ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Časopis Myslivost

Duben / 2014

Srážky vozidel se zvířaty jsou způsobeny člověkem, nikoliv zvěří.

Myslivost 4/2014, str. 15  Karel Hrouzek
Poslední únorový týden se mi v emailové poště sešly dvě disertační práce a poštou přišla trojka Myslivosti. Jedna práce nese název Mortalita vybraných skupin obratlovců způsobená dopravními prostředky, druhá Technické a stavební systémy zabraňující střetu živočichů s motorovými vozidly. V Myslivosti jsou hned dva články na téma střety motoristů s volně žijící zvěří. Titulek tohoto příspěvku jsem převzal z disertační práce, jejíž autor autorství této věty připisuje mně. Nevím, kde ji našel, ale je to možné, dané tématice se intenzivně věnuji již asi deset let, za tu dobu jsem toho řekl a napsal mnoho.

A tak jsem sedl k počítači a začal psát následující řádky, které po konzultaci s ing. J. Schánem - státní správa myslivosti MÚ Lovosice, K. Plíškem - státní správa myslivosti MÚ Žatec, B. Borovičkovou - státní správa myslivosti Magistrát města Most a Mgr. M. Hartychem - státní správa myslivosti MÚ Varnsdorf poslal k případnému zveřejnění.

Tyto mé bývalé kolegy, jsem už důchodce, jmenuji úmyslně, protože jsou to oni, kteří nepatří mezi tolik kritizovanou státní správu. Od samého začátku intenzivního ověřování možností snižování dopravních nehod motoristů s volně žijící zvěří na tom děláme společně. Aktivní státní úředník totiž vždy najde řešení jak pomoci dobré věci. Dokázali i přesvědčit vedení svých měst, aby pomohly finančně Krajskému úřadu Ústeckého kraje při úhradě přímých materiálových nákladů na ošetření silnic.

Zvláštní poděkování patří vedení města Roudnice nad Labem, které financovalo první pokusy s pachovými ohradníky. Oslovena byla i další města, která však svojí finanční účast odmítla většinou s odůvodněním nedostatku prostředků, či s odkazem na to, že komunikace vyšších tříd nespravují.

Pod hlavičkou Podřipského zájmového sdružení nájemců honiteb tak již osmý rok v průběhu celého roku sledují myslivci z více než stovky honiteb silnice a doplňují chybějící ochrannou pěnu. Ta, ač silně zapáchá, je často kradena, asi na ochranu zahrádek chalupářů.

 

Krajní náhradní řešení

Několikaletá zkušenost nám umožňuje hodnotit. I když každý rok je jiný. Důležité je, že pokud používaný pachový ohradník, třeba od firmy Hagopur, nefunguje, nebo by jeho účinnost mohla být ještě lepší, pak je to věcí toho, kdo s ním pracuje.

Podřipské sdružení nájemců honiteb zajišťuje pro myslivce Ústeckého kraje Hagopur podle jejich požadavků, protože oni nejlépe znají, kudy a kdy zvěř chodí. Musí to dělat včetně jarního zazálohování, nakoupení preparátu ve výši asi tři sta tisíc korun, protože okresní spolky ani tzv. krajská rada ČMMJ se k tomu nemají. A tak to až do podzimu zálohuje jeden fanatik, podřipské sdružení je neziskový spolek, žádné peníze nemá.

Myslivci svými stovkami brigádnických hodin na větší části Ústeckého kraje tak ukazují široké veřejnosti, že mají pramálo společného s těmi parodiemi z filmu Slavnosti sněženek.

S léty používání rostou i zkušenosti, každým rokem je co zlepšovat, jen se nenechat otrávit těmi, co nic nedělají.

Tady je jeden z důvodů, proč se zmiňuji o článcích z předchozího čísla. Od počátku to byla snaha myslivců pomoci spoluobčanům motoristům, ale veřejnost to tak nevnímá. Ona tak často rozbitá auta a zraněné lidi při srážce vozidla se zvěří nevidí. Srážek je mnohem víc, než uvádí policejní statistika zahrnující pouze nehody, k nimž vyjede. Srážky, o kterých vědí jen její účastnící a myslivci, kteří to poznají podle znaků na silnici, nebo dohledají sraženou zvěře, „oficiální“ číslo dost navyšují.

Celková délka ošetřených komunikací v Ústeckém kraji již několik let pohybuje kolem 360 km, ale podle zkušenostmi podloženého odborného odhadu by bylo třeba rozsah zvětšit. Přibližně na dvojnásobek. Nehodovost – srážek motoristů s volně žijícími zvířaty - na ošetřených komunikacích pachovými ohradníky ve dvou etapách – jarní a podzimní – se prakticky již několik let nikterak zvlášť nemění, zůstává na asi třicetiprocentní úrovní oproti stavu, který zde byl před začátkem aplikace pachových ohradníků.

Přesto, jak vyplynulo ze statistiky Odboru služby dopravní policie Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, počet srážek motoristů s volně žijící zvěří, zejména v roce 2012, oproti předchozím rokům značně vzrostl.

