Toto sdružení oficiálně vzniklo v roce 2012 schválením stanov Ministerstvem vnitra ČR. Nicméně lovecká lukostřelba na našem území má své místo jak z dob dávných, neboť jsou dochovány historické záznamy, ze kterých jasně vyplývá, že luk provází lovce od pradávna, tak i v současnosti. Současná lovecká lukostřelba je nejvíce zastoupena sportovní 3D lukostřelbou (terénní střelba na figury zvířat životní velikosti). Tato lovecko-sportovní střelecká disciplína má čím dál více příznivců, není výjimkou, když se nás sejde na závodech 130.
Nicméně, České sdružení lovecké lukostřelby vzniklo za účelem sdružování stejně zapálených příznivců tohoto prastarého loveckého odvětví, sportovní lukostřelba je pouze součástí komplexního pojetí lovecké lukostřelby. Ve světě, a také ve většině států Evropy, má moderní lovecká lukostřelba již po několik desetiletí své stabilní místo. Je to pozitivní důsledek přirozeného vývoje.
Možná by někoho mohlo i překvapit, kolik myslivců u nás propadlo této vášni, ale nenašli odvahu to prezentovat veřejně, většinou z důvodu možné kritiky od svých kolegů. Buďto střílí sportovně nebo ti „posedlejší“ jezdí lovit do zahraničí, včetně Slovenska, kde se nemusí bezdůvodně skrývat jako pytláci. Část naší myslivecké veřejnosti totiž neskrývá jistou nevraživost vůči lovu lukem.
V některých případech se tomu nelze divit. Jsou totiž známy některé případy ilegálního lovu lukem na našem území. Pro média je to pochopitelně velmi vděčné téma, pro neznalé myslivce důvod k perzekuci za všech okolností.
Nechci v žádném případě obhajovat aktéry ilegálního lovu, každý kdo porušuje zákon, by měl nést následky. Jedním z hlavních cílů sdružení je pravdivá osvěta. Ta by měla vyvrátit různé mýty a nesmysly, které, bohužel, negativně ovlivňují pohled na tento ušlechtilý způsob lovu. O tom, že se u nás vyskytují případy pytláctví za pomoci luků, víme, a samozřejmě vnímáme, že to lovecké lukostřelbě moc neprospívá. My se pochopitelně distancujeme od každého, kdo by snad měl podobné úmysly. Velmi pozitivní však je, že se k nám hlásí zejména ti, kteří vidí budoucnost lovecké lukostřelby v jiném pohledu.
Od založení sdružení neuplynulo mnoho času. Za tu dobu se nám však daří plnit dílčí úkoly, které jsme si stanovili více než na sto procent. Jako první a nejdůležitější úkol bylo členství v EUROPE BOWHUNTING FEDERATION. Tato evropská organizace registruje a sdružuje asociace jednotlivých evropských států, což se po splnění přísných kritérií podařilo i nám. EBF navíc úzce spolupracuje i s CIC.
V loňském roce, v Budapešti, proběhlo každoroční setkání členských států EBF, ne náhodou proběhlo ve stejném termínu, jako zasedání CIC, kde jsme měli své zastoupení.
Členství v EBF je pro nás velmi důležité. Kromě jiného je tím garantováno, že naše cesta se ubírá směrem, který je vnímán jak mysliveckou, tak i nemysliveckou veřejností v Evropě velmi kladně jako tradiční odvětví lovu, které má své historické místo v evropském pojetí myslivosti. I když je fakt, že někteří zarputilí odpůrci lovecké lukostřelby rádi zapomínají na to, co je učili v mysliveckých kurzech o historii myslivosti a lovu vůbec.
EBF je taktéž garantem výukového programu International Bowhunting Education Program (I.B.E.P.), což není nic jiného, než pořádání kurzů pro získání mezinárodní lovecké lukostřelecké licence. V současné době usilujeme o získání akreditace, abychom mohli tyto kurzy pořádat na našem území. Základní podmínky už splňujeme.
