Časopis Myslivost

Několik poznámek k obsahu stanov, podle mých poznatků a představ.

Přeregistrace občanských sdružení na spolky, dává prostor k doplnění a změnám stávajících tak, aby odpovídaly současnosti a zejména, aby respektovaly ochranu důstojnosti a svobodu člověka, občanský zákoník č.83/2012 Sb. § 3, odst. 1).

Měl jsem možnost do řady stanov nahlédnout. Jsou v nich ustanovení, které byly převzaty z doby před rokem 1990, ale i další technicky problematické články, jejichž naplňování je přinejmenším problematické. Dovolte mi proto několik postřehů.

Co jsou stanovy pro myslivecké sdružení?

Jsou v podstatě „zákonem“ spolku, který by měl mít takovou kvalitu, aby nebylo nutno jej každou chvíli měnit. Protože je to dokument, který je podzákonnou normou – vychází z legislativy České republiky, nemůže s ní být v rozporu, a to včetně Listiny práv a svobod. Stanovy jsou součástí registrace, změny občanského sdružení na zapsaný spolek. Tak jako každý „zákon“ musí být doplněn spolkovým prováděcím předpisem, „vyhláškou“ – například provozním řádem. Zde by mělo být rozvedeno, jak se v konkrétním mysliveckém sdružení naplňují Stanovy, ale i jiné zákony a vyhlášky. V obou dokumentech je nadbytečné, aby obsahovaly citace zákonů, stačí pouhý odkaz.

Technicky je třeba při tvorbě stanov i provozního řádu respektovat zásady „selské logiky“. Každý příkaz musí být technicky proveditelný, jednoznačně kontrolovatelný, pokud dojde k jeho porušení, tak musí následovat sankce.

Důležité je, si uvědomit, že účinnost sankce (trestu) nespočívá v jeho tvrdosti, ale neodvratitelnosti.

Téměř všechny stanovy vychází z některých „vzorů“, které byly převzaty i s „chlupama“, ačkoliv jejich autoři přepokládali, že si je myslivci dopracují ke své potřebě. Někde se tak stalo, ale ona potřeba je natolik nešťastně formulována, že se stává postupně nerealizovatelnou přítěží spolku.

Ve většině stanov se uvádí kolik má MS členů. Ani u jednoho, kam jsem měl možnost nahlédnout, to nebylo dodrženo, skutečných členů bylo více. Kromě těchto údajů tam nalezneme i to, že je X čestných členů, nebo že členové jsou z okolí sídla sdružení. V následujícím textu pak ale není definice čestného člena, ani co je to okolí sídla sdružení, není to ani v Provozním řádu.

Jen poznamenávám, že uvedením počtu členů si MS zavírá cestu pro případné přijetí myslivce, který je např. zajímavý tím, že bude držitelem chybějících lovecky upotřebitelných psů.

Kromě toho je třeba si uvědomit, že může nastat situace členství „ex ofo“ z rozsudku (zákon o myslivosti §32 odst.6). Co sdružení udělá? Někoho vyhodí (vyloučí) pro nadbytečnost? A pak podle jakého ustanovení Stanov?

„Čestného nebo zasloužilého člena“, bez ohledu na zvolený název, je třeba definovat, zejména jeho postavení v MS. Pokud bude použito slovo člen, i když je ve Stanovách uvedeno, že neručí za závazky, tak je veliká pravděpodobnost, že ve chvíli, kdy bude MS povinno zaplatit škody (zák.449/01 Sb. § 52/odst.2), tak se to bude vztahovat i na tohoto člena. Není možné se zbavit povinností daných zákonem, nějakým prohlášením. Občanský zákoník požaduje vedení seznamů členů a je v zájmu MS, aby i toto ustanovení bylo ve stanovách s minimální pětiletou archivací, aby v případě náhrady škod bylo patrno, kdo byl v té době osobou povinnou.

Poslání spolku

Obsah této části stanov by měl být formulován tak, aby zde byla zahrnuta a rozpracována ochrana přírody a krajiny. Proč? To je totiž jedna z cest, jak se dostat k případným dotacím.

