Pokud chcete v Rumunsku ulovit velkého, starého medvěda, musíte cestovat poměrně daleko, napříč celým Rumunskem. Do míst, kde se medvěd dožívá více než patnácti let. Je to jen tam, kde jsou rozsáhlé komplexy lesů bez civilizace, ale hlavně bez pasoucího se dobytka. Staří medvědi totiž mívají chuť na čerstvé hovězí či skopové a to se jim stává osudným. Pokud se ke kořisti vrátí, bývá to většinou jejich poslední večeře, kterou jim navíc pastevci ochutí strychninem.
Kalimanské hory (Munții Călimani) je pohoří v severním Rumunsku. Patří k sopečnému pásmu Vnitřních Východních Karpat. Nejvyšší vrcholky Kalimanu, seřazeny do podkovy, jsou vlastně zbytky okraje obrovského kráteru o šířce 8 až 12 km. V roce 1990 zde vznikl národní park o rozloze 24 041 ha, kde, v naprosté divočině a klidu žijí jeleni, medvědi a vlci. V samotném parku, ale i v 2,5 km vzdálenosti od jeho hranic je totiž jakýkoliv lov zvěře zakázán. Ale i medvěd je tulák a někdy opouští chráněné území. A to je pro lovce příležitost.
Do Vatra Dornei na lesní správu jsme dorazili 25. března 2013. Zima tam byla v plné síle, sníh všude kolem, v lese minimálně půl metru a v Kalimanských horách na vrcholcích prý až 7 metrů.
Hned večer vyrazil kolega na lov a po hodině čekání v kazatelně u újedi, vzdálené od kazatelny max. 25 metrů, přišel medvěd. Medvěd velký, podle informace personálu asi 500 bodů CIC. Dlouho však se na újedi nezdržel, byl neklidný, odběhl, vrátil se a to několikrát zopakoval. Protože nestál na široko, průvodce nedovolil lovci vystřelit. Když popáté medvěd odběhl a dlouho se nevracel, ukončil průvodce lov.
Druhý večer medvěd nepřišel. Na újedi chybělo asi třicetikilové sele, které medvěd odnesl minulý večer poté, když lovci odešli z čekané. Měl tedy dostatek potravy v lese, a tak újeď nepotřeboval navštívit. Trocha rozčarování, ale i to k lovu patří. Navíc personál lovce ujišťoval, že další večer medvěd znovu přijde tak, jak tam již pravidelně týden dochází.
Nervozita stoupala a odhodlání lovce střílet bylo veliké. Třetí večer přišel medvěd na újeď poměrně brzy, dlouho stál „na ostro“ a v okamžiku, kdy se trochu natočil, lovec vystřelil.
Medvěd po ráně z kulového dvojáku ráže .375 H&H zůstal v ohni, v zápětí se však zvedal a vtom ho zasáhla druhá kule. Lovec rychle přebil a ještě stačil dvakrát na odbíhajícího medvěda vystřelit.
Průvodce nařídil čekat v kazatelně a po půlhodině společně kazatelnu opustili s tím, že nástřel obeznají a dosled uskuteční brzy ráno. Přesto, že si byl lovec jistý, že medvěda několikrát zasáhl, klidně nespal.
Ráno jsme se společně s lovcem, průvodcem a dalšími kolegy vydali na dosled. Jeden z průvodců měl zbraň (naše ZHáčko), další sekeru a další jen provaz. Na nástřelu bylo hodně svalové barvy, stopa vedoucí přes potok prudkým svahem do lesa byla silně pobarvená.
Zůstali jsme s kolegou stát nedaleko nástřelu a personál pokračoval v dohledávce. Po chvíli se ozval nad námi v prudkém svahu výstřel a asi po pěti minutách další. A hned na to volání. Usoudili jsme, že je medvěd dostřelen a vydali se po pobarvené stopě za rumunskými kolegy.
Sníh byl zbarvený tak, jako by „barvu lil kropáčem“. Po vystoupání asi 50 m do svahu jsme viděli první lože. Již z něho bylo patrné, že je medvěd postřelený na předek a že silně barví. Po 20 m byl další záleh a než jsme došli k rumunským kolegům, bylo zálehů ještě několik. Když jsme byli od Rumunů asi 30 m,uviděli jsme nedaleko pod nimi ve svahu velikého medvěda. Radost byla veliká jak na naší, tak i rumunské straně.
Ale jen do okamžiku, než se medvěd začal zvedat. Napřed jen hlava, pak na běhy. A to již Rumuni namísto střelby zahájili ústup tak, jak jim velel pud sebezáchovy zakotvený po generace pevně v genech. Medvěd bleskově vyhodnotil, kdo mu zranění způsobil a rozeběhl se na kolegu lovce.
Ten byl naštěstí připraven k ráně a vystřelil. Teprve tato rána byla smrtelná.
Napětí povolilo, všichni účastníci dosledu se sešli u zhaslého medvěda a lov byl u konce. Než jsme si popřáli „Lovu zdar!“ dorazili další rumunští pomocníci a společně dotáhli medvěda k cestě. Až tam, při společném fotografování jsme si všimli, že poslední rána byla na hlavu. Velké štěstí, ale hlavně chladnokrevné jednání mého loveckého kamaráda nás patrně zachránilo od zranění či něčeho horšího. A tak, když vše dobře dopadlo, „vyměnili jsme trenýrky“ a šlo se oslavovat.
Další den se medvěd stahoval a teprve po stažení jsme zjistili rozsah poranění. Medvěd byl večer na újedi zasažen všemi čtyřmi střelami .375 H&H, ale vzhledem k úhlu střelby žádná z nich nepronikla k životně důležitým orgánům. Došlo pouze k rozsáhlé devastaci předního běhu v oblasti lopatky, odplecení a dvě střely prořízly po délce houni tam, kde má medvěd silnou vrstvu sádla.
Houně byla pečlivě ošetřena a nasolena. Zadní část lebky musela být po vyvaření poskládaná z malých úlomků kosti. Celkem jsme nalezli zbytky čtyř projektilů, dva z kulového dvojáku v pleci a jeden v lebce (pouze tvrdá jádra) a zbytek (plášť) projektilu 7 x 57R v pleci po druhé „dostřelné“ ráně našeho průvodce.
Houně po komisionálním změření byla obodována na 497,00 bodů CIC. Věk medvěda odhadli na 13 let. Po vystavení CITESu bude trofej poslána lovci, s sebou si mohl odvézt jen pyjovou kost a zážitky. A také ponaučení z lovu a obdiv místního personálu nad tím, jak klidně a zodpovědně se v kritické situaci zachoval.
Text a snímky Petr ZIEGROSSER
arev@arev.cz