V sobotu 22. února se vydalo družstvo českých vábičů na 16. mistrovství Evropy do rakouského města Salzburg. To je známé nejen slavným domem, kde se narodil Wolfgang Amadeus Mozart a kde dnes můžete navštívit jeho muzeum, ale myslivecké veřejnosti je již léta známá výstava Die Hohe Jagd & Fischerei, jejíž 26. ročník se konal na salzburgském výstavišti.
Klub vábičů ČMMJ vyslal tři nejlepší vábiče z národní soutěže, aby změřili síly s ostatními borci celkem z 11 zemí. V našem družstvu byl čtyřnásobný mistr Evropy, lesník z Kladské Jan Brtník. Další člen týmu Lukáš Linhart z FLD ČZU, který v těžké konkurenci národní soutěže prokázal své kvality a v neposlední řadě nová naděje vábení, a překvapení národního mistrovství, student České lesnické akademie z Trutnova, Marek Peiker. Dále výpravu doplnil Jan Kupka, který jako jediný porotce absolvoval všech 16 ročníků. V týmu nechyběli ani Jiří Kasina a Václav Svoboda, kteří jeli naše vábiče podpořit a pomoci jim svými mnohaletými zkušenostmi.
Na poradě vedoucích a poroty, která se konala přímo na výstavišti, jsme s radostí přivítali nového člena evropské vábičské rodiny, Charlese Richtera z Francie. Byly provedeny menší úpravy soutěžního řádu a způsobu hodnocení (škrtá se nejnižší a nejvyšší udělené hodnocení) a především jsme se shodli na dalším místě konání ME ve vábení jelenů v roce 2015 v Bělorusku. Supervizory soutěže byli zvoleni zástupce Polska a Srbska.
Přesně v 15.00 hodin začala samotná soutěž, které se zúčastnilo celkem 32 soutěžících z 11 zemí Evropy. Soutěžilo se v hale vyhrazené zábavě, a tak se naplnily obavy, že největší tíha soutěže bude ležet na porotcích, kteří pro správné hodnocení potřebují předváděné hlasy hlavně dobře slyšet. Zvláště u kabinek porotců více vzdálených od pódia to bylo hodně složité. Navíc pořadatel do druhého kola zařadil sice krásnou, ale pro posuzování z hlediska hluku v daném prostoru naprosto nevhodnou disciplínu mrmlání odpočívajícího jelena. Podmínky byly těžké, ale pro všechny stejné. Vítězný ryk by byla jistě lepší volba.
K dalšímu průběhu soutěže by sportovní komentátor napsal: V prvním kole začali naši borci celkem dobře. V první disciplíně, jelen u laní, se dostal favorizovaný Honza Brtník do vedení, ovšem na záda mu dýchali zdatní soupeři z Maďarska, Polska, Slovenska a Slovinska.
Lukáš Linhart podcenil v první disciplíně práci s mikrofonem, a tak porotci nedokázali spravedlivě ocenit jinak pěknou ukázku. Marek pak předvedl nebojácný výkon, který jej řadil mezi devět nejlepších v první disciplíně a možná trochu doplatil na atmosféru evropského klání, kterého se účastnil poprvé.
Ve druhé disciplíně - dva stejně silní jeleni na říjišti - Honza trochu ztratil, ale stále držel medailové pozice. Lukáš zabojoval, překonal záludnosti nevhodného mikrofonu a Marek ještě dva body oproti předchozímu hodnocení přidal. První půle končila s nadějemi na postup do druhého kola.
Na soutěžících i na našich fanoušcích, kterých se z ČR dostavilo poměrně hodně, včetně zástupců ČMMJ, bylo vidět napětí. Vše dobře dopadlo a do finálového kola se dostali všichni tři naši reprezentanti.
Bohužel finálová disciplína hlas odpočívajícího jelena nevyšla Janu Brtníkovi. Ten byl hodnocen v této disciplíně jako druhý nejhorší a také on si vybral krutou daň za mikrofon. Lukáš naopak ve finále byl druhý nejlepší finišoval v pořadí stále výše, Marek oproti předcházejícím disciplínám trochu ztratil.
Finále vyšlo Tomaszi Malinskému z Polska, kterému vítězství u nás v Lysé nad Labem uteklo pouze o bod. Na druhém místě se umístil Mate Kasper z Maďarska a třetí stupínek obsadil Miroslav Poličák ze Slovenska.
V každém případě všichni umístění vábiči byli skutečně nejlepší a své vítězství si sice v náročném, ale férovém boji zasloužili.
Úplně bez medaile naše výprava neodjela. V soutěži národů jsme obsadili krásné 2. místo. Honza Brtník díky zaváhání ve finálovém kole skončil na 7. místě, Lukáš Linhart nakonec vybojoval 8. – 9. místo a Marek atakoval první desítku krásným 10. – 12. místem.
Jako vedoucí výpravy hodnotím naši účast pozitivně. Za 16 let pořádání mistrovství se značně rozšířila špička dobrých vábičů a my stále máme nadějné vábiče do budoucna a s Poláky jsme také vydrželi oslavovat až do kuropění.
Radost polské družiny byla tak veliká, až mám obavy, že na vábiče v romantickém hotelu Allerbergers Landgasthof v Siezenheimu kousek od Salzburgu vzpomínají dodnes. Nakonec setkání s přáteli je důležitější než umístění. Takto se nám alespoň vyhnou dopingové aféry a podrazy, které jsou dnes ve sportu běžné.
Věřím, že i v Bělorusku budeme soutěžit pro radost a těšit se na setkání s mysliveckými přáteli.
Petr ŠEPLAVÝ
vedoucí družstva