Zásady hospodaření

Doporučoval bych nepoužívat termín vstupní příspěvek. Je třeba, aby formulace byla taková, že odchodem člena z jakéhokoliv důvodu nevznikla povinnost jeho vracení, i když třeba jen jeho části.

Myslím si, že by měl být zdůrazněn zákaz podnikání jako hlavní činnost OZ § 217 odst.1) – obdoba § 19 odst.2) zákona o myslivosti. Podnikání MS s tak nesourodou a málo odbornou skupinou lidí je prvním krokem k finanční záhubě, včetně vtažení rodin členů a rodinného majetku. Ostatně finanční úřad zastupující stát, by měl být dostatečnou hrozbou.

Rovněž se domnívám, že by zde mělo být vyjádřeno, jak bude sestavován roční rozpočet. Myslím si, že by měl být zásadně přebytkový, minimálně vyrovnaný. Každý rok musíme zaplatit (nesprávně někdy nazýváno mandatorní výdaje) nájem, krmení, režii, popřípadě klubovnu a traktor. Po součtu je podělíme počtem řádných členů a je jasný členský příspěvek příslušného roku, bez hlasování. To se ale určitě nebude líbit těm, kteří už nemají výdělek a budou požadovat, aby alespoň část ročního rozpočtu byla kryta prodejem úlovků.

Chápu je. Oni těmi naplňovateli rozpočtu lovci nebudou. Budou sedět nebo ležet na gauči a čekat, až jim aktivní lovec přinese kus zvěřiny, který ulovil, když do honitby jezdil za svůj benzín, ve svém čase, následně úlovek ošetřil a rozdělil. Nakonec lovec dostane výtku, že nepřinesl „gaučákem“ požadované. Lovci uspokojující „gaučáky“ bývají označováni jako „masaři“. Budiž, ale jsou užiteční. Já „gaučáky“, kteří se nepodílí na nákladech lovících „masařů“ a dožadují se podílů zvěřiny, označuji za příživníky.

Je třeba si uvědomit, že myslivost je koníčkem, i když daleko více svázaným legislativou než jiné záliby, ale hlavně to, co si přineseme z lesa, nemůže pokrýt jeho náklady. Pokud přistoupíme na převážné krytí nákladů z úlovků, tak už to není koníček, ale otročina a počátek záhuby. Chápe se to těžko, ale lidová myslivost je a hlavně bude postupně přecházet na peněžní.

Práva a povinnosti členů

Ve většině stanov, které jsem měl možnost prohlédnout, je to soubor proklamací, jejichž plnění bývá zdrojem nesvárů.

Předně se domnívám, že účast na členské schůzi má spadat do kategorie právo. Musí být samozřejmou povinností člena, zajistit si informace ze schůze, na které z jakýchkoliv důvodů nebyl. Schůze je vlastně obdobou výrobní porady, a pokud bude mít vyšší úroveň než tlachání nad pivem a požívání zelené (levou rukou), tak motivace k účasti právem zvítězí nad povinností. Pokud je schůze povinnost, tak neúčast je důvodem k postihu. Omluva neúčasti je potom formální a nic neřeší. Znám dokonce MS, kdy se za neúčast platí pokuta 100 Kč. U takového sdružení i podle toho, kdo představuje jeho vedení, mám pocit, že za kvalitu rozhodovacího procesu a vedení schůze, by měl spíš dostat 100 Kč každý člen, který jí musí protrpět.

Vylučování členů je v některých sdruženích tak časté, že by mělo být přesunuto do článku hlavní činnost. Převažujícím důvodem bývají mezilidské vztahy, bohužel velice umocněné tím, že naše členská základna se vzhledem k průměrnému věku, blíží klubu důchodců (podle zjištění na ČMMJ průměr 62 let). Oni totiž ti starší dosud nepochopili, že rokem 1990 se změnila společnost, a to bez ohledu, zda se jim to líbí, nebo ne.

