem zjištění příčiny zhoršeného zdravotního stavu. Odchyt se uskutečnil v zimním období v blízkosti hospodářských budov na Zbraslavsku.

U tohoto jedince byla zaznamenána kachexie. V dutině břišní byla nahromaděna mírně zkalená tekutina žlutavé barvy (ascites). Nejnápadnějším nálezem na orgánech byla zvětšená a silně překrvená játra, která byla navíc postižená nádorem šedohnědé barvy. Byly patrné také degenerativní změny na obou ledvinách, avšak bez souvislosti s nádorem v játrech.

Nádor jater měl při ohledání prostým okem (makroskopicky) přibližně kulovitý tvar o rozměru 2,3 x 1,8 cm a nahrazoval část jaterní tkáně. Útvar byl relativně dobře ohraničen. Mikroskopicky se nádorová tkáň částečně podobala tkáni jater, ale byla neuspořádaná, tedy bez znaků základního členění jater do lalůčků se žlučovody a s vrátnicovým (portálním) krevním oběhem.

V nádoru byly patrny buněčné atypie, zastižena byla i hojná mitotická aktivita – mitózy jako znak dělení buněk v nádoru jsme označili v obrázku trojúhelníky, jejichž dolní hrot označuje buňky v mitóze (obr. 1). Žluč jako žlutavý pigment je označena v obrázku šipkami. Produkují ji jen některé nádorové jaterní buňky a hromadí se ve tkáni. Nádor z jaterních buněk (hepatocytů) totiž nevytváří žlučové kanálky, tvoří jej pouze hepatocyty a tedy žluč produkována částí nádorových hepatocytů se nemůže z nádorové tkáně odvádět jako u normálních jater přes žlučovody mimo jaterní tkáň a zůstává v buňkách, případně je fagocytována makrofágy.

Tyto znaky, kromě ztráty fyziologického uspořádání tkáně a buněčných atypií, nás vedly k diagnostickému závěru – zhoubnému epitelovému nádoru jater, tedy karcinomu z jaterních buněk. Odborně se nádor označuje jako hepatocelulární karcinom. Jedná se o zhoubný nádor jater. Část těchto nádorů vzniká u člověka v terénu jaterní cirhózy (při chronických hepatitidách B a hlavně C), větší proporce však tuto souvislost prokázanou nemá a etiologie onemocnění není zatím dobře známá.

Jedná se o léčebně málo ovlivnitelný nádor a jeho prognóza je u člověka nepříznivá. Pouze nemocné s hepatocelulárními karcinomy a s lokalizovaným onemocněním (tj. bez rozsevu do jiných částí těla - bez metastáz) lze léčit chirurgicky, v současné době a jen v některých případech i transplantací jater. U kuny byl tento nádor příčinou celkového vyčerpání a jedinec by v krátké době pravděpodobně uhynul. Nádor byl nicméně lokalizovaný pouze na tkáň jater, metastatický rozsev jsme v době vyšetření neprokázali.

 

Druhým případem byla samice kuny skalní, u které jsme prokázali lokalizovanou formu duktálního adenokarcinomu mléčné žlázy v terénu změněném tzv. cystickou mastopatií. Cysty jsou dutiny vystlané epitelem. V mléčné žláze mohou být mnohočetné. Cystická mastopatie není u člověka a pravděpodobně ani u zvířat stavem, který predisponuje ke vzniku zhoubného novotvaru. Vyskytuje se u žen v souvislosti s hormonálními změnami v preklimakteriu. U zvířat je také relativně častá, zejména ji známe u starších fen.

Vlastní nádor mléčné žlázy kuny skalní byl uložen na pravé straně a měl při zevním ohledání zvrásněný povrch, podlouhlý tvar a jeho velikost byla 1,5 x 3,1 cm. Jedinec byl v dobrém výživném stavu o hmotnosti 1,7 kg.

Při pitvě jsme neshledali žádné patologické nálezy vnitřních orgánů. Nenalezli jsme ani diseminaci nádoru do orgánů. Mikroskopicky jsme zastihli nádor ve stěně jedné z cyst (obr. 2). Karcinom měl částečně tubulární, částečně solidní uspořádání (obr. 3). Podrobněji jsme o nádorech mléčné žlázy u psovitých šelem psali v předchozích číslech Myslivosti.

 

Třetím případem byl novotvar kuny zastižený v dutině ústní. Jednalo se o mladého samce kuny lesní. Jedinec pocházel z prostředí Krušných hor. Hmotnost byla 1,5 kg. Hlavním nálezem byl útvar lokalizovaný v levé části dutiny ústní za první předstoličkou (P1). Útvar měl polokulovitý tvar a měřil 0,3 x 0,4 cm. Jeho okolí bylo klidné, bez zánětlivé reakce. Novotvar byl ohraničen, měl mírně nepravidelný, spíše hrubý povrch.

Při mikroskopickém vyšetření byl kryt dlaždicobuněčným epitelem dutiny ústní a vlastní léze měla středně buněčný fibroblastický charakter s drobnými rozšířenými cévami (obr. 4). Fibroblasty jsou buňky produkující kolagen, které hrají například roli v hojení tkání, v jizvení a v mnoha dalších pochodech.

U popisovaného nádorku byla také patrna hojná produkce kolagenu a v centru bylo několik nepravidelných z vaziva vytvořených kůstek – metaplastická kostní tkáň (obr. 5), což je u popsaného nádoru vcelku typicky obraz. Místy byl patrný chronický zánět s převahou plasmatických buněk, a to hned pod epitelem.

Zánět byl pravděpodobně vyvolán mechanickým namáháním novotvořené patologické tkáně v dutině ústní. Nádorky na dásni se obecně označují jako epulidy. Vyskytují se běžně u člověka a jsou někdy považovány spíše za reaktivní – hyperplastické procesy než za pravé nádory.

V popsaném případě nádorku kuny se jedná o označení fibrózní epulis (někdy též epulis fibromatosa), a to vzhledem ke složení patologického procesu. Jindy bývají epulidy cévnaté (vaskulární epulis), s příměsí obrovských mnohojaderných buněk (obrovskobuněčná epulis) a existují i další varianty. Jedná se o nezhoubné benigní afekce, které mohou komplikovat jedincův život druhotným zanícením, poruchami příjmu potravy, případně lokálním růstem.

 

Tímto příspěvkem jsme chtěli upozornit na různorodé nádory kun, které v našem pozorování zahrnovaly jak maligní formy epitelových nádorů – karcinomy (jaterní a mléčné žlázy), tak benigní mezenchymální proliferaci fibroblastů v dásni.

Tím jsme ukončili kapitolu problematiky nádorových onemocnění našich srstnatých predátorů, které jsme měli příležitost diagnostikovat. Považujeme za vhodné na tuto problematiku alespoň ve stručnosti upozornit a poukázat na fakt, že výskyt nádorových onemocnění není typický jen pro člověka, domácí a hospodářské zvířata, ale také pro naši zvěř. Je to logické, neboť životní prostředí, které obýváme je pro všechny živočichy včetně člověka stejně zatížené. Projevuje se zde kromě genetických aspektů i působení řady kontaminantů často s výraznými teratogenními, mutagenními a cytotoxickými účinky. Vliv na rozvoj nádorů je u řady chemických prvků a sloučenin prokázaný. V dalším pokračování série o nádorových onemocněních zvěře upozorníme na nádory zajíce obecného a srnčí zvěře.

 

 

Doc. MVDr. Karel BUKOVJAN, CSc.,

Česká zemědělská univerzita v Praze,

Fakulta životního prostředí

e-mail: bukovjan.karel@seznam.cz

Prof. MUDr. Roman KODET, CSc.,

Ústav patologie a molekulární medicíny,

2. lékařská fakulta UK

a Fakultní nemocnice v Motole

e-mail: roman.kodet@fnmotol.cz

Ing. František HAVRÁNEK, CSc.,

Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, v.v.i.

Strnady, Jíloviště

e-mail: fhavranek@quick.cz 

Zpracování dat...