V loňském roce jsme proto v policejním autě objeli všechna nejkritičtější místa v Ústeckém kraji, kde podle policejních hlášení došlo v roce 2012 ke srážce dopravního prostředků s volně žijící zvěří.

Při kontrole byla potvrzena účinnost pachových ohradníků, neboť na většině takto ošetřených komunikací poklesl počet nehod motoristů se zvěří poměrně výrazně. Nárůst nehodovosti se soustřeďuje především do neošetřených míst. Pachové ohradníky jsou umisťovány do míst, pro které neplatí „vidět a být viděn“, což se vztahuje jak na řidiče, tak na zvěř. Pachové ohradníky jsou krajní přechodné náhradní řešení konkrétní situace. Jejich nadměrné užívání je kontraproduktivní.

Při ochraně komunikací by měla mít přednost mechanická trvalá i dočasná opatření. Například uvolnění okolí silnic od lesního či křovinného porostu. Příkladem mohou být komunikace ve většině zemí západní Evropy. Kolem našich silnic mnohdy zasahují stromy a keře s větvemi až do komunikace a výrazně tak zvyšují nehodovost, obdobně jako vysoký travní porost od krajnice až do pole, či vysoké porosty na polích.

A tady chci hlasitě souhlasit a vykřičet to do světa, bez soustředění a mezioborové spolupráce to bude pořád jen takové „příštipkaření“. Každou chvilku jsme zváni do honiteb, abychom jim poradili s aplikací pachových ohradníků. Většinou se ukáže, že jednotlivé programy jsou poplatné penězům. Chybí jakákoliv metodika, a ani ta nemůže být univerzální. Ale bez zmíněné mezioborové spolupráce toho vyřešíme hodně málo. Myslíte si, že lesní správci vyjdou vstříc uživatelům honiteb, kteří navrhnou v lesních úsecích stromy zasahující do silnice alespoň dva metry vysoko odvětvit a alespoň na deseti metrech do lesa? Nebo správci silnic budou pravidelně sekat traviny a keřové porosty kolem komunikací? Přitom to je základní podmínka pro pravidlo základní prevence „vidět a být viděn“.

 

Po sedmileté aplikaci lze dojít k určitému shrnutí a vyhodnocení

Ústecký kraj byl první v České republice, který ve velkém rozsahu podpořil myslivce spojené v Podřipském sdružení při ohraně silnic před volně žijící zvěří. Z našich zkušeností – významně nám pomáhá Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, v.v.i., ve Strnadech a Institut ekologie a chovu zvěře - i z poznatků dalších odborníků z řady zemí, můžeme shrnout určité zásady této ochrany, které jsou podnětem pro aplikací dalších řešení.

Ale přesto je nám jasné, že to není konečné. Proto již pracujeme na projektu zahrnujícím maximum kritických úseků silniční sítě Ústeckého kraje, popisovaného rizika a navrhující řešení. Tady plot, tady pachový ohradník, tady odvětvení, tady včasné vysekání travin a keřů kolem silnic, tady pomůže jen vyznačený přechod pro zvěř a snížená rychlost jízdy, tady…

Kdysi před několika lety jsem si myslel, že podobnou iniciativu rozvine Českomoravská myslivecká jednota, proto jsem její vrcholové představitele uvedl k výrobci Hagopuru. S tím, že tato organizace spojující téměř všechny myslivce ČR,  bude schopna aktivovat co nejvíce lidí a subjektů a iniciovat i případné změny v obecně platných předpisech majících vztah k této problematice. Bohužel, zůstalo jen u komerce. Proto jsem rád za článek Jiřího Mezenského v minulém čísle Myslivosti.

Jak již bylo řečeno, využívání pachových ohradníků je sice užitečné, ale pouze náhradní a dočasné řešení. Na růst intenzity silniční dopravy, na nárůst průměrné rychlosti a na vývoj nových bezpečnostních prvků, které dávají řidičům pocit naprosté neohroženosti, musí stát a orgány veřejné správy reagovat v těch oblastech, které lze zjednodušeně rozdělit do následujících tří programů:

Základem svým významem jsou opatření upravující dopravu a chování řidičů.

Pak následuje ovlivnění chování zvěře nebo velikost populací zvěře.

Třetí skupinu tvoří opatření fyzicky odstraňující nebo modifikující nežádoucí zvířecí chování.

Potvrzují to i opatření, které lze ve zkratce shrnout do několika následujících poznámek z domácích i zahraničních zkušeností.

Vysoká rychlost. Při jízdě o rychlosti nad 80 km/h vede i zdánlivě malé snížení rychlosti k poměrně velkému snížení rizika kolize se zvěří. Odhaduje se, že snížení rychlosti z 80 na 75 km/h může snížit riziko srážek spojených s úmrtím osob o 31 -32 %.

Zachování „pomalých“ silnic. Zejména v nejproblematičtějších oblastech, kterými jsou zatáčky, úzké vozovky, umělé hrboly atd., snižují nehodovost.