Opět příklad podle tlaku starších – všichni budou v sobotu, mezi 13 a 15 hodinou u svého krmného zařízení zakládat. Prý proto, aby bylo možno kontrolovat přikrmování. Vážení, myslivec ve spolku, pokud nespadá do skupiny důchodce, bývá nejčastěji zaměstnanec. Jeho postavení není takové, aby svému zaměstnavateli mohl říci, že v sobotu do práce nepřijde, protože se rozhodlo, že bude statovat u krmelce. V tom případě uslyší, že může u toho krmelce zůstat a do práce už ať nechodí. A to přehlížím, že je to diktát i rodině myslivce.

Poznat, zda je krmelec doplňován a že funguje, není přece pro odborníka problém, člen tyran ale potřebuje účast danou konkrétním dnem a hodinou.

Vrátím se k oblíbené disciplíně, vylučování členů. Pokud se k tomuto kroku MS rozhodne, tak je třeba si uvědomit, že to je velice vážný vstup do práv a povinností občana – člena, kterému nový Občanský zákoník dává širší práva. Ve chvíli, kdy je někdo vylučován, musí být podrobně a věcně seznámen s důvody a musí dostat prostor k tomu, aby mohl vznesená obvinění (důkazní břemeno nese MS) zdůvodnit a vyvrátit. Je zcela logické, že to musí být přímé důkazy, opřené o konkrétní články Stanov a jejich body, stejně tak i bude-li argumentováno Provozním řádem. Vůbec by nebylo na škodu, aby obviněný člen mohl mít nezúčastněného obhájce.

O tom, že člen byl seznámen se Stanovami a Provozním řádem musí být prokazatelný písemný záznam. Ostatně to platilo i podle zákona 83/1990 Sb.

Další samozřejmostí je i to, že na vylučovací schůzi musí být pozvánka, kde to je výslovně uvedeno. Nový Občanský zákoník dokonce požaduje písemnou formu.

Občas se mi dostane do rukou vylučovací přípis. Je to zajímavé a dojímavé čtení, kde mívám dojem, že pisatelé mají pocit své absolutní diktátorské moci, přitom vlastně jediné, co se zde dočtu, je to, že člen se vylučuje. Co fakticky porušil, jak, kdy a čím, není obsaženo a poukázání, že byly porušeny Stanovy a Provozní řád bez uvedení, který článek a bod, samozřejmě chybí.

Páni vylučovatelé, máte nesmírné štěstí, že vaši členové z různých důvodů nepodávají žaloby k soudu. Z toho, co jsem prošel, by u soudu byl vylučovaný v 110 % úspěšný a na vás by zůstaly nemalé soudní výlohy a vrácený člen, který by uspěl i s odškodněním za psychickou a věcnou újmu. Myslím si, že by nebylo od věci, aby výlohy v plné výši nesl ten, kdo se pod vyloučení podepsal.

Členská schůze

Správně připravená schůze vlastně usměrňuje dynamiku mysliveckého sdružení. Opět, pokud se podívám do některých stanov, tak mám pocit, že je zde start nesouladů. Jeden příklad, který mě zaujal.

Za strašné a zcela nedůstojné člověka žijícího v demokratickém státě považuji odstavce hlasování. Pokud je hlasování aklamací – veřejné (ve všech stanovách), zejména těch bodů, které se bezprostředně dotýkají osobnosti člena, tak je to za hranicí vydírání – hlasování pod zostřeným dozorem. Je to pozůstatek hlasovací mašiny z doby Národní fronty. Volič na jedné straně místnosti dostal hlasovací lístky a zástěna pro úpravu byla na její druhé straně. Přece musíme vědět, kdo je kdo! Těm, kteří to nepamatují, bych připomněl nedávno proběhlé volby v Severní Koreji, kde „milovaný vůdce“ byl demokraticky zvolen 100 % hlasujících.

Už slyším, zejména dříve narozené – já nemám problém svůj názor veřejně a nahlas vyjadřovat. To je možné, ale běda těm, kteří mají názor jiný. Už slyším věty typu: „Co ty mladej, nám tady budeš kecat. Když ty ses narodil, tak já už jsem měl uloveného druhého mamuta! Ti to osladíme!“ Mám pocit, že se řady „zasloužilých“ hlavně bojí, aby najednou nezjistili, že jsou už minimálně postradatelní!