Velmi důležitou informací je, že EBF v každém státě Evropy registruje a uznává pouze jednu asociaci.
Dalším důležitým úkolem sdružení je už zmíněná pravdivá osvěta. Případy pytláctví nás samozřejmě netěší, ale je třeba si uvědomit, kdo, proč a v jakém rozsahu tuto nelegální činnost vykonává. Lukem se nedá střílet z auta, nelze použít noční vidění, nedá se nosit skrytě, loví se na velmi krátké vzdálenosti. Nevylučuje to použití luku k pytláctví ve větším měřítku? Rozhodně vylučuje!
Tomu kdo nevěří, milerád zařídím lov v některé oboře na Slovensku, půjčím mu luk, na který jej zaškolím, a může se sám přesvědčit o tom, že mrazák hned tak nenaplní. A to se nebude muset skrývat před mysliveckou stráží apod. Zcela vážně - luk jako významná a účinná pytlácká zbraň je mýtus a nesmysl. Bohužel toto je často vytahováno, někdy mám pocit, že až zneužíváno, k šíření protilukostřeleckých nálad.
Dalším mýtem je, že luk, resp. šíp, má nedostatečnou ranivost. Lovecké hroty prošly velkým vývojem, který doprovázely vědecká studia týkající se právě ranivosti. Obecně lze říct, že lovecký hrot působí na organizmus bodnořezně a při zasažení smrtelné zóny, což není nic jiného než komora zvěře, způsobí přetnutí krevního řečiště, masívní krvácení, náhlý pokles krevního tlaku (má za následek tzv. “vypnutí mozku“), pneumotorax a velmi rychlé zhasnutí zvěře, velmi laicky řečeno, řádově do několika desítek vteřin, ne-li dříve.
Navíc jedna známá dánská studie u několika stovek kusů ulovené spárkaté zvěře vyloučila přítomnost stresových hormonů v krvi zvěře ulovené lukem. To znamená, že zasažená zvěř zhasíná rychle, snad za minimálního vnímání bolesti a bez stresu.
Pochopitelně ne každý zásah může být ideální. Je prokázáno, že u svalových průstřelů nebo u tzv. dutých ran, se tato zranění vzhledem k čistému řezu velmi rychle a bez následků hojí. Bohužel ale také platí, že unáhlená a nepřesná rána vždy znamená zranění a utrpení zvěře se všemi následky. Stejně jako u palných zbraní. To samozřejmě vše záleží na tom, kdo se s lukem vydá lovit.
My se snažíme vychovávat a cvičit adepty lukostřelby tak, aby při lovu byli absolutně zodpovědní. Před výstřelem je nutno zvážit spoustu věcí. Důležitý je přesný odhad vzdálenosti, pozice zvěře, zvěř nesmí mít ani tušení o přítomnosti lovce atd. Často převažují situace, kdy je nutno si výstřel odříci. A to vyžaduje obrovskou zodpovědnost a vyzrálost. Je naprosto vyloučeno střílet na zvěř systémem pokus - omyl. Ale to platí i při lovu palnou zbraní.
Právě krátká vzdálenost nutná k úspěšnému ulovení zvěře (okolo 25 m), dává lovu úplně jinou dimenzi. Ne náhodou je lov lukem považován za sportovnější a férovější vůči zvěři. Lukostřelec musí vynaložit k úspěšnému lovu obrovské úsilí. Musí počítat s častějším návratem s prázdnou, než za použití palné zbraně.
Ale právě náročnější způsob lovu umožní daleko intenzivnější kontakt s přírodou a pochopitelně se zvěří. Už se nejedná o neosobní lov z vyhřáté kazatelny na velkou vzdálenost, tentokrát stojíte ke zvěři „tváří v tvář“, často slyšíte, jak chroupá trávu, jak dýchá… Máte pocit, že naopak ona musí slyšet váš tlukot srdce…
Tomu předchází náročné přiblížení, často spíše připlazení. Prostě to se musí zažít. Takový lov vnímáte jinak, než jen plnění plánu lovu. A nelžu, když tvrdím, že i po neúspěšném lovu se vracím s pocitem naplnění a pokorou k přírodě. Nicméně jsem lovec, a pokud se konečně lov zdaří, radost nezná mezí. A to se vůbec nemusí jednat o trofejovou zvěř.
