Třetí únorový víkend se v Kulturním domě v obci Městečko Trnávka na Moravskotřebovsku uskutečnila Chovatelská přehlídka trofejí siky japonského z oblasti chovu Bouzovsko za rok 2013. Akce se konala za finanční a organizační spoluúčasti Pardubického a Olomouckého kraje, Okresního mysliveckého spolku Svitavy, Odboru životního prostředí Městského úřadu Moravská Třebová a Mysliveckého sdružení Čihadlo s obcemi Městečko Trnávka a Bezděčí u Trnávky.
Akce se zúčastnila vedle široké myslivecké i nemyslivecké veřejnosti také řada vzácných hostů v čele s hejtmanem Pardubického kraje Martinem Netolickým, senátorem Senátu Parlamentu České republiky Radko Martínkem, členy Myslivecké rady Českomoravské myslivecké jednoty Vladimírem Divišem, Jiřím Kšicou a dalšími.
Kdy se přesně jelen sika (Cervus nippon nippon) na pomezí dnešního Pardubického, Olomouckého a Jihomoravského kraje poprvé objevil, není přesně datováno a interpretace dochovaných dat se poněkud rozcházejí. Z hlediska dneška to však není až tolik podstatné. Nejblíže skutečnosti však bude názor, že se tak stalo poté, kdy koncem druhé světové války unikla tato zvěř poškozeným plotem z Žadlovické obory nedaleko Loštic, kde byla chována nejspíše od roku 1926, a dostala se do volnosti.
Sika se během následujících deseti až patnácti let rozptýlil prakticky po celém území tehdejšího Lesního závodu Litovel a dále postupně expandoval na Moravskotřebovsko, Zábřežsko, Mohelnicko, Konicko, částečně i Prostějovsko a Boskovicko.
V roce 1980 pak byla vyhlášena oblast chovu tohoto druhu, která dostala podle místní historické i architektonické dominanty, právem často spojované s lovem, název Bouzovsko. Ke zřízení oblasti vedla především přílišná koncentrace, rychlé rozšiřování zvěře do nových lokalit, ale zejména značné škody na zemědělských kulturách a lesních porostech.
Čas neúprosně běžel, na samém konci osmdesátých let se v tehdejším Československu změnily politické, ekonomické i kulturně společenské poměry, což se v mnoha směrech promítlo i do myslivosti. Není smyslem tohoto článku hodnotit tyto skutečnosti, nicméně ve vztahu k jelenovi sika je nutné deklarovat, že po následném zániku oblasti chovu dostalo šanci mnohaleté působení několika negativních činitelů.
Zejména absentovala koordinace chovatelských zásad. Chov bouzovské populace se dostal do velkých problémů. Jeleni III. věkové třídy téměř vymizeli, nejstaršími se stali jeleni ve dvojce, a co víc, v nedostatečném počtu a s klesající trofejovou kvalitou. Poměr pohlaví se posunul až někam k hranici 1 : 4 ve prospěch zvěře samičí. Přesto, že se ve všech lokalitách bývalé oblasti chovu každoročně zvyšovaly odstřely, stavy sik neustále narůstaly.
Příčin úpadku bylo hned několik. Především to byly nedostatky vyplývající přímo ze zákona o myslivosti a jeho prováděcích předpisů, které vznikly při hledání kompromisů mezi zájmy chovu zvěře a zájmy obhospodařování krajiny. Nejmenší zákonná výměra honiteb 500 hektarů byla jednoznačně pro cílevědomý chov této zvěře nevyhovující.
Druhým problémem byla nadřazenost ekonomických zájmů některých nájemců či držitelů honiteb, kteří svůj pohled na chov vymezili mantinely především poplatkových lovů jelenů všech věkových tříd, aniž by adekvátně redukovali stavy holé zvěře.
A konečně to byl lidský faktor, kdy se objevovala snaha podhodnocovat sčítané stavy, bez ohledu na skutečnost, že každý biotop má omezené možnosti a narušení rovnováhy přináší negativní důsledky nejen pro přírodu, ale i pro zvěř samotnou.
Tyto skutečnosti nebylo možné jen konstatovat, ale především přijmout opatření, jak nastálou situaci řešit. Proto v roce 2006 vyzval Okresní myslivecký spolek v Šumperku držitele a uživatele honiteb s výskytem jelena siky japonského prostřednictvím Krajského úřadu Olomouckého kraje k jednání za účelem znovuvytvoření oblasti chovu, která by jej v odborné rovině koordinovala. Postupně byl učiněn závěr, že hlavním úkolem je zastavit nárůst stavu tohoto druhu zvěře, snížit celkové počty na úroveň nezatěžující životní prostředí, vyrovnat poměr pohlaví, optimalizovat zastoupení jelenů v jednotlivých věkových třídách, sjednotit chovatelská kriteria a konečně zajistit trvalou komunikaci se všemi uživateli a držiteli honiteb.