Nové značky. Ve světě se objevuje řada nových značek, jsou zejména v poslední době různě zvýrazňovány (barvy, reflexní materiál, LED diody..), výsledkem bývá většinou alespoň částečné snížení rychlosti a s tím související snížení rizika srážek. Většina studií i praxe podporuje teorii, že nevýrazné standardní značky po určité době ztrácí význam, protože je řidiči přestanou vnímat.

Detekce zvěře. Tyto systémy založené na příjmu a měřením signálu vyslaného ze zdroje a odraženého od zvířete či jiných technologiích se sice jeví zatím velice slibně, jejich využití je však zatím spíše na výzkumné než praktické úrovni. U některých aut už jsou, ale především kvůli městskému provozu a lidem.

Vidět a být viděn. Tato metoda je základní a vychází z poznatku, že zvěř přechází silnice především v místech, kde na sebe navazují pozemky skýtající krytinu. Logické pak je, že čím déle má možnost řidič spatřit zvěř a zvěř spatřit vozidlo tím větší je šance zabránit střetu. Ale to by o tom muselo být řidičům častěji připomínáno. Úspěšnost snížení rizika srážek souvisí také se vzdáleností, na kterou je vegetace odstraněna. Tato vzdálenost by měla být alespoň 40 m, samozřejmě v závislosti na terénu. V řadě zemí je tato metoda aplikována i přesto, že tyto úseky jsou navíc oploceny.

Snížení stavů zvěře. Na statistice nehod se značně podílí i enormní nárůst početních stavů divokých prasat, která neohrožují jen komunikace, ale stěhují se na okraj lidských sídel. Snížení jejich stavu je proto žádoucí z mnoha důvodů. Problém však je v určitém odporu myslivecké veřejnosti, často podporované státní správou, sice z jiného důvodu.

Snížená kvalita prostředí u silnice. Snížení kvality prostředí vhodného pro zvěř se dá dosáhnout kombinací mulčování, odstraňování keřů a dalších zdrojů potravy a úkrytu pro zvěř. Tato metoda funguje, zatím. Problém však je, jak na ni zainteresovat vlastníky předmětných pozemků.

Oplocení silnic. Existuje řada různých druhů pletiva od klasického až po novější typy jako např. elektrické pletivo. V závislosti na druhu zvířete, kterému má být zabráněno v pohybu vybraným směrem, se použije příslušný typ pletiva a také výška plotu. Například ve Skandinávii ploty snížily počet střetů s losy o 80 %. Většina oplocení je na řadě míst přitom přerušena výrazně označeným přechodem pro losy. Nevýhodou oplocení je to, že funguje jako naprostá bariéra. Proto pak dochází většinou k navýšení počtu srážek v místech, kde oplocení končí, a proto ve Skandinávii uplatňuji „přechody pro zvěř“ tímto způsobem. A řidiči, i cizinci to respektují, a nejen kvůli velikosti losa.

Zemědělské hospodaření. Nárůstem ploch pro pěstování kukuřice narůstají v takových úsecích srážky s divočáky, které jsou asi nejhorší ze všech střetů se zvěří. Ing. Scháno má statistiku svědčící o tom, že kde vyrostly nové bioplynky s potřebnými nejméně asi 600 ha kukuřic, se dramaticky zvedly nehody s černou zvěří, která přes silnici přebíhá z lánu do lánu.

Na uvedené poznámky žádné pachové ohradníky asi stačit nebudou.

 

Na závěr

Jak bylo již řečeno, využívání pachových ohradníků je užitečné, ale pouze náhradní řešení. Růst motorizace se musí projevit i:

- v lesním hospodaření kolem komunikací,

- v péči o plochy přilehající ke komunikaci, jejich pravidelnější údržbě o vegetaci-vysoká tráva, náletové dřeviny- což by zcela nepochybně přineslo rozsáhlejší přehlednost těchto úseků a s tím související lepší viditelnost přítomné zvěře,

- při výuce v autoškolách,

- při přehodnocení umísťování informačních a přikazujících silničních značek a jejich dodržování účastníky silničního provozu,

- při větší zainteresovanosti pojišťoven,

- při přehodnocení „ocenění“ krádeží přenosných pachových ohradníků, či plotových zábran ke vstupu zvěře na komunikaci,

- při vypracování celkového projektu řešení ochrany motoristů před volně žijící zvěří včetně dosud neošetřovaných komunikací,

- pro přesnou statistiku by bylo vhodné doplnit záznam o nehodě o druh zvěře, která byla účastníkem dopravní nehody. Vzhledem k tomu, že k nehodě bývá vždy přivolán myslivecký hospodář přilehlé honitby, neměl by být problém s přesnou identifikací i s „mysliveckým“ popisem místa střetu.

Na to už ale „brigádnická“ aktivita myslivců nestačí, ani myslivci nemohou, či neumějí aktivizovat potřebné legislativní úpravy.

Ing. Karel HROUZEK,

předseda Podřipské zájmové sdružení nájemců honiteb

zajic.rip@seznam.cz

 

Zpracování dat...