Časopis Myslivost

Jak jste se dostal k myslivosti?

Ačkoliv pocházím z Brna, víkendy jsem od dětství trávil u babičky na venkově, nedaleko Jevíčka. Tam jsme s bratrem celé dny brouzdali po lese. Zajímaly mě také knížky s mysliveckou tematikou. Líbily se mi myslivecké zvyklosti, tradice a významné osobnosti myslivosti. Když už jako dítě chcete být myslivcem, pak je to i jasnou volbou v dospělosti. Bydlel jsem nedaleko Lesnické fakulty a velkou inspirací pro mě byl prof. Hromas. Tehdy jsem ještě vůbec netušil, že mnohem později nám bude pomáhat se zařazením sokolnictví na seznam UNESCO.

Asi nejvíce Vás ale znají myslivci jako sokolníka?

Ano, mám dva lovecké dravce, které jsem sám vycvičil. Na sokolnictví mne fascinuje jeho pět tisíc let stará tradice souhry loveckého dravce a sokolníka a množství náhodných faktorů, které hrají při lovu roli, díky čemuž žádná lovecká situace není stejná. Sokolnické zkoušky jsem úspěšně absolvoval před dvaceti lety hned po zkouškách mysliveckých.

Takže Vás potěšilo, když bylo sokolnictví zapsáno do UNESCO?

Jistě, zápis na seznam UNESCO není jen prestižním oceněním sokolnictví jako kulturního dědictví lidstva. Je i určitou garancí, že bude učiněno vše pro jeho zachování. Překvapuje mě, kolik lidí si myslí, že komisaři UNESCO jezdí po světě a přemlouvají, aby jim to či ono někdo dovolil zapsat na seznam UNESCO. Je to přesně naopak. Napřed jsme museli splnit mnoho podmínek, abychom vůbec mohli podat žádost. O náročnosti celého procesu svědčí i to, že z celé Evropy se na seznam dostalo jen sokolnictví české, španělské, francouzské a belgické.

Kdo přišel s nápadem zapsat sokolnictví na seznam UNESCO?

Kuriózní vlastně je, že myšlenka na zápis na seznam UNESCO se zrodila na zasedání Mezinárodní asociace pro sokolnictví IAF v ČR v roce 2005, a to na zámku v Opočně. Sepsání nevídané žádosti jedenácti zemí si vyžádalo rozsáhlou dokumentaci, kvůli které jsem musel cestovat do řady zemí např. Belgie, Francie, USA, Spojených arabských emirátů, Jihoafrické republiky, Anglie a Turecka. V keňském Nairobi jsem pak s napětím zažíval historický úspěch, když na zasedání UNESCO v roce 2010 bylo sokolnictví zapsáno na seznam nemateriálního kulturního dědictví lidstva. Je pro mě životním úspěchem, že naše pětiletá práce byla korunována tímto výsledkem.

Jak jste to časově zvládal?

Zvládnout moje koníčky, myslivost a sokolnictví, spolu s rodinou a prací bylo hodně náročné, často na úkor spánku, ale byla to pro mě životní výzva.

Co na to říká rodina?

Mám velké štěstí, že mám tolerantní rodinu, která mě v mých zálibách podporuje.

Jaká je Vaše profese?

Dříve jsem vedl specializovaný mezinárodní tým pro vývoj vědeckého přístroje ke sledování růstu superčistých organických krystalů v beztížném stavu. Tento přístroj je součástí modulu evropské kosmické laboratoře Columbus na mezinárodní orbitální stanici ISS a je stále využíván pro vesmírný výzkum ESA/NASA. Nyní pro zahraniční partnery navrhuji elektronické měřicí a testovací systémy pro lékařský a kosmický průmysl včetně speciálního software. Díky této práci mám velkou časovou flexibilitu, která mi umožňuje věnovat se i časově náročným koníčkům.

Klobouk dolů před vašimi úspěchy, čeho ještě chcete v životě dosáhnout?

Myslivost se nám po značném úsilí podařilo dostat na seznam nehmotných národních kulturních památek ČR. To bylo nutnou podmínkou pro to, abychom mohli začít spolu s dalšími středoevropskými zeměmi pracovat na zařazení myslivosti na seznam UNESCO stejně, jako se nám to podařilo u sokolnictví. Myslivost musí mít možnost se dále rozvíjet při zachování jejich tradic a nesmí být poškozována nesmyslnými nařízeními.

Která nařízení máte na mysli konkrétně?