Občas se někdo pozastaví nad používaným maskovaným oblečením při lovu lukem. Ano, toto oblečení jaksi nezapadá do standardů tradičního mysliveckého odívání. Také není důvod maskované oděvy používat při lovu kulovnicí, kdy lovíme na vzdálenosti delší, než hrozí zrazení zvěře, která nás spatří. Lov lukem je však o něčem jiném.
Už to, že lovíme na krátké vzdálenosti, kdy zvěř vnímá rušivé prvky velmi intenzivně, je maskování nezbytné. Je to tak trochu o malé toleranci vůči lukostřelcům při lovu. Na druhé straně nevidím důvod, aby se lukostřelci při oficiálních příležitostech neodívali do tradičních mysliveckých stejnokrojů. Jsme myslivci tak jako všichni ostatní a jsme na naše myslivecké tradice hrdí. A na tom nehodláme, ani jako lukostřelci, nic měnit.
Na závěr chci zdůraznit, že lov lukem u nás není zatím povolen. Naše aktivity spočívají ve sdružování zájemců o loveckou lukostřelbu, semináře, školení, závody, vzájemné vyměňování zkušeností, lovy v zahraničí atd.
A vize do budoucna? Pochopitelně legalizace. Nastavení jasných a přísných pravidel. Víme, jaká je například situace ve většině obor. Po zkušenostech ze zahraničí víme, že lukostřelci jsou ochotni platit i za lov méně atraktivní zvěře z hlediska trofeje, a to i zvěře holé. Samozřejmě každý musí respektovat přísná pravidla průběrného odstřelu, ale v době, kdy každý ví, že provoz obory není rozhodně zadarmo, je to minimálně důvod k zamyšlení.
A co považuji já osobně za nejtroufalejší vizi? Naše členská myslivecká základna stárne každým dnem. Okresní myslivecké spolky bojují za každého nového adepta. Nechci rozebírat, proč mladí ztrácí zájem vstupovat do našich mysliveckých řad. Naříkat umí každý.
My ale cítíme příležitost nabídnout mladé generaci atraktivní způsob loveckého a potažmo i mysliveckého vyžití. Každý, kdo má alespoň trochu otevřené oči, vnímá, že lovecká lukostřelba je nezadržitelný celosvětový trend, který už pevně zakotvil i v zemích se silnou mysliveckou tradicí, jako je například Slovensko nebo Maďarsko.
V mnoha zemích řeší pomocí lovu lukem problémy týkající se přemnožené zvěře, např. černé, v příměstských oblastech, kde lov pomocí palných je zcela vyloučen.
Dalo by se dlouze polemizovat o tom, co všechno pozitivního lovecká lukostřelba s sebou nese. Zrovna tak je jasné, že nese spoustu otázek, které je třeba zodpovědět.
Rádi podebatujeme s případnými zájemci o loveckou lukostřelbu, stejně jako s případnými odpůrci, jak prostřednictvím emailu, tak i třeba na různých besedách a přednáškách. Věříme, že tzv. samozvaných posuzovatelů a kritiků úplně všeho bude minimum a případná diskuze bude probíhat na kultivované a fundované úrovni.
Jednou z prvních příležitostí na besedu, na kterou bych chtěl čtenáře Myslivosti pozvat, je prezentace na výstavišti v Lysé nad Labem v rámci doprovodných programů výstavy Natura Viva 2014. Přednáška proběhne ve středu 21.5. od 13.00 hod na podiu v prvním patře výstavní haly A.
Alexandr VRÁGA
předseda ČSLL
www.bowhunting.cz