Přes všechny potíže vymezil Krajský úřad Olomouckého kraje na základě návrhu Honebního společenstva v obci Pavlov svým rozhodnutím ze dne sedmnáctého března 2008 Oblast chovu zvěře jelena siky japonského Bouzovsko.
I když od té doby uplynula relativně krátká doba, dá se bez nadsázky říci, že se jednalo o přelomový mezník. Už proto, že oblast chovu se při rozloze 55 142 hektary, z čehož je 23 928 hektarů lesa, rozkládá na území tří krajů - Olomouckého, Pardubického a Jihomoravského, konkrétně pak sedmi obcí s rozšířenou působností - Konice, Litovel, Mohelnice, Prostějov, Zábřeh, Moravská Třebová a Boskovice. Celkem ji tvoří čtyřiapadesát honiteb.
Cílový stav jelenů sika v roce 2013 v celé oblasti byl 190 kusů jelenů, 190 kusů laní a 120 kolouchů, celkem 500 kusů sičí zvěře.
Doporučení Krajského úřadu Olomouckého kraje však uživatelé honiteb nenaplnili, cílový stav pět set kusů zvěře sika v oblasti chovu v roce 2013 nebyl dosažen. Uloveno bylo 107 jelenů, 374 laní a 321 kolouchů, celkem tedy 802 kusy jelena sika. V oblasti chovu z pohledu věkových tříd byl stav následující: I. věková třída plán 104 – lov 76, II. věková třída plán 41 – lov 28 a III. věková třída plán 10 – lov 3 kusy. Laně plán 465 – lov 374 a kolouši plán 399 – lov 321 kus.
Z předložených trofejí bezesporu zaujala zlatá trofej Kallyho Ondry, ohodnocená 260, 40 b. CIC ze sdružení Šesterák, stříbrná trofej Martina Klváčka ze sdružení Hubert Jesenec (241,40 b. CIC) a pětice bronzových medailí.
Podle výsledků sčítání je nejpočetnější populace jelena siky v okolí Bezděčí a Unerázky, dále pak Hartinkova, Pěčíkova, Vranové Lhoty, Městečka Trnávka, Jaroměřic, Nectavy, Zálesí a dalších obcí. Potvrdily to všechny dosud uspořádané chovatelské přehlídky trofejí znovozrozené chovatelské oblasti, které se uskutečnily v Pavlově, resp. Městečku Trnávka.
Po přehlídce bylo možné bez uzardění konstatovat, že evidentní je kvalitativní posun v chovu jelena siky. Díky přístupu většiny myslivců z dané oblasti je možné vidět na výstavních panelech snížený počet jelenů ulovených s prvním parožím a v honitbách pak celkový nárůst výskytu jelenů s druhým a třetím parožím. Stejně tak pozitivně je možné vnímat postupné napravování poměru pohlaví, které je zatím stále ve prospěch zvěře samičí.
Kvalitativní obrat v chovu jelena siky na Bouzovsku k lepšímu je především zásluhou skutečnosti, že se zde nepodléhá jakési skepsi, nebo vlivu některých negativních trendů, jimž je celá naše myslivecká společnost dlouhodobě vystavována. Rovněž jsou tu v obecné rovině dodržovány zásady chovnosti při prováděném průběrném lovu.
Na druhou stranu je nutné otevřeně říci, že se v rámci plnění časového harmonogramu oblasti chovu nedaří snižovat celkové stavy sik především u zvěře holé, a to na úroveň nezatěžující životní prostředí regionu. Na neplnění časového plánu se podílí mnoho vlivů, například prodloužená houbařská sezona, nepříznivé klimatické podmínky, změna pastevních cyklů z důvodu zvýšeného loveckého tlaku a podobně.
Proto si musí každý uživatel honitby uvědomit, že sičí zvěř nelze chovat na úkor životního prostředí, protože i les, pole a louky musejí plnit ještě spoustu jiných, a důležitých funkcí a chov jakékoliv zvěře je pouze jednou jedinou funkcí, kterou aktuálně žádný rozumný vlastník půdy samostatně při hospodaření neupřednostní.
Oldřich KOUDELKA
Ilustrační snímky Jan HLAVÁČ