Nyní pozoruji na půdě Evropského parlamentu tři zásadní problémy. Prvním je chystané nařízení EU o zákazu invazivních nepůvodních druhů. Problémem je ale určit, co je původní a co nepůvodní, co je invazivní a co nikoliv. Řada biologů správně tvrdí, že původního z hlediska vývoje není vlastně nic, vše záleží jen na úhlu pohledu. Kdo rozhodne, jestli nepůvodní je už pšenice pocházející z Mezopotámie, která se pěstuje v Evropě tisíce let nebo brambory pocházející z Ameriky, které tu jsou teprve stovky let? A kdo rozhodne, co je užitečné - hodné a co je škodlivé - zlé? Mnozí ochranáři se už nechali slyšet, že by se měl odstranit také nepůvodní bažant, daněk nebo muflon. A třeba na Slovensku již zakázali topinambury, za jejich pěstování je tam pokuta až 10 tisíc euro. Ale naopak s norkem americkým či psíkem mývalovitým nám myslivcům nikdo nepomůže. Vypadá to, že se úředníkům z bruselských paneláků nejedná ani tak o přírodu, jako o miliardy eur v dotacích na pochybné a ziskové projekty pro vyvolené.

V pořadí druhý je jaký problém?

Tím je hrozící zákaz olověného střeliva, za které ale není adekvátní náhrada a s tím spojené  všeobecné zpřísňování držení zbraní. Všichni máme dostatečnou zkušenost s lovem vodní pernaté zvěře ocelovými broky. Hrozící zákaz olověného střeliva v EU povede k jeho výraznému zdražení, zhoršení balistiky, zvýšení opotřebování hlavní, zvýšení odrazů i úrazů osob a naopak ke snížení ranivosti při lovu zvěře. Nechceme přece, aby zvěř zbytečně trpěla.

A ten třetí problém?

Velkým nebezpečím jsou však tendence proti staletími ověřeným principům trvale udržitelného hospodaření v krajině. To ohrožuje samotnou podstatu nejen mysliveckého hospodaření, ale i rybářského a lesnického hospodaření. Na základě neprověřené teorie ochranářů se má již v případě pouhého podezření na škodlivost přírodě její původce omezit nebo zakázat. Tyto tendence je potřeba eliminovat.

Skoro se až bojím zeptat na další problém, kromě těch tři již jmenovaných …

Kromě problémů evropské úrovně velmi intenzívně vnímám místní problémy myslivců, například nejednotné zákazy a rozdílné doby lovu v různých zemích. Například zvěř mufloní a jelení má rozdílné doby lovu v ČR, na Slovensku a v Polsku, což způsobuje přeshraniční migraci zvěře. U nás už je v zimě doba hájení kachen a hus, ale na Slovensku, v Maďarsku a v Polsku se loví. Lov táhnoucích sluk je u nás zakázán, ale v Itálii povolen atd.

Chápu, že Vás to pálí, že to chcete změnit. Proto kandidujete do Evropského parlamentu?

Ano. V EP vidím jedinou možnost, jak být u zdroje informací a jak řešit problémy. V okamžiku, kdy evropská legislativa nabude účinnosti, již nemáme šanci na národní úrovni cokoliv změnit. Ze své praxe vnímám, že evropská legislativa je zatížena pouze jednou optikou, která bohužel naší myslivosti nepřeje. Toto je potřeba změnit. Dosavadní naši zástupci se nijak nezaobírali problematikou myslivosti a s ní spojených činností, nijak nás myslivce nehájili, neměli ani ale snahu nás hájit.

A máte nějaké zkušenosti s fungováním EU?

Vedle teoretických znalostí s fungováním EU mám i praktické zkušenosti z mnoha jednání v sídle Evropského parlamentu ve Štrasburku i v Bruselu. Na evropské půdě jsem naposledy obhajoval naše zájmy právě kvůli výše zmíněnému zákazu nepůvodních druhů. Dá se říci, že se na mezinárodní scéně pohybuji jako ryba ve vodě.

Proč na kandidátce TOP 09?

TOP 09 je moderní konzervativní strana, která se již ve svém názvu odkazuje na Tradice, Odpovědnost a Prosperitu. Zasazuje se o uchování hodnot, které u nás vybudovali již naši předci. Vnímám u této strany snahu řešit věci i na evropské úrovni, což mi poskytuje dostatečný prostor k prosazování našich společných cílů.

Co je Vaší největší prioritou?

Stručně řečeno chci bránit naše zájmy v EP a zachovat tisíciletou tradici naší myslivosti a sokolnictví pro další generace.

Máte vůbec šanci na zvolení z devátého místa kandidátky?

Věřím, že mě dostatečná část myslivecké a sokolnické komunity podpoří, že je jejím zájmem mít svého zástupce přímo v nově zvoleném Evropském parlamentu, a to bez ohledu na osobní stranické preference. Stačí k tomu poměrně málo – jít k volbám a na volebním lístku, který mimochodem bude jednotný celou republiku, zakroužkovat pro mne preferenční hlas.

-red-