Můj názor, a domnívám se, že i společenská slušnost, vyžaduje, aby ve sdružení všechna osobnostní hlasování byla ve stanovách vždy a zásadně tajná. Odpadnou tím následná obviňování a napadání, bude to skutečně hlas členů (lidu).

Ve všech stanovách jsem se dočetl, že hlasování je veřejné, tajné jen když bude odhlasováno a někde dokonce pro toto ponížení musí být 2/3 členů. Ostatní hlasování, kdy není přímo dotčena osobnost člena, mohou být veřejná, pokud většina členů nerozhodne o hlasování tajném.

Dostal jsem do rukou několik zápisů u jednání členské schůze. Kvalita zápisů je velice nízká, vlastně se nezjistí, co se projednalo a jak. Následně není možné se odvolat na projednaný bod a trvat na tom, že se něco bude respektovat. Ono to potom v takovém sdružení je takové, že co schůze, to jiný závěr a z toho pramenící hádky a rozepře často na hranici inzultace.

Výbor spolku

Byl to statutární orgán dříve a může to být i nadále. Nutnost zásadní změny nevidím. Doporučoval bych, aby z citace Stanov bylo patrné, že jeho volební období končí po uplynutí 5 let, a to i u těch členů výboru, kteří byli zvoleni během volebního období. Rozhodně by bylo vhodné, aby byla stanovena byť přechodná doba, kdy mohou být funkce spojeny, a to i když dojde k přijatelnému střetu zájmů.

Jak to máš ve sdružení, kde jsi ty?

Ano, slyším vás, i v našem sdružení máme Stanovy, které jsou poněkud jiné, než byly vzorové, zejména v oblasti hlasování. Budeme muset udělat řadu změn, včetně Provozního řádu. Rádi se přiučíme a použijeme to, co to se jinde osvědčilo. Přeregistrace nás nemine, stejně tak jako asi všechna myslivecká sdružení, protože náš název musí podle OZ § 216 obsahovat slovo „spolek“, nebo „zapsaný spolek“ i když postačí zkratka „z.s. Máme čas podle § 3043 čas do konce roku 2015.

Bohužel každá změna Stanov podléhá registraci ve veřejném rejstříku a musí být podložena vkladem 1000 Kč.

Ještě několik technických připomínek, sesbíraných mezi myslivci.

Posedy a kazatelny, které se nacházejí v pronajaté honitbě, jsou všechny její součástí. Samozřejmě může vzniknout konstrukce, že jsou součástí nájmu, a tedy patří pronajímateli, pak ale soupis s identifikačními znaky máte? I když je to tak, vy jste jejich uživatelé, a tak případné náhrady za vzniklé úrazy i osobám nepříslušných k MS se nám nevyhnou. Zodpovědnosti se není možno zbavit prohlášením, že nám přísluší jen ta zařízení, která jsou v pořádku. Potom je jen otázkou, kdo to bude z MS, proti komu bude směřována žaloba. Pozor – nový občanský zákoník dává poškozeným daleko větší prostor, než v minulosti.

Také pořádáte myslivecké zábavy, kde sami vyvařujete výborný zvěřinový guláš pro širokou veřejnost? Pokud to není uvařeno v souladu se zákony, tak v případě, že někdo bude z jakéhokoliv důvodu uplatňovat zažívací potíže a prohlásí, že to bylo po mysliveckém guláši, tak vám to přinese problém nedovoleného podnikání a dalšího pronásledování pořadatele, hygienou.

Dostalo se mi do rukou hodnocení soutěže „Tlumení škodné“ pro členy jednoho nejmenovaného mysliveckého sdružení. Fantastické! Body jsou za lišku, psíka mývalovitého, „toulavého“ psa, kočku, straku atd., komentář netřeba. Kde se respektují doby lovu a to, že některé druhy může lovit třeba jen myslivecká stráž? Zákon tam asi neplatí. Osobně považuji za zabití liščí mámy v době kdy má liščata, za projev hulvátství, které nás myslivce zařazuje na okraj lidsky smýšlející společnosti. A takový „borec“, se tím ještě chlubí v hospodě!

