ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Časopis Myslivost

Odolnost svítilen Fenix

Myslivost 5/2014, str. 64  Josef Drmota
Kompaktní, odolné a extrémně výkonné svítilny, označované obvykle jako taktické, se v posledních letech dostaly do podvědomí i běžné výbavy našich myslivců. Mezi nabízenými produkty si svoje místo vydobyly výrobky značky Fenix, které na náš trh dodává pražská firma Ariga provozující internetový obchod Kronium.cz. Výrobcem svítilen je společnost Fenix Light Limited sídlící v čínském Shenzhenu. Tuto skutečnost si dovoluji zdůraznit vzhledem k případným nedorozuměním ohledně původu zboží. Firma Fenix Light Limited totiž na rozdíl od jiných výrobců z této části světa volí strategii produkce vysoce kvalitních LED svítilen pro domácí i venkovní použití.

Snahu o kvalitní výrobu dokumentuje například skutečností, že výrobky osazuje diodami od předních amerických producentů polovodičů. Výsledkem podobného spojení jsou pak cenově zajímavé a přitom kvalitní produkty s pokročilým designem, propracovaným provedením a dlouhou životností.

S některými vybranými typy svítilen Fenix se měli čtenáři možnost již dříve detailněji seznámit na stránkách Myslivosti. Konkrétně se jednalo například o malé kapesní a čelové svítilny E11, LD12, HL21 (Myslivost 10/2013) a zejména pak o taktickou svítilnu TK15, včetně její modernizované verze TK22 (Myslivost 11/2011 a 12/2012).

V březnu letošního roku jsem byl zástupci výše uvedené společnosti kontaktován, zda bych se neujal představení dalšího produktu určeného pro použití v myslivecké praxi, kterou je svítilna TK09.

Svítilna vychází z předchozích modelů TK11 a TK12. V podstatě můžeme konstatovat, že se od nich neliší a změna číslování je pouze kosmetickou úpravou. Na trhu se tak momentálně setkáváme se všemi uvedenými modely, jejichž vlastnosti, ovládání i hodnota jsou stejné.

Porovnáním velikosti, funkcí i použití se TK09 nejvíce blíží výše uvedené TK15, která mne ze všech testovaných svítilen oslovila nejvíce a kterou již několik let úspěšně používám. Jelikož jsem se v předchozích testech zaměřil zejména na světelný výkon, výdrž baterií při různých režimech, ergonomii výrobků a dostupné doplňky, dovolím si při zhodnocení TK09 zúžit představení výrobku na některé základní informace a následně na vybrané testy. Zájemce o podrobnější zobecnitelné informace o svítilnách Fenix tímto odkazuji na předchozí články.

TK09 je do jisté míry zjednodušenou a zmenšenou verzí TK15. Tomu odpovídá také příznivější cena, která je oproti TK15 asi o 15 % nižší. TK09 disponuje nižším počtem pracovních režimů. K dispozici má tři stupně standardních světelných výkonů - 450 lumenů (výdrž zdroje 2 hodiny), 130 lumenů (7 hodin) a 15 lumenů (65 hodin). Časy výdrže jsou měřeny s nabíjecím Li-ion akumulátorem typu 18650 s kapacitou 2600 mAh. Při zapnutém dálkovém spínači je k dispozici pouze režim s nejintenzivnějším světelným tokem bez možnosti jeho regulace.

Z hlediska praktického použití v myslivosti bych na výše uvedených zjednodušeních neviděl problém. S potěšením kvituji zejména snížený počet režimů výkonu, kdy cyklický přechod od nejslabšího po nejsilnější přes čtyři mezikroky je někdy poněkud na obtíž. Zjednodušené je i ovládání svítilny, na které chybí přepínací tlačítko umístěné na hlavě svítilny. Přepínání jednotlivých režimů se děje opakovaným stiskem taktického spínače v zadní části svítilny.

Jako nešťastné se mi bohužel jeví spojení dálkového spínače pouze s nejsilnějším světelným výkonem. Například ve vzrostlém lese mezi stromy je totiž zpětný odraz světla od nejbližších kmenů velmi silný, střelce hledícího do zaměřovací optiky oslňuje, a potlačuje tím čitelnost cílového prostoru.

Diskutabilní zřejmě bude z pohledu některých zkušenějších uživatelů také skutečnost, že TK09 si „nepamatuje“ naposledy použitý světelný režim a při zapnutí naskočí automaticky do nejvyššího výkonu. Z něho je potřeba intenzitu ztlumit dalším namáčknutím spínače. Na straně opačné se ale jedná v tomto případě o víceméně kosmetickou záležitost, na kterou jsem si poměrně rychle zvykl.

Při výrobcem udávaném maximálním světelném toku činí dosah světelného kužele až 230 metrů. Podobný výkon zajišťuje dioda Cree XP-G2 s deklarovanou životností 50 000 hodin.

Svítilna je doporučována pro použití v bezpečnostních složkách, při vyhledávání osob, záchranných akcích a samozřejmě v myslivosti (o legislativních i morálních aspektech použití jsem se vyjádřil v jednom předchozích příspěvků). Je napájena digitálně kontrolovaným konstantním proudem pro zaručení stálého světelného toku i v případě snížení napětí v bateriích. K napájení lze použít dva typy baterií - lithiové CR123A nebo citovaný akumulátor 18650. Vodotěsnost je garantována pro ponor do 2 metrů.

Hmotnost svítilny s bateriemi je udávána 114 gramů, její délka 13 cm a průměr hlavy 3,4 cm. Elektronika je opatřena ochranou proti opačnému vložení baterií.

Tělo svítilny je konstruováno z leteckého tvrzeného hliníku a je opatřeno odolným těžce poškrábatelným povrchem. Tvrzená ultra čistá skleněná čočka disponuje antireflexním povrchem.

Ke svítilně je dodáván odstranitelný kroužek pro uchopení „doutníkovou technikou“, šňůrka na zápěstí a textilní pouzdro na opasek. Jako volitelné příslušenství lze dokoupit vzdálený kabelový spínač, červený, modrý a zelený filtr, bílý difuzér lucernový nástavec. Se svítilnou jsou kompatibilní i příslušenství zmiňovaná podrobněji v předchozích testech (držáky na kolo, montáže na zbraňovou lištu, hlaveň a optiku).

I když jsem se obvyklým testům nehodlal tentokrát věnovat, nedalo mi, abych nevyzkoušel alespoň deklarovanou výdrž velkokapacitního Li-on akumulátoru při maximálním výkonu svítilny. Test jsem dvakrát opakoval se stejnými výsledky. Svítilna vydržela při plném nabití skutečně fungovat po dobu udávaných dvou hodin. Po vypršení této lhůty ovšem padala poměrně rychle ve výkonu a signalizovala vybití blikáním. Baterie se dala sice přepnout na střední režim výkonu, nicméně v něm vydržela pouze následujících patnáct minut. Do nejslabšího režimu pak již přepnout nešla a svítila pouze přerušovaným světlem. Nekonala se tedy u jiných typů obvyklá automatická redukce světelného výkonu a další činnost svítilny v zeslabeném režimu. Blikání bylo ovšem až do konce životnosti baterie dostatečně intenzívní a dalo by se bez problémů krátkodobě využít například při nouzovém přesunu k vozu, nalezení na zem spadlých klíčů apod.

Akumulátor v tomto nouzovém režimu provozu dodával proud více než další dvě hodiny, přestože intenzita svitu postupně slábla. V případě nouze nás tedy ani tento výrobek na holičkách v terénu nenechá. Pouze je třeba počítat s tím, že blikající světelný kužel není pro oči uživatele příliš příjemný a jeho použití je omezené.

Jako pozitivní vidím rychlé zpětné nabití zcela vyčerpaného zdroje pomocí dodávané nabíječky Fenix ARE-C1, které proběhne během asi 3,5 hodiny čistého času. Uvedený akumulátor je také možné průběžně dobíjet, abychom stále disponovali jeho maximální kapacitou.

Subjektivní posouzení světelného výkonu a simulaci případného použití svítilny v praxi jsem si dovolil provést jednoduše za pomoci terče kňoura v redukované velikosti, který je určený pro sportovní střelbu z malorážky. Pro ty, kdo se s danou záležitostí běžně nesetkávají, si dovolím připomenout, že terč má výrazné provedení tmavé siluety na světlejším pozadí simulujícím kmeny stromů a trávu. Silueta kance je asi 50 cm dlouhá s výškou těla v oblasti hrudi asi 20 cm. Velikostí by tedy odpovídala velmi malému seleti.

Pro posouzení jsme použili optiku Meopta 7×50. Na relativně běžnou vzdálenost, na kterou se na černou zvěř střílí na vnadištích, tedy kolem 50 metrů, je i podobně malá silueta zvěře patrná bez nejmenších problémů, a to včetně detailů. Zvětšujeme-li vzdálenost terče od střelce, dalo by se bez problémů na zvěř podobné velikosti zamířit a vystřelit až do vzdálenosti 80 metrů. Demonstrační snímky č. 1 a č. 2 byly pořízeny ze vzdálenosti 50 m od terče a pak ze 4 m od terče, přičemž vzdálenost osvětlujícího střelce zůstala zachována.

Protože jsem se v předchozích příspěvcích soustředil na ergonomii, výdrž, výkon a příslušenství svítilen Fenix, rozhodl jsem se po dohodě se zástupci firmy Ariga zaměřit protentokrát podrobněji na deklarovanou odolnost. Mnoho myslivců se totiž během rozhodování o podobné investici přikloní často na stranu levnějších výrobků. Nejčastějším argumentem je konstatování, že pro jejich použití „to stačí“ a „svítí to stejně dobře“.

Nepopírám, že jsem v dané oblasti viděl z hlediska světelného výkonu zajímavé produkty, jejichž pořizovací cena byla pod třetinou pořizovací ceny svítilen Fenix. Základní rozdíl si nicméně dovoluji předpokládat v oblasti odolnosti, životnosti a spolehlivosti obou skupin výrobků (aniž bych se chtěl touto poznámkou ostatních typů jakýmkoliv způsobem dotknout). Samozřejmě, že si je můžeme pořídit za výrazně zajímavější cenu a mohou nám k naší spokojenosti posloužit. Nicméně si ale musíme položit další otázku, zda nás nenechají na holičkách v okamžiku, kdy je budeme opravdu nutně potřebovat či zda je neodepíšeme při první mimořádné události, o které nebývá při praktickém výkonu myslivosti nouze.

Netvrdím samozřejmě, že několik mnou provedených testů odpovídá všem situacím, které mohou svítilnu potkat, nicméně jsem se na základě vlastních zkušeností pokusil o simulaci alespoň těch nejzákladnějších. Během testování jsem se navíc snažil přiblížit horní mezi zátěže, na kterou může produkt narazit.

Abych ověřil nejen odolnost těla svítilny, ale také funkčnosti, prováděl jsem většinu testů se zapnutou diodou. V souvislosti s tím musím konstatovat, že až na jednu následně zmíněnou minutovou výjimku nezaváhal výrobek ani na okamžik a při všech zátěžích fungoval bez sebemenšího přerušení činnosti.

Výdrž baterií bývá nejvíce zatížena při nízkých teplotách. Nedalo mi proto, abych se ze stejného důvodu nepokusil nasimulovat zimní podmínky v mrazicím boxu, kde jsem nechal svítilnu s plně nabitým akumulátorem uloženou po dobu dvou hodin. Před tímto pokusem jsem svítilnu namočil na patnáct minut do vody, aby se projevil případný průsak do těla svítilny.

Stav svítilny po vyjmutí z mrazničky s teplotou -25 °C ukazuje obrázek č. 3. Zde se projevil jediný drobný problém, na který jsem v rámci pokusů narazil. Svítilna totiž nebyla schopna po vyjmutí ihned naskočit do nejvyššího režimu svítivosti a indikovala blikáním pokles napětí baterie pod kritickou hodnotu. Skutečností ovšem je, že se tento stav napravil během necelých dvou minut pobytu v pokojové teplotě.

Z hlediska praxe v honitbách by se mohlo toto zjištění zdát na první pohled jako problém, nicméně osobně by mne od pořízení svítilny neodradilo. Teplota -25 °C je v našich podmínkách při lovu spíše hraniční. Navíc předpokládám, že svítilnu obvykle nosíme v kapse nebo v opaskovém pouzdru pod kabátem. Na těchto místech určitě panují výrazně mírnější podmínky.

Jinou možností řešení je v extrémních mrazech použití originálních nenabíjecích akumulátorů CR123A, které jsem v předchozích testech vyzkoušel jako výrazně odolnější. Kombinace pobytu ve vodě a nízké teploty nepřinesla žádné negativní zjištění, svítilna po oschnutí a rozebrání nevykazovala sebemenší stopy kondenzace vody ve vnitřním prostoru nebo na vnitřní straně čočky.

Prvním skutečným malérem, který může svítilnu v našich rukou potkat v terénu, je pád do vody, ev. promáčení v důsledku srážek. Běžný pobyt pod hladinou jsem s Fenixy již několikrát absolvoval a proto jsem se rozhodl pro poněkud náročnější zátěž. Svítilnu jsem proto na 30 minut ponořil do bahna znečištěného potoka. Průběh testu a stav svítilny během pokusu ukazují snímky č. 4 a č. 5.

Dalším běžným praktickým problémem je při manipulaci s jakýmkoliv předmětem určitě pád z výšky. Za normální si v tomto případě dovoluji považovat „výšku ramen“ při běžné manipulaci, výšku střechy vozu při dočasném odložení svítilny a v případě výkonu myslivosti výšku asi 4 m nad terénem během pobytu na různých typech posedů. Výrobce přitom deklaruje pádovou odolnost do 1 m.

Při pádech z karoserie vozu a z ruky jsem zvolil asfaltový podklad účelové komunikace, betonový vjezd garáže a oblázkovou dlažbu zahradní terasy. Pro testování pádu z výšky posedu asi 4 m jsem se rozhodl pro standardní „posedový podklad“ - tedy lesní hrabanku.

Svítilna absolvovala řadu pádů z různých výšek, jak „naplocho“, tak „nastojato“. Skutečností je, že větší hmota v přední části přetáčí svítilnu při všech dostatečně dlouhých pádech hlavou dolů, která absorbuje většinu nárazů. Zde se projevuje plus vlnitého okraje přesazeného přes plochu čočky, čímž je tento citlivý prvek svítilny chráněn před přímými nárazy.

Stejně funkční se projevilo i zapuštění taktického spínače v zadní části, který je rovněž chráněn výstupky těla svítilny. Část pádových úderů jsem cíleně směřoval i na tuto část. Pády z výšky ramen i z posedu ukazují obrázky č. 6 a č. 7, stav svítilny bezprostředně po dopadu z posedu snímek č. 8.

Vrcholnou zátěžovou akcí, kterou jsem si předem naplánoval, bylo zatížení svítilny terénním automobilem. K podobné situaci může v krajním případě dojít např. při přejetí neopatrně odloženého batohu nebo svítilny vypadlé z kapsy.

Svítilna TK09 absolvovala dva přejezdy provedené na měkkém povrchu a následně na asfaltovém povrchu účelové komunikace. Svítilnu vmáčknutou do měkkého podkladu ukazuje snímek č. 9 a stav svítilny po vyjmutí z tohoto nedobrovolného lože snímek č. 10. Průběh přejezdu svítilny na asfaltovém podkladu zachycuje fotografie č. 11.

Další vlastností, která je výrobcem mezi plusy svítilen Fenix uváděna, je pevnost a odolnost hlavy svítilny. Díky existenci ozubené koruny je doporučována jako úderný nástroj použitelný například k rozbití skla. V této oblasti jsem si dovolil pro demonstraci použít zavařovací láhev. Po přímém úderu hlavou svítilny se láhev bez problémů roztříštila, aniž by kontakt zanechal na svítilně stopy.

Jako poslední test, který jsem se svítilnou k plné spokojenosti provedl, bylo závěrečné ponoření do vody. Motivovala mne k němu jednak nutnost svítilnu očistit a jednak zvědavost, zda nebyla namáháním těla a závitů narušena voděodolnost.

Při výše popsaných i fotograficky zdokumentovaných zátěžových pokusech jsem nezjistil žádné zásadní nedostatky, které by neodpovídaly deklarovaným vlastnostem svítilny. Z hlediska odolnosti, spolehlivosti i světelného výkonu je tedy možné TK09 k provozu myslivosti doporučit podobně jako dříve testované modely. Stav na konci testování se zvýrazněním poškozených částí povrchu si mohou čtenáři prohlédnout na fotografiích č. 13, 14 a 15.

Svítilna byla po testech navrácena společnosti Ariga a zájemci si budou moci podle sdělení zaměstnanců společnosti prohlédnout tento konkrétní exponát na stáncích firmy během prodejních výstav a předváděcích akcí.

Jelikož jsem v začátku svého příspěvku několikrát použil porovnání TK09 s dříve podrobně popisovanou TK15, dovolím si jej na tomto místě uzavřít. Svítilna TK09 je odlehčenou verzí TK15 s prakticky shodným tvarem, ergonomií i světelným výkonem. Jejím plusem jsou určitě menší rozměry, nižší hmotnost a výhodnější pořizovací cena, přestože se nejedná o rozdíly závratné.

Někomu bude jako výhoda připadat také zjednodušení ovládání a přepínání světelných režimů realizované pomocí jediného taktického spínače. Většina myslivců nezaregistruje vzhledem k primárnímu použití svítilny ani absenci zábleskových režimů STROBOSKOP a SOS.

Na tyto odchylky si velmi rychle zvykne i uživatel, který je, podobně jako já, navyklý na jiný způsob ovládání.

Jediná věc, kterou bych TK09 vytknul, spočívá v zjištěné výdrži zdroje. Signalizace vybitím je samozřejmě více než vítaná, nicméně oproti TK15 mi u svítilny absentuje možnost delšího následného provozu ve snížených režimech výkonu. Prodloužení provozu je ale podle údajů výrobce i podle předchozích osobních zkušeností možné dosáhnout s použitím nejkvalitnějších zdrojů CR123A nebo s vysokokapacitním dobíjecím akumulátorem 3400 mAh, který je rovněž nabízen mezi volitelným příslušenstvím.

Mgr. Josef DRMOTA

Zpracování dat...