Na jakémsi sezení, kde jsme se vzájemně neznali, jsem prohlásil, že náš člen může být v jakémkoliv dalším mysliveckém sdružení, což zákon 83/1990 Sb. nepopíral. Dozvěděl jsem se, že oni ve stanovách mají zákaz členství v dalším sdružení a že do nových si to dají také. Nenacházím pro toto zásadní omezení práv občana v novém Občanském zákoníku žádnou oporu.

Stačí se jen zamyslet nad tím, jak to zjistím, nehledě na to, že jinde mohu mít postavení hosta, se všemi právy a povinnostmi člena. Jsem přesvědčen, že v případném sporu projednávaným u soudu MS nevyhraje.

Další pro mne dnes překvapivé ustanovení – hlášení kulových ran. Nechápu, jak někdo toto nařízení přímo zkontroluje. Pokud někdo vystřelí na hranici honiteb u sousedů, tak jak se pozná, že jsem to byl či nebyl já? O dalších konstrukcích nemluvě. Ano za minulého režimu, jsme na to měli i stránku v myslivecké knížce. K ničemu jinému, než uspokojení něčí zvědavosti to nemůže sloužit a výkonné pytláky to nevychytá. Je to jen další zdroj vzájemného týrání a osočování mezi členy.

Jakou máme filozofii tvorby Stanov a Provozního řádu v našem mysliveckém sdružení?

Vycházíme z toho, že jsou to dokumenty s delší dobou platnosti. Proto každý rok na výroční členské schůzi k usnesení vydáváme „Přílohu Provozního řádu“, která upřesňuje odlovy v návaznosti na plán a platby jen pro nadcházející myslivecký rok. Vycházíme z roku předešlého i z toho, kolik členů splní naše podmínky pro odlovy k význačným výročím a odměnám.

Pokládám za důležité předeslat, že už asi 10 let nekonáme žádné organizované brigády, každý se stará o ta zařízení, která obhospodařuje a pokud na něco nestačí, tak se sám dohodne s dalšími, kteří mu pomohou. Hodiny nevykazujeme.

Rozpočet máme zásadně přebytkový, a tak nejsme závislí na výtěžku z lovu. Úlovky se nerozdělují ani neprodávají. Členy motivujeme k lovu černé tím, že každý ulovený kus je střelce, bez platby. Protože je každý úlovek předkládán hospodáři, nehrozí nebezpečí lovu nežádoucích kusů. Vycházíme ze zásady, že kdo neloví, nemá. Pokud se stavy černé změní, nic nám nebrání změnit zásady (každoroční Příloha k Provoznímu řádu).

Úlevy členům jen takové, které nepřinesou finanční újmu spolku. Ano čtenáři, slyším tě, je to tvrdé, ale v určitém věku, nebo při změně zdravotního stavu, už neběhám maraton. Jsme spolek, který je řízen, ať chceme, nebo nechceme, financemi, sociální záležitosti by nás postupně s přibýváním členů s úlevami a ubýváním aktivních myslivců, dovedly ke zvyšování členského podílu, popřípadě k insolvenci.

Na samotný závěr mého zamyšlení mi dovolte reakci na velmi zajímavý článek „Mládí v myslivosti? Tak nevím…“ uveřejněný v Myslivosti 4/2014. Plně autorovi rozumím, takové jednání není netypické. Nejsou tak vysáváni jenom mladí, ale i ti starší. Dostávají se často do pozice věčného hosta, který pod vidinou přijetí, plní všechny povinnosti člena, bez jakýchkoliv práv. Znám případy, kdy je takovému hostu slibován paličkáč, ale musí jej obeznat a přijít si pro povolenku. Po sdělení hospodáři, kde paličkáč vychází, mu je počátek povolenky odsunut o týden a v té době se tam dostaví některý vybraný člen (třeba i hospodář) a obeznaný kus jím je odloven.

Ing. Jiří VRONSKÝ

jiri.vronsky